Nepopíratelná fakta

Díky četbě názorů exkomunisty a dnes zapáleného pravičáka Martina Komárka mám konečně jasno. Už vím, že objektivní pravda a nevyvratitelná fakta je cokoliv co napíšu do nějakého článku a doplním o dovětek, kdo s tím nesouhlasí, je jasný komunista. Prý nechceme vidět co je skvělé a skvělé je to prý z pěti údajně neprůstřelných důvodů.

1) Poprvé v dějinách máme dlouhodobě jistou bezpečnost a solidní spojence.

Toto tvrzení je vskutu zajímavé. Je prezentováno jako nezpochybnitelný fakt a při tom je to věštění budoucnosti. Má Mladá Fronta nějaké nové oddělení plné moudrých pánů s křišťálovými koulemi, kteří naprosto přesně vědí co bude zítra, za rok či deset let (a vůbec co znamená u jasného faktu slovo dlouhodobá)? Může pan Komárek dokázat, že tito jejich šamani jsou opravdu neomylní ? Navíc za minulého režimu se také tvrdilo, že konečně máme dlouhodobě jistou bezpečnost a solidní spojence, kteří nás nenechají ve štychu jako ten mnichovanský západ. Za protektorátu naši naprosto jistou dlouhodobou bezpečnost zase hlídal solidní pan Adolf a před protektorátem bylo naprosto samozřejmé, že Anglie a Francie jsou tou nejlepší zárukou naší suverenity a že lepší spojence si nemůžeme přát. Čas tyto tehdy nezpochybnitelná fakta jaksi přiupravil. Také by bylo dobré upřesnit, kteří to ti solidní spojenci jsou. Momentálně jsme v NATO a někteří se nás snaží více napojit na Spojené státy. Spojené státy jsou zemí, která své přátele prý nikdy neopouští. No nevím, myslím, že takový pan Batista a zvláště Nguyen Van Thieu mají úplně jiný názor. V NATO další významné státy jsou Anglie a Francie, že by tito přátelé z Mnichova měli být tou skvělou solidností ? A nebo tou jsou další účastníci tehdejší konference Itálie a Německo ? Kdo ví, možná naší zárukou světlých zítřků je Holandsko či Belgie. Příště by to pan Komárek měl upřesnit. A když bude u toho upřesňování, tak by měl vysvětlit jistý paradox. Hysteričtí proradarčíci, ke kterými sám exrudoch Komárek patří, ještě před pár dny kvíkali hrůzou, jak nás to Amerika za pár stříbrných prodala a bez radaru jsme odsouzeni žít pod ruskou knutou. Jak tedy nyní mohou cokoliv demagogicky vykřikovat o jasné dlouhodobě skvělé budoucnosti a solidních spojencích ? To si myslí, že si jejich dřívější žvásty nikdo nepamatuje ?

2) Materiální blahobyt je zdaleka největší. Skutečná chudoba neexistuje. Sociální a zdravotní solidarita je navíc vysoká i pro méně šťastné.

Toto tvrzení asi rudomodrý Komárek přebral z brožurek, které nadšeně pročítal v mládí. Při tom je to zrovna pár dní, kdy novináři na všech frontách vysvětlovali, kolik si dnes můžeme dopřát banánů a souběžně se zabývali průměrnými platy a dodávali, že i tehdy několik procent lidí žilo na hranici chudoby. Skutečná chudoba prý dnes neexistuje, no nevím, ale jestli skutečnou chudobou netrpí například klienti Armády Spásy, tak potom můžeme říci, že vůbec na celém světě chudoba neexistuje a také nikdy neexistovala. Budeme mít stejnou pravdu jako pan Komárek. Sociální a zdravotní solidarita je prý navíc vysoká, nepracuje náhodou pan propagandista v tiskovině, která na to neustále nadává a tvrdí, že ty hnusné socky se má vzít u krku ? Navíc naše země v poměru k HDP rozhodně není v EU při sociálním přerozdělování nijak na špici, spíše se dá říci že na chvostě. Co tedy znamená ono záhadné slovo vysoká ?

3) Občané krom toho, že jsou slušně solidárně zabezpečení, jsou svobodní.

Zde z onoho vysokého zabezpečení se o řádek dál stalo již jen slušné zabezpečení, no dobře, definice slova slušně stejně jako vysoká je stále v nedohlednu. Ale prý jsme svobodní. No rozhodně docela svobodně můžeme jít umřít hlady, ale tuto možnost jsme měli i za minulého režimu, stačilo jít někam do lesa, nejíst a hotovo, svoboda neomezená. Pokud jde o politickou svobodu, tak ta již tak jasná není. Demokracie neprosto stejně jako komunismus omezuje svobodu. Pokud jste ochotni akceptovat aktuální systém, říkejte si cokoliv, jen ho to nesmí ohrožovat. Pokud s tímto systémem máte problémy, tak můžete jít do vězení. Extrémy z pravé i levé strany jsou nelegální a trestné - stejně tak se dá předpokládat, že stoupenci nějaké hypotetické teokracie také svobodní nejsou. Dokonce i extrém akceptující dnešní pravidla a odmítající násilnou změnu aktuálního uspořádání, jen prezentující dnes neoblíbený světonázor, je neustále propírán horem dolem a demokraté se snaží ho zakázat nebo pozastavit.

4) Téměř neomezená nabídka čeká nejen milovníky konzumu, ale i milovníky kultury.

Tady si pan Komárek vypuštěním jednoho slůvka ulehčil velmi život. Ano velká nabídka zde čeká, ale ne pro milovníky konzumu nebo kultury, ale pro majetné milovníky toho či onoho. A najednou máme z věty která zabírá skoro celou společnost, větu která píše jen o horních deseti tisících. A myslím si, že kdyby průzkum zněl, má se horních deset tisíc naprosto skvěle, tak by pan Komárek viděl nádherné téměř stoprocentní potvrzení.

5) Skoro ve všech oblastech života můžeme sledovat změny k lepšímu, byť možná ne tak rychlé, jak bychom si přáli.

Zajímalo by mne jak pan Komárek definuje ony změny k lepšímu. Jde o technologický a společenský vývoj ? Ale ten tu byl v různých formách vždy, takže používat to za argument nemá vůbec žádný smysl. A rozhodně vždy zde existovala velká skupina pamětníků, která tvrdila, za mých mladých let to nebo ono bylo rozhodně lepší. A ta skupina je zde stále, jako byla za tzv. komunismu nebo první republiky nebo i za Karla IV.

Celý problém pana Komárka spočívá v tom, že slovo já zaměnil za my a ve své argumentaci pro dokázání jakési objektivní pravdy používá čistě subjektivní přístup a termíny.

Hloupá otázka

Je krásné slavit takové nádherné výročí, kde se radujeme, jak konečně si každý může říkat co chce a rozhodně neplatí heslo tento režim si rozvracet nedáme. A nebo to není pravda ?

Křičela na Klause fuj

Monika Pajerová se přiznala, že na slavnostním koncertu v Pražské křižovatce křičela na Václava Klause fuj. Její zdůvodnění bylo jasné a jistě mu mnozí rovnou zatleskají. "Já jsem volala fuj. Někteří se ke mně přidali," uvedla. Klaus na koncertě prý neměl být, protože "otevřel dveře lidem, kteří rozkradli zemi".

Ano, má pravdu Václav Klaus otevřel dveře lidem, kteří rozkradli zemi. Ale díky komu je otevřel ? Mimo jiné i díky Janu Rumlovi, kterému se také návštěva prezidenta nelíbila a protože si ho neváží, tak ho uráží zvaní někoho koho si se 17. listopadem nespojuje. Nevím, na koncertu byla spousta lidí, kteří s plyšákem nejsou nijak spojeni, například maskot bývalé Unie Svobody a Václava Havla paní Albrightová. Také to pana Rumla uráží ? Ale vraceje se k těm osobám, které otevíraly k loupežím dveře. Takovým člověkem je přece i organizátor koncertu, který seděl na Hradě, radostně restituoval a poté prodával svůj majetek například panu Junkovi z Chemapolu. Pro ty, kdo si nepamatují Chemapol, to byla taková milá společnost typická pro 90. léta plná radostné a téměř všemi vychvalované privatizace - gigant co skončil v roce 1998 pro miliardové dluhy. No dobře, chápu, že fuj na pana Havla se křičet nebude, ale neměla by si paní Pajerová odplivnout sama před sebou ?

V roce 1990 nastoupila na ministerstvo zahraničí (studium zakončila ale o rok později, že by korýtko za zásluhy a ne za schopnosti a ověřené znalosti), do roku 1994 byla kulturním atašé v Paříži a v letech 1994 až 1998 byla administrátorkou kutlurního výboru Rady Evropy. Nějak tak mi vychází, že milá pobouřená Monika Pajerová, v době největších tunelů byla jasně spojena s vládní klikou a nikde jsem nenašel jediný záznam, jak by to tehdy bojovala proti svým šéfům, aby už přestali podporovat rozkrádání. Seděla u korýtka a radostně mlaskala. Osvícení pravděpodobně přišlo podobně jako u pana Rumla ve chvíli, kdy všichni ti Lájošové a Pepové začali tak smrdět, že se zrodili noví bojovníci za čistotu. Bojovníci postižení osmiletou slepotou. Děkuji, i vy odejděte, vám totiž nikdo normální svatý zápal a pobouření moc věřit nebude.

Hniloba v ČSSD

Pan Pehe patří ke středopravicovým komentátorům naší politické scény, jehož názory, na rozdíl od politruků z Mladé Fronty nebo Lidových Novin má smysl číst, protože se většinou vyhýbají obvyklým pravicovým klišé. Ale i mistr tesař někdy utne. Na Aktuálně vyšel jeho komentář pro Právo s názvem Je něco shnilého v ČSSD. A tentokrát zjednodušeně řečeno jde právě a bohužel jen o opakování klasických "pravd" pravicového tisku, místo například rozboru směrování k tzv. nové levici nebo analýzy různých divných vazeb na krajích. Kdyby ne arogantní, zlý a populistický Paroubek, tak ČSSD už tady vše válcuje a nebo má přinejmenším jasnou převahu nad ODS.

Tato teorie zde existuje ve spojení s osobou Jiřího Paroubka již od roku 2006. Tehdy pravidelně komentátoři věštili věčný krach socanů, pokud se nezbaví svého šéfa. Teorii jim sice naprosto zdemolovaly loňské krajské a senátní volby, ale po volbách evropských se situace začíná opakovat. O úspěšnosti tohoto receptu si ale dovolím pochybovat. Vinou Jiřího Paroubka totiž není jeho arogance, populismus, nasupenost či porušování dohod. To jsou vlastnosti u pravicového politika mediálně ceněné, buď jde o prostě přirozeného chlapa co se tak musí chovat a nebo o svéráznou osobnost, která ví co chce a hezky to těm levičákům dává sežrat. Vinou Jiřího Paroubka je jeho členství v ČSSD. Lze to hezky dokázat na hospodském příkladu. Miloš Zeman byl špatný buran, protože chodil do normálních hospod, Vladimír Špidla byl odtažitý psychotik, co nechápe lidi, protože do hospod nechodil a Jiří Paroubek je arogantní snob, protože chodí do luxusních hospod. Pravicový politik si může chodit jak na lidové tancovačky tak na golf nebo nikam a nikomu to nevadí a nikdo si toho nevšímá. Podle této zásady je tedy dnes naprosto jedno, jestli předsedou ČSSD bude Franta nebo Pavel, to co bude dělat, bude ze zásady špatné a štvavá kampaň se spustí zase od začátku. Navíc je samozřejmé, že případné změny před volbami by byly další vodou na novinářský mlýn a začalo by se dnes a denně spekulovat, kdo s kým a za co, o jakou loutku jde a kdo kde v zákulisí co ošklivého řekl. Jako prospěšné pro sociální demokracii v předvolební atmosféře mi to moc nepřipadá.

Jak tedy pravicově či dokonce obecně novinářsky vyřešit tu hnilobu v ČSSD ? Ryba smrdí od hlavy, proto by každý měsíc koncil novinářské moci vybral nějakého nového předsedu po předchozím mediálním lynči jeho dříve skvělého a dokonalého předchůdce. Program by byl napsán pouze podle zájmů majitelů novin, v žádném případě by se nazajímal o názory většiny občanů. Nová levice by tvrdě podporovala nejdříve rovnou daň, později její snížení a na konci i úplné zrušení přímých daní, nejdříve by úlevy šly samozřejmě firmám. Jakékoliv sociální podpory by zlikvidovala, podnikatelům by se vrátila jejich krásná svoboda z 19. století, případně by jim bylo povoleno střílet do stávkujících. Krásná ČSSD by také měla podporovat privatizaci úplně všeho a to pokud možno metodou vypnutých světel, protože trh si poradí se vším. Redukce a možná i likvidace důchodů a plný přesun na soukromý systém je samozřejmostí, stejně jako u zdravotnictví, neplatíš statisíce, umíráš, tvůj problém. Do škol bez peněz také nikdy nelez. V zahraniční politice by to měla levice mírně složitější, tam by záleželo na tom, jestli zrovna mediální preference budou více proamerické či prounijní. Ale jedno je jasné, ideální ČSSD by měla pravidelně psát sprosté dopisy do Ruska a Číny a každý rok v OSN tvořit nové rezoluce proti státům novináři označeným za nepřítele, abychom ukázali, jací jsme to kabrňáci a demokrati. Politické dohody by samozřejmě ČSSD musela ctít, jenom by se to netýkalo dohod s KSČM či smluv o nějakém hospodářském rozhodnutí či zákonu, který novinářům nevoní. Tam naopak by porušení nebylo něčím neetickým, ale chvályhodnou státnickou činností. No nevolili byste takovouto krásnou mediálně nekritizovatelnou levici ?

Ó my se máme

Blíží se dvacáté výročí tzv. sametové revoluce a v médiích často můžeme narazit na vyvracení jakýchsi mýtů o minulosti. Většinou ono vyvracení spočívá v tom, že se nám hlásá, kolik si čeho můžeme koupit a že je to přeci mnohem více než jsme mohli dříve. Myslím, že po reálném návratu před rok 1989 mnoho lidí netouží, ale aktuální mediální prezentace nesou veškeré známky komunistické propagandy - no koukněte, kolik každý z nás vyrábí lokomotiv nebo tanků, je to přeci skvělé, jsme nejlepší na světě a skutečný život je někde jinde než mediálně podávaná statistika.

Všechny dnešní články totiž mají jednu základní chybu. Velmi okrajově se zabývají tím nejdůležitějším neboli bydlením. Ovšem, můžeme si za nějaký průměrný či podprůměrný plat spolu s dalšími primáty nakoupit 150 či 1500 kilogramů banánů. Ale to je budeme chroustat pod mostem ? Nemám k dispozici přesné statistiky, ale velmi pochybuji o tom, že průměrně lidé vydávali na základní náklady spojené s bydlením dříve více jak 20 až 30 procent nejobvyklejších příjmů. A jaká je situace dnes ? Není nic neobvyklého, že bydlení (čili i voda, elektřina případně ještě plyn) dokáže pohltit více jak tři čtvrtiny platu. Škoda, že tento detail novináři něchtějí zahrnout do svých oslavných ód na dnešní dobu.