Jan Němec a Srdce nad Hradem

Při poslední pseudoaféře se státními vyznamenáními silně zaznělo jméno režiséra Jana Němce. Ten dostal od svého bratrance z druhého kolena Václava Havla v roce 2002 vyznamenání, které po aktuální ceremonii vrátil*, protože zlý Zeman vyznamenal dva filmaře, kteří se nezasloužili o stát, ale jen mu udělali politickou kariéru.
Přiznám se, že vůbec mám problém s výrazem "zasloužili se o stát". Prý se o něj zasloužili například pánové Švankmajer a Ondříček. Skvělá jména, zná je dost lidí z umělecké branže  - mimo ni až zas tak moc ne, zvláště kameramany drtivá většina diváků zvlášť nesleduje. Tím,  že je zná relativně úzká skupina milovníků filmu, se zasloužili o stát? Připouštím, že se to tak dá brát, ale tím pádem každý známější filmař či člověk od filmu nebo jiný umělec po několikátém svém díle získává nárok na ocenění. A také je velmi často, pokud padne do oka hradnímu pánovi, dostane (u Havla je nemálo oceněných, vůči kterým by se tehdy dalo vznášet podobné námitky jako dnes, ale tehdy pan Němec a i většina médií mlčeli).
Máme zde dvě zajímavá jména. Pokud uznáme, že se obecně umělec svou prací zasluhuje o stát, zvláště pokud pracuje delší dobu a je oblíben či získává různá ocenění (z tohoto hlediska by část umělců oceněných Václavem Havlem měla s pokorou vrátit medaile a nebylo by co řešit), pánové Sedláček i Renč rozhodně patří mezi výrazné osobnosti naší kulturní scény.
Začnu tím druhým. I když mi jako člověk není dvakrát sympatický a ani mi moc nesedne drtivá většina jeho tvorby, rozhodně se o něm nedá mluvit jen jako o někom, kdo se do kulturního povědomí zapsal natočením volebního klipu o Zemanovi. Vsadil bych se, že hned po volbách zrovna na to naprostá většina lidí zapomněla. Nicméně o Renčovi a jeho filmech věděla a vědět bude. Svým dynamickým a agresivním stylem patří už více než dvacet let k výrazným českým filmařům a s mírnou nadsázkou se dá říci, že právě on tvoří základy nějaké naší nové komerční filmové školy.
Robert Sedláček, kterého média a pan Němec degradovali do role bezvýznamného autora dokumentu o Miloši Zemanovi je také velmi zajímavá postava. Za prvé bychom si měli uvědomit, že onen dokument o Zemanovi točil v době, kdy by nikdo nevsadil ani deset halířů na to, že Miloš někdy zasedne na svatohavelský stolec. Vybral si prostě originální objekt a filmově ho zpracoval. Tehdy jeho dílo nikoho nijak významně nepobouřilo. Ale to je vedlejší. To totiž v žádném případě není celá jeho tvorba. Natáčel velmi dobré dokumenty (za nejlepší se často uvádí Tenkrát z roku 1999, který popisuje události listopadu o deset let dříve) a už svým prvním hraným filmem Pravidla lži velmi příjemně překvapil nejen uměleckou, ale i diváckou veřejnost. I jeho další věci zaujaly originálním přístupem - určitě stojí za to shlédnout Největšího z Čechů či film Rodina je základ státu.
Když můžeme zaslepeně pana Sedláčka a pana Renče degradovat  do pozice bezvýznamných nul, které dostaly medaili jen za to, že udělaly něco o Zemanovi či pro Zemana, položme si ve stejném kontextu otázku: Není pan Němec podobně bezvýznamný nikdo, když v roce 2002 natočil oslavný filmový pomníček Václava Havla nazvaný Srdce nad Hradem? Pokud u něj uznáváme předchozí a následující tvorbu, uznávejme ji také u jiných.

* To byla trošku trapná šaráda, protože ho prý vracel a zároveň nevracel. Že si ho někdy příště, až si to rozmyslí, vyzvedne zpátky. Jenže jak se později ukázalo, to už není možné. Musel by dostat nové.  

Pár slov pro Kvitovou

Je zde nějaká paní Kvitová, která hraje tenis. Přiznám se, že tuto disciplínu nesleduji, takže opravdu nejsem moc v obraze. Prostě pro mne má nějaké povolání a jak to z obecného šumu vypadá, je v něm úspěšná. Super, ať se jí daří. Jenže momentálně se o ni musím zajímat mnohem více než bych chtěl (čili téměř vůbec), protože ovládla velkou část zpravodajství a komentářů. Prý z důvodu optimalizace daní si hraje s pobytem v Monaku. Není první a není také poslední, možná je to legální, možná to bude na hraně. To ukáže až čas.

Jediné co mne na tom všem zaráží, je aktuální debata, v níž se víceméně kritika celebrity za takový postup nepřípouští. Vzpomeňme si, ještě před nedávnem tu byla pravicová vláda s oberfinančníkem Kalouskem, který hrdě a za potlesku médií pravidelně informoval, jak si na různé optimalizátory, kteří možná obchází naše daňové zákony, vyšlápl či vyšlápne (a chválil se, jak prý nějací Paroubkovi známí byli za tento hrdinský čin, který se nám dnes tak líbí, zavřeni). Mluvilo se o kupování různých seznamů kont a tak dále a tak podobně. Vše bylo naprosto v pořádku, protože přeci vykuky, co možná a nebo určitě šidí náš stát (šizením se myslelo mimo jiné právě obcházení daňových zákonů a finanční neprůhlednost v daňovém ráji), musíme trestat. Ale u nějakého sportovního božstva lidé držte hubu a krok. Je to celebrita a je tím pádem nedotknutelná.

Právo státu na obranu

Náš drahý kníže a loutkový vládce TOP09 prohlásil:* "Každý stát má svaté právo bránit své hranice a svou územní celistvost. Pokud se ozbrojené skupiny zmocní radnic, teritoria a tak dále, tak má dotyčný stát právo se ozbrojenou silou proti nim bránit." Myslím si, že většina lidí mu jednoznačně zatleská. Jen se tu vkrádá malá otázka, proč některým státům je toto právo upíráno a naopak jsou v nich podporováni ti, kteří radnice zabírají.

Abych nesahal příliš hluboko do kosovské historie, vzpomeňme si na vzbouřený ozbrojený dav v Lybii, koho podporoval tehdy pan kníže? A nebo co taková Sýrie? Dav po demonstracích (ty byly ba východě Ukrajiny také) začal obsazovat státní úřady (a byl čirou náhodou po zuby ozbrojen, stejně jako u demokratů bojujících proti Kaddáfímu), státní moc se do dnes snaží ovládnuté radnice i teritoria ozbrojenou silou získat zpět. Nevolá snad pan Schwarzenberg stále po zásahu na podporu rebelů, které se přitom má podle nejnovějšího výkladu drtit železnou pěstí? A co říkal spáč na Majdanu před několika měsíci, když ozbrojená lůza ve Lvově a jiných městech začala obsazovat sídla státní správy? Vysvětloval jim, že tím dali Janukovyčovi plné právo použít sílu?

* Přinejmenším tak zněl jeho výrok podle překladatele, co TOP09 poskytuje všem svým politikům, kterým není vůbec rozumět.

Divný svět

Nemáš rád Američany? Jsi zakomplexovaný komunista, který nerozdýchal porážku v roce 1989. Nejpravděpodobněji budeš navíc důchodce a málo vzdělaný.
Nemáš rád Izraelce? Ty hnusný antisemito, jak si něco takového můžeš vůbec dovolit. Jsi nechutný Hitlerův pohrobek.
Nemáš rád Němce? Zemanovče jeden hloupý, nedokážeš pochopit, že národy nesmíme posuzovat podle hříchů jejich politiků a minulosti?

Nemáš rád Rusy? Je jasné, že patříš mezi elitu a lepší lidi, kteří dobře rozumí zahraniční politice. Rusové již tisíce let sní o tom, jak nás budou trápit a mučit a proto je povinností každého vzdělaného demokrata všechny nenávidět.

Historie podle Duky

Dominik Duka přišel se svérázným výkladem (4:10) našich dějin.
Víte ten hrad vyrostl na místě, kde pravděpodobně ještě před knížetem Bořivojem byl křesťanský chrám. 
Teď nechme promluvit archeologa Jana Frolíka.
Kdo ho přesně založil, nevíme. Archeologie se těžko dopátrává jednotlivých osob. Faktem je, že na místě, kde je dnes Pražský hrad, bydleli naši slovanští předkové už od 8. století. A během 9. století tam vzniklo a vyvíjelo se něco jako jakési ústředí. Přemyslovci ale Pražský hrad nezaložili, zmocnili se ho, ale komu ho zabrali, to my nevíme.
Jinak kníže Bořivoj žil přibližně od roku 852 a pro přijetí křestu se uvádí rok 883. Kostel Panny Marie na území Pražského hradu se označuje za druhou nejstarší církevní stavbu u nás (první je sv. Kliment na Levém Hradci a církev toto nikdy nepopírala - podle legendy byl postaven hned po návratu Bořivoje z Velké Moravy). Měla vzniknout někdy mezi lety 882-885. Z logických důvodů tento kostelík nemohl být vystaven dříve než hrad, který už tam přeci byl (a prý měl i jakousi pohanskou svatyni).
A co říká Kristiánova legenda o počátcích křesťanství v českých zemích?
A poněvadž týž vévoda (Bořivoj) na Moravě prodlévaje zavázal se slibem Bohu všemohoucímu, uvede-li ho Pán se ctí do vlasti, že vystaví chrám ke cti blahoslavené Rodičky Boží a ustavičné Panny Marie, navrátiv se nemeškal a hleděl na samém hradě pražském splniti svůj slib. Jest prvním zakladatelem míst svatých, shromážditelem kleriků a vzdělavatelem náboženství, byť tak skrovně rozšířeného, jako tehdy bylo.
Pro Dukovo tvrzení, že před Bořivojem a před vznikem Pražského hradu na kopci uprostřed pohanské země stál samostatně jakýsi chrám "skrovně rozšířeného náboženství" neexistuje jediný důkaz. Byl by to navíc světový unikát. Ale hamižný fráter asi už přemýšlí, na jaký další majetek by položil svou tučnou pazouru.

Reklama zdarma

Internetová vydání všech českých významných tiskovin jsou plná informací o tom, jak pan David Černý vyjádřil svůj politický názor a vztyčil noblesní topolánkovskou jedničku na nábřeží. Zítra toho budou plná i tištěná vydání deníků a promítne se to určitě i do nějakých antizemanovských týdeníků, jako je například Reflex či Respekt. Je to přeci společensky významný postoj a známka toho, že kultura není pasivní a jde ji o dobrou správu našeho státu.

Jo, jen mezi řádky asi bude těžko najít informaci, že pozítří se otevírá nová expozice Davida Černého v galerii Dvorak/Sec...

Vše nejlepší k Mezinárodnímu dni žen

Je to trochu smutné, lidé o tomto svátku vědí, obchodníci si ho všimli a z českých online médií o něm informuje pouze Deník, Super a Haló noviny. Asi to není tak trendy popřát všem ženám kolem nás i když se jedná o svátek uznávaný i Organizací spojených národů. Přitom importovaný Valentýn nám byl vnucován horem dolem stejně angažovaně jako svého času Děda Mráz.

Hrdinka kapitalistické práce

Paní Eva Slábová téměř dvacet čtyři roky po pádu reálného socialismu prohlásila, že si nepřevezme medaili od jakéhosi politruka. Okamžitě se díky tomu stala velkou celebritou pro tzv. mainstreamová média reprezentovaná deníkem iDnes.

Klobouk dolů za odvahu, podívejme se, jak vypadá životopis takového typického hrdiny moderního českého antikomunismu.

- v roce 1964 ukončil SVVŠ
- v tomtéž roce byl za svůj zásadový antikomunistický postoj přijat na FTVS UK, kde se systémem bojoval dalších pět let. Už po vstupu sovětských vojsk byl oceněn za odbojovou práci titulem.
- na začátku nejtvrdší normalizace v roce 1970 byl tento hrdina kapitalismu delegován vychovávat mladou generaci na střední ekonomku, kde svou odbojovou činnost bez přerušení (podle dostupných informací) vykonával až do příchodu pravdy a lásky a také po něm

No není to velká morální autorita, co má právo soudit jiné?

Schwarzenberg u antisemitů

Václav Klaus mladší minulý týden upozornil na minulost rodiny prezidentského kandidáta. Okamžitě to vyvolalo velkou nevoli, protože to přece není fair psát o otci knížete. Za jeho činy přece malý Karlíček vůbec nemohl. Kdyby se tím debata uzavřela, vše by bylo v pořádku. Je to sice legitimní téma (stačí si vzít, jak například v Americe propírají kandidáty – například rodina Bushů a nacismus), ale do salónů určitě nepatří. Jenže novináři si téma vzali k srdci a rozebírají tatíka knížete pána z úplně opačné strany. Takže nyní se můžeme dozvědět, jaký to byl odbojář a velký kabrňák. Sice s tím také neměl prezidentský kandidát vůbec nic společného, ale jak hezký obrázek to vytváří. Překvapivá je jedna drobnůstka - naše média jsou velmi alergická na veškeré známky antisemitismu a za takové projevy také pravidelně cepují. Ale v tomto případě jsou najednou hluchá a slepá a historie Karla Schwarzenberga staršího pro ně začíná až druhou světovou válkou.

Dokonce se přímo mate českou veřejnost. Nejčastější mediální tvrzení totiž zní tak, že otec ministra zahraničí sice v nějaké Vlajce byl, ale šlo o hnutí národovecké (ošklivé termíny jako fašismus nebo antisemitismus nepadají), které se později zkazilo a proto skvělý Karel starší se s nově vzniklými ošklivými nacisty rozloučil. Sám kandidát na prezidenta to popisuje takto: Můj otec byl jako student ve Vlajce, ovšem ihned jakmile tato organizace, původně velmi národovecká, začala kolaborovat, okamžitě z ní odešel. Bylo to během mobilizace v roce 1938. Byl tehdy na Slovensku jako voják, na otočku jel do Prahy a narychlo z Vlajky vystoupil. Mediální i kandidátovo tvrzení můžeme brát jako polopravdu či téměř lež. Karel Schwarzenberg se opravdu s hnutím Vlajka rozloučil v roce 1938. Přesné důvody dneska už nepoznáme, ale můžeme se oprávněně domnívat, že o názory až tolik nešlo.

Problém byl spíše někde jinde. Vlajka tehdy vydala prohlášení, že by chtěla otce našeho prezidentského kandidáta … na prezidentském stolci. A o necelý měsíc později byla delegalizována. Karel Schwarzenberg starší byl v té době mobilizací aktivovaným důstojníkem v Trenčíně. Kandidaturu podpořila nacistická vysílačka, takže voják asi moc na výběr neměl. Navíc je faktem, že většina českých antisemitů měla Němce zhruba stejně rádo jako Židy a Hitler v roce 1938 nedostal od Vlajky zdravici, která byla zaslána Mussolinimu a Francovi.

Někdo by mohl namítnout, že zde stále není nikde antisemitismus a mohlo přeci jít o kombinaci dvou faktů, změny politiky hnutí a navíc oné divné kandidatury. Ta změna politiky zde samozřejmě byla, menší část Vlajky se rozhodla přiklonit ke germánskému dubisku, ale nechuť k Židům … stála u kořenů tohoto hnutí, jehož aktivním členem byl tehdejší kníže Karel. V roce 1928 vznikl Národní svaz mládeže a studentstva odštěpením od Národní obce fašistické. Jeho zakladateli byli lidé, kteří se angažovali v protestech, jež měly za cíl … omezení možnosti studia židovským studentům ( požadavek na numerus clausus).

Tento spolek vydával časopis Vlajka a také se podle něho v roce 1930 přejmenoval. Na ustavující schůzi se určilo, že cílem je rozbít „buržoazně demokratické zřízení.“ Podle dostupných informací tam tehdy také vstoupil Karel Schwarzenberg. Takže je naprosto jasné, že o antisemitských kořenech organizace tepající „židozednářské“ spiknutí musel vědět. A také v té organisaci dalších osm let zůstal a aktivně tam psával jako Bojna. Bez ohledu na to, co jeho kolegové a vedení organizace říkali a dělali.

Jestli Karel Schwarzenberg sám napsal nějaký antisemitský text není možné online zjistit. Ale jeho blízké okolí s tím probém nemělo a on s ním také ne. Je asi každému naprosto jasné, že pokud by mu to opravdu překáželo, nevystoupil by až v roce 1938. A tak například o duchovním vůdci a čestném předsedovi Vlajky Františkovi Marešovi náš prezident Tomáš Garrigue Masaryk prohlásil: pan Mareš, prosím, univerzitní profesor, odvážil se názoru, že jsem republiku stvořil pro židy a židovské peníze. I další partneři knížecího otce ze strany měli velmi negativní vztah k Židům. Ať to byl pan Nikolau nebo blízký rodinný přítel Schwarzenbergů Jan Vrzalík, který se děsil toho, jak žido-zednáři zničí krásnou křesťanskou civilizaci. V polovině třicátých let se do činností vlajky zapojily i takové kreatury, jako Antonín Havelka nebo Jozef Rozsévač-Rys. První tak ostře štval proti židovským spoluobčanům, že to dovedlo později k atentátům na synagogu a Obřadní síň v Plzni a druhý ještě za první republiky sepsal a vydal dílo o názvu Židozednářství – metla lidstva, které naprosto klidně mohlo konkurovat libovolné tvůrčí práci Goebbelsova úřadu. Bojna byl jejich partajní kamarád.

Je rozhodně fakt, že prezidentský kandidát nic z výše uvedeného ovlivnit nemohl. Narodil se v roce 1937. Ale například si osobně nemůže pamatovat důvody vystoupení svého papá od antisemitů. Informace o této události dostal až výrazně později, kdy agresivní boj Vlajky proti Židům už rozhodně nebyl salonfahig.

Zdroje:

http://www.souvislosti.cz/clanek.php?id=213

http://nassmer.blogspot.cz/2009/12/prohlaseni-prislusniku-historicke.html

http://cs.metapedia.org/wiki/Vlajka
http://theses.cz/id/cx8kjr/diplomov_prce_Adam_Krumnikl.pdf

http://jisil.wz.cz/clanky/mares_filoz.pdf

-------------------------------

Zdrojů k tématu je více, nehodlal jsem ale zde udělat vitrínu nenávistnému antisemtiskému škváru. Kdo chce, tak si po jménech politických i skutečných přátel a vůdců pana Karla Schwarzenberga staršího další materiály najde. 

Jisté kouzlo textu napsanému tuto neděli dodává pondělní článek Lidovek, kde se tepe ... antisemitismus pana Bartoše. 

Karel je nahý

Už delší dobu můžeme pozorovat, že finančně nejsilnější zájmové skupiny v těchto volbách sází na tři kandidáty. Dva z nich neměli mediální zázemí, ale to nahradila šikovnost PR agentur. Jeden držel v rukávech všechny trumfy. A tak již několik měsíců jsme bombardováni informacemi na téma, jak pan Fischer to, pan Zeman tamto a pan Schwarzenberg onamto. U těchto kandidátů jsme mohli zjistit, kde pili pivo, s kým čurali a kdo jim řekl dobrý den. Zbylí lidé až tolik média nezajímali, samozřejmě občasný rozbor kvality tetování se objevil a o soudních peripetiích nešlo mlčet. Ale o průběhu normální kampaně se u nich buď nepsalo vůbec nebo jen minimálně.

Zeman měl od začátku jeden malý handicap. Z duše nesnáší novináře, i když se poslední dobou docela krotí.  Fischer byl sice novináři oblíben, ale když se začala tahat antikomunistická karta, tak svazáci a potomci komunistů si připomněli, že tady by se dalo nepříjemně spálit a pak se řídili už jen heslem, poturčenec horší Turka. O obou kandidátech se psalo hodně a to i o situacích, které byly u jejich konkurentů ignorovány. Souběžně se u nich nechal dostatek prostoru pro kritiku. To Pepa řekl, že komunisty nerad, to svahilijský deník řekl, že kandidátovi smrdí nohy. Dá se říci, že počet negativních článků se zvyšoval vždy, když jeden získával navrch. .

Dva se perou, třetí se raduje. Volební kampaň už běží několik měsíců a podle preferencí se o třetí pozici ucházela trojka kandidátů, Maor, americký socan a spící knížátko. Různě se střídají, žádný z nich nebyl výrazně lepší než zbylí dva. Přinejmenším z nějakého obecného průzkumového hlediska. Barevně nejzajímavější kandidát byl občas zmiňován v módních a společenských rubrikách, Emeričan objíždějící republiku nikoho nezajímal, ale ten náš kníže spal podle novinářů v Horné Dolné, Dolné Horné, Dolné a také Horné a mezi tím ještě stihl se prospat v několika dalších obcích. Navíc si hodil šlofíka na nějaké přednášce. A také prý chrápal u piva, dokonce pětkrát. A samozřejmě bylo velmi zajímavé a pro čtenáře všech novin  přínosné, že řekl chci spát v nějakém dalším Zapadákově.

Byli jsme zaplaveni smrští článků o tom, jak skvělý Karel došel na záchod (kdo ví, možná za čas budeme po vzoru Švejka rozebírat, jak se správně starat o čistotu Schonbrunnu) a jak to bylo krásné a voňavé. A ve chvíli, kdy už není moc časů na reakce se dozvídáme, že dokonce i Iveta Bartošová volí Karla, protože ho podporují také Jirkové Pomeje a Mádl. Nikde se během pár posledních měsíců neobjevily články pochybující. Zeman i Fischer měli každý hříšek minulých padesátých let připomenutý padesátkrát. To kníže se jen na toaletě usmívalo a noblesně nám kynulo. Žádné otázky ohledně restitucí a přiznávaných manipulací, nula rozborů privatizačních problémů, žádné analýzy charakterní obhajoby pana Čunka americkou agenturou, nula bodů o sedmiletém krytí korupce. Dokonce si nikdo nevšímá jeho nadšené podpory amnestie a náhlé otočky o sto osmdesát stupňů. No a tradičně už vůbec nikdo nic neříká na téma oné slavné noblesy či vznešenosti.

Ta je přitom kapitolou sama pro sebe. Je nám horem-dolem vnucováno, že knížepán je prý strašně cool a navíc je vznešený. A taky má fajfku, což je asi úplně nejdokonalejší. 

Na úvod taková malá banalitka, která asi novinářům, jinak tak brojícím proti nikotinu, nedochází. Člověk, ze kterého stoupá tabákový dým, už hezkou řádku let v západním civilizovaném světě není symbol vznešenosti, ale spíše hlouposti nebo jisté zaostalosti. Z hlediska reprezentace země je to asi banalita.

Také si nikdo nevšiml jiné drobnosti, že kníže za celou dobu svého fungování v politice, je pouze ve vleku různých událostí. Byl zvolen jako senátor a tento kandidát na prezidenta nikdy ničím nevynikl nad celou tu otřesnou šeď horní komory. Dokonale se v ní ztratil, nikdy jsme o něm neslyšeli. Později se stal ministrem zahraničí a až na pár primitivních bonmotů, které mohly potěšit tak čtvrtou cenovou (jen idiota nadchne, když sousedy naší země označí za magory nebo jim začne vysvětlovat, že u nás nebude tsunami), nikdo nevěděl o žádné jeho iniciativě. Jeho role ve světové politice je asi ještě méně významná, než u jeho předchůdců, ze kterých například vysmívaný pan Kavan se stal šéfem Valného shromáždění OSN. Velký a vznešený kníže, kterého prý všichni respektují ... nikoho nezajímá. Protože nic nedělá.

Mnohem závažnější než bezvýznamnost je ale chování pana Schwarzenberga ve světě. Tento pán se rád chlubí tím, že kam vleze, tam spí, protože prý všude mluví hlouposti. Slyšeli jste někdy podobný přístup od libovolného prezidenta jakékoliv slušné země?

Celý svět oběhly záběry našeho ministra zahraničí, jak si hodil dvacet na fóru, kterého se zúčastnilo sedmdesát dalších státníků. Pokud by sjezd byl hloupý a bezvýznamný, noblesní a vznešený pán by se předem omluvil. Jestli účast byla mimo jeho fysické síly, noblesní a slušný pán by se předem omluvil. Kdo by se rozhodl spát na takovéto akci? Jen primitivní buran, který o noblese a slušnosti nemá ani nejmenší potuchy.

Pospávání u nás v parlamentu a či kdekoliv jinde v Česku nesmyslně tolerujeme, mimo jiné i díky minimálnímu respektu vůči institucím, kde se to převážně odehrává. Ale někdo by už měl konečně říci, toto s vznešeností nemá vůbec nic společného.

Stačí si představit takového hosta na návštěvě. Kdyby k nám někdo přišel, vyžral pohoštění a rozvalil se v obýváku, že jde bez ohledu na hostitele a další hosty spát (protože meleme hlouposti), tak bychom ho za noblesního pána nepovažovali. Spíše bychom si řekli, že buď jde o někoho velmi senilního, kdo měl zůstat doma a nebo bychom ho považovali přímo za nevychovaného burana. Rozhodně by ho nikdo normální nejmenoval svým reprezentantem.

Jenže kníže má přece tak krásné šaty.

Sčítací idioti

Pro nedostatek podpisů byli z prezidentských voleb vyškrtnuti pánové Dlouhý a Okamura spolu s  hradně rudou princeznou Bobošíkovou. Zde je logický postup našich moudrých sčítačů - první dva sloupce je chybovost prvního a druhého  vzorku, třetí je celkový počet hlasů, čtvrtý jsou odečtené hlasy na základě chybovosti a poslední je výsledné číslo neboli platné hlasy, které rozhodují o možnosti kandidování.

Jana Bobošíková 7,7 % - 11,5 % - 56 191 - 10 762 - 45 429
Vladimír Dlouhý 16,2 % - 18,4 % - 59 165 - 20 478 - 38 687
Tomio Okamura 19,4 % -  23,0 % - 61 966 - 26 215 - 35 751
zdroj

A nyní malá logická otázka pro pobavení. Kolik platných hlasů, podle logiky našich sčítacích idiotů, by měl libovolný z těch kandidátů, kdyby v prvním vzorku byla u něj chybovost 51 procent a v druhém totéž číslo?

Jestli za neznalost matematiky na úrovni základní školy nikoho nevyhodí (nejen toho, kdo to vymyslel, ale i toho kdo to kontroloval a schválil), tak opravdu jsme v banánové republice. Aha, my tam vlastně žijeme, takže vše bude v pořádku

Deníček rozzlobeného socana: Jsem nebezpečný dalajlámista pane premiére, aneb lze léčit lidskou blbost?

"Musíme zabránit některým módním politickým projevům, které objektivně řečeno mají dopad do našeho exportu. Dovolil bych si zmínit dvě - umělé a falešné adorování takových záležitostí jako je ruská skupina Pussy Riot, něco, co je vrcholem nevkusu, v žádném případě to není něco, co symbolizuje svobodu a demokracii, přesto se část politiků nechá unést touto módní vlnou povzbuzovanou především novináři a má to potom dopad v konkrétních exportních teritoriích," řekl Nečas.

"Řekl bych i druhý konkrétní případ, a to je moderní politická móda dalajlámismu. To znamená vzývání dalajlámy. To v žádném případě není úvaha o tom, že máme vyměnit naši proexportní politiku za politiku podpory lidských práv. Podpora lidských práv nadále musí zůstat klíčovou komponentou naší zahraniční politiky. Ale není žádný důvod podívat se tváří v tvář skutečnosti, že opět vzývání tohoto politického směru není podporou svobody a demokracie při všech sympatiích ke kulturní autonomii Tibeťanů. Ale je to vzývání režimu vlády, který by pravděpodobně neměl demokratický charakter, který by měl polofeudální, teokratický charakter se silnými autoritativními prvky."

Toto nejsou slova zmateného předáka KSČ, který není schopen racionálně uvažovat o tom, jak lze nastartovat ekonomický růst ve skomírajícím totalitním státě, nýbrž toto jsou úvahy pravicového premiéra Petra Nečase, zatím ještě demokratické a svobodné země v srdci Evropy.

Je neuvěřitelné, co lze zažít v naší zemi pod vedením vlády, která neviditelně, ale přesto nekompromisně bojuje s korupcí a i přes obří schodek je to stále vláda rozpočtové odpovědnosti. Jako podnikatel a obchodník musím jen tiše doufat, že na výroky pana premiéra naši exportéři velice rychle zapomenou. Skutečně nelze čekat, že naše exportéry spasí bojkot ruské punkové kapely PUSSY RIOT v zemi, kde se politická a samozřejmě i ekonomická situace veskrze vymyká čemukoliv. Předpokládám však, že naší exportéři na rozdíl od premiéra Nečase velice dobře vědí, jak se na specifických trzích pohybovat. Rád bych také připomněl, že to byl jistý předák ODS, který nás v devadesátých letech přesvědčoval o tom, že východní trhy nebudou pro naše podniky a nově vznikající firmy dost dobré. Mimochodem, tento pán nás v minulosti přesvědčoval o mnoha věcech a dnes máme plné ruce práce dostat řadu věcí do jakéhosi normálu.

Další úvaha směřuje k dalajlámismu (podivný hradní termín), i ten nám dle premiéra překáží v tom, abychom byli ještě úspěšnější na svobodném čínském trhu. Mimochodem, rozkvět čínského průmyslu musí být pro většinu ekonomických teorií o tržní ekonomice naprosté tsunami. Když už pan Nečas rozdává své rozumy, měl by ho někdo z našich  úspěšných exportérů do Číny seznámit s problémy našich podnikatelů a jasně formulovat pomoc na vládní úrovni při dobývání čínského trhu. Naprosto neomluvitelné je pak od premiéra demokratického státu faktické popírání okupace Tibetu čínskou armádou v roce 1950. Doufám jen, že věci nedojdou tak daleko, že se bude pan premiér při nejbližší příležitosti omlouvat představitelům Ruska za to, že naši občané házeli v roce 1968 po našich osvoboditelích kameny. Zmatenost premiéra Nečase je velice pozoruhodná už proto, že jedním, kdo se se samotným dalajlámou setkal, byl v nedávné době ideologicky spřízněný premiér Velké Británie David Cameron.

Zklamáním pro pravicové voliče musí být nutně i vlažná reakce TOP 09. Strany, která v tuto chvíli spíše teatrálně akcentuje svobodu jednotlivce, kterou však vždy nechá semlít všemocnou svobodou jakéhokoliv kapitálu! (Ale pana Gazdíka to jako vždy moc trápí.)

Jak je patrné, jediné, co pan premiér zvládá bravurně, je jeho vlastní žaludek. Není to tak dávno, co stál nad rakví bezpochyby nejvýznamnější osobnosti v polistopadových dějinách České republiky Václava Havla.

Vážený pane premiére, Václav Havel byl osobním přítelem dalajlámy, styďte se!

Napsal Leoš Paclík 

Marie Panno, vyžeň Nečase

Marie Panno,
vyžeň Nečase,
... Nečase vyžeň,
Nečase vyžeň.

Klerici v růžovém, zlaté nárameníky,
farníci se plazí, aby se klaněli.
Přelud svobody na nebesích,
Gay pride zostuzován z Hradu.

Bývalý svazák, náš dnešní vůdce,
za tykadla posílá do vězení
v doprovodu eskorty.
Aby se vláda neurazila,
církev jen drží hubu a krok.

Do prdele, do prdele, do prdele.

Marie Panno,
staň se feministkou,
staň se feministkou,
staň se feministkou,
staň se feministkou.

Církevní chvála prohnilým lídrům,
kříž nesoucí procesí z černých limuzín.
Do školy za tebou přichází kazatel,
utíkej na hodinu a dones mu peníze!

Prelát Duka věří v Nečase a peníze,
lepší by bylo, kdyby ten čubčí syn
věřil v Boha.
Katedrála svatého Víta masové
protesty nenahradí,
na demonstracích je Panna Marie s námi.
-------------------------------
Doufám, že v našich kostelích budou tyto médii, pravicí a také vládními ministry milované verše nyní recitovány či zpívány velmi často. Jde o vysoké umění a také samozřejmě musíme ctít neomezenou svobodu projevu.

Je tady ale ještě jedna otázka.  Kdyby se člověk vybavil vrbovým proutkem či přímo důtkami a nakráčel na kázání všech fráterů, kteří podporují hanebné církevní prostituce, může postupovat jako Ježíš Kristus?  "Ježíš tedy přišel do Jeruzaléma a v chrámu nalezl prodavače volů, ovcí a holubic a směnárníky sedící za stoly.Udělal si tedy bič z provázků a všechny z chrámu vyhnal, i ovce a voly, a směnárníkům rozsypal peníze a zpřevracel jim stoly. A těm, kteří prodávali holubice, řekl: "Odneste to odsud! Nedělejte dům mého Otce domem kupectví!"" Nebo dnešní kostely mamonu na svého Pána už zapomněly.

Občan Dominik Duka by měl mlčet

V naší zemi probíhá naprosto legitimní debata o zákonu, který je mylně označován za restituce. Jde přitom o čistě politické rozhodnutí, které obdarovává církve a odděluje je od státu za tučnou úplatu. S nějakou spravedlností to nemá nic společného. Žijeme v demokracii, proto na téma různých zákonů mohou být různé názory. Zvláště když, tyto právní normy bezprecedentně obdarovávají nějaké zájmové spolky. A to vše v období hospodářské krize, kdy většině občanů naší země se snižuje životní úroveň.

Prelát Duka, navzdory odkazu Ježíše Krista, se ale v první a jediné řadě zajímá o své tučné koryto. Nějaká demokracie ho naprosto nezajímá. Právo by zde mělo vznikat pouze v zájmu jeho organizace. A pokud se někdo postaví proti tomu, okamžitě začne být pranýřován. Katolická církev má konec konců v psychickém a mediálním tlaku na oponenty velkou zkušenost. A to už od dob různých herezí, kdy lidé s jiným názorem byli označování na všech kazatelnách za nějaké lidožrouty a nepřítele lidstva a víry.

Pravidelně se proti odpůrcům aktuální podoby rozdávacího zákona vytahují řeči o závisti, komunismu a nyní se přidala jako další pseudoargument i Třetí říše. Jenže tady partaigenosse arcibiskup šlápl krapet vedle. O Hitlerově Německu by totiž katoličtí představení měli raději mlčet. Kde se jim to hodilo, tam s nacisty kolaborovali (čest a sláva různým výjimkám, ale to bylo o osobním hrdinství, ne o postoji celé organisace), zvláště v počátcích Třetí říše. Tento postup trval morálně tak dlouho, dokud jejich kamarád s komickým knírkem nezačal prohrávat. V některých případech měli evidentní zájem na některých zločinech, jako byla například katolicizace nacistického Chorvatska (viz fotografie zde - pozor, část pravé katolické lásky je jen pro ty se silnějším žaludkem).A po válce byl také církví umožněn útěk před spravedlností  i některým největším zrůdám Hitlerova režimu.

---------------------

A tady několik epigramů známého českého závistivého nacisty a komunisty Karla Havlíčka Borovského.
---

Div-li, že pět chlebů, dvě rybice
nasytily lidstva na tisíce?
vždyť pak podnes ještě tyto divy
tolik tisíc černých pánů živí.
---
Bůh, náš otec, pro chování
deset nám dal přikázání,
ale církev, naše máť,
zkrátila je v jedno: „Plať!“
---
Farář dělá z chleba a vína
pro duše selské
tělo a krev:
sedlák dělá tělem a krví
pro tělo kněžské
víno a chleb.
---
a možná, pro hraběte Dooku speciálně, tento "socialistický maoista" napsal:
Kalkulujíc velmi zdravě, 
svatá církev mitry vymyslila: 
totiž že má málo v hlavě, 
na hlavu si mnoho postavila.

Kolik lidí se vejde na Václavské náměstí

Po každé úspěšné demonstraci, která jde proti politické linii pravicových stran, se vždy vyrojí velké spekulace na téma, jak na demonstraci bylo několikanásobně méně lidí, než uvádějí organizátoři, média i policie. Je to už takový evergreen. S těmito rozbory začal Reflex a nyní je pravidelně publikuje pan O. Neff ve svém na Mafře závislém Neviditelném psovi. Tentokrát se takový elaborát objevil samozřejmě také, kde autor se špendlíkovou hlavičkou přesně spočítal lidi na nějakém úseku (no nevěřte mu, sice nás nebude unavovat detaily, ale je to přeci tvůrce hodnot bojující proti sockám, tudíž věrohodná osoba) a pak je namnožil a vyšlo mu, že na demonstraci skoro nikdo nebyl. Nebo vlastně byl, ale šlo o pouhých 26 000 účastníků. Velmi podobný text tam již před pár lety byl, takže autor změnil pár formulací, vycucal z prstu číslo a bylo mu jasné, že tyto manipulace a výmysly na pravicové ovčany, co nenávidí levicovou lůzu, zase zaberou.

Toto číslo je obecně zajímavé. Plocha, kterou demonstrace zabrala je naprosto jasná - byl to prostor "od koně" až k Jindřišské ulici. V dolní části, přesně kde začíná kavárna v  tramvaji na posledních pár metrech již velmi prořídlý, ale zároveň zaplněný vedle a nad koněm a také zasahující do ulic Krakovská, Ve Smečkách a Opletalova - čím dál od tribuny, tím hůře bylo slyšet, proto tyto ulice byly posluchačsky atraktivnější než spodní část u Jindřišské. Pokud je nutno odečíst tu něco na tribunu, tam něco na zeleň a onde něco na nějaký buřtostánek, tak by bylo poctivé přičíst i plochu zabranou v oněch ulicích. Pro zjednodušení, nic se nebude přičítat, ani nic odečítat, plocha zabraná demonstrací byla prostě k Jindřišské. Pro další zjednodušení můžeme říci, že šlo o 3/5 plochy Václavského náměstí.

No a teď si vezměme různé historické události. 3. července roku 1942 nahnali nacisté na toto náměstí  200 000 lidí. Pravděpodobně každému inteligentnějšímu člověku je jasné, že zrovna tuto povinnou akci měli velmi dobře ohlídanou, včetně docházky. Přitom, kdybychom si vzali čísla, jaké se po každé levicovější demonstraci objeví (včetně posledních nesmyslných výpočtů), tak by se tam vešlo pouze něco mezi 40 000 - 50 000 lidmi. No nebyla by to nádhera pro protinacistickou propagandu? Alespoň po válce se mohlo poukazovat na to, jak málo lidí smutnilo za Heydrichem, ale nikdo to čirou náhodou nedělal. Každému bylo totiž jasné, že nacisté tam opravdu mohli nahnat tolik dělníků a úředníků.

Tato čísla potvrdila i nejnovější historie. A šlo pro změnu o tzv. Sametovou revoluci, kdy se Václavské náměstí  několikrát zaplnilo a znova na největší demonstraci se uvádí přibližně 200 000 lidí. A znova, kdybychom si vzali články, jaké jsou v pravicových magazínech publikovány, tak tento údaj by musel být úplně nesmyslný - a tudíž i velikost protestů proti bolševikovi výrazně menší. Souběžně by komunisté (podobně jako dříve bojovníci s nacismem či Londýnská vláda) museli být úplní hlupáci, kteří by zapomněli poukázat na to, že na Václaváku se sešly jen nějaké malé skupinky buřičů a lůzy, stejně jak to dnes dělá naše čacká pravice. A mohli přijít s jasnými výpočty, de facto na milimetr stejnými, jako jsou nyní v článcích u pana Neffa, které by každému matematicky dokázaly, že Svobodná Evropa přece lže. A takovýto skvělý dárek by komunisté zahodili? To tak měli západní rozhlas, Václava Havla a vůbec všechny antikomunisty rádi?  Jinak mimochodem podobné redukce návštěvnosti by se daly použít i na Letenskou pláň, kterou by tím pádem nikdy nemohlo navštívit onoho půl milionu až milión demonstrujících. Pokud říkáme A, čili že více než polovinu Václaváku zaplní pouze dvacet až třicet tisíc lidí, tak musíme přepsat novodobou historii a prohlásit, že puč v roce 1989 podporovalo jen minimální procento populace.

Jaký byl tedy počet demonstrujících na Václavském náměstí při sobotní demonstraci?  Jsou zde samozřejmě čísla policie (nejnižší), pravicového tisku (ve středu) a demonstrujících (nejvyšší), rozptyl je někde od 80 do 160 tisíc. Můj osobní názor je číslo někde kolem sta tisíc. Důvodů a důkazů mám pro to několik. První je banální využití dobově nezpochybňovaných  (tudíž věrohodných) čísel uvedených výše. Demonstrace zabírala tolik prostoru, že 100 000 je minimální počet, který se tam musel vejít. Další vychází z různých propočtů a kombinací. Takže například, pokud sledujete v nějakém bodě průvod, který jde po magistrále, tak za minutu kolem vás projde 500-600 lidí. No a pak stačí jen počítat, jak dlouho průvod šel. V tomto případě šlo o hodinu a půl (poslední lidé na Václavské náměstí dorazili půl hodiny po začátku demonstrace). No a nyní je zde banální matematika, ze které každému vyjde 45 až 54 000 demonstrujících. Už vidím radostný úsměv na tváři každého mádloida - no vidíte, jak všichni kecali. Jenže toto číslo je pouze část demonstrujících. Další část přišla totiž z druhé strany od sídla ASO, někteří odboráři přicházeli přímo na náměstí a hlavně na demonstraci dorazili tentokrát Pražané, jejichž počet je velmi těžké odhadnout - podle neonálepkování, neokšiltovkování a nemávání odborovými transparenty či vlajkami a obecné "nepřipravenosti" to mohl být každý druhý, ne li ještě více - v průvodu totiž naprostá většina lidí měla nějaký znak či materiál své odborové organizace. Na náměstí takto ale již situace rozhodně nevypadala.

Na konec ještě jedna malá kalkulace. Často se rozebírá, kolik lidí se vůbec vejde na metr čtvereční. Existují různé "věrohodné" rozbory, které vysvětlují, jak jeden až jeden a půl osoby je nějaké naprosté maximum. Můžete si odměřit metr a stoupnout si tam i s rodinou, anebo doporučuji něco jednoduššího. Stačí se podívat na jeden drobný údaj, který vyvrátí veškeré minimalizující spekulace na téma "jeden člověk musí mít metr prostoru, jinak nevydrží déle stát". Je to kapacita dopravních prostředků. Metro pro soupravu M1 uvádí například 8 osob na metr čtvereční - samozřejmě není to ani japonské metro, kde ještě existují speciální upěchovávači, ani to asi nebude úplně  nejsvobodnější jízda, ale rozhodně toto je bráno za normální pro cesty trvající i několik desítek minut - a poloviční množství čili 4 osoby na metr čtvereční je již naprostý komfort. Konec konců, obsazení přibližně čtyři až pět osob na metr (celkem k sezení i stání) je považováno za normální, bezpečné a pohodlné pro dlouhou a také výrazně namáhavější jízdu autobusem. A pokud máte v autobuse dvě osoby na metr čtvereční (což je u městských linek často počet lidí po obsazení všech míst k sezení), tak autobus je poloprázdný a rozhodně neodpovídá jakékoliv návštěvnosti demonstrací. Co z těchto čísel pro Václavák a účast na demonstracích vyplývá, tudíž jaká je odpověď na otázku položenou v úvodu? Na Václavské náměstí se při jeho ploše nad 40 000 metrů vejde přibližně 160 až 240 tisíc protestujících - a historie tento propočet potvrzuje.

Toto je podle pravičáků půl druhého člověka na metr (jde o místa na chodníku u zdi domu, kde bylo nejvíce prostoru a dalo se projít nahoru nebo dolu tempem přibližně pět metrů za minutu).

Mrtvý brouk

Pokud doma narazíte na chcíplého představitele hmyzí říše, tak nejčastěji uděláte jednu z dvou následujících činností. Buď vezmete lopatku a smetáček či nějaký jiný vysavač a chrobáka vyhodíte nebo jste trošku pečlivější a během odstraňování mršinky hledáte, kde je zdroj této invaze chrobáků. A ten po nalezení zlikvidujete - bez přemýšlení a bez lítosti, škůdci se už prostě množit nesmí. Zastánci pravice velmi často říkají, že našim vzorem by měly být ty nejprimitivnější pudy (pokud vůbec, pravicový člověk by se například místo plavání měl utopit, protože přeci nebude regulovat nějaké možná přírodní pravidla, podle kterých prostě musí jít liberálně ke dnu a ne socialisticky plavat). Možná by i bylo dobré, po sobotní demonstraci, vyjít z osvědčených domácích zkušeností, zvláště protože by pak český novinář, duchem zaprodaný pravicovému pohledu na svět, mohl takovémuto přístupu zatleskat.

Je neoddiskutovatelným faktem to, že neexistovala v historii novodobé České republiky taková vláda, které by vyslovil nedůvěru na ulici takový počet lidí - a je úplně jedno jaké číslo přijmeme za své, jako se to stalo v sobotu  21. 4. 2012 (pravicový idiot, nadávající na odbory, by si měl uvědomit, že tato organizace, která by podle něj měla být apolitická, v listopadu 1989 rozhodla o kapitulaci bolševika). Číslo kolem sta tisíc demonstrantů jasně říká, že Kalouskův Nečas je pro občany naší země skoro stejně tak důvěryhodný a demokratický, jako byl svého času Jakešův Husák. Vláda zatím, podobně jako svého času komunisté, mlčí, případně vydává nic neříkající frázovitá prohlášení. Samozřejmě je možné táhnout aktuální frašku dál. Vyznamenaný budovatel socialismu Radek John může strašit socany a komunisty a podle rozkazu svého nadsamce Bárty s půjčkou či jiným úplatkem oddelegovat několik zadlužených členů své rádobystrany  na pár měsíců podpory vládní koalice. Alespoň dokud nebudou nenávratně schváleny prostituce církevního majetku a důchodová reforma. Jenže boží mlýny většinou melou pomalu, ale přeci jen jistě. Takže by si vládní šašci měli najít nějaké  hezčí místo pro život než je naše krásná kotlinka nebo přijde deratizér či výše očekávaná desinsekce. A nebude si hrát na módní rasovou vlnu, spíše se chopí národní tradice defenestrací. A to nejpravděpodobněji v duchu husitském a ne v tom humanitárním stavovském.

Už aby to bylo.

Podvádějící obchodníci

Podvod je snad součástí obchodu už od dob jeho vzniku. Vždy se našel někdo, kdo se snažil získat neoprávněné výhody na úkor zákazníků. Dokonce i v dobách tak zvaného komunismu různí podvodníčci se snažili všelijak obohatit (a rozměry byly rozhodně nemalé, i když více se šidilo tzv. "státní" než přímo zákazníka - řeznické či zelinářské mafie ve spojení se závozníky to byla šlechta). Není proto divu, že podvádí se také v nejdokonalejším a nejkrásnějším možném systému, jakým je nynější tržní demokracie. Poslední dobou se vyrojily desítky zpráv na téma, jak inspekce chytila toho či tamtoho při prodeji zkaženého jídla a nebo při obchodování či skladování potravin, které nějakým způsobem porušují naše zákony či normy. Určitě mnoho lidí přemýšlí, čím to asi bude, že pořád se nachází noví a noví podvodníci, ačkoliv riziko dopadení je přinejmenším podle mediálního obrazu poslední dobou dosti vysoké. Odpověď si každý může udělit sám. Stačí, že se podívá na pár čísel.

Rok 2011: celková výše pokut udělených SZPI - 27 milionů Kč
počet pokut - 2000
průměrná výše jedné pokuty - 13,5 tisíc Kč

Tržby Tesco ČR - cca 40 miliard
Tržby Ahold ČR a SR - cca 40 miliard
Tržby Billa ČR - cca 20 miliard

Myslím si, že nyní, až uslyšíte o dalším odhaleném pokaženém či prošlém výrobku či nějaké pokutě, můžete se z vesela zasmát. A bavit se takto budete pravděpodobně ještě velmi dlouho. Dokud nějaký idiot z ministerstva zemědělství nepochopí, že důležitá je i výše trestu.

Říci ne Valentýnu

text na obrázku: Kolikrát ti mám říkat, že polský svátek lásky je v červnu. Valentýnky neberu.

Na Vánoce odmítám pustit do bytu a vůbec do svého života fousatou reklamu na Coca Colu. Stejně tak nevidím důvod sem na konci zimy nacpat zase další polokomerční produkt, jakým je Valentýn. Proto mne docela zaujal a potěšil nápad našich severních sousedů na truc a bez obchodního záměru oživit starý slovanský svátek. I když svatý Valentýn je součástí křesťanské tradice (jako konec konců každý svatý), tak akorát zábava s Valentýnkami a svátkem lásky je anglosaský vynález (i když občas se odkazuje ještě na římskou tradici), který na východ od německých hranic prostě neexistoval. Navíc když se rozhlédnete po výlohách, tak jde jen a jen o vyplnění prázdného komerčního prostoru mezi Vánocemi a Velikonocemi, a lásku k penězům přeci slavit nemusíme. Tu zde máme každý den.

Lidé neblázněte

S Václavem Havlem jsem v mnohém nesouhlasil (ale bytí pravičákem či možná spíše středopravicovým, je věc názoru a ne zločin). Spousta záležitostí mne vyloženě rozčilovala. Ale na druhou stranu je zde také mnoho věcí, za které jsem si ho vážil. Počínaje jistým idealismem věčného revolucionáře, který nedokázal úplně utlumit či vymazat ani získaný polistopadový náznak moci (ze kterého také vycházelo mnoho pozdějších přešlapů či i případně hloupostí), přes opravdu velký talent na práci se slovem a myšlenkou*, až k dobré pověsti, kterou jeho osoba přinášela naší republice v západním světě a nejenom. Hlavně, navzdory tomu, co hrdinové dvacet let poté či plně zaangažovaní budovatelé lepších husákovských zítřků často tvrdí, Havel opravdu bojoval za svobodu slova a názoru. Nadšení tzv. reální socialisté či komunisté ve spojení s liberálními kapitalisty se snaží vymýt lidem mozek a donutit je vnímat svobodu a hodnoty pouze z pohledu plných žaludků, případně čistého egoismu. Havel přeci jen zastával jiný pohled, který je mně osobně blízký.

To, že všechno nevyšlo jak mělo, určitě v lidech budí jistý pocit zrady. Ale exprezident nebyl Stalin samovládce (možná proto i tolik výtek od exkomunistů, kteří tento fakt nedokážou pochopit). Měl roli autority, kterou ale mnohem cyničtější a také inteligentnější politici, jako například Klaus a později Zeman, naprosto bezostyšně ignorovali, případně využívali pro své vlastní nápady a ideje. Jenže to už nebyla Havlova vina. Možná neuměl včas odejít, možná měl jen sedět a glosovat události, možná měl stát přímo v čele nějaké politické strany, možná měl být šéfredaktorem největších novin, možná... Ale nic se z toho nestalo, a kdyby se stalo, tak by výtek určitě ušetřen nebyl. Konec konců, je to osud všech disidentů v tzv. postkomunistických zemích. Neexistuje snad jediný, kterému by aliance části bývalých bolševiků s dnešními odvážnými antikomunisty nevyčítala i to, že se vůbec narodil (a podívejte, jak ten Havel už jako dítě kul pikle v žoldu nacistů, vždyť to znáte).

Vzpomínky a rozjímání nad tím dobrým, co je se jménem našeho prvního postkomunistického prezidenta spojeno, ale rozhodně demoluje snaha našich médií a politiků z Václava Havla učinit jakéhosi poloboha. Určitě jde o jednu z nejvýznamnějších osobností v Československu a Česku minulého století. Určitě si zaslouží významnou dávku úcty. Ale rozhodně si nezaslouží to divadlo, které se před našima očima odehrává a ještě pár dní odehrávat bude. Jeden příklad za všechny, který místo úcty či vtipnosti vzbuzuje pouze hnus nad idiocií a servilitou dnešních novinářů: Nad Pražským hradem se ukázala modrá obloha. Zdá se, že Václav Havel rozehnal v dnešní den mraky podobně, jako to udělal před koncertem svých milovaných Rolling Stones v Praze. **


* Nedívejte se na jeho divadelní hry, ty zapráší čas a sice se o nich děti budou učit, ale nikdo je nebude znát - skončí zhruba jako J. K. Tyl. Vykašlete se na film. Ten, kdo ho pustil v neděli v televizi, z duše Havla nesnášel. Ale přečtěte si jeho eseje. Až je škoda, že jsou z velké části tak silně spojené s určitou dobou a možná za padesát let nikomu nic moc neřeknou. Ale je to opravdu obdivuhodná práce.

** http://zpravy.idnes.cz/smrt-vaclava-havla-0ne-/db_online.asp?online=1004689 - jde o online reportáž, čas 8:32

Školné je pro naše dobro

Milí ovčané,

moc vám děkujeme, že jste se vyděsili hrozného Jiřího Paroubka a také jste pochopili, že nás čeká Řecko či nějaká jiná Argentina, pokud nevyberete módní a trendy pravicovou vládu. To víte, vaše dětičky prostě chtějí dobrou budoucnost a tu jim samozřejmě zajistíme pouze my. Součástí dobré budoucnosti je také kvalitní vzdělání a jak zajisté víte, kdo maže ten jede, tudíž čím více budete platit, tím budete mít ratolesti vzdělanější a dokonce možná i inteligentnější. Takže my vám dopřejeme pořádné mazáníčko.

Vámi racionálně a inteligentně zvolení zástupci, ta skupinka dobrých mužů, co nejí, nespí a neodpočívá, jen aby nás odtáhla co nejdál od Řecka někam například k Islandu, právě přemýšlí o tom, jak vnutit všem zájemcům o studia, kteří nemají potřebné penízky nějakou malou půjčičku. Pozor, zadlužování obecně je strašná věc, zvláště když jde o socany či předvolební kampaň, ale pokud půjčujeme my, tak je to vždy dobré a to jak pro jednotlivce, tak pro stát. Takový vstup do dospělého života s dluhem, je přeci něčím, po čem každý cool člověk musí toužit.

A toto dobro vám a vašim potomkům bude nabídnuto. Samozřejmě naprosto bezištně a půjde o téměř samaritánské podnikání. Ty nějaké úročíčky (celkově v rozpětí do šedesáti do nekonečna procent z půjčené částky, komické množství, že, stejně vám vše vracíme ve výtečných jednoprocentních vkladech a tříprocentních investičních výnosech), co se můžou objevit, určitě hravě zaplatíte, až na to budete mít. A dokud na to mít nebudete, je tu přeci hodný stát, který za vše bude ručit, a nám bude financovat těžce vypracovaný a strašně riskantní zisk. Bude to podobně náročné a naprosto nevýhodné pro poskytovatele, jako jsou například platební karty na dávky či nějaké menší povinně nepovinné doživotní fondy.

Takže drahý ovčane, pamatuj, školné je pro naše dobro.

Vaše banky