čtvrtek, července 28, 2011

Lekce pro papaláše Klause

Svět si zase připomněl, že Česká republika má v čele takového pána, který vyznává zásadu, není důležité, jak o mně píšou, jen aby psali. Stalo se to při soukromé návštěvě Austrálie, kde se předváděl jako největší bojovník za svobodu ve své oblíbené póze zanepokojeného občana, ale rozhodně ne oficiálního hlasu naší země.

Pan Václav Klaus měl poskytnout nějaký rozhovor pro australskou televizi, jejíž studio se nachází v budově parlamentu. Náš nejdokonalejší se po svém příchodu měl podrobit normální kontrole, která je povinná pro všechny obyčejné návštěvníky budovy. Toto odmítl a odešel. Vše by to nemuselo být nijak moc zajímavé, kdyby ne nafoukaná reakce mluvčího Hradu pana Ochvata: "U nás i ve většině světa jsou rentgenové kontroly ve státních institucích právě kvůli bezpečnosti prezidentů a ostatních ústavních činitelů, nikoli obráceně."

Austrálie je totiž v této věci docela zajímavou zemí. Pokud bezpečnostní opatření otravují občana, tak jsou povinná i pro co největší počet ústavních činitelů. Takže jediný kdo normálně může procházet mimo kontrolu je aktuální premiér. U zahraničních návštěv je ovšem možné dosáhnout také nějaké výjimky, ale pouze za předpokladu, že je předem připravena. Pokud si přijde někdo neohlášený na soukromou žvanírnu v rádiu či telce, tak podle australských zásad výjimku prostě nemá a to ani když se jmenuje Václav Klaus. Naše božstvo a jeho klaka si ale buď mysleli, že se jich normální pravidla netýkají a jas majestátu donutí ochranku porušit zákony a nebo si prostě vůbec nic nezjišťovali. Přeci jde o Václava Klause, největší osobnost v dějinách, která je nad jakýmkoliv právem a slušností.

Zajímavou tečkou k původnímu oficiálnímu vyjádření (tlumeného později jakýmsi nejapným výkřikem, že tam navíc bylo hodně dětí, a náš hradní miláček se asi s nějakými smrady tlačit nechtěl, to by jeho vznešenost poškodilo) je poznámka z deníčku samotného Václava Klause: "O bezpečnost je třeba dbát, ale tady v Austrálii máme stále nějaké problémy na letištích. V dnešních australských novinách The Daily Telegraph je článek s nadpisem, že byla hlava státu „přistižena při porušení bezpečnostních pravidel letiště“, ale nebyl jsem to naštěstí já, ale australská hlava státu, generální guvernérka, zastupující britskou královnu. Jak tam uvádí, nebylo to poprvé. Úlevu na letišti má jen anglická královna a papež, i když se mi zdá, že se společností Quantas nelétají a mají vlastní letadlo." Já chci zde Austrálii.

------------
Druhou sladkou tečku dodal znova Václav Klaus v dalším ze svých deníčků: Každý den na letišti procházím bezpečnostním rámem a každý den objeví můj kovový kyčelní kloub. Protože chci letět, nijak neprotestuji. Já jsem se pouze rozhodl, že nebudu dělat (při čekání ve frontě před bezpečnostním rámem) jedno televizní interview s jedním konkrétním novinářem. Ukázalo se, že jsem urazil jedno televizní božstvo, ale s australskými úřady to nemělo nic společného. Nu což, stačí si vzpomenout na výše zacitovaná slova mluvčího a porovnat si pomalu vývoj celé kauzy. I prezidentovi došlo, že to bylo trapné, ale jako vždy je zbabělec, tak to neumí říci naprosto jasně a případně se omluvit.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, července 24, 2011

Norský vrah, autorita pro Eurabii

http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Search.aspx?Query=fjordman

Příjemné počteníčko, jeho texty tam nejsou prezentovány jako zrůdnosti nějakého psychopata, ale jako závažné analýzy k tématu. Gratuluji.

Nějaký z našich premiérů by mohl tomuto člověku dát vyznamenání, jde vlastně o novodobou verzi Mašínů. On totiž své vraždění za zločin nepovažuje a zajisté si ho dokáže výtečně obhájit.

--------------
Doplnění a oprava, od včera šířená informace že Fjordman je Breivik je téměř s jistotou mylná, je to spíše jeho virtuální kámoš, se kterým sdílel nenávistné názory a povídal si s ním - viz zde http://www.document.no/anders-behring-breivik/. Možná někdo oslovení vzal za podpis.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, července 17, 2011

Je ponižování lidí s nižším příjmem vzorem pro společnost?

Také jste si všimli, jak se všude možně vyrojili lidé, kteří označují spoluobčany s nižším příjmem za nejrůznější „socky“, „lůzy“ a póvl společnosti? A naopak sami sebe považují za něco hogofogo nad které není?

Já ano a je mi z takovýchto lidí zle. Oni to jistě ode mne nečekají, oni si totiž myslí, že jsou něco víc, ale pro mne jsou takovýto jednotlivci ti poslední, před kterými budu „padat na čumák“. Člověk, který rozděluje lidi výhradně podle majetku, je totiž podle mne jen pouhým výplodem, či dokonce obětí tzv. konzumní společnosti, která nezná jiné hodnoty, než peníze.

A co když si někdo z nich navíc přeje, aby se ti méně zajištění lidi měli ještě hůře? Jednoduše řečeno, říkat těm lidem, kteří vždy měli hluboko do kapsy například: „Do teď jste měli mejdan, a to teď skončí“,je silně neadekvátní. Je smutné, že vůbec existují lidé, kteří něco takového dokáží vypustit z úst. Vždyť je to vlastně to samé, jako kdyby někdo řekl nějakému dlouhodobé nemocnému, jenž se již řadu let snaží vyléčit z několika těžších nemocí: „Vždyť jste do teď jste byl zdravý a od zítřka čekejte, že vám bude špatně!“ Zkrátka a dobře, pokud se bude mít hůř většina obyvatelstva, bude se mít zkrátka hůř i celá naše společnost! To jsou prostě spojité nádoby.

A tak člověk, který rozděluje lidi jen na základě jeho ekonomické situace na „lepší“ a naopak na tzv. „lůzy“ a sám sebe řadí mezi tzv. „úspěšné“, je ve skutečnosti morální ztroskotanec konzumní společnosti. Není to vzor pro mne a doufám, že pro žádného slušného člověka.

Hodnoty, které vyznávám já, jsou totiž založeny na trochu jiných věcech. A tak některé z nich bych zde rád trochu nastínil.

Za prvé chci však říci, že lidí, kteří dokážou nashromáždit určitý majetek, si velice vážím. Ale musí ho nabýt poctivě a slušně! A nikoliv tzv. „vychcáváním“ s ostatními lidmi a bůhví s jakými dalšími pochybnými cestami! Jestli mi čtenář dobře rozumí. Ale pokud ho nabude poctivým a slušným způsobem, je třeba naopak smeknout klobouk a udávat ho jako příklad pro ostatní!

Za druhé. Velký morální kredit má u mě každý člověk, který něco umí, který něco zná, který dokáže něco pěkného či užitečného vytvořit či vymyslet a nebo přijde s nějakým zajímavým objevem, jenž nás posune zas o něco dále. To je člověk, kterému jde o dobro všech, celé společnosti či dokonce celé naší planetární civilizace. Je to další typ člověka, před kterým je třeba smeknout klobouk.

Pak jsou to samozřejmě i všichni slušní lidé, kteří odmítají někomu ubližovat. Ať už po fyzické či po psychické či ekonomické stránce. Kéž je takových lidí co nejvíc.

A v neposlední řadě jsou to i lidé, kteří se dokážou obětovat pro společnost. Dám příklad. Nyní je léto. A většina lidí odjede na nějakou dovolenou, ať už k moři nebo třeba jen na chatu. Jenomže jsou i takoví lidé, kteří se dovedou obětovat tak, že místo, aby se jeli někam rekreovat, tak jdou nasadit svojí kůži vlastní zodpovědnosti, a jedou například dělat vedoucí či další pomocníky na dětské letní tábory. A myslím, že se najdou jiné podobné případy lidí obdobně pracující pro nejrůznější spolky a sdružení.

To vše výše uvedené jsou samozřejmě jen příklady morálních hodnot, které považuji u lidí za cennější, než bezohledné hromadění majetku a ponižování méně zajištěných lidí. Věřím, že nejsem jediný, kdo má na společnost takový názor, že si přeje, aby v první řadě byla právě na takovýchto hodnotách založena.

---------
Také bych chtěl doporučit můj předešlý článek na obdobné téma „S nucenými pracemi pro nezaměstnané skončí svoboda v ČR“

Napsal Libor Čermák
původně publikováno na http://liborcermak.blog.idnes.cz/



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, července 08, 2011

Utopický kapitalismus Petra Macha

Předseda Svobodných Petr Mach zveřejnil v dubnu zajímavou myšlenkou. Jde o ústavní zákon o vyrovnaném rozpočtu. Zabýval jsem se jí hlouběji a zjišťoval jsem, zda podobný instrument existuje někde v zahraničí. Ani já, ani nikdo z těch, kterých jsem se ptal, o takovém zákonu v jiné zemi nevědí. Co naopak v některých zemích existuje, jsou limity zadlužení státu, k jejichž prolomení a stanovení nových je potřebná ústavní většina. O tom se ostatně mluvilo nedávno v souvislosti s USA.

Důvody, proč zákon podle Machova návrhu pravděpodobně nikde nemají (příklady z Německa a Švýcarska se viditelně odlišují), jsou nestabilní ceny na globálních trzích a nepřesnosti v prognózách výběru daní. Miroslav Kalousek před pár lety prosadil rozpočet s velmi nízkým schodkem, který počítal s vysokým růstem HDP a tedy i výběru daní. Fakticky však obojí razantně pokleslo. Elitní ekonomové říkali předem, že tomu tak bude, Kalousek je ignoroval. Nebo, a to je snad i jeho oficiální interpretace, se snažil vyvodit dojem, že vše bude příznivé, aby tím povzbudil důvěru investorů a spotřebitelů, a zabránil ještě hlubšímu propadu. Každopádně jsme ten rok měli schodek přinejmenším srovnatelný s těmi za Špidly a mnohem vyšší, než za Zemana.

Pokud by vláda skutečně musela upravovat rozpočet během roku tak, aby byl za každou cenu vyrovnaný, jak navrhuje Petr Mach, musely by i smlouvy o státních zakázkách obsahovat klauzuli o možnosti jejich vypovězení či pozastavení v případě výpadku příjmů státu, bez nějakých sankcí pro stát. A to je instrument velice neobvyklý (tím nechci říct, že předem vyloučený), který by mohl zakázky dále prodražovat. Ani Petr Mach, ani nikdo jiný, nemůže předem zaručit, že se během roku razatně nezmění globální ekonomická situace natolik, že původně navržený vyrovnaný rozpočet se dostane do ztráty.

Nemluvě o tom, že pokud by se zastavila například výstavba dálnice, oprava krajské silnice, nebo výstavba univerzitní budovy uprostřed roku, mohlo by zakonzervování a následné obnovení dané stavby stát mnohem více, než případné úroky ze zadlužení, které by stát musel v daném případě vynaložit. Nebo by Petr Mach například zavřel v prosinci školy, aby ušetřil na vytápění? Protože na platech učitelů by tím neušetřil, ti by měli podle platných zákonů nárok na náhradu mzdy v plné výši.

Obecně mají některé návrhy Svobodných charakter utopického kapitalismu, jakéhosi protipólu utopického socialismu, který je však naprosto srovnatelně utopický. Přesto však musím konstatovat, že ve mně Svobodní vzbuzují rozhodně více sympatií, než současné vládní strany.

napsal Václav Štěpán Há David
původně publikováno na http://david.blog.idnes.cz/

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk