Jaka Vlada

Topolánkova nabídka na vytvoření Národní Fronty se nesetkala s příliš velkým úspěchem. Předseda ODS si zase musel postěžovat, jak Paroubek chce jen blokovat a nechce podporit různé modré vize. Toto naříkání podporují i různí novináři a člověk má občas dojem, že celé pravicové spektrum trpí hromadnou sklerózou.
Jiří Paroubek si poslední dobou musí připadat jako zaseknutý gramofon. Všichni mu stále předhazují, že nepřichází s žádnou nabídkou a premiér již delší dobu opakuje různé verze řešení. Nabídka podpory úřednické vlády či tolerance menšinového kabinetu ODS rozhodně není záležitostí posledních dnů ani nějakým překvapením pro ty, kteří poslouchají, co kdo opravdu říká a né co různí komentátoři tvrdí, že říká.. Bohužel pravice i její novináři to ignorují a neustále opakují lež, že Paroubek se musí konečně nějak vyjádřit. Dochází tu k určité absurdní situaci, kdy na jedné straně omílání ODS, musíte nás podpořit my vyhráli a povinností všech je podporovat vítěze, stejně jako jedna nepříliš konkrétní nabídka na vytvoření Národní Fronty je považováno za konstruktivní jednání a na druhé straně různé možnosti řešení a volání po kompromisu je nazýváno destrukcí nebo se ho úplně ignoruje.
Zajímavé by bylo vědět, proč konstruktivní ODS se zatím tak bojí jakéhokoliv jiného řešení, než je buď trojkoalice nebo Národní Fronta. U menšinové vlády předpokládám, že Topolánek nemá dost odvahy hledat pro své projekty podporu napříč parlamentem. Přitom menšinový kabinet by byl, zvláště pro stranu vysvětlující, že to vítěz voleb musí realizovat svůj program, vůči voličům nejčestnější. Byla by kompaktní vláda a jasný program vynikající z předvolebních slibů. Bohužel k životaschopnosti menšinové vlády jsou potřebné vynikající vyjednávací schopnosti. A po realitě posledních týdnů je téměř jisté, že takové ubrečený Topolánek postrádá.
Úřednická vláda je pravděpodobně odmítaná hlavně vyhladovělými kádry ODS. Přece pánové Langer či Tlustý či nějaký jiný Říman nestrašili tak dlouho v opozici, aby se teď nedostali pořádně k lizu a nemohli chvíli mít v rukou trochu reálné moci. Navíc čestný předseda ODS trpí komplexem Tošovského vlády a jeho strana stále potřebuje jistou a silnou podpoporu z Hradu. Přitom programově úřednická vláda by musela být logicky téměř totožná s Topolánkovým projektem čtyřkoalice, rozdíl by byl jen v tom kdo by seděl na křesílkách.
Obě nabídky ČSSD jsou zajímavé i z hlediska ulhanosti našich novinářů a politiků ODS. U obou je totiž jasně vidět, že Paroubkovi nejde jen o moc, jak nám novodobí Goebbelsové tisíckrát zalžou. Přece i malému dítěti je jasné, že v menšinové vládě ODS jistě Paroubek nebude a v nestranickém úřednickém kabinetu také pro politiky místo není.