Nas pan profesor

Jiřímu Paroubkovi se neustále předhazuje mocichtivost či diktátorství. Nějak se přitom zapomíná, že na Hradě máme člověka, který od roku 1989 se nedokázal odtrhnout od moci (v té či jiné podobě) a teď napíná všechny síly, aby se u té moci udržel i v příštím prezidentském období. Jako zajímavůstka hezky ilustrující kvality našeho obdivovatele Pinocheta je tady část článku "Profesor Václav Klaus a Bída" od Ladislava Andreye.

V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. Že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný ze třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky.
Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu.

Loni (1995) na dušičky jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu.... Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou "habilitační práci" pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce nemá úplně jiný název, jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989 (proč Václav Klaus nesáhl také při kopírování po svém jistě výtečném a určitě velmi liberálním dílku z roku 1969 nazvaném Marxova politická ekonomie a ekonomická teorie ví jen sám Génius z Hradu - poznámka mš).
Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy - teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 - 91 v sekci "diskuse". V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh současný ministr financí vlády ČR Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 - 405). Třetí práce v pořadí nese název: "Podstata a projevy inflace" a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 - 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 - 86 nese název "Měnová kritéria a chování banky" a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: "Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky...." a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
V pořadí pátý článek nese název "Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza", vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce "Přestavba hospodářského mechanismu" - zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 - 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších. Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: "Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha" a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: "Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu - schematické zobrazení" ze dne 30. 10. 1989 a poslední: "Hledání přestavbové strategie - makroekonomický aspekt", zřejmě z konce roku 1989.
Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 - Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
Shrnuto a podtrženo,"profesorská práce" pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že "profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma". Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.

A na konec ještě tato drobnůstka:

Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: "Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono." A dál pokračuje: "My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice."

Celý článek