Vitez

Topolánkova bezradnost posledně vyvolává frustraci i u jinak mu příznivě nakloněných modrých komentátorů. Ze zoufalství začali, stejně jako jejich valašský idol, používat tři staré, otřepané, ale zároveň opravdu, ale opravdu velmi falešné argumenty.
Prvním je pláč, že nebohá ODS, aby mohla vyřešit aktuální povolební pat, se musí zříci velké části (ne li celého) programu, se kterým startovala ve volbách. Těm, kteří využívají tuto hloupou a dosti otřepanou frázi, nedochází, že pokud nějaká strana nemá většinu v parlamentu, tak vždy musí jednat o kompromisech. Zároveň nějak zapomínají, že mince má dvě strany, ODS není středobodem vesmíru, tudíž pro ČSSD tento argument platí naprosto stejně. Jakákoliv forma tolerance či podpory trojkoaličního projektu v obecné formě, by logicky znamenala, že sociální demokracie se zříká větší části svého programu. Aktuálně je to pro obě strany nepřijatelné a proto je nutno hledat nějaký jiný kompromis.
Druhým argumentem je, že přece ODS vyhrála volby, tak musí tady bezpodmínečně vládnout. Včera i Jiří Paroubek připomněl sklerotickým novinářům něco, o čem by asi nejraději zapomněli a to, že na Slovensku v 2002 roce (i v 1998) volby vyhrálo HZDS. Slyšel tady někdo někdy novinářský krokodýlí pláč na téma, jak ten ošklivý Dzurinda, který tehdy skončil druhý, byl destruktivní a ukradl Mečiarovi vládu ?
Třetí pohádkou jsou zábavná vyprávění o vítězech. Novináři i politici (a posledně třeba i Ludvík Vaculík) si rádi hrají se sportovním porovnáním. Prý ten, kdo má zlato, bere všechno. Bohužel, jako vždy promodrá argumentace je dosti neúplná. Ve sportu přece neexistuje jen první místo. Medailemi se hodnotí i druhá a třetí pozice a rozhodně nikdo normální nenazývá stříbrné a bronzové poraženými. Blíže k tomuto názvu mají místa čtvrté a páté, která se ale nějakou záhadnou transformací u nás pro novináře staly také vítězem. Navíc volby je nutno brát s větším rozhledem (co dokazuje i třeba čtyři roky starý příklad ze Slovenska) a volební výsledek můžeme brát jen jako fotbalový první poločas. Teď ale již běží druhý, kde se ČSSD, mimo jiné díky naprosté Topolánkově neschopnosti, povedlo vyrovnat a o výsledku pravděpodobně rozhodnou až poslední vteřiny nebo bohužel, jako i v našem fotbale, podplacený modrý rozhodčí.