Jeden krok vpřed, dva kroky vzad

Vláda trhla za záchranou brzdu a vzala ze Sněmovny zpět radarové smlouvy, aby se o nich nemohlo hlasovat, a nemohly tak být případně zamítnuty, což zcela reálně hrozilo. Je mi sice divné, že vláda může takto zasahovat to jednání Poslanecké sněmovny, ale budiž, nejsem expert na jednací řád Sněmovny. Co však nechápu je, proč to vlastně udělala. Vždyť kdyby byla pravda jen polovina z toho, co vláda o radaru prohlašovala, tak by pro muselo být 213 poslanců z 200.

Teď tedy tohle. Není to nakonec mlčenlivé přiznání, že vláda nemá argumenty, kterými by poslance přesvědčila, a je závislá na disciplíně a hlasování koalice v monobloku? Ten byl teď narušen nemocemi a rebeliemi, a tak vláda takticky ustoupila, protože o žádné projednávání radarových smluv ve Sněmovně ve skutečnosti vůbec nestojí, chce jen jejich formální schválení.

Tento vývoj však zároveň naznačuje, že vláda nejenom že ztratila schopnost korumpovat opoziční poslance, alespoň ne v dostatečné míře, ale že dokonce nekontroluje ani všechny poslance koaliční, což je v případě vládou tak oblíbených silových řešení vážný handicap.

Nelze ovšem vyloučit, že vládě nakonec přišla tato situace vhod, protože jí poskytla sice chatrnou, ale přesto záminku ke stažení smluv ze Sněmovny. Výrazně totiž ochladlo nadšení protistrany, tedy USA, a pro vládu je rozhodně lepší, když že se o smlouvách bude jednat až po dubnové návštěvě amerického prezidenta a summitu NATO, kdy by měly být postoje ostatních zúčastněných artikulovány o něco zřetelněji. Kdyby však stáhla vláda smlouvy sama od sebe, dalo by se to vykládat jako slabost, jako vůle k ústupkům, zatímco takto je to možno prezentovat jako lišáctví, jež se v některých kruzích velmi cení.

Smlouvy tak nyní mohou být nějakou dobu „u ledu", aniž by příliš bilo do očí, že zájem o ně opadl. A pokud u toho ledu vydrží až do příštích voleb, je velká naděje, že u něj zůstanou už navždy.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/