Smolné dny

Naši veledokonalou koalici v posledních dnech stíhá jedna pohroma za druhou. Nastartoval to pan Bursík, který se rozhodl prodat pastvinu se skotem a souběžně silou zlikvidovat vnitřní opozici. Jeho krok v případě poslankyň je ještě pochopitelný, on vládne po sjezdu železnou rukou a pokud poslankyně nereprezentují program strany (tady je samozřejmě situace výrazně složitější než v jiných podobných případech), tak strana má právo se jich zbavit. Ale naprosto nepochopitelné, zvláště z hlediska toho co zelená strana reprezentuje, neboli svobodomyslnost a alternativu čistě partajní politice, je vyloučení konkurentky z poslední předsednické volby, která je i hlavní představitelkou významného názorového hnutí uvnitř Strany zelených. Něco takového se snad v polistopadové historii u významných politických stran ještě nestalo. K vylučování ovšem docházelo, ale vždy šlo o osoby, které ve vnitrostranickém životě neodehrávaly žádnou významnější roli a které se najednou začaly chovat v rozporu s dříve zastávanými názory a programem vlastní strany. Zajímavá byla i reakce médií, která Bursíkův diktátorsky krok přijala celkem vlažně, dalo by se říci, že i s jistým pochopením a hlavně ho nijak nerozmazávala.

Po Bursíkově totalitních hrátkách pohroma dorazila i k jeho šéfovi. Týdeník Respekt se rozhodl provětrat trochu špinavé prádlo a zveřejnit další zákulisní hrátky u již téměř mrtvé kauzy Čunek. Premiérovi emisaři měli tlačit na ministra Pospíšila, aby kauzou manipuloval a k jeho cti je nutno přiznat, že tlaku odolal. Také novinářům onu schůzku potvrdil a poté pro jistotu začal mlčet jako hrob. To premiér byl větší pašák. Na otázky žurnalistů odpověděl paranoidní sms zprávou: "Na žádné otázky odpovídat nemíním. To, v čem já žiji, je válka se zlem. Jste nepřítel." I tentokrát hlídací pes demokracie se rozhodl na páníčka ze Strakovky pouze mírně zavrčet a hlouběji celou záležitost nezkoumat a nijak hodného Mirka nepropírat i když vlastně svým výrokem novináře označil za zlo a nepřítele.

Další milý dáreček pro premiéra přišel před pár dny. Jeho blízký přítel a snad stále neoficiální poradce Marek Dalík se rozhodl na premiérův pokyn "mediálně radit" vědomí a svědomí hrdinného poslance Wolfa. Tato pomoc spočívala v tom, že se rozhodl tlačit na Českou televizi, aby stáhla pořad o peripetiích možného defraudanta. Vláda má mít přece klid na práci a takovéto ošklivé pořady ji ohrožují. Premiérovi po zveřejnění této informace gule asi začaly tlačit na mozek a hystericky obvinil novináře ze šmíráctví jen proto, že přeci to Mirek Topolánek rozhoduje, co je ve veřejném zájmu a co není. To, že kauza smrdí dokázal i Marek Dalík, kterého možná opustilo nadání politického intrikána, a to ve chvíli kdy se obhajoval, jak prý to pan Bártek chtěl za stažení pořadu peníze. Později byl nucen vzít svá lživá tvrzení zpět.

Posledním vládním průšvihem byl čerstvý pokus o prosazení radaru ve Sněmovně. Ve chvíli, kdy vláda zjistila, že nemá dostatek hlasů a hrozí zamítnutí celého projektu, vzala obě smlouvy zpět. Krokodýlí slzy prolévané u tématu nepárování zní od ODS velmi pokrytecky, zvláště když si člověk připomene, jak se ve věci párování - a to i nemocných osob - stejná strana chovala v minulém volebním období. Co více, opozice dnes nepárováním plní přání Mirka Topolánka - 1. 1. 2006 "jsem proti párování v Poslanecké sněmovně." Radar zatím prosazen nebude a je to i rozumné, protože stále není jasné, jaké stanovisko ke svému projektu zaujme nový americký prezident. Ten nikdy nepatřil k nadšeným zastáncům protiraketové obrany a nebylo by nic trapnějšího než schválit radar, který možná tu nakonec nikdo stavět nebude.

--------------------





Obrázky poslal Fudzijan