Na modré frontě klid

Ten kdo čekal minulý víkend nějaké zásadnější změny v ODS, musí být zklamán. Kdo ale sledoval diskusi, která kongres předcházela asi nijak překvapen není. Kdo ví, jestli více rozhodovala silná pozitivní a negativní motivace nebo sarajevský komplex, jedno je jisté, Topolánkovi soukmenovci srazili podpatky a vůdce se nyní může chlubit, jaký to má silný mandát. Ten mu ale v nadcházejících volbách asi bude k ničemu.

Je samozřejmé, že ostrá předvolební rošáda na nejvyšších místech, by byla velmi riskantním krokem. Média mají potom papu na mnoho týdnů, kdo kde koho podrazil, kdo na koho tahá jakou špínu a kdo není ten pravý Mirek Dušín. Jenže ODS nyní čelí situaci, kdy část středových voličů jí odsávají Kalouskovi přeběhlíci, které sice nemohl oslovit nějaký program, ale fajfka knížete pána a rozvážné, byť prázdné, hovory o zodpovědnosti zapůsobily. A sice spící princeznu s dostatečným novinářským zázemím tak rychle sehnat nejde, ale na prázdné pravicové fráze byla ODS vždy formát. To jí novináři kritizovat nebudou, takže by stačila jen kompletní výměna vedení za politiky méně zkompromitované a s jistým kreditem (téměř automaticky se nabízí například pan Pospíšil) a odchod momentálních špiček někam do dozorčích rad či na poradenská stanoviska. Díky tomu bychom zde měli krásný zázrak, úplně novou ODS, která by pro novináře a část voličů blyštěla stejnou čerstvostí, jako sebranka nejlepšího chemického ministra financí na světě.

Modrý vůdce a jeho zázemí vsadili na něco jiného. ODS má stále skupinu fanatických voličů, co ji budou volit pravděpodobně za všech okolností. Je jich kolem dvaceti procent a to je stále více, než se v jakémkoliv průzkumu podařilo získat panu knížeti. S touto základnou a starými osvědčenými triky ve formě Kubiceho zprávy, či ďábelského Paroubka co předělává spolu s komunisty lidi na macesy asi zažijeme další mobilizace. Jenže tento trik už byl tolikrát použitý, že pravděpodobně nezabere.

Sněm měl ale i dvě hořce komické vsuvky. První byla velmi nesměle představovaná protikandidatura pana Gandaloviče, kterou potkalo totéž co na volebním kongresu pana Béma. Člověk, proti kterému vedení ODS a novináři neměli nikdy moc výhrad se najednou čirou náhodou stal nepřítelem číslo jedna. Tentokrát jeho zločinem byly černé duše a jacísi velrybáři v pozadí. Jen se na ústa tlačí taková zvláštní otázka, jak to, že dokud pan Gandalovič držel hubu a krok, tak to nikomu a zvláště panu Topolánkovi vůbec nevadilo. Při tom vše, co se do kolečka omílalo před kongresem, bylo již dávno velmi dobře známé. Druhým modrým šprýmem byla plná otočka ODS ohledně tajného hlasování. Snad každý si ještě vzpomene, na plamenné obhajoby zásady tajného hlasování během prezidentské volby. Z modrých úst padaly výkřiky o obraně demokracie, o tom že tajné hlasování bylo důvodem pro sedmnáctý listopad a tady najednou na vlastním kongresu si ODS vybrala co ? No přeci ten brutální a odpudivý čistě bolševický postup, neboli hlasování veřejné.