Země krále Mirka

Je pozdní odpoledne a zatímco někteří si užívají prvních slunných v tomto roce, já napjatě sleduji finálové utkání play – off české hokejové extraligy. Zrovna při jednom z vrcholů zápasu mi začne vyzvánět telefon. Nerudně ho zvedám. Na druhém konci není nikdo jiný než sám Mirek Topolánek. Muž, který sem po osmi letech vlády stalinistického teroru přinesl demokracii. Po asi desetiminutovém telefonátu vypínám hokej a soustředím se na svůj nový úkol, který mi předseda vlády přidělil. Musím zprostředkovat sepsání a zveřejnění zprávy, která by mohla zdiskreditovat jeho osobu popřípadě některé ze špiček ODS. Ze začátku jsem tomu nemohl uvěřit, proto jsem se pro jistotu zeptal na znění úkolu a jeho účel.

Zdá se, že národní symbol inteligence je názoru, že Kubiceho zpráva, ve které se píše, že předseda ČSSD Jiří Paroubek je pedofilní nájemce vraždy pomohla více sociálním demokratům než komukoli jinému. Paroubkovci z ní těží dodnes. Tady je ale otázka, proč z ní vlastně těží? Možná kdyby naše trojkoalice neblokovala vyšetřování objektivního dokumentu, tak by čeští socialisté nemohli z této věci nic získat. Proč to naše vládní strany nechtějí podrobit vyšetřování? Podle předsedy vlády tam není nic nepravdivého a v našem národním erbu se jasně píše: Pravda vítězí. Já tomu prostě nerozumím. Je pravda, že nejsem poslanec ani právník a nevím co se ještě podle ústavy může všechno provést. Jediné, co tady můžu použít je takzvaný selský rozum, který mi říká, že má být stíhán Kubice za pomluvu nebo Paroubek za spoluúčast na vraždě a pedofílii.

Náš premiér se však poslední dobou celkově jeví jako silný, neoblomný a kvalitní vůdce. Neustále vypráví o demokracii, toleranci a nehodlá trpět žádné projevy totalitního myšlení. Nejvíce se mi na něm líbí jak drží pevnou rukou svůj vládní ansámbl. Jako příklad bych uvedl, že přesně ví, co se v jeho vládě děje a nenechá skautského náčelníka Taťku Medvěda, mezi civilisty známý pod jménem Martin Bursík, bez jeho vědomí posílat dokumenty o Temelínu rakouským energetikům, pod jejichž vedením stádo ekologických fanatiků blokuje naše hranice. Obdivuju, že se nenechá nikým vydírat. A už vůbec ne třeba takovými Lidovci, jejichž šéf oberleutnant Čunek bojuje s jakoukoli diskriminací a zásadně nedělá rozdíly na základě barvy pleti. Nejvíce se mi líbí jak ovšem stojí za pravdou. On totiž není žádný sprosťák a vztyčeným prostředníčkem nikdy neukazoval na zkrachovalého šéfa, nyní geniálního ministra financí, Miroslava Kalouska. To vůbec nebylo vulgární gesto, přece tím dával na vědomí panu ministrovi, že je jednička. Co je na celé věci horší je fakt, že Kalousek tomu nejenom věří, ale dokonce si to o sobě i myslí. Jak říkal David Rath: doufejme, že nebude chtít dát najevo i Vladimíru Putinovi jeho jedinečnost.

Takže, abych to zkrátil, jsem hrdý na svého premiéra. Jsem na něj hrdý, protože nikdy neútočil na legitimitu voleb. On jen od začátku prohlašoval, že chce nové volby. Určitě to bylo pouze kvůli vyřešení patové situace, nebylo to kvůli tomu, že se mu vítězství z těch červnových nezdálo dost vysoké. Mirku drž se!!!

poslal Superzurda

Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr

V humbuku, který se strhl kolem místopředsedy vlády Jiřího Čunka (KDU-ČSL), a který se točí kolem toho, je-li či není-li tento pán rasista, se zcela ztrácí meritum věci a ta nepříjemná skutečnost, že celé aféra vypovídá mnohem více o nás všech, nežli pouze o panu Jiřím. Pojďme se ohlédnout zpět na nejznámější body jeho kariéry beze vší politické korektnosti či naopak odvážné politické nekorektnosti.

Momentálně nejživější a mediálně nejvděčnější je proslulý Čunkův výrok „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně, a potom se vás teprve někteří politici zastanou: On je chudák,“ kterým odpovídal na otázku, kterak si, obrazně řečeno, zajistit koláče bez práce. Kdyby se omezil na popis životního stylu, bylo by vše v pořádku. Jenže Čunek svým prohlášením o opálení, kterým jednoznačně odkázal na Romy, dal do souvislosti sociálně patologické chování s barvou pleti, což je ovšem vlastnost, která je vrozená. Zatímco o svém chování si člověk rozhoduje sám a musí za něj nést odpovědnost, to s jakou barvou kůže se narodí ovlivnit v žádném případě nemůže, a proto za to také žádnou odpovědnost nést nesmí. Jenže tento podstatný detail lidem buď uniká, nebo jej vidět nechtějí, protože v Čunkovi našli hrdinu, který se odvážil „říct pravdu.“ Ve skutečnosti jsou však především rádi, že jim konečně někdo předložil dlouho očekávané a jednoduché řešení, u kterého se nemusí přemýšlet, protože se stačí podívat a vidím: Snědá? O tebe nestojíme, táhni pryč. Bílá? Pojď chlapče, dostaneš ještě jednu šanci. My ti pomůžeme a ty se postavíš na vlastní nohy. Ty to dokážeš, vždyť nejsi snědý. Díky Čunkovi teď každý bílý může mít dobrý pocit, že i když je na tom bídně, pořád to není tak zlé, protože by také ještě mohl být snědý. Každý bílý šmejd se může jenom na základě barvy své pleti, na které nemá nejmenší zásluhu, povyšovat nad jiné. Čunkovi se za jeho výrok o „opálených“ dostalo nadšené podpory. To je samo o sobě špatné, ovšem přímo děsivá je skutečnost, že se mu tato podpora dostala pouze za tento výrok. Jedno slovo stačilo, aby se vznesl na vrchol popularity. Vše odpuštěno, protože jsi řekl, co jsme již dlouho toužili slyšet.

S výše zmíněným souvisí i předcházející Čunkova legendární akce – stěhování Romů ze Vsetína. Většina národa v tom vidí takové řešení problému, které jim imponuje, a vůbec je nezajímá, kde se ten problém vzal a jaké to řešení vlastně pod povrchem. V tomto případě totiž nejde tolik o to, koho vystěhoval, jako proč a kam. Nezáleží na tom, že vystěhování byli opět Romové. Mnohem důležitější jsou ostatní okolnosti (Pokud se v něčem mýlím, opravte mě. Mám to, stejně jako většina ostatních, z druhé ruky.): 1. problém s neplatiči Čunek sám nejprve uměle vyrobil, aby ho potom mohl vítězoslavně vyřešit. Jak? Sestěhoval problémové občany na jedno místo, i když mohl očekávat, že se tím situace spíše zhorší, než zlepší. A pak už jenom čekal na správný okamžik, kdy „problém vyřeší.“ Ten správný okamžik přišel před volbami do senátu, které Čunek, do té doby ouřada provinčního formátu, vyhrál. Co následuje je již jen cesta vzhůru. A jaké že je vlastně ono slavné řešení? Vystěhoval problémové občany ze Vsetína na vesnici, a hodil tak celý problém na hlavu malé obci, která má oproti bohatému Vsetínu jen zlomek možností, jak jej řešit. Tedy typicky pravicové řešení, kdy silný zneužije slabého.

A pak je zde ona pět let stará záležitost s údajným úplatkem na vsetínské radnici. Ani tady nejde o to, zda jej Čunek vzal či nevzal, i když já osobně se kloním spíše k závěru, že vzal, protože nevidím jediný důvod, proč by zrovna Čunek měl být výjimka. Co je však na celé věci skandální je způsob, jakým se Čunek snaží dokázat svoji nevinu – pokusem zdiskreditovat, zastrašit, či uplatit obžalobu a její svědky. Takže ne proto, co se stalo v roce 2002, ale proto, co se děje nyní, by měl Čunek odstoupit.

Jenže Čunek to neudělá. Pamětliv naučení našich předků, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, sedí pevně na všech svých křeslech a vychutnává si vítězství. Protože co naplat, je to právě Jiří Čunek, kdo z politického hlediska suverénně vítězí. A nemluvím teď o jeho 92% podpoře u (části?) veřejnosti, což je číslo, o kterém si může i takový Lukašenko nechat jenom zdát. Mám na mysli Čunkovu pozici v rámci vlády a koalice. Přišel přece Bursík (SZ) s tím, že buď Zelení, nebo Čunek, ale spolu ve vládě být nemohou. Přešlo pár dní, a Bursík stále sedí s Čunkem v jedné vládě a tváří se, jako by se nechumelilo. Pak přišel Topolánek (ODS), předseda vlády, nejprve jemně naznačoval a potom již zcela otevřeně vyzýval Čunka k rezignaci. Čunek zůstává a Topolánek horlivě vysvětluje, že koalice je víc než Čunek a že vládu kvůli němu nepoloží (jako by to od něj někdo chtěl). Čunek zkrátka dokázal během krátkého času udělat z Bursíka i Topolánka tlučhuby, kteří nedokáží dostát slovu, a pro něž jsou zásady a ideály pouze vábnička na poblouznění voličů, ale když dojde na lámání chleba, vždy si ulomí takový kousek, aby zůstali u koryta. Pro Topolánka je to o to horší, že tenhle „chlap s guľama“ neustále ukazuje svaly a holedbá se, jak zatočí se všemi starými, slabými a nemocnými, a pak se ukáže, že si nedokáže poradit ani s vlastním ministrem, navíc s takovým, který byl ještě před nedávnem provinčním rychtářem ve Vsetíně.

Čunek tedy zatím boduje. A to není dobrá zpráva. Nikoliv pro Romy. Ti se o sebe umějí postarat, akorát jinak, než bychom si představovali my. Je to špatná zpráva pro celou společnost, protože aféry kolem Čunka a přístup veřejnosti k nim ukazují, jak nevyspělá a zaprdělá je Česká kotlina. Je Čunek vinen přijetím úplatku? Většina má jasno, že není. A není to proto, že by ctili presumpci neviny, ale prostě proto, že jim imponuje způsob, jakým se staví k romské otázce. Nic víc je nezajímá. Na Čunkovi se ukazuje, jak česká veřejnost dokáže ocenit líbivá a jednoduchá řešení. A co je nejhorší – ukazuje se, že česká veřejnost je připravena tolerovat třeba i korupci, pokud se jí dopustí ten, kdo se hřeje na výsluní.

Měl by tedy Čunek odstoupit? Bylo by to dobré, ale kdo by přišel na jeho místo? Někdo z těch, kteří Čunka obdivují a podporují, někdo z nás. Čili šance na změnu k lepšímu je nevalná. Takže na tom, zda odstoupí, vlastně ani moc nezáleží. Pokud by odstoupil, výrazně by tím přispěl ke kultivaci naší politické kultury. Ale obávám se, že toto není jeho cíl. Pokud neodstoupí, pouze se tak potvrdí pravdivost přísloví, že drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr. Což ovšem všichni po sedmnácti letech budování české deviace kapitalismu víme více než dobře.

Přesto nám Jiří Čunek a vše kolem něj může být ku prospěchu. Na jeho příběhu je totiž dobře vidět, kde nám do těch našich českých demokratických necek teče. Je jenom na nás, jestli si z toho všeho vezmeme ponaučení, pokusíme se ty necky vyspravit a doplout v nich zase o kus dále na cestě ke svobodě a demokracii, a nebo jestli všechno opět hezky po čecháčkovsku zameteme pod koberec, poplácáme se po rameni jací jsme kabrňáci, a na všechny cesty vpřed rezignujeme. A budeme si přitom pod nosem broukat to naše: „smrádek, ale teploučko.“

poslal Tribun

Kam zmizela neviditelná ruka trhu?

Roaming je zlatý důl. Jen za minulý rok na něm vydělali evropští mobilní operátoři 8,5 miliardy eur. Není se co divit, když i u nás byly za minutu hovoru účtovány částky v desítkách Kč. Dle učení kapitalismu, by v konkurenčním prostředí měla cena zásahem neviditelné ruky trhu klesat, protože mobilní operátoři budou bojovat o zákazníky. Jaká byla realita?

Nic se nedělo. U nás byli operátoři tři, v Rakousku dokonce pět. V celé Evropě to bylo podobné. Leč cena se dolů nepohnula nikde. To trvalo až do roku 2005, kdy nová evropská komisařka Vivienne Reddingová začala na tyto ceny, stanovené „nelítostným konkurenčním bojem“ poukazovat. Jako první krok vyvěsila ceníky všech operátorů na web, aby měli lidé srovnání. Doufala, že to vyvolá pobouřenou reakci zákazníků, která donutí operátory snížit ceny. Avšak 450 miliónů Evropanů nadávalo možná tak po hospodách, protože s operátory to nijak nehnulo.

V dalším kroku vypustila pokusný balónek s řečmi o regulaci. Za to se na ní snesla vlna kritiky, že chce omezovat svobodu podnikání. A aby operátoři podtrhli, že cena se sníží i bez škodlivých zásahů regulace, snížili minutové sazby. A k tomu zavedli spojovací poplatek. Dneska se však již ucho utrhlo, a tak si nejpozději od října zavoláme z celé Evropy domů maximálně za 12 korun, a minuta příchozího hovoru nás přijde na koruny 4.

Kanonáda chudých operátorů a zastánců svobody (trhu, jiná snad ani neexistuje) propuká naplno. MF už dlouho dobu píše na toto téma články, aby nás ochránila od Bruselské hydry. Operátoři varují, že toto opatření zmrazí ceny. (Jistě by byli všichni šťastní, kdyby ceny byly aspoň dvojnásobné a vždy se posouvaly o korunku tam, o korunku zpět.) A že to budou muset dotovat z jiných služeb. Teď už jenom zbývá pohrozit, že u nás zabalí krám. Nechápu, proč se musí všichni stavět do role Prométhea, jenž nám snesl oheň, a pokud se jim budeme snažit bránit v jejich božském konání, tak padneme do temnot. Vstoupit do hry se chystá nový operátor. Jde na náš trh i přesto, že GSM frekvence jsou už obsazené, a tak spustí u nás netradiční síť. A to ještě na frekvenci, která není ideální, ale byla volná, takže si bude muset sám telefony dovážet a pro svou síť upravovat. Kdyby byli mobilní operátoři takovými chudáky, kteří nás budou vlastně dotovat, opravdu netuším, proč by sem kdokoliv další lezl.

Neviditelná ruka trhu je neviditelná protože neexistuje.

poslal Elf

ODS minus, aneb co nám neřekli

Ano, tak takhle by se mohl jmenovat klidně článek, který by napsal volič ODS. Nicméně tento článek píše paradoxně volič ČSSD.

Jestli čekáte, že budu psát o slavné daňové reformě, tak čekáte správně i přesto, že s ní hrubě nesouhlasím, jsem občan ČR a tudíž se mi určitě nevyhne a její dopady zřejmě pocítím a ve svém případě určitě citelně. A proč ? Protože jsem bohužel jen průměrný občan s hypotékou, bohužel svobodný a bezdětný a podle ekonomů a voličů ODS, tedy jen líný a neschopný vymanit se z průměru.

Když se zabývám úvahami a komentáři ekonomických analytiků, nestačím se divit kolik nadprůměrných a schopných lidí naše země vlastně má, všichni totiž reformu vítají, bohužel jak už to tak bývá člověk jakožto tvor ze zvířecím instinktem posuzuje a řeší věci pouze ze svého a jenom svého pohledu. Také majitelé firem a představitelé managementu obřích firem reformy vítají a proč ?

Zkuste hádat a vracíme se zase k té průměrnosti, firmám se postupně daně sníží z dnešních 22 % na 19 % to je příjemné firmě se tak zvedne zisk může, investovat a být více konkurenceschopná, tedy možná. Ale proč ještě jásají představitelé managementu, zkuste počítat je to snadné i oni totiž nejsou průměrní jejich mzdy se pohybují v pásmech 50 – 100tis Kč. Ano jak se zdá lidí, kteří tuto reformu vítají je podle zejména pravicových plátků, jako MF, víc než dost. Matematika je v tomto prostě neúprosná a tak si výrazně polepší, jak jsem se mohl dočíst zejména pan Janeček (ředitel ČT) a nebo nynější věřící ministr Jan Kalousek. Ti všichni s výrazně nadprůměrnými platy si polepší. A ti ostatní tzn. asi 70 % národa? Těm musí stačit to, že daně nám klesly a to na úžasných 15 %. Pro všechny se jedná o úžasnou zprávu, jen do chvíle než začnou počítat a srovnávat a hlavně uvědomovat si, že nic není zadarmo a jinde si to stát s velkou chutí vybere zpátky (omezení přídavků na děti, zdražení paliv, důchod až v 65 atd…)

Počítejme s tím, že řada úlev a slev na daních se nám výrazně sníží (hypotéka, penzijní připojištění atd..) Také nezapomínejme na to, že nižší DPH, do které spadají například tak nepotřebné věci jako potraviny, se zvýší z 5 % na 9 %. Bohužel, se nejedná jen o potraviny, ale zdražení podstatně ovlivní i další nepotřebnou komoditu a to byty a bydlení obecně. Tady se ovšem jedná o částky trochu jiné. A sliby stavebních firem a developerů, že ceny ponechají a raději si sníží zisky mě v poslední době, krom jiného pobavila víc než dost. Bohužel základní sazba DPH 19 %, zůstává i když nám kdosi tvrdil něco úplně jiného, možná to bude tím, že kdosi začal počítat a zkrátka a dobře nějak se nemohl dopočítat. Jednoznačně nás čeká v podstatě zdražování.

Další otázka, která z daňovou reformou nepřímo souvisí je zdravotnictví, je jasné, že po tomto zásahu zaznamená statní kasa jistý propad a slova ministra Julínka o supermoderních univerzitních nemocnicích, mě osobně utvrzují v tom, že v takovém to zařízení z padesátikorunou asi jen těžko uspějete a zase jsme u té daňové reformy, další nepřímou daní totiž můžou v brzké době být platby u lékařů, zkuste si pak ještě jednou svou mzdu přepočítat.

A to už nemluvím o rodinách s dětmi, analýzy které jsem četl, tak úžasné pro tuto, dle mého názoru, klíčovou skupinu obyvatel ČR nejsou. Nevím co vládě vadí na společném zdanění manželů? A přitom to byl svatý Jan Kalousek se svým bratrem Mirkem Topolánkem kdo tak bránil rodinu, jako základ státu a svorně tvrdili, že pomohou stření vrstvě. Obávám se však, že jejich pomoc jde trochu jiný směrem. Založit si tedy rodinu zajistit bydlení, bude za pravicové vlády zase trochu těžší. Upozorňuji, případné oponenty, že víc než dobře vím o čem mluvím.

Co se tedy skutečně změní, jsou daně pro právnické osoby, tu změnu samozřejmě vítám, nicméně to mohlo a proběhlo by i za vlád ČSSD, stejně tak, jako škrty v oblasti sociálních dávek. V korporátním sektoru tedy zůstane více peněz a firmy budou mít na trhu díky rozvoji větší šance. Rozhodně si, a to výrazně, polepší nejvyšší příjmové skupiny obyvatel, možná i řadě živnostníků se uleví, ale to je v podstatě vše.

Zbytek je jen hra čísel a přenastavení parametrů daňových sazeb.

Co mě osobně na reformě vadí, je prostě a jasně lež, lež ve jménu reformy o které lze naprosto pochybovat, reformy, která hájí zájmy všech, jen ne většiny obyvatel České republiky.

Dále mě vadí sobeckost ekonomických analytiků a zejména jejich mnohdy idiotské úvahy, kdyby coby. Pánové stát je živý organismus, nezapomínejme na to, že v naší zemi nežijí podle Vašich ukazatelů, jen úspěšní, chytří a bohatí!

A až mě bude někdo ve fóru poučovat o tom jak socani zadlužili republiku, tak ať mi řekne, kde jsou prachy z privatizace ?!!!!

Vzkaz pro ekonomy z MF:

naše země má spíše nižší daně v rámci celé EU, zdaleka nejsme zemí s vysokou daní a dále mám prosbu, jeďte se podívat na Slovensko a zeptejte se tamních podnikatelů, jak díky rovné dani bují šedá ekonomika!

poslal Leoš Paclík (autor je členem ČSSD)

Stručně po langrovsku

Z webových stránek televize Nova:
12.04.2007 - Ministr Langer před několika dny napsal dopis poslanci ČSSD Tejcovi. Na jeho dotaz potvrzuje to, o čem se hovořilo v zákulisí. Tedy že řediteli inspekce skutečně bylo doručeno odvolání policejním vrtulníkem.
Langer to obhajuje slovy: "vzhledem k naléhavosti věci se nejeví způsob provedení neadekvátním či plýtváním veřejnými prostředky."

Z webové stránky Ivana Langra:
25.02.2007 - žádný vrtulník jsem nikam neposílal

V té samé odpovědi píše, že kvůli lžím pana poslance Ratha rezignovat nehodlá, ale neměl by přemýšlet o rezignaci kvůli vlastním lžím ?

Jsme jedničky

Hned pár hodin po té, co vláda dostala po půlročních obstrukcích opozice důvěru od dvou konstruktivních přeběhlíků, začala díky ní Česká republika zasahovat do celosvětového dění. Zatímco předchozí neschopná socanská vláda si nechala diktovat z Bruselu úhel zahnutí rohlíku, modrou vládu oslovila vláda Spojených státu s žádostí o záchranu civilizovaného Západního světa. Žádost nebyla podaná stylem bruselského diktátu, ale jako prosba mezi stejně rovnými partnery. Dokonce projevili velkou laskavost, když nám proto, abychom si ušetřili práci, poslali rovnou i vzor kladné odpovědi. Ne, ne. Určitě se nezalekneme naší odpovědnosti vůči našim spojencům. Však už dnes slaví celá země osvobození v Plzni.

Naše nová vláda boduje i v Evropě. V Nizozemí se nonverbální komunikace našeho noblesního premiéra dostala až na akademickou půdu. Dokonce se jí nechal inspirovat i jeden poslanec skotského parlamentu.

ODS se ale neprosadila jen na poli mezinárodním. Dostala se i do vnitřní americké politiky. Náš největší odborník na ekologii, profesor ekonomie, president Václav Klaus, byl požádán o odbornou radu ve slyšení s největším americkým ekoteroristou Gorem. Díky svému rozhledu dokázal plně demaskovat environmentalistické bludy, jenž se stávají náboženstvím pro prostoduché jedince po celém světě.

Je nádherné, že s novou vládou jsme se plně postavili po bok největšího šiřitele svobody a demokracie po světě. Je krásné plně spolupracovat se zemí, jenž v žebříčku celosvětové oblíbenosti obsadila bezkonkurenčně první místo. Jistě to bylo pouze vinou tiskařského šotka, že až od konce.

poslal Elf

Čunkiády a reformiády

Sleduje-li člověk veškeré dění okolo naší vlády, nastává u něj postupně dilema, zda má brečet nebo se spíše chechtat. Činnost Topolánkova gangu je až příliš tvrdým náporem na lidskou psychiku, občas donutí jedince k tomu, aby u sebe provedl vyšetření, zda je duševně zdráv, netrpí náhodou halucincemi nebo jestli neochutnal kapku alkoholu, po němž se svět obvykle jeví v poněkud křiklavě nereálných barvách. Následně však zjistí, že není ničím podobným postižen a vládní kreatury před jeho očima se exhibující jsou pevnou součástí tragické skutečnosti. Hledat vhodné výrazy, kterými by se dalo toto zrůdné zoo charakterizovat se nikdy nedá obejít bez vulgarit. Koneckonců, sám vládní šéf může sloužit jako dokonalý expert na používání slov, která jsou v rámci společenské etiky tabu. Proto na hrubý pytel hrubá záplata, ovšem svou mnohovýmluvností se vymykající topolánkovskému inteligenčnímu schematu. Onou záplatou je toto stručné označení- náš současní vládní kabinet je opravdu, ale opravdu uboze klausovský. Fujtajbl! Při vyslovení tohoto sprostého adjektiva je stydno, ale na druhou stranu i velmi úlevno. Nebude jistě dlouho trvat, než ve stupni vulgárnosti topolánkovský klausovského převýší. Bude peprněji.

Je mnoho shnilého v kraji českém. Někdy máme problém s tím představit si konkrétní osobnosti za tento stav zodpovědné. To někdy ale dnes neplatí. To dámy a pánové ze Strakovy akademie se už ani nepokoušejí své vykonávané nehoráznosti maskovat, což platí speciálně u pana premiéra a nepochybně také u vicepremiéra Čunka. Chudáku Šrámku, chudáku Luxi, komu jste co udělali, že váším následovníkem může být takovéto zosobnění laciného populismu, jednoduchého myšlení a politické zoufalosti! To, že tento zkorumpovaný (copak právnicky, hlavně politicky a morálně) a rasistický tvor může vykonávat tak důležitou funkci, dokazuje, že nežijeme v normální zemi. Čunek si svůj politický vzestup do vládních pater zajistil sládkovštinou páchající deportací romské minority. Kdyby zdejší status quo nebyl takový, jaký je, Čunek by se touto akcí maximálně politicky zdiskreditoval. Opak se stal pravdou. Později , kdy už Čunek měl teple vysezená místečka ve vládě i v senátu, se na veřejnost dostalo vážné podezření jeho osoby z korupce ve výši několika miliónů. Čestný politik by odstoupil, resp. přerušil svou působnost v důležitých funkcích. Bylo by naivní od Čunka něco takového očekávat. Poté, co se nahromadily jeho všechny různé skandály, se Čunek dopustil další pikantnosti- v jednom novinovém rozhovoru hluboce urazil romské občany, čímž jenom potvrdil, jak to s jeho vztahem k nim vlastně je. Vzbudil tím pohoršení u všech politických stran, včetně ODS, která s cynismem jí vlastní vydala moralisticky nesouhlasnou resoluci, aniž by se zabývala neonacistickými výroky svého šéfa (což od této strany ale buhvíjak šokantně). A co na to Čunek? Samozřejmě, následovala lavina výmluv, bagatelizací, nakonec i rádobyomluv, které však Čunkovi prachšpatnou pověst nevylepší. Jediné, co by mu pomohlo, by bylo okamžité odstoupení. Lepší řešení neexistuje. Vození se na vlně kontroverzním činem vydobyté popularity již Čunka nemůže motivovat, protože skončilo dvě třetiny dotázaných lidí si přeje jeho rezignaci. Co je ale z ostudy kabát proti statisícovým ministerským a vicepremierským platům, že. Aneb blahobyt nade vše. Bursíkovským antizeleným právě dochází s Čunkem trpělivost. Ale jelikož jsou stejně jako on dobře koaličně zabydlení, na nic víc než na silácké mediální výkřiky se neodváží.

Vláda ovšem u pouhé sebediskreditace zůstat nehodlá, proto se chystá pomocí železné ruky kapitalistické třídy ukázat, kdo je v naší zemi pánem. Máme tu dlouho slibovanou daňovou a sociální reformu! Kdopak je jejím hlavním strůjcem? No přece nejčestnější z nejčestnějších, hrdinný bojovník proti komunismu a vrchní brouk finančník Kalousek. Jak symbolické. Když Kalousek kdysi pracoval jako náměstek na ministerstvu obrany, podařilo se mu mj. za výhodnou sumu nakoupit sadu technicky nekvalitních vojenských padáků, které připravily o život několik cvičenců. Nyní Kalousek povýšil na ministra, byť jiného resortu, má tedy šanci- za samozřejmé podpory svých koaličních spojenců- provést daleko masovější genocidu, ve vládním žargonu skrývající se pod libozvučným heslem reforma veřejných financí. Dolním deseti miliónům nic jiného než zemřít nezbyde. V důsledku této reformy (deformy) si zvolí smrt buď dobrovolně ihned nebo tak učiní pod tlakem neudržitelné existenční tíže, jakou mu spasitel Kalousek se svými druhy zařídí. Zato horních deset tisíc obyvatel, převážně zbohatlivších v éře klausovského rozkrádání a tunelovaní, si naopak ještě polepší. Vláda holt jedná přísně dle třídních měřítek - všichni chudí a částečně i střední třída jsou politickými spojenci levice. Proto je musíme zlikvidovat. Zato vysokopříjmové vrstvy z 90% volí ODS. Je nutné je ještě dosyta nakrmit, přestože sami jsou tuční až k prasknutí. Reformy budou a basta! Kvůli vstupu do Eurozóny se státní rozpočtový deficit nějak snížit musí. Ale v žádném případě se to nedá vyřešit tím, že by si holky a kluci od politiky zmrazili své nechutně vysoké platy, zavedli vyšší zdanění nadnárodním korporacím a přebytečně movitým oligarchiím. Nic takového. Všechno zaplatí chudí, střední, dolní, levičáčtí čili nemodří. Je zajímavé, že se tato asociální "nutnost" musí především zrealizovat kvůli jakýmsi evropským parametrům. Kde tak náhle skončil pověstný euroskepticismus Topolánkovy vlády? Když modré straky zahájí zlodějská tažení, stávají se z důvodu zajímavosti třeba i nadšenými Evropany. Modrá totalita začíná mohutnět, vracíme se do kapitalismu 19. století, který ve slušném rozsahu ODS budovala počátkem 90. let. Teď se ale připravme na něco opravdu nového a opravdu modře reformního. Es kommt der Tag... Snad se přeživší a zmoudřivší občané z nemilionářských vrstev, kteří pro ODS a jejich spojence hlasovali v posledních volbách, společně s uvědomělým levicovým obyvatelstvem pokusí tuto hrůzovládu zastavit, a to jak formou občanské neposlušnosti, tak hlasováním ve volbách. Tedy pokud se demokratické volby budou ještě vůbec konat. Langer s Kubicem nikdy nespí...

poslal Vladimír Tupáček

Svoboda Nade Vše

Každé modré dítě dnes velmi dobře ví, že při volbě svých zastupitelů nehlasujeme pro nějaký politický program nebo stranu, ale vybíráme jednotlivce, kteří mohou hlasovat, jak se jim aktuálně zlíbí, samozřejmě jen na základě svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Jako ve všech novodobých pravdách v České republice existuje z tohoto pravidla výjimka. Náš zástupce je svobodným a hájeným jednotlivcem pouze v případě, že hlasuje pro aktuálního mediálního politického oblíbence. Nedej bože, že by přemýšlel o podpoře nějakého nesprávného politického směru nebo většinou tisku neschválené myšlenky. Potom samozřejmě nejde o člověka, co se rozhoduje podle svého vědomí a svědomí, ale o nechutné zkorumpované individuum nebo o ubožáka, jemuž nějaká kočka drží pistoli u hlavy.

Touto doplněnou poučkou se řídili i představitelé Občanské demokratické strany na 17. kongresu, kde rozhodli (na základě návrhu předlistopadového člena KSČ, absolventa Vysoké školy SNB a nadporučíka VB pana JUDr. Milana France), že Výkonná rada má odebírat místním sdružením, která na komunální úrovni koaličně spolupracují s KSČM, licence. O víkendu Výkonná rada na základě tohoto usnesení odebrala licence dvěma oblastním sdružením, a do příštího zasedání rozhodne, jak demokraticky a svobodně donutit oblastní rady, aby odmodřily nějakých 67 vzpurných stranických organizací, které na obcích chtějí rozhodovat o kanalizaci či školce také s prokletými komunisty, jejichž hlas byl tak cenný pro volbu Profesorissima na Hrad. Protože tentokrát jde o ošklivou KSČM, nikdo z novinářů nehledal ospravedlnění pro ty, kdo nechutně kolaborovali s třešničkou, ačkoliv jedno se nabízí téměř automaticky - je přitom téměř totožné se stylem obhajoby konstruktivního přeběhlictví. Naši zastupitelé totiž pracují mimo jiné na základě zákona o obcích, kde v §69 se můžeme dočíst: "Člen zastupitelstva obce vykonává svůj mandát osobně a v souladu se svým slibem a není přitom vázán žádnými příkazy."

----------------


obrázek poslal Fudzijan