Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr

V humbuku, který se strhl kolem místopředsedy vlády Jiřího Čunka (KDU-ČSL), a který se točí kolem toho, je-li či není-li tento pán rasista, se zcela ztrácí meritum věci a ta nepříjemná skutečnost, že celé aféra vypovídá mnohem více o nás všech, nežli pouze o panu Jiřím. Pojďme se ohlédnout zpět na nejznámější body jeho kariéry beze vší politické korektnosti či naopak odvážné politické nekorektnosti.

Momentálně nejživější a mediálně nejvděčnější je proslulý Čunkův výrok „To se budete muset jet někam opálit, začít dělat s rodinou binec, na náměstí dělat ohně, a potom se vás teprve někteří politici zastanou: On je chudák,“ kterým odpovídal na otázku, kterak si, obrazně řečeno, zajistit koláče bez práce. Kdyby se omezil na popis životního stylu, bylo by vše v pořádku. Jenže Čunek svým prohlášením o opálení, kterým jednoznačně odkázal na Romy, dal do souvislosti sociálně patologické chování s barvou pleti, což je ovšem vlastnost, která je vrozená. Zatímco o svém chování si člověk rozhoduje sám a musí za něj nést odpovědnost, to s jakou barvou kůže se narodí ovlivnit v žádném případě nemůže, a proto za to také žádnou odpovědnost nést nesmí. Jenže tento podstatný detail lidem buď uniká, nebo jej vidět nechtějí, protože v Čunkovi našli hrdinu, který se odvážil „říct pravdu.“ Ve skutečnosti jsou však především rádi, že jim konečně někdo předložil dlouho očekávané a jednoduché řešení, u kterého se nemusí přemýšlet, protože se stačí podívat a vidím: Snědá? O tebe nestojíme, táhni pryč. Bílá? Pojď chlapče, dostaneš ještě jednu šanci. My ti pomůžeme a ty se postavíš na vlastní nohy. Ty to dokážeš, vždyť nejsi snědý. Díky Čunkovi teď každý bílý může mít dobrý pocit, že i když je na tom bídně, pořád to není tak zlé, protože by také ještě mohl být snědý. Každý bílý šmejd se může jenom na základě barvy své pleti, na které nemá nejmenší zásluhu, povyšovat nad jiné. Čunkovi se za jeho výrok o „opálených“ dostalo nadšené podpory. To je samo o sobě špatné, ovšem přímo děsivá je skutečnost, že se mu tato podpora dostala pouze za tento výrok. Jedno slovo stačilo, aby se vznesl na vrchol popularity. Vše odpuštěno, protože jsi řekl, co jsme již dlouho toužili slyšet.

S výše zmíněným souvisí i předcházející Čunkova legendární akce – stěhování Romů ze Vsetína. Většina národa v tom vidí takové řešení problému, které jim imponuje, a vůbec je nezajímá, kde se ten problém vzal a jaké to řešení vlastně pod povrchem. V tomto případě totiž nejde tolik o to, koho vystěhoval, jako proč a kam. Nezáleží na tom, že vystěhování byli opět Romové. Mnohem důležitější jsou ostatní okolnosti (Pokud se v něčem mýlím, opravte mě. Mám to, stejně jako většina ostatních, z druhé ruky.): 1. problém s neplatiči Čunek sám nejprve uměle vyrobil, aby ho potom mohl vítězoslavně vyřešit. Jak? Sestěhoval problémové občany na jedno místo, i když mohl očekávat, že se tím situace spíše zhorší, než zlepší. A pak už jenom čekal na správný okamžik, kdy „problém vyřeší.“ Ten správný okamžik přišel před volbami do senátu, které Čunek, do té doby ouřada provinčního formátu, vyhrál. Co následuje je již jen cesta vzhůru. A jaké že je vlastně ono slavné řešení? Vystěhoval problémové občany ze Vsetína na vesnici, a hodil tak celý problém na hlavu malé obci, která má oproti bohatému Vsetínu jen zlomek možností, jak jej řešit. Tedy typicky pravicové řešení, kdy silný zneužije slabého.

A pak je zde ona pět let stará záležitost s údajným úplatkem na vsetínské radnici. Ani tady nejde o to, zda jej Čunek vzal či nevzal, i když já osobně se kloním spíše k závěru, že vzal, protože nevidím jediný důvod, proč by zrovna Čunek měl být výjimka. Co je však na celé věci skandální je způsob, jakým se Čunek snaží dokázat svoji nevinu – pokusem zdiskreditovat, zastrašit, či uplatit obžalobu a její svědky. Takže ne proto, co se stalo v roce 2002, ale proto, co se děje nyní, by měl Čunek odstoupit.

Jenže Čunek to neudělá. Pamětliv naučení našich předků, že drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, sedí pevně na všech svých křeslech a vychutnává si vítězství. Protože co naplat, je to právě Jiří Čunek, kdo z politického hlediska suverénně vítězí. A nemluvím teď o jeho 92% podpoře u (části?) veřejnosti, což je číslo, o kterém si může i takový Lukašenko nechat jenom zdát. Mám na mysli Čunkovu pozici v rámci vlády a koalice. Přišel přece Bursík (SZ) s tím, že buď Zelení, nebo Čunek, ale spolu ve vládě být nemohou. Přešlo pár dní, a Bursík stále sedí s Čunkem v jedné vládě a tváří se, jako by se nechumelilo. Pak přišel Topolánek (ODS), předseda vlády, nejprve jemně naznačoval a potom již zcela otevřeně vyzýval Čunka k rezignaci. Čunek zůstává a Topolánek horlivě vysvětluje, že koalice je víc než Čunek a že vládu kvůli němu nepoloží (jako by to od něj někdo chtěl). Čunek zkrátka dokázal během krátkého času udělat z Bursíka i Topolánka tlučhuby, kteří nedokáží dostát slovu, a pro něž jsou zásady a ideály pouze vábnička na poblouznění voličů, ale když dojde na lámání chleba, vždy si ulomí takový kousek, aby zůstali u koryta. Pro Topolánka je to o to horší, že tenhle „chlap s guľama“ neustále ukazuje svaly a holedbá se, jak zatočí se všemi starými, slabými a nemocnými, a pak se ukáže, že si nedokáže poradit ani s vlastním ministrem, navíc s takovým, který byl ještě před nedávnem provinčním rychtářem ve Vsetíně.

Čunek tedy zatím boduje. A to není dobrá zpráva. Nikoliv pro Romy. Ti se o sebe umějí postarat, akorát jinak, než bychom si představovali my. Je to špatná zpráva pro celou společnost, protože aféry kolem Čunka a přístup veřejnosti k nim ukazují, jak nevyspělá a zaprdělá je Česká kotlina. Je Čunek vinen přijetím úplatku? Většina má jasno, že není. A není to proto, že by ctili presumpci neviny, ale prostě proto, že jim imponuje způsob, jakým se staví k romské otázce. Nic víc je nezajímá. Na Čunkovi se ukazuje, jak česká veřejnost dokáže ocenit líbivá a jednoduchá řešení. A co je nejhorší – ukazuje se, že česká veřejnost je připravena tolerovat třeba i korupci, pokud se jí dopustí ten, kdo se hřeje na výsluní.

Měl by tedy Čunek odstoupit? Bylo by to dobré, ale kdo by přišel na jeho místo? Někdo z těch, kteří Čunka obdivují a podporují, někdo z nás. Čili šance na změnu k lepšímu je nevalná. Takže na tom, zda odstoupí, vlastně ani moc nezáleží. Pokud by odstoupil, výrazně by tím přispěl ke kultivaci naší politické kultury. Ale obávám se, že toto není jeho cíl. Pokud neodstoupí, pouze se tak potvrdí pravdivost přísloví, že drzé čelo je lepší, než poplužní dvůr. Což ovšem všichni po sedmnácti letech budování české deviace kapitalismu víme více než dobře.

Přesto nám Jiří Čunek a vše kolem něj může být ku prospěchu. Na jeho příběhu je totiž dobře vidět, kde nám do těch našich českých demokratických necek teče. Je jenom na nás, jestli si z toho všeho vezmeme ponaučení, pokusíme se ty necky vyspravit a doplout v nich zase o kus dále na cestě ke svobodě a demokracii, a nebo jestli všechno opět hezky po čecháčkovsku zameteme pod koberec, poplácáme se po rameni jací jsme kabrňáci, a na všechny cesty vpřed rezignujeme. A budeme si přitom pod nosem broukat to naše: „smrádek, ale teploučko.“

poslal Tribun