Tři dny nemocenské

Ústavní soud dnes zrušil část zákona z Topolánkova geniálního batohu, podle kterého se první tři dny nemoci nevyplácela nemocenská. Není nijak překvapující, že s tím ODS příliš nesouhlasí (alespoň zaplaťbůh respektuje), ale měla by se vyvarovat plivání na soudce, kteří jsou prý podle pana Nečase zpolitizováni. Titíž soudci totiž dříve vydávali rozhodnutí, se kterými občanští demokraté souhlasili. Pokud jsou tak strašně neobjektivní a možná i pracují na politickou objednávku, tak jak máme chápat jejich předchozí verdikty? Chce snad pan Nečas ve skutečnosti naznačit, že Ústavní soud vlastně nepotřebujeme, protože na Jánském vršku vědí vše nejlépe a soudci mají rozhodovat podle například Dalíkových příkazů? Také velmi pokrytecky znějí výkřiky, co a jak mají v jiných evropských státech, protože ODS jednak často vychvaluje „vlastní české cesty“ a jednak, například v případě regulačních poplatků evropský zvyk „nenakládat poplatky na děti“ radostně ignoruje.

Zrušení části zákona je krokem v dobrém směru. Nejde jen o to, že „zaměstnanci jsou nuceni platit za první tři dny nemoci, zatímco jejich povinnost platit pojistné zůstala nedotčena," ale možná jde i o náznak, že by občané neměli být neustále trestáni za neschopnost státu. Je to podobný případ jako v případě regulačních poplatků - hlavním argumentem jejich zastánců je to, že se omezuje údajné plýtvání jedinců ukládáním pokuty všem občanům. Vládní představitelé se mohou tisíckrát ohánět tím, že se ušetřilo tolik a tolik peněz, tím nemohou zamaskovat svou neschopnost nastavit zákony a kontroly tak kvalitně, aby postihovaly skutečné viníky. Pokud někdo neoprávněně čerpá nemocenskou, ať za to tvrdě zaplatí.

Je mnoho možností analýz, vedoucích ke zjištění, jak často kdo využívá nemocenskou, a pokud se u někoho zjistí, že záhadně onemocní vždy jen na pár dnů, je jistě možnost upravit nějaký zákon, podle kterého by takový simulant byl nucen předstoupit před nezávislého lékaře, který by prozkoumal jeho skutečný zdravotní stav. Stejně tak by takovéhoto „nemocného“ mohl lékař nebo kontrolor opakovaně namátkově „navštěvovat“. Ony údajně zbytečné nemocenské vystavuje vždy konkrétní lékař, pokud by se analýzou údajů zjistilo, že je vystavuje neoprávněně, tak by legislativa měla mít možnost ho rychle a hlavně velmi tvrdě potrestat. Při dostatečné medializaci takových případů by si poté lékaři dávali větší pozor a ono možné plýtvání by se díky tomu omezilo. Nějaké podobné metody by se daly použít i například u regulačních poplatků. Finanční přínos jistě by nebyl tak veliký, jako když se plošně pokutují všichni občané, ale šetřit na úkor zdraví populace je nepřijatelné. Zvláště když přecházené nemoci se v budoucnu mohou projevit mnohem závažnějšími komplikacemi, které pak budou v budoucnu celý zdravotnický systém stát mnohem více. Ale je možné, že něco takového ODS nijak zvlášť netrápí. Kdyby se splnily nejčernější představy ohledně jejich skutečných budoucích záměrů, tak by další a další penízky přitékaly za placené služby do kapes s ODS sympatizujících majitelů nemocnic a pojišťoven.

13 dobrých důvodů pro americký radar v Brdech

1. Američané jsou naši přátelé. A když nás přítel o něco požádá, je zdvořilé mu vyhovět.Také se jim musíme odvděčit za osvobození Československa od nacistů. Američané za nás umírali, proč by nemohlo pár Čechů na oplátku umřít za USA?

2. Radar doporučují lidé, kteří to s námi myslí dobře a tolik vytrpěli pro naši svobodu a lidská práva, jako je exprezident Václav Havel, ministr pro evropské záležitosti Alexandr Vondra, ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, senátor Jaromír Štětina a další. Pro základnu je i mnoho českých umělců, jako např. Tomáš Töpfer, Zdeněk Svěrák, Vladimír Mišík, Václav Marhoul, Olda Nejezchleba, Ivan Hlas, Václav Koubek, Jiří Černý, František Kostlán, sestry Steinovy, Jiří Svoboda, Jan Vyčítal a Vlasta Parkanová. Omlouvám se těm, na něž jsem zapomněl.

3. Americké základny jsou v mnoha vyspělých demokratických zemích světa, včetně Kuby, Iráku, Saúdské Arábie, Afghánistánu, Turkmenistánu, Uzbekistánu, Kyrgyzstánu a Kosova. Všude jsou s nimi spokojeni.

4. Pokud tady nepostaví radar Američani, budou ho tady dříve či později chtít postavit Rusové nebo Číňani. V srdci Evropy prostě musí být nějaký kvalitní radar, to je přece jasná věc.

5. Radar nás ochrání proti severokorejským, íránským, lybijským, syrským, egyptským, pákistánským, indickým, saúdskoarabským, palestinským a izraelským balistickým raketám.

6. Nasere to Rusy, možná že skoro stejně, jako když je porazíme v hokeji.

7. Na stavbu radaru bude potřeba český materiál a práce šikovných českých ručiček (byť by to mělo znamenat ostnatý drát na pět kilometrů plotu a sekání trávy kolem základny).

8. Markantně to zvýší turistický ruch – očekává se zvýšený počet návštěvníků především z arabských zemí, zemí bývalého Sovětského svazu a Číny. Samozřejmě i příbuzní amerických vojáků se budou chtít za svými miláčky přijet podívat.

9. Američti vojáci budou utrácet své tvrdé dolary v českých restauracích, kasínech a nevěstincích, čímž přispějí ke zvýšení HDP.

10. Radar je krásně kulatý, bude esteticky působit na vkus okolních obyvatel. To, že zatím vkus nemají, prokazují svým vytrvalým odmítáním umístění radaru v Brdech.

11. Spojené státy se stanou závislými na ČR. Kdykoli se budou stavět na zadní, budeme jim moci pohrozit, že odpojíme proud nebo zrušíme nájemní smlouvu.

12. Musí to být skvělá věc, když jsou komouši, anarchisti a socani proti! Průšvih je že jich je mezi našimi občany sedmdesát procent.

13. Česká republika bude konečně zakreslena do amerických vojenských map. Nejméně o dvě stě se zvýší i počet Američanů, kteří nás budou schopni na mapě najít.

napsal Stan
původně publikováno na Outsidermedia

Tak úplatky, doktore?

MUDr. Tomáš Julínek (ODS), toho času ministr zdravotnictví, velmi bystře rozpoznal potenciál, který dřímá v obchodu s lidským neštěstím, a napřel své síly k privatizaci zdravotnictví, jednoho z mála zbývajících nevydrancovaných odvětví. Co lepšího si může obchodník přát, než zákazníka, který nemá na výběr a musí kupovat?

Aby měl klid na práci a nebyl rušen různými zpátečnickými živly, které nechápou, co je pro ně dobré, a mohly by mít proti páně Julínkovým plánům námitky (dokonce velmi závažné námitky, pokud by se projevily v průběhu voleb), rozhodl se je pan ministr získat na svoji stranu vějičkou z nejúčinnějších – penězi. Příjmy z privatizace zdravotních pojišťoven plánuje ministr rozdělit mezi občany. Každá rodina by si tak měla přijít na 10 000,- Kč.

Ponechme nyní stranou takové drobnosti, jako co je to rodina a budou-li mít nárok i nemanželské děti, stejně jako ten drobný detail, že se pan ministr ukázal jako protřelý obchodník a nabízí pouze polovinu toho, co by mohl dát. Mnohem zajímavější je kardinální posun v chápání transferů peněz od státu k občanům, provázený blahosklonným mlčením médií, který ten záměr znamená. Určitě máme všichni v živé paměti, jak ODS před minulými volbami bila na poplach, že erár stojí před krachem, a tehdy vládní ČSSD, namísto aby zachraňovala zoufalou situaci, naprosto nestydatě uplácí voliče. Úplatky byly myšleny rodičovské příspěvky, podpora v nezaměstnanosti, pohřebné a zejména legendární pastelkovné, které bylo na pranýři dnes a denně, ač bylo vedle nákladů, které pohltí například různé hračky pro vojáčky, zcela zanedbatelné.

Rok se s rokem sešel a příjmy státu v důsledku dočasného růstu ekonomiky, na kterém má však vláda pramalou zásluhu a přišla k němu jako slepý k houslím, utěšeně stoupají. Na snižování státního dluhu se to ovšem nijak neprojevuje, a ani s příjmy z privatizace (hezký eufemismus pro rozkrádání kombinované z rozdáváním) se na úhradu státního dluhu nepočítá. Ty totiž musí zůstat k dispozici pro „jistotu desetinásobku" z privatizace zdravotnictví. Co se osvědčilo Koženému při privatizace kupónové, hodlá použít Julínek při privatizaci zdravotnictví. Lidé si budou moci dopřát iluzi, že z toho něco mají, a než zjistí, že jim zase zbyly jen oči pro pláč, bude pozdě na to cokoliv změnit. Plán je to až ďábelsky geniální - voliči se uplatí, aby se příliš nestarali o to, do čeho jim podle pana ministra nic není.

Ten plán je vskutku ďábelský, protože i ten úplatek bude falešný. Lidé totiž ve skutečnosti nic nedostanou. Pouze získají možnost po dobu pěti let za tyto „peníze" nakoupit zdravotnické služby. Kdo nevyčerpá, má smůlu. A zdravotní pojišťovny – teď již soukromé a na zisk orientované – to nebude nic stát. Naopak na tom ještě vydělají, protože se tak jejich majitelům vrátí část toho, co za pojišťovny zaplatili.

poslal Tribun



obrázek poslal Fudzijan

Kontrolujme čínské radary v Rusku

V souvislosti s možným umístěním amerického radaru na území České republiky se objevuje i nabídka kontroly tohoto zařízení ruskými specialisty. S návrhem údajně kdysi přišel Mirek Topolánek, ale naprostý šok našich zastupitelů, když nám to blahosklonně bratrský spojenec před časem oznámil, nasvědčuje, že to buď není pravda, nebo prostořeký Valach někde něco plácnul a zapomněl na to, zatímco druhá strana to ale vzala velmi vážně. Chování Spojených států, které pečlivě analyzují veškeré výroky a jim přizpůsobují svou vyjednávací politiku, by to mohlo potvrzovat. Američané nejsou hlupáci. Když něco chtějí a druhá strana na domácí scéně křičí, že musíme stáhnout ocas a všechno splnit ve jménu demokracie, svobody či údajných z minula plynoucích závazků, promítnou to do své vyjednávací pozice:
Vaše vláda stále tvrdí, že nás musí bezpodmínečně podporovat, tak proč si najednou stavíte nějaké podmínky? Buď je pro vás náš krásný radar povinností, nebo je to záležitost obchodu a vyjednávání. Doma všem tvrdíte, že ho musíte mít, že nás nezištně milujete na věčné časy a nikdy jinak, tak teď laskavě nevyskakujte a odkývejte vše co vám předložíme!

Vazalský přístup vlády nás oslabuje a staví před nečekané výzvy. Američané mají dost slušnosti, aby tvrdili, že vše s námi budou konzultovat a nakonec podmíní našim souhlasem. My zase máme historickou zkušenost, kdy i prezident Hácha souhlasil se vznikem protektorátu. Jako dost slabý partner, navíc dobrovolně se oslabující různými absurdními výroky, stejně nejpravděpodobněji odkýveme vše, co nám velký bratr předloží. Na druhé straně si můžeme hrdinsky vyžádat nějaký náznak dobré vůle od ruské strany: je ovšem nesmyslem požadovat kontrolu ruských základen v Rusku, protože Rusové od nás nechtějí kontrolu našich vojenských újezdů (kdyby radar nebyl americký, ale NATO, tak různé vzájemné kontroly jsou dávno domluveny). Aby situace byla úměrná, mohli bychom ale požadovat možnost na území Ruské federace naší kontroly čínských, indických nebo třeba i amerických vojenských zařízení… Což pro nás bude zhruba stejně užitečné jako celý americký radar.

Nil nisi rectum

Pan kníže, jedna z posledních osobností této vlády, kterou slušný člověk mohl přinejmenším akceptovat, se dobrovolně přesunul na klasickou bažinovou úroveň české politiky. Po jasných deklaracích "Čunek nebo já" přišly neméně jasné deklarace v duchu Čunek to musí vysvětlit, neboť jeho záležitost nepovažuji za správnou, musí předložit veřejnosti informace a teprve poté jsem ochoten jeho přítomnost akceptovat, což nakonec skončilo klasickým nemastným neslaným příslibem jakéhosi auditu, který si každý bude moci vyložit podle aktuálních vládních potřeb. Navíc téměř jistě se i auditor postará, aby výsledky šetření příliš nezapáchaly. A pan Čunek nasvištěl do vlády! Od pana Schwarzenberga se jistě dočkáme dalších vtipných, nic neříkajících průpovídek o magorech a pitomcích.

Přitom nejasnosti ohledně financí předsedy lidovců jsou vlastně už jen drobností. Na celé kauze Čunek je nejotřesnější množství různých zvláštních setkání ještě zvláštnějších osob, konzultace při kafíčku, usměvavá tvář pana Němce, který krouží po republice ve jménu premiéra a nakonec i, jak později ukázalo vyšetřování, naprosto neoprávněný zásah nejvyšší státní zástupkyně. Tím vším se pan šlechtic nezabývá, z majetkových pochybností obratně vykličkoval a proto jeho rodové heslo "Nil nisi rectum" si dnes lidé možná přestanou spojovat se vznešeným právem a spravedlností, ale spíš si ho spojí s prozaickým konečníkem.