Bez duvery

Podle očekávání vláda Mirka Topolánka, jako první v historii samostatné České Republiky, nezískala důvěru. Už po volbách a během neústavního jednání o trojkoalici bylo jasné, že pokud ODS chce vládnout, tak musí získat podporu nebo toleranci buď KSČM nebo ČSSD.

Komunisté navenek vypadají pro občanské demokraty jako nepoužitelný partner, ale jak se ukázalo v průběhu voleb předsedy Poslanecké sněmovny poté v noci po Kalouskově saltu a nakonec při tvoření expertního týmu ministra Tlustého, nepřekonatelný odpor ke KSČM je věcí spíše předvolební rétoriky. Podporu komunistů samozřejmě nezískali, ale pokud si vzpomeneme na slova hejtmana za ODS Petra Zimmermanna možná stačí už jen přejmenování KSČM a modrý pták si rád sem tam uzobne nějakou třešničku.

Se sociálními demokraty ODS, navzdory velmi ostrým předvolebním výkřikům o mafiánech, jednala celkem ráda. Bohužel hledání podpory se podle Mirka Topolánka vede tak, že v průběhu jednání partnera pravidelně urážíme a obviňujeme ze všeho možného. Vleklých vyjednávání a oprávněné obavy z marginalizace malých stran využil bývalý předseda lidovců a jeho veletoč prozatím zmařil vytvoření nějaké verze velké koalice či opoziční smlouvy a zároveň definitivně připravil aktuálního premiéra o většinovou podporu parlamentu.

Třicet dnů Topolánkova kabinetu dosti jasně ukázalo, jak si ODS představuje správu naší země a reformování. Naivní člověk věřící předvolebním výrokům mohl čekat desítky návrhů na změnu zákonů, reforem či koncepce vládnutí České Republice (vše mělo být dokonalými experty předem připraveno). Takovéto navrhy, ke kterým nebyla potřeba předjednaná podpora by pravděpodobně ukázaly, že ODS má nápad a předpoklady k úspěšnému vládnutí. Místo toho jsme byli svědky "noci dlouhých nožů", která by měla nějaké oprávnění pouze pokud by vláda od začátku mohla počítat s podporou a hysterických útoků na opozici, které rozhodně nějakou formu tolerance získat nepomáhaly. Dokonce i rozpočet je nakonec sestaven podle nezávislých ekonomů velmi podobně, jako tisíckrát zatracovaný občanskými demokraty Sobotkův návrh.

Jasný debakl při hlasování o důvěře zachránil náš stát před definitivním pošlapáním ústavy a uzurpováním si vlády na základě argumentace "nemáme důvěru, ale to neznamená, že nám byla vyslovena nedůvěra". Jistě by bylo zajímavé pozorovat občanské demokraty a objektivní česká média, jak by reagovali, kdyby s něčím podobným přišel třeba Jiří Paroubek. S téměř stoprocentní jistotou bychom se dočkali výkřiků o únoru 1948 (tento argument je prý povolen pouze pravici a jí nakloněným novinářům), stalinismu či Lukašenkovi.

Nyní musíme počkat, až čestný předseda ODS umožní druhý pokus. Podle různých výpovědí z Hradu a okolí je málo pravděpodobné, že by se tak stalo do senátních a komunálních voleb. Do té doby Topolánkova vláda bez mandátu a důvěry bude moci dále provádět různé nemravné personální kroky, které její nástupce téměř jistě okamžitě zruší.