Silou to Kaťuško nejde

Pravděpodobným strůjcem pádu dnešní vlády je mimo jiné Martin Bursík. Nedá se to říci s jistotou, ale je celkem možné, že kdyby poslankyně Zubová a Jakubková byly stále ve Straně zelených, tak by v dnešním hlasování asi nedaly hlas pro vládu, ale také by nevystoupily proti ní. Poslankyně Zubová, jako členka nové parlamentní strany, neměla již jediný důvod vládu držet a paní Jakubková jasně ve svém projevu řekla, že důvěru vláda s nedemokratickým Bursíkem nedostane. Navíc bylo dosti neobezřetné podsouvat poslankyním z idealistické strany, jejichž vystoupení a rebelie byly vždy vedeny ve jménu obrany ideálů, přízemní hypotečně úvěrovou snahu o udržení křesla. To co je pravděpodobnou pozitivní motivací u politiků zbylých stran, které jsou vedeny vždy velmi pragmaticky a přitahují realisticky smýšlející lidi, je zároveň velmi nepravděpodobné a hlavně urážející pro politiky, jejichž život řídí strach o osud chřástala či nějaké jiné žáby.

Skutečnou motivaci samozřejmě nezjistíme nikdy. U poslance Tlustého možná opravdu šlo o uraženou ješitnost člověka, který z velké části vyhrál ODS volby a poté byl odstaven a docela pravidelně premiérem ponižován a Jan Schwippel asi zůstane záhadou. Je jen pravděpodobné, že odvahu vejít do historie, jako jeden z těch co poprvé v poválečné historii sesadil vládu, mu dodaly projevy dvou zelených poslankyň. Nyní existuje několik samostatných euroskeptických subjektů s hradními sympatiemi, které ho možná nadšeně přitulí a dají mu čelní místo na svých kandidátkách - to v ODS bylo již dříve velmi málo pravděpodobné. Veselým dodatkem je najednou blesková reakce modré strany, která si dříve tak cenila vědomí a svědomí poslanců a dnes jednoho ihned odstranila z klubu a u obou řekla, že bude tlačit na jejich plné vyloučení.

Co bude dál ? To je ve hvězdách. Předsednictví to pravděpodobně nijak významně neovlivní. Nebude to totiž vůbec poprvé, kdy se v jeho průběhu měnila vláda - co i usvědčuje ze lži ty všechny, co dříve podsouvali, jak vždy během předsednictví opozice a vláda v každém státě se milovaly až za hrob. Další jmenování premiéra je plně v rukou Hradu a Václav Klaus, který již nemá šanci na další zvolení, si může dělat cokoliv (a zde je asi jediné riziko pro naše šéfování v Unii). Asi nejracionálnější by bylo nechat vládnout až do konce předsednictví Mirka Topolánka v demisi a poté rychle splnit ústavní podmínky pro předčasné volby, které by bylo lepší mít již brzo na podzim - léto z důvodu dovolených je opravdu nesmysl a jaro by bylo rozumné jen v případě málo pravděpodobné schopné úřednické vlády s podporou napříč celým politickým spektrem.