Státní sůl nad liberální zlato

Ve velké části Evropy momentálně řešíme sněhovou kalamitu. Je to krásný příklad, kdy se ukazuje, že sice stát mnoho nezmůže, ale soukromník už vůbec nic. Státy se snaží od centrální až po lokální úroveň něco řešit, ovšem, je to placené z daní a tak nějak to všichni očekáváme a zároveň nikdo asi moc není spokojen s výsledkem. Jenže nyní mají liberálové nejkrásnější šanci dokázat, že trh a soukromník ví vždy vše lépe než stát. Pardon, měli to šanci dokázat a jaksi skutek utek.

Ano, je možné se vymlouvat na to, že stát něco dělá či cosi si ta či ona firma platí. Jenže souběžně taková firma přeci má nějaký provoz, nějaké nasmlouvané zakázky a pokud přírodní podmínky tomu brání, tak by asi měla vytáhnout sama o sobě do boje nebo si zaplatit lepší služby. A realita vypadá tak, že ti soukromníci (kteří by v jakémsi hypotetickém systému kde trh řeší vše prý tržně reagovali) spí na vavřínech, nechávají si utíkat miliardy, protože prostě sněží. Momentálně je jasně vidět jedna záležitost, bez státu, či přesněji jakéhosi dozoru z vyšších míst jsme pouze schopni řešit nějaký závažnější problém nezpůsobený lidskou činností pouze na velmi lokální úrovni. Deus ex machina v podobě trhu se nikde na světě neobjevil.