Jedovaté polské potraviny

Přibližně před dvěma týdny proběhla českými médii velká kampaň na téma, jak jsou polské potraviny strašně jedovaté. Objevily se články v novinách i televizní reportáže, kdy pobouření novináři kroutili hlavou, jak je to vůbec možné, že když je tolik strašných a jedovatých šmejdů z Polska, tak import potravin stále roste. A efekt na ovčany to samozřejmě mělo. V obchodech narazíte na moudré babičky vysvětlující, jak to či ono máslo je z Polska a jak to v žádném případě nemáme kupovat. Na otázku proč, nejčastěji odpověď zní, protože je to z Polska. Tím je přeci řečeno vše. To samé je možno vidět na internetu, kde se spousta lidí chlubí tím, jak prostě nic polského nekupují, protože vše je nekvalitní. Pokusy o rozebírání konkrétních výrobků většinou končí nějakou frází, že prostě všechno je špatné a tečka.

A jak je to s polskými potravinami ve skutečnosti? V samotném Polsku velmi záleží na tom, kde a co nakupujete. Čili čirou náhodou je to tam velmi podobné jako u nás. Kdo nakupuje v super a hypermarketech, dostává kvalitu podobnou. Vtip je ale v tom, že Poláci si úplně nezlikvidovali maloobchod. Takže u nás je část lidí bohužel přímo nucena nakupovat v supermarketu (nebo totéž zboží s cenovou přirážkou u vietnamského skoro monopolu), zatímco tam mají ve většině míst opravdu na výběr. Kromě normálních malých potravinových obchůdků, pekáren, masen a zelinářství ještě jsou tam velmi rozšířené trhy, které bychom klidně mohli nazvat farmářskými. Protože se tam sjíždí různí "bio" výrobci a často každý den prodávají to, co vypěstují. Bio je v uvozovkách jen z toho důvodu, že většina asi nemá razítko pro toto označení, ale z důvodů finančních určitě nějak zarputile nehnojí a pěstují plodiny a chovají zvířata dost podobně, jako jejich prapředkové. Hlavní ale je, že existence malých obchodů a zemědělských tržnic se opírá o jednu věc. A tou je vysoká kvalita, kterou se daří obstát v konkurenci velkých obchodních sítí. Těch sice není tolik, jako u nás, ale rozhodně nejsou ojedinělé.

Problém není v zemi původu, problém je v podvodnících. A to jak na straně některých výrobců, tak na straně obchodů. U výrobců jde o známou kauzu silniční soli. To ale je věc, která nebyla udělaná nám na zlost, ale nějaký vyčůránek si na ní mastil kapsu. Mimochodem polští občané se velmi spoléhali na tlak českého ministerstva, že donutí vládu zveřejnit seznam firem, které se této "zábavy" účastnily. Bohužel, zatím z toho nic nevyšlo. Pak ale máme kauzy, kdy to, či ono je na objednávku našeho řetězce. Jen velmi naivní člověk by si mohl myslet, že obchody netuší, co se k nim dodává. Ano, vždy po kontrole jsou velmi pobouřené a říkají, že tento sýr či tuto čokoládu už nechtějí. Ale sto výrobků jiných od naprosto stejné firmy odebírají nadále. Kdyby se opravdu cítili podvedeni, tak logicky omezí či zruší objednávky. A oni je spíše zvyšují. A na konec jedna malá zajímavůstka. Jako důkaz jedovatosti polských potravin byl v televizní reportáži uveden nově zveřejněný web Potraviny na pranýři. Novináři upozornili, že každá desátá potravina na těchto stránkách je z Polska, ale už neřekli, z jaké země pochází 3/4 špatných potravin na tomto webu. A kde je televizní kampaň proti jedovatým šmejdům z ...?  Že by nešlo o kvalitu potravin, ale pouhý obchodní boj?

http://www.potravinynapranyri.cz/