úterý, srpna 26, 2008

Co jste si nadrobili

Modrá vládní elita v posledních dnech řeší svůj klasický problém. To, co dříve bylo naprosto správné, pokud se to týkalo aktuální opozice, dnes jí nějak nevoní. A důvod je prostý. Sama se ocitla v podobné situaci a najednou neví kudy kam.

Na konci minulého týdne pět poslanců Občanské a prý demokratické strany hlasovalo v rozporu s vládním návrhem pro to, aby rodiče dětí s postižením dostávali státní příspěvek až do patnáctého roku života dítěte. Dočkali se snad vzbouřenci pochvaly, za tak žádoucí hlasování proti vůli vlastní strany, ale v souladu s vlastním vědomím a svědomím ? V žádném případě. Okamžitě se na ně snesla vlna kritiky z vlastních řad, jak si mohou dovolit hlasovat jinak než matička strana při tak křehké vládní většině a vysvětlení, že lidskost není v souladu s pravicovou ideologií. Výkonná rada občanských demokratů nakonec vyzvala regiony, aby rebely zpacifikovaly, protože hlasování melčákovským stylem je u ODS naprosto nepřijatelné.

Další spor, který má také kořeny v pokrytectví modré strany, se točí kolem rozdílných přístupů vlády a prezidenta ke gruzínskému konfliktu. Mirek Topolánek má dnes jasno, za zahraniční politiku odpovídá vláda a její ministr zahraničí, prezident podle premiéra z ústavy není odpovědný a jeho rozdílný názor je pro Českou republiku komplikace směrem k dalším zemím. Ale ještě před třemi lety všechno bylo jinak. Tehdy dokonce ODS vydala během konfliktu prezidenta s premiérem jasné prohlášení. "Prezident podle ústavy zastupuje stát navenek a je spolutvůrcem zahraniční politiky."

Takže milí občanští nedemokraté, co jste si nadrobili, také si snězte.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

neděle, srpna 24, 2008

Lidský řetěz proti radaru

Datum 21. srpna si iniciativa NE základnám pro svoji protestní akci Lidský řetěz proti radaru nevybrala náhodou. Výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa, které definitivně ukončilo emancipační snahy české společnosti, je mementem „omezené suverenity" malého státu, který se dostal do soukolí neúprosné mašinérie pragmaticky jednajících velmocí.

Dvacátý první srpen je významný nejenom proto, že je stále živý a bolavý, ale též proto, že nabízí mnohou analogii s aktuální a akutní záležitostí radarové stanice. Tehdy jako dnes byli naši „přátelé" vedeni „upřímnou" snahou nám pomoci a „ochránit" nás (a přitom v nás viděli jen vhodný nástroj pro realizaci svých vlastních zájmů), tehdy jako dnes to byli naši vlastní volení političtí „zástupci", kteří nás prodali hluboko pod cenou, jen aby se zalíbili svým mocným protektorům a získali si jejich přízeň.

Na místo protestní akce jsem dorazil poněkud skleslý nejen proto, že jsem se zdržel v práci a měl jsem špatný pocit, že jsem jako aktivní odpůrce radaru selhal. Připadal jsem si totiž i tak trochu jako někdo, kdo jde jen ze slušnosti do nemocnice navštívit pacienta, který přežívá již jen na přístrojích. Iniciativě jako by docházel dech právě v okamžiku, kdy by naopak měla její aktivita kulminovat. Popravdě jsem se přistihl při myšlence, že na protesty chodím již jen kvůli sobě, abych říct sám sobě: „Nevzdal jsem to, nezlomili mě." Ale na druhou stranu, důslednost a vytrvalost je možná důležitější, než aktivistické nadšení.

Když jsem tedy dorazil s asi půlhodinovým zpožděním na místo (Palachovo náměstí), ke svému velkému překvapení jsem shledal, že tam, kde jsem čekal zástupy lidí, nikdo není. V první chvíli jsem se lekl, že nikdo nepřišel, ale jak se záhy ukázalo, naopak všichni již odešli směrem k Poslanecké sněmovně. Proto je také tato reportáž taková, jaká je – o tom, co se dělo během pochodu a před Sněmovnou, totiž nic nevím.

Vydal jsem se proto v ústrety demonstrantům, kteří se měli vracet zpět na Palachovo náměstí, a setkal jsem se s nimi v Letenské ulici na jejich zpáteční cestě. Již na první pohled bylo vidět, že účastníků demonstrace je rozhodně více, než necelá tři sta, která se přihlásila na webu Iniciativy; organizátoři později udávali pět set, což je podle mne velmi realistický až střízlivý odhad.

K mému velkému překvapení pojali lidský řetěz doslova a šli jako dlouhý had, vedouce se za ruce. V tu chvíli jsem byl rád, že jsem přišel pozdě, protože ač jsem vytrvalý účastník protestních akcí, k tomuto druhu protestu bych se asi připojit nedokázal, stejně jako nedokáži na demonstracích pískat, křičet a skandovat, přestože vím, že bez toho mne nikdo neuslyší, a že kdo chce být slyšen, musí mluvit.

Protestní akce byla zakončena opět na Palachově náměstí, kde byla sehrána alegorická scénka, ve které vojska „spřátelených armád" (počínaje Wehrmachtem, přes Rudou armádu až k US Army) symbolicky pošlapávala naši vlast. V tento okamžik mi došly baterky ve fotoaparátu, takže vrchol akce zůstal nezaznamenán. Zase až taková škoda to není, protože hercům (zřejmě ochotníkům) chyběla přesvědčivost a k razanci, jíž se okupační armády zpravidla vyznačují, měli také daleko. Na vrub režiséra jde potom rozvleklost scénky. V součtu tak byl protest zakončen spíše rozpačitě, než s potřebnou rozhodností.

Nenechte se však mýlit, vážení čtenáři, tato „střelba do vlastních" řad není známkou rezignace. Naopak! Má vyburcovat ty, kteří jsou proti radaru, aby vylezli ze zákopů a dali se do díla. Pokud něco chtějí (v tomto případě vlastně nechtějí) musí se sami snažit. Čekat, že to za ně zařídí někdo jiný, například Iniciativa, není nic jiného, než alibismus.

P.S. Nikde jsem neviděl Šinágla. Nestalo se mu něco? To by bylo neštěstí, kdo by pak bojoval za lepší zítří v první linii svaté války proti horšímu včerejšímu.

Český lev. Jak dlouho ještě, než se z něj stane pejsek?
To nejsou zdaleka všichni. Vzadu je jich ještě spousta, vpředu také. Dohromady dobrých pět set.
Asi nejviditelnější -úspěch- akce, zastavená doprava v Letenské.
Palachovo náměstí – protestující se vracejí od Augiášova chléva, neboli Sněmovny.
Chystají se závěrečné projevy, i na živé obrazy dojde.
Policie byla připravena v množství větším než malém. Alespoň že takto dá vláda najevo, že si je existence nesouhlasu vědoma.


Poslal Tribun

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, srpna 21, 2008

Senátor Štětina překrucuje fakta

Jak se již před časem ukázalo, jeho tisková zpráva z Gruzie vycházela z oficiálních materiálů gruzínské vlády a ne z nějakých nezávislých zdrojů, kterými se chlubí. V rozhovoru pro ČT24 svoji překroucenou verzi událostí zopakoval.

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
--------------------
Já jsem byl v Gruzii a mluvil jsem s mnoha lidmi jak tedy představiteli rady obrany státu Gruzie, tak s radou nezávislých ruských novinářů, kteří například pracují pro pana ředitele Radio Free Europe, který tady seděl. Mluvil jsem s uprchlíky, mluvil jsem s demilitarizovanými vojáky, kteří ustoupili z Cchinvali, mluvil jsem s představiteli Human Rights Watch a udělal jsem...

Daniela DRTINOVÁ, moderátorka
--------------------
A všichni říkají, že Rusko začalo válku?

Jaromír ŠTĚTINA, senátor
--------------------
... si tento obraz. Ruská armáda vstoupila do Gruzie přes /nesrozumitelné/ průsmyk ve dvacet tři hodin třicet minut už 7. srpna ve čtvrtek. Gruzínská armáda se poprvé postavila proti ruské armádě v otevřeném boji u mostu Gupta severně od Cchinvali. Ten vstup armády do Gruzie byl třináct a půl hodiny před tím, než vstoupila armáda gruzínská do Cchinvali a pět hodin před tím než začalo dělostřelectvo gruzínské armády ostřelovat Cchinvali. To znamená, že ten iniciální prvek to udělala ruská armáda, která už stála na té hranici od 4. srpna a gruzínská rozvědka velice dobře věděla, že hlavním cílem zejména po projevu pana Lavrova, není pomoc osetínským separatistům, ale zničení tbiliské vlády a ty první jednotky osmapadesáté armády měly za úkol vstoupit do Tbilisi. To se nepovedlo, poněvadž Gruzínci se statečně bránili a své město ubránili tím, že vzali útokem Cchinvali, které je klíčem na cestě k hlavnímu městu Tbilisi.


Na celé záležitosti je nejzajímavější to, že i oficiální gruzínské zdroje jeho verzi událostí naprosto jasně vyvrací. A tady jsou informace z Gruzie, přímo z oficiálních stránek jejich Ministerstva zahraničí www.mfa.gov.ge.

42. 5:30: First Russian troops enter through Roki tunnel South Ossetia, passed Java, crossed Gufta bridge and moved by Dzara road towards Tskhinvali.

Podle pana Štětiny, gruzínská armáda začala ostřelovat Cchinvali pět hodin po údajném vstupu ruské armády do Jižní Osetie - čili o půl páté ráno. Gruzínský vládní zdroj naprosto jasně uvádí, že první ruští vojáci vstoupili do Jižní Osetie až o hodinu později (tomuto také nemusíme věřit, přes hranice již od začátku srpna přecházely různé dobrovolnické skupiny z celého regionu, například Kozáci a Severní Osetijci). Ve své tiskové zprávě vydané 17. srpna pan Štětina sice přeložil výše uvedenou větu, ale zároveň si zajímavě překladatelsky pohrál. Slovo first, které znamená první přeložil jako další. A díky této banální manipulaci, celá jeho teorie o vstupu ruské 58. armády již 7. srpna těsně před půlnocí získala "jasný důkaz."

Podle pana Štětiny gruzínská armáda vstoupila do Cchinvali až třináct a půl hodiny, po údajném vstupu ruských vojáků do Jižní Osetie. Opírá se při tom nejpravděpodobněji (naprosto přesná shoda jím uvedeného času) o tuto oficiální zprávu gruzínské vlády.

31. 13:00 Part of Thskinvali is controlled by Georgian army and fighting continues in the center. The civilian population does not resist. They are ordered to stay inside their houses.

Výše uvedená vládní informace ale říká cosi jiného, než se nám pan senátor snaží nalhat. Jasně z ní vychází, že gruzínská armáda už dávno v Cchinvali byla. Protože pokud někdo přiznává, že kontroluje část nějakého města a boje pokračují v centru, tak to jasně znamená, že jeho armáda musela do něho vstoupit dříve a že samozřejmě již při vstupu a obsazování uvedené části města byly nějaké boje (jinak by logicky nemohly pokračovat).

Ve své tiskové zprávě uvádí, že ve 14.30 kontrolují gruzínské síly celé město. Gruzínská vláda vyhlašuje zastavení palby na dobu od 15.00 do 18.00 hodin, aby mohlo civilní obyvatelstvo opustit město.

Tady je zajímavé porovnání vládní zprávy, uvedené na stránkách ministerstva zahraničí - 14.30 Almost 100% of Tskhinvali is controlled by Georgian forces. Just several small groupings are still resisting. Na slovo almost, čili téměř a na některé malé skupinky, které se brání, pan Štětina zapomněl. Ale i ministerstvo zahraničí v tom nemá pořádek, neboť jak ve stejnou dobu poinformoval zpravodajský portál Civil.ge citující starostu Tbilisi a ministra pro reintegraci - about 70% of Tskhinvali and its surrounding villages are occupied by our forces. Our key task now is to ensure the safety of the local population. Téměř sto procent města a sedmdesát procent města a okolí (už hodinu a půl po půlnoci ministr pro reintegraci hlásil, že město je obklíčeno, takže okolí by logicky mělo být plně v gruzínských rukou), to je velmi výrazný rozdíl.

V tomto konfliktu nemám důvod věřit výrazně ani Rusku ani Gruzii, každý stát, který se angažuje ve válce, považuje desinformace za jednu z důležitějších součástí válečných operací. Ale rozhodně nemohu věřit panu Štětinovi, protože to by znamenalo, že Gruzie sice s Ruskem válčí, ale souběžně ho mediálně podporuje a to je samozřejmě naprostý nesmysl.


----------------
Štětina vs Video CNN

Senátor Štětina:
Okolo sedmé hodiny večer dosáhly ruské jednotky ze západu po objezdové silnici Dzara předměstí hlavního města Cchinvali. Odtud vzápětí město začaly ostřelovat z těžkých zbraní za jeho současného leteckého bombardování. Město Cchinvali bylo během několika odpoledních hodin 8. srpna zničeno ruskou federální armádou, přesunutou sem z území Ruské federace.

CNN 8. srpen 2008:


Komentář:
Video bylo přidáno 8. srpna na Youtube, čili to prokazatelně není záběr z dalšího dne. Záběry jsou pořízeny během dne a ne večer - sám pan Štětina říká, že ostřelování ruskou armádou začalo podle něho až po sedmé hodině večerní (je zajímavé, že o větu dál jím definovaný večer nazývá odpolednem). Na těchto záběrech pořízených během dne vidíme nějaké hořící budovy, ale také nějaké zničené budovy, které již nehoří, čili k jejich zničení muselo dojít přinejmenším o několik hodin dříve.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, srpna 08, 2008

Kosovsko-tibetská škytavka

Naše načalstvo s tibetskými vlaječkami na klopě dnes sleduje zahájení olympiády v Číně a proto si asi nějak výrazněji nevšimlo, že v nepříliš vzdálené Gruzii vybuchl plnou silou válečný konflikt. Přitom podle jejich posledních výroků a činů by to měla být i pro nás politicky velmi důležitá záležitost. Podívejme se na ni pohledem, který v podobných situacích předváděli naši milostivě vládnoucí a solidní části českých médií.

Krvavý diktátor Saakašvilli nejenom pronásleduje opozici, ale rozhodl se i pro genocidu nevinných Osetinců. Osetinci jsou národ, který nemá vlastní stát, žijí utlačováni Gruzínci a proto se jim automaticky náleží nezávislost (podobná situace je i u sousedních Abchazů, taktéž pronásledovaných Gruzií). Bohužel mezinárodní společnost si jejich krutého osudu vůbec nevšímá, protože Osetinci pravděpodobně nemají dostatek financí na reklamu a přesvědčování nerozhodných politiků z pašování heroinu a prostituce. V této situaci, kdy všichni ignorují tragédii vyvražďovaného osetinského národa muselo zasáhnout Rusko.

Ve chvíli kdy gruzinská armáda porušila příměří a rozhodla se bombardovat civilní obyvatelstvo, do akce vstoupily ruské ozbrojené síly a zahájily humanitární bombardování pečlivě vybraných vojenských cílů na území Gruzie. Pozemní mírové jednotky vjely do hlavního města Osetie a ochraňují místní civilní obyvatelstvo. Taková reakce je plně oprávněná, neboť podle informací poskytnutých osetinským ministrem Kasajevem, jen tuto noc Gruzinci vyvraždili více než tisíc nevinných civilů. Navíc podle velení mírových sil v regionu, gruzinští vojáci ignorujíce všechny mezinárodní pravidla dobíjejí raněné ruské vojáky a nedovolují na odvoz lidí z nemocnice v Cchinvali.

Naše vláda by na nejbližším zasedání měla jasně vystoupit proti zločinecké vládě v Tbilisi, uznat nezávislost Jižní Osetie a případně schválit vyslání jednoho či dvou vrtulníků na pomoc při humanitárním bombardování (o polní nemocnici a skupince chemiků ani nemluvě). Toto by bylo chování vlády s gulema, která si stojí za svými zásadami a neměří každému jiným metrem (vlajka Jižní Osetie na saku našeho premiéra je snad naprostou samozřejmostí). A v Haagu by se měla začít sepisovat nová žaloba proti masovému vrahovi Saakašvillimu.

----------------

Je téměř jisté, že tento konflikt bude prezentován jinak. Možná se použijí příklady z roku 1968 a určitě Rusko bude označeno za jasného agresora. Proto zde je zde seznam asi nejvýznamnějších událostí od půlnoci až do ruského "ničím nevyprovokovaného" útoku.

00:00 Gruzie začíná operaci, která má přivrátit "ústavní pořádek v Osetii"
01:38 Gruzínské síly obklíčily Osetinské hlavní město. Informaci podal gruzinský ministr Jakobasvili
03:16 Pokračuje gruzínská ofensiva v Cchinvali
05:25 Gruzínská letadla bombardují vesnici Tkverneti
08:14 Gruzinské síly ostřelují štáb ruských mírových sil v Cchinvali, 3 ranění
08:36 Ruská letadla zaútočila na gruzínské cíle
13:47 Saakašvili informuje, že do Jižní Osetie vjela kolona 150 obrněných vozidel z Ruska. Ruská strana to potvrzuje, jejich cílem má být zabránění dalšímu krveprolití.

Později si gruzínský prezident uvědomil, že válku musí vést hlavně na poli propagandy a pro CNN prohlásil "přijíždějí ruské tanky, od čtvrtka nás neustále bombardují." Stylizuje se do role nevinné oběti, porovnává se s Finskem a Československem, jen nikde nevysvětlil, proč o těch neustálých (teoreticky celonočních) bombardováních nikomu až do dnešního rána neřekl. A potom svět najednou zahrnoval velmi podrobnými informacemi každou chvíli. První informace gruzínské strany o útoku ruských letadel je až z pátečního rána.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, srpna 02, 2008

Polské podmínky

Jak informovaly polské noviny Dziennik, premiér Tusk předložil americké straně své finální požadavky. Základní jsou rozsáhlé bezpečnostní záruky pro Polsko v případě jakéhokoliv útoku. Dalším požadavkem je umístění v Polsku na stálo protiraketových střel Patriot a posledním zmíněným je pokrytí případných škod způsobených sestřelením balistické rakety americkou stranou.

U posledního případu se Spojené státy vymlouvají, že jim to nedovoluje zákon. Ale současně požadují, aby Polsko se spolupodílelo na nákladech, pokud škody způsobí antiraketa vystřelená za účelem jejich obrany. Takže Poláci mají zajímavou nabídku, pokud raketa bude sestřelena za účelem obrany Spojených států a způsobí u nich škodu, tak budou muset pokrýt veškeré náklady na odstranění případných škod a pokud bude sestřelena při obraně Polska, tak pokryjí pouze část. Je to opravdu velkorysá nabídka, kterou by Tusk měl okamžitě přijmout.

Putovní cirkus Patriotů působí spíše směšně, než jako vstřícná nabídka veleváženému spojenci. K čemu bude Polákům beterie protiraketových střel zapůjčených v lednu, když například útok přijde v červenci, kdy již budou na svých základnách někde v Německu ? Argument americké strany je takový, že zapůjčeny budou na školení, ale vysvětlit proč by se měla polská armáda učit obsluhovat Patrioty, které nebude moci v případě ohrožení použít, již nedokáže.

A nakonec jsou zde ty bezpečnostní záruky. Polsko po svých dlouhodobých nepříliš dobrých zkušenostech s Ruskem a později Sovětským svazem má výrazně jiný přístup než my k ohrožení z východu. Proto není divu, že po USA žádají naprosto jasnou záruku, že v případě jakéhokoliv útoku Spojené státy zasáhnou. A ejhle, velevážený spojenec, který bude tím konečně správným na věčné časy, se najednou jen vymlouvá. Stanovisko Američanů je zatím takové, že bezpečnostní záruky dají jen na útok balistickými střelami, v případě jiného ohrožení prý je tady NATO a jejich závazky určuje tento pakt. Pokud by byla jejich obranná reakce ve prospěch Polska samozřejmá, tak nějaká bezpečnostní formulace ve smlouvě by je nic nestála a mohli by jich tam umístit klidně dvacet, jen aby polského premiéra uklidnili. Ale jak se dnes ukazuje, ono to tak není. Je to poučení i pro nás, jak se můžeme spolehnout na bezpečnostní sliby a navíc nám to i jasně napovídá, že smlouva o protiraketové obraně je mimo rámec NATO. Zelení by si měli připomenout, k čemu se sami zavázali.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk