pondělí, listopadu 30, 2009

Zdravotnický specialista Kalousek

"Je statisticky prokazatelné, že kvalita chrupu populace je nepřímo úměrná míře zdravotního pojištění na stomatologické zákroky. Nejlepší zuby mají Dánové, kde si platí prakticky všechny zubní zákroky lidé ze svého. A to je Dánsko země s velmi štědrým sociálním systémem," prohlásil pan Kalousek.

Mají opravdu Dánové nejlepší zuby proto, že si zubní zákroky platí ze svého? No, jak se ukazuje, tak laciná liberalistická propaganda zase zamlčuje jeden velmi důležitý aspekt. Dánové mají totiž nejpravděpodobněji velmi kvalitní chrup, díky povinnému a plně hrazenému systému, který naučí všechny děti chodit pravidelně k zubaři a dobře pečovat o své zuby. Osobní zkušenosti s popisem detailů si můžete přečíst zde zde. Vytvoření takovéhoto státního a pravděpodobně i dosti nákladného programu (doplněného zdarma péčí o zuby pro osoby hendikepované a ty, které mají problémy v důsledku závažných onemocnění), ale pan Kalousek zatím nikde nenabízí.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

středa, listopadu 25, 2009

Na modré frontě klid

Ten kdo čekal minulý víkend nějaké zásadnější změny v ODS, musí být zklamán. Kdo ale sledoval diskusi, která kongres předcházela asi nijak překvapen není. Kdo ví, jestli více rozhodovala silná pozitivní a negativní motivace nebo sarajevský komplex, jedno je jisté, Topolánkovi soukmenovci srazili podpatky a vůdce se nyní může chlubit, jaký to má silný mandát. Ten mu ale v nadcházejících volbách asi bude k ničemu.

Je samozřejmé, že ostrá předvolební rošáda na nejvyšších místech, by byla velmi riskantním krokem. Média mají potom papu na mnoho týdnů, kdo kde koho podrazil, kdo na koho tahá jakou špínu a kdo není ten pravý Mirek Dušín. Jenže ODS nyní čelí situaci, kdy část středových voličů jí odsávají Kalouskovi přeběhlíci, které sice nemohl oslovit nějaký program, ale fajfka knížete pána a rozvážné, byť prázdné, hovory o zodpovědnosti zapůsobily. A sice spící princeznu s dostatečným novinářským zázemím tak rychle sehnat nejde, ale na prázdné pravicové fráze byla ODS vždy formát. To jí novináři kritizovat nebudou, takže by stačila jen kompletní výměna vedení za politiky méně zkompromitované a s jistým kreditem (téměř automaticky se nabízí například pan Pospíšil) a odchod momentálních špiček někam do dozorčích rad či na poradenská stanoviska. Díky tomu bychom zde měli krásný zázrak, úplně novou ODS, která by pro novináře a část voličů blyštěla stejnou čerstvostí, jako sebranka nejlepšího chemického ministra financí na světě.

Modrý vůdce a jeho zázemí vsadili na něco jiného. ODS má stále skupinu fanatických voličů, co ji budou volit pravděpodobně za všech okolností. Je jich kolem dvaceti procent a to je stále více, než se v jakémkoliv průzkumu podařilo získat panu knížeti. S touto základnou a starými osvědčenými triky ve formě Kubiceho zprávy, či ďábelského Paroubka co předělává spolu s komunisty lidi na macesy asi zažijeme další mobilizace. Jenže tento trik už byl tolikrát použitý, že pravděpodobně nezabere.

Sněm měl ale i dvě hořce komické vsuvky. První byla velmi nesměle představovaná protikandidatura pana Gandaloviče, kterou potkalo totéž co na volebním kongresu pana Béma. Člověk, proti kterému vedení ODS a novináři neměli nikdy moc výhrad se najednou čirou náhodou stal nepřítelem číslo jedna. Tentokrát jeho zločinem byly černé duše a jacísi velrybáři v pozadí. Jen se na ústa tlačí taková zvláštní otázka, jak to, že dokud pan Gandalovič držel hubu a krok, tak to nikomu a zvláště panu Topolánkovi vůbec nevadilo. Při tom vše, co se do kolečka omílalo před kongresem, bylo již dávno velmi dobře známé. Druhým modrým šprýmem byla plná otočka ODS ohledně tajného hlasování. Snad každý si ještě vzpomene, na plamenné obhajoby zásady tajného hlasování během prezidentské volby. Z modrých úst padaly výkřiky o obraně demokracie, o tom že tajné hlasování bylo důvodem pro sedmnáctý listopad a tady najednou na vlastním kongresu si ODS vybrala co ? No přeci ten brutální a odpudivý čistě bolševický postup, neboli hlasování veřejné.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, listopadu 19, 2009

Nepopíratelná fakta

Díky četbě názorů exkomunisty a dnes zapáleného pravičáka Martina Komárka mám konečně jasno. Už vím, že objektivní pravda a nevyvratitelná fakta je cokoliv co napíšu do nějakého článku a doplním o dovětek, kdo s tím nesouhlasí, je jasný komunista. Prý nechceme vidět co je skvělé a skvělé je to prý z pěti údajně neprůstřelných důvodů.

1) Poprvé v dějinách máme dlouhodobě jistou bezpečnost a solidní spojence.

Toto tvrzení je vskutu zajímavé. Je prezentováno jako nezpochybnitelný fakt a při tom je to věštění budoucnosti. Má Mladá Fronta nějaké nové oddělení plné moudrých pánů s křišťálovými koulemi, kteří naprosto přesně vědí co bude zítra, za rok či deset let (a vůbec co znamená u jasného faktu slovo dlouhodobá)? Může pan Komárek dokázat, že tito jejich šamani jsou opravdu neomylní ? Navíc za minulého režimu se také tvrdilo, že konečně máme dlouhodobě jistou bezpečnost a solidní spojence, kteří nás nenechají ve štychu jako ten mnichovanský západ. Za protektorátu naši naprosto jistou dlouhodobou bezpečnost zase hlídal solidní pan Adolf a před protektorátem bylo naprosto samozřejmé, že Anglie a Francie jsou tou nejlepší zárukou naší suverenity a že lepší spojence si nemůžeme přát. Čas tyto tehdy nezpochybnitelná fakta jaksi přiupravil. Také by bylo dobré upřesnit, kteří to ti solidní spojenci jsou. Momentálně jsme v NATO a někteří se nás snaží více napojit na Spojené státy. Spojené státy jsou zemí, která své přátele prý nikdy neopouští. No nevím, myslím, že takový pan Batista a zvláště Nguyen Van Thieu mají úplně jiný názor. V NATO další významné státy jsou Anglie a Francie, že by tito přátelé z Mnichova měli být tou skvělou solidností ? A nebo tou jsou další účastníci tehdejší konference Itálie a Německo ? Kdo ví, možná naší zárukou světlých zítřků je Holandsko či Belgie. Příště by to pan Komárek měl upřesnit. A když bude u toho upřesňování, tak by měl vysvětlit jistý paradox. Hysteričtí proradarčíci, ke kterými sám exrudoch Komárek patří, ještě před pár dny kvíkali hrůzou, jak nás to Amerika za pár stříbrných prodala a bez radaru jsme odsouzeni žít pod ruskou knutou. Jak tedy nyní mohou cokoliv demagogicky vykřikovat o jasné dlouhodobě skvělé budoucnosti a solidních spojencích ? To si myslí, že si jejich dřívější žvásty nikdo nepamatuje ?

2) Materiální blahobyt je zdaleka největší. Skutečná chudoba neexistuje. Sociální a zdravotní solidarita je navíc vysoká i pro méně šťastné.

Toto tvrzení asi rudomodrý Komárek přebral z brožurek, které nadšeně pročítal v mládí. Při tom je to zrovna pár dní, kdy novináři na všech frontách vysvětlovali, kolik si dnes můžeme dopřát banánů a souběžně se zabývali průměrnými platy a dodávali, že i tehdy několik procent lidí žilo na hranici chudoby. Skutečná chudoba prý dnes neexistuje, no nevím, ale jestli skutečnou chudobou netrpí například klienti Armády Spásy, tak potom můžeme říci, že vůbec na celém světě chudoba neexistuje a také nikdy neexistovala. Budeme mít stejnou pravdu jako pan Komárek. Sociální a zdravotní solidarita je prý navíc vysoká, nepracuje náhodou pan propagandista v tiskovině, která na to neustále nadává a tvrdí, že ty hnusné socky se má vzít u krku ? Navíc naše země v poměru k HDP rozhodně není v EU při sociálním přerozdělování nijak na špici, spíše se dá říci že na chvostě. Co tedy znamená ono záhadné slovo vysoká ?

3) Občané krom toho, že jsou slušně solidárně zabezpečení, jsou svobodní.

Zde z onoho vysokého zabezpečení se o řádek dál stalo již jen slušné zabezpečení, no dobře, definice slova slušně stejně jako vysoká je stále v nedohlednu. Ale prý jsme svobodní. No rozhodně docela svobodně můžeme jít umřít hlady, ale tuto možnost jsme měli i za minulého režimu, stačilo jít někam do lesa, nejíst a hotovo, svoboda neomezená. Pokud jde o politickou svobodu, tak ta již tak jasná není. Demokracie neprosto stejně jako komunismus omezuje svobodu. Pokud jste ochotni akceptovat aktuální systém, říkejte si cokoliv, jen ho to nesmí ohrožovat. Pokud s tímto systémem máte problémy, tak můžete jít do vězení. Extrémy z pravé i levé strany jsou nelegální a trestné - stejně tak se dá předpokládat, že stoupenci nějaké hypotetické teokracie také svobodní nejsou. Dokonce i extrém akceptující dnešní pravidla a odmítající násilnou změnu aktuálního uspořádání, jen prezentující dnes neoblíbený světonázor, je neustále propírán horem dolem a demokraté se snaží ho zakázat nebo pozastavit.

4) Téměř neomezená nabídka čeká nejen milovníky konzumu, ale i milovníky kultury.

Tady si pan Komárek vypuštěním jednoho slůvka ulehčil velmi život. Ano velká nabídka zde čeká, ale ne pro milovníky konzumu nebo kultury, ale pro majetné milovníky toho či onoho. A najednou máme z věty která zabírá skoro celou společnost, větu která píše jen o horních deseti tisících. A myslím si, že kdyby průzkum zněl, má se horních deset tisíc naprosto skvěle, tak by pan Komárek viděl nádherné téměř stoprocentní potvrzení.

5) Skoro ve všech oblastech života můžeme sledovat změny k lepšímu, byť možná ne tak rychlé, jak bychom si přáli.

Zajímalo by mne jak pan Komárek definuje ony změny k lepšímu. Jde o technologický a společenský vývoj ? Ale ten tu byl v různých formách vždy, takže používat to za argument nemá vůbec žádný smysl. A rozhodně vždy zde existovala velká skupina pamětníků, která tvrdila, za mých mladých let to nebo ono bylo rozhodně lepší. A ta skupina je zde stále, jako byla za tzv. komunismu nebo první republiky nebo i za Karla IV.

Celý problém pana Komárka spočívá v tom, že slovo já zaměnil za my a ve své argumentaci pro dokázání jakési objektivní pravdy používá čistě subjektivní přístup a termíny.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

středa, listopadu 18, 2009

Hloupá otázka

Je krásné slavit takové nádherné výročí, kde se radujeme, jak konečně si každý může říkat co chce a rozhodně neplatí heslo tento režim si rozvracet nedáme. A nebo to není pravda ?



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, listopadu 16, 2009

Křičela na Klause fuj

Monika Pajerová se přiznala, že na slavnostním koncertu v Pražské křižovatce křičela na Václava Klause fuj. Její zdůvodnění bylo jasné a jistě mu mnozí rovnou zatleskají. "Já jsem volala fuj. Někteří se ke mně přidali," uvedla. Klaus na koncertě prý neměl být, protože "otevřel dveře lidem, kteří rozkradli zemi".

Ano, má pravdu Václav Klaus otevřel dveře lidem, kteří rozkradli zemi. Ale díky komu je otevřel ? Mimo jiné i díky Janu Rumlovi, kterému se také návštěva prezidenta nelíbila a protože si ho neváží, tak ho uráží zvaní někoho koho si se 17. listopadem nespojuje. Nevím, na koncertu byla spousta lidí, kteří s plyšákem nejsou nijak spojeni, například maskot bývalé Unie Svobody a Václava Havla paní Albrightová. Také to pana Rumla uráží ? Ale vraceje se k těm osobám, které otevíraly k loupežím dveře. Takovým člověkem je přece i organizátor koncertu, který seděl na Hradě, radostně restituoval a poté prodával svůj majetek například panu Junkovi z Chemapolu. Pro ty, kdo si nepamatují Chemapol, to byla taková milá společnost typická pro 90. léta plná radostné a téměř všemi vychvalované privatizace - gigant co skončil v roce 1998 pro miliardové dluhy. No dobře, chápu, že fuj na pana Havla se křičet nebude, ale neměla by si paní Pajerová odplivnout sama před sebou ?

V roce 1990 nastoupila na ministerstvo zahraničí (studium zakončila ale o rok později, že by korýtko za zásluhy a ne za schopnosti a ověřené znalosti), do roku 1994 byla kulturním atašé v Paříži a v letech 1994 až 1998 byla administrátorkou kutlurního výboru Rady Evropy. Nějak tak mi vychází, že milá pobouřená Monika Pajerová, v době největších tunelů byla jasně spojena s vládní klikou a nikde jsem nenašel jediný záznam, jak by to tehdy bojovala proti svým šéfům, aby už přestali podporovat rozkrádání. Seděla u korýtka a radostně mlaskala. Osvícení pravděpodobně přišlo podobně jako u pana Rumla ve chvíli, kdy všichni ti Lájošové a Pepové začali tak smrdět, že se zrodili noví bojovníci za čistotu. Bojovníci postižení osmiletou slepotou. Děkuji, i vy odejděte, vám totiž nikdo normální svatý zápal a pobouření moc věřit nebude.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, listopadu 14, 2009

Hniloba v ČSSD

Pan Pehe patří ke středopravicovým komentátorům naší politické scény, jehož názory, na rozdíl od politruků z Mladé Fronty nebo Lidových Novin má smysl číst, protože se většinou vyhýbají obvyklým pravicovým klišé. Ale i mistr tesař někdy utne. Na Aktuálně vyšel jeho komentář pro Právo s názvem Je něco shnilého v ČSSD. A tentokrát zjednodušeně řečeno jde právě a bohužel jen o opakování klasických "pravd" pravicového tisku, místo například rozboru směrování k tzv. nové levici nebo analýzy různých divných vazeb na krajích. Kdyby ne arogantní, zlý a populistický Paroubek, tak ČSSD už tady vše válcuje a nebo má přinejmenším jasnou převahu nad ODS.

Tato teorie zde existuje ve spojení s osobou Jiřího Paroubka již od roku 2006. Tehdy pravidelně komentátoři věštili věčný krach socanů, pokud se nezbaví svého šéfa. Teorii jim sice naprosto zdemolovaly loňské krajské a senátní volby, ale po volbách evropských se situace začíná opakovat. O úspěšnosti tohoto receptu si ale dovolím pochybovat. Vinou Jiřího Paroubka totiž není jeho arogance, populismus, nasupenost či porušování dohod. To jsou vlastnosti u pravicového politika mediálně ceněné, buď jde o prostě přirozeného chlapa co se tak musí chovat a nebo o svéráznou osobnost, která ví co chce a hezky to těm levičákům dává sežrat. Vinou Jiřího Paroubka je jeho členství v ČSSD. Lze to hezky dokázat na hospodském příkladu. Miloš Zeman byl špatný buran, protože chodil do normálních hospod, Vladimír Špidla byl odtažitý psychotik, co nechápe lidi, protože do hospod nechodil a Jiří Paroubek je arogantní snob, protože chodí do luxusních hospod. Pravicový politik si může chodit jak na lidové tancovačky tak na golf nebo nikam a nikomu to nevadí a nikdo si toho nevšímá. Podle této zásady je tedy dnes naprosto jedno, jestli předsedou ČSSD bude Franta nebo Pavel, to co bude dělat, bude ze zásady špatné a štvavá kampaň se spustí zase od začátku. Navíc je samozřejmé, že případné změny před volbami by byly další vodou na novinářský mlýn a začalo by se dnes a denně spekulovat, kdo s kým a za co, o jakou loutku jde a kdo kde v zákulisí co ošklivého řekl. Jako prospěšné pro sociální demokracii v předvolební atmosféře mi to moc nepřipadá.

Jak tedy pravicově či dokonce obecně novinářsky vyřešit tu hnilobu v ČSSD ? Ryba smrdí od hlavy, proto by každý měsíc koncil novinářské moci vybral nějakého nového předsedu po předchozím mediálním lynči jeho dříve skvělého a dokonalého předchůdce. Program by byl napsán pouze podle zájmů majitelů novin, v žádném případě by se nazajímal o názory většiny občanů. Nová levice by tvrdě podporovala nejdříve rovnou daň, později její snížení a na konci i úplné zrušení přímých daní, nejdříve by úlevy šly samozřejmě firmám. Jakékoliv sociální podpory by zlikvidovala, podnikatelům by se vrátila jejich krásná svoboda z 19. století, případně by jim bylo povoleno střílet do stávkujících. Krásná ČSSD by také měla podporovat privatizaci úplně všeho a to pokud možno metodou vypnutých světel, protože trh si poradí se vším. Redukce a možná i likvidace důchodů a plný přesun na soukromý systém je samozřejmostí, stejně jako u zdravotnictví, neplatíš statisíce, umíráš, tvůj problém. Do škol bez peněz také nikdy nelez. V zahraniční politice by to měla levice mírně složitější, tam by záleželo na tom, jestli zrovna mediální preference budou více proamerické či prounijní. Ale jedno je jasné, ideální ČSSD by měla pravidelně psát sprosté dopisy do Ruska a Číny a každý rok v OSN tvořit nové rezoluce proti státům novináři označeným za nepřítele, abychom ukázali, jací jsme to kabrňáci a demokrati. Politické dohody by samozřejmě ČSSD musela ctít, jenom by se to netýkalo dohod s KSČM či smluv o nějakém hospodářském rozhodnutí či zákonu, který novinářům nevoní. Tam naopak by porušení nebylo něčím neetickým, ale chvályhodnou státnickou činností. No nevolili byste takovouto krásnou mediálně nekritizovatelnou levici ?

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, listopadu 09, 2009

Ó my se máme

Blíží se dvacáté výročí tzv. sametové revoluce a v médiích často můžeme narazit na vyvracení jakýchsi mýtů o minulosti. Většinou ono vyvracení spočívá v tom, že se nám hlásá, kolik si čeho můžeme koupit a že je to přeci mnohem více než jsme mohli dříve. Myslím, že po reálném návratu před rok 1989 mnoho lidí netouží, ale aktuální mediální prezentace nesou veškeré známky komunistické propagandy - no koukněte, kolik každý z nás vyrábí lokomotiv nebo tanků, je to přeci skvělé, jsme nejlepší na světě a skutečný život je někde jinde než mediálně podávaná statistika.

Všechny dnešní články totiž mají jednu základní chybu. Velmi okrajově se zabývají tím nejdůležitějším neboli bydlením. Ovšem, můžeme si za nějaký průměrný či podprůměrný plat spolu s dalšími primáty nakoupit 150 či 1500 kilogramů banánů. Ale to je budeme chroustat pod mostem ? Nemám k dispozici přesné statistiky, ale velmi pochybuji o tom, že průměrně lidé vydávali na základní náklady spojené s bydlením dříve více jak 20 až 30 procent nejobvyklejších příjmů. A jaká je situace dnes ? Není nic neobvyklého, že bydlení (čili i voda, elektřina případně ještě plyn) dokáže pohltit více jak tři čtvrtiny platu. Škoda, že tento detail novináři něchtějí zahrnout do svých oslavných ód na dnešní dobu.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, listopadu 07, 2009

Trápená Řápková

Paní Řápková se vrátila z dovolené či možná i nějakého studijního rychlokursu a vrhla se do boje. Všichni ji trápí a každého, kdo se na ni křivě podívá možná zažaluje. Drzé čelo je lepší než poplužní dvůr, to je přeci v naší kotlině dlouhodobá klasika. Ale je paní Řápková opravdu tak trápená všemi nebo si za to může sama?

Na začátku minulého měsíce vyšel článek, kde novináři s překvapením konstatovali, že paní Řápková si své vyučující nepamatuje. Přítelkyně onoho Němce, co jí běhá po baráku a krade různé doklady, na to zareagovala tiskovou zprávou. Z ní vyplývá jasně, že si ty vyučující nepamatuje, protože přeci byla u nich jen jednou a tečka. Každý to má pochopit a žádné jméno paní primátorka neuvádí. Měsíc minul a najednou Němec byl z domu vystěhován a paní Řápková sype z rukávu jedno jméno za druhým, dokonce i na mrtvolu si vzpomene. Zvláštní.

Paní Řápková nemá index či originál diplomové práce. To je přeci normální, měla individuální studium a vlastně asi její diplomka nebylo něco, čím by se chtěla pochlubit vnoučatům. Navíc co tam nějaké památky na studia, přeci se několikrát stěhovala. Tuto verzi ale nějak záhadně zpochybňuje její včerejší rozhovor s redaktorem Železným. Tam se pochlubila nějakou fotografií, kterou nyní disponuje, na které je pan Baxa a nejsou jacísi odstřínutí lidé co si to prý nepřejí. Takže index si vyhodíme, diplomku nezachováme, ale fotky cizího člověka s jakousi pověstí na zábavě s dalšími neznámými lidmi, které nemůžeme vyjmenovat, pečlivě uschováme? A nebo, že by snímky přišly v balíčku spolu s anonymním udáním na jiného vyučujícího a paní Řápková je mimo kontext, ve stylu zloděj křičí chyťte zloděje, začala vytahovat ? Nemožné.

Taktéž důvod studií je zajímavý. Ještě před měsícem to bylo naprosto jasné. Paní Řápková chtěla získat titul, aby mohla vykonávat správkyni konkurzní podstaty, protože jak i sama uvedla, byla to jediná možnost, neboť tehdy Ministerstvo školství nenabízelo akreditační kurzy. Po měsíci je to už mírně jinak. Další tituly najednou k ničemu nepotřebovala, protože už měla jeden z ekonomky. Sháněla jen znalosti. Zábavné.

Poslední linií obrany jsou výroky o její bezvýznamnosti v době nástupu na studia, přeci i starostkou se stala až o dva roky později. Na první pohled to tak může vypadat, superstar celonárodní politické hniloby je z ní až po razantních akcích proti neplatičům. Jenže tady je důležité to slovo celonárodní. Paní Řápková vstoupila v roce 1997 do ODS, tam se prosadila tak, že byla ve volbách do místní samosprávy o rok později zvolena členkou Rady města Chomutov. Už jen to svědčí, že lokálně byla dosti významnou osobou. Ale pokračujme, v roce 2002 se stala starostkou, to se to stalo jen tak ze dne na den ? V roce 2000 prý naprostá nula a najednou o dva roky později je na špici lokální politiky. Logické.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, listopadu 03, 2009

Bezcharakterní Klaus

Václav Klaus podepsal Lisabonskou smlouvu a ta během nejbližších měsíců vstoupí v platnost. Zastánci další integrace mohou být spokojeni, ale kdo se dnes neraduje, jsou jistě její odpůrci. A rozhodně, pokud jsou důslední, by měli ostře vystartovat po prezidentovi. Důvody jsou pro to dva.

Václav Klaus podmínil svůj podpis vyjednáním jakési výjimky, která by znemožnila prý hrozící prolomení Benešových dekretů. Přinejmenším to bylo jeho oficiální stanovisko. Vláda našla řešení, za pár let přestane platit listina práv a svobod a to našemu prezidentovi stačilo. Jenže to znamená, že od začátku hra na nepříliš skrývanou protiněmeckou žilku byla pouhou záminkou. Jestli skutečně riziko prolomení dekretů hrozilo, tak hned po vstoupení Lisabonské smlouvy se miliony Němců vrhnou na vysidlování našich občanů. A co stihnou do přibližně tří let, to bude jejich, alespoň podle logiky původní námitky Václava Klause.

Druhým důvodem je prezidentovo vysvětlení, které představil po podpisu. Kdyby se omezil na konstatování faktu, či jen obecně prohlásil, že s verdiktem nesouhlasí, tak by to problém nebyl. Ale on si nemohl odpustit přihřívání své polívčičky a zanaříkal, jak to ztrácíme suverenitu. Pokud je o něčem takovém opravdu přesvědčen, tak v žádném případě neměl podepisovat, tím prokázal jen svoji bezcharakternost. Možnosti, které by mu zachovaly tvář, měl dvě. První by byla samozřejmě abdikace. Druhou by bylo pokračování v aktuálních obstrukcích. Další prosazení ústavního zákona by vůbec nebylo jisté, stejně jako následné posouzení takového postupu Ústavním soudem - pokud by soud byl důsledný, tak by podobně jako v případě voleb neměnil pravidla uprostřed hry. Možná více průchozí by byla nějaká ústavní stížnost na jeho chování, či proces o vlastizradu, ale u obou výsledek by stále nebyl jistý a odpůrci by získali více času, třeba by to stačilo do britských voleb a pravděpodobného referenda. Václav Klaus se ale rozhodl sedět na dvou židlích, jedné velkého zodpovědného státníka, který nechce vnášet chaos a druhé velkého obránce naší suverenity. A takové sezení nikdy není pohodlné ani smysluplné.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk