Sjezd podle Fronty
Jako všechny poslední sjezdy politických stran i tento víkendový sociálních demokratů byl pečlivě sledován našimi médii. Většina novin se věnovala popisu událostí, ale Mladá Fronta se rozhodla ze svých reportáží udělat pokračování svého oblíbeného třídního boje s veřejným nepřítelem číslo jedna, diktátorem Jiřím Paroubkem.
Již na samotném začátku se rozhodla nastavit laťku vysoko a volby předsedy označila za korunovaci, pak přidala trochu žertovné nadsázky a sjezd přirovnala k návratu pachatelů na místo činu. Při volbě předsedy ODS či Strany Zelených taková romantická porovnání nějak opomenula. Sice tam byl také jeden kandidát, ale tehdy šlo jen o volbu předsedy a ne o naprosto samozřejmou korunovaci.
Potom pro naše čacké modrofrontovní novináře přišel asi největší šok, diktátor ve straně, která prý má jen jeden názor, byl v projevech delegátů kritizován a ve volbě dostal šedesát procent hlasů. S něčím takovým asi opravdu příliš nepočítali, neboť povolební informace jsou v podobném duchu, jako v jiných novinách - čili omezují se na popis situace a nejsou příliš obohaceny duchaplnými vsuvkami.
Následující den přišla informace, že konstruktivní poslanec Miloš Melčák věnoval straně 50 000 korun a konstruktivní hráč od Svaté Anny Michal Pohanka 200 000 korun a sní o knize Minuty s Paroubkem. Dále následovala informace, jak ošklivý sjezd nechce volit Václava Klause, ale náš hodný prezident je ústy svého kancléře zdraví a na nějakou falešnou kritiku reagovat nebude. Poté se člověk mohl v Mladé Frontě dočíst, že Jiří Paroubek nadiktoval sjezdu, koho mu mají zvolit za místopředsedy, ačkoliv takový pan Čunek pouze snil, přál si, představoval si či jmenoval kandidáty, se kterými by mohl spolupracovat.
Potom přišel asi další šok pro naše objektivní novináře, kteří ke všemu přistupují bez předsudků, neboť sjezd strany absolutistického panovníka odmítl většinu jím navrhovaných změn. Své překvapení museli vyléčit sugescí, že předseda ČSSD byl asi zklamán úspěchem Bohuslava Sobotky. To, že si toho jiní novináři nevšimli a Jiří Paroubek výrazně jeho kandidaturu podporoval, nijak Mladé Frontě nevadilo.
Strana jednoho muže a bez vlastního názoru poté přichystala pro novináře další překvapení, když oponent předsedy ČSSD Martin Starec získal místo v kontrolní komisi. Tady už Mladá Fronta netušila jak má správně psát, proto poinformovala o hrozící vzpouře. Onou hrozící vzpourou měla být kandidatura dalšího Paroubkova oponenta Petra Hulínského, reálnost vzpoury prokázalo další hlasování, kde "rebel" získal 125 hlasů a jeho protikandidát 326.
Shrnutí sjezdu už ve vydání našeho největšího deníku vyznělo relativně normálně, ale to si asi konečně drazí novináři uvědomili, že sugerování absolutismu, diktátu či nějakého teroru by ve světle víkendových událostí vyznělo velmi slaboduše.
vystavil ods @ 3/25/2007 06:15:00 odp.
Komentáře: 45
Komentáře: 45:
Lidi taky vám příde, že tahle "demokracie" co tu máme je po socialismu nejhorší způsob vlády jaký tady kdy byl? Za C.K. byla sice cenzura, ale jestli úroveň pisálků byla podobná jako dnes, tak to bylo opatření spíše kladné...
Jinak článek mohu hodnotit pouze tak, že je psán zajímavě a na úrovni. Obsahovou stránku hodnotit nemůžu, protože MF jsem nečetl
Neviděl bych problém v demokracii, spíše v novinářích, kteří místo aby realitu popisovali, tak ji chtějí vytvářet. Vůbec styl psaní informací s přimíchávaným de facto komentářem mi připadá hloupý, zvláště když pro komentáře mají všechny noviny svoji rubriku.
Čerpal jsem z těchto článků - seřazeno chronologicky.
1
2
3
4
5
6
7
8
9
to ODS:
v demokracii bych také problém neviděl, ale Vám příde, že zde dnes vládne demokracie? Já bych to viděl spíše jako oligarchii mocných, kteří potřebují akorát jednou za 4 roky hezky vypadat a hlásat ty správná gesta, aby pak měli zase pokoj na "svou práci".
K těm novinářům - Když je to soukromé periodikum, nedá se s tím nic dělat, dokud neuvádí vyloženě a prokazatelně lživé informace. Ale co mě víc zaráží je ČT, kde jsem poprvé a na posledy asi před rokem a půl viděl "Události, komentáře" a z úrovně a nestranosti těch jejich "komentářů" se mi chtělo zvracet. Přitom je to televize kterou platí všichni rovným dílem a ne politické vysílání ODS...
Souhlasím s tím, že ideál naše forma demokracie (ale i v jiných zemích) není. Proto je jedinou možností občana dotlačit politiky k tomu, aby konečně se přestali vytáčet a dali občanům víc pravomocí a to jak v referendu tak i v přímé volbě prezidenta.
Problém v malých rozdílech mezi soukromými a státními médii vidím v tom, že tím, jak jsme dost malá země, tak v této práci je a bude vždy dost omezený počet lidí, kteří se mezi sebou velmi dobře znají a různě migrují od jedněch novin k druhým a potom vše začíná splývat do jedné úrovně. A další problém je podle mne v tom, že obecně novináři se cítí až příliš tou čtvrtou mocí, kteří mohou dělat cokoliv a před nikým se nemusí zodpovídat.
Ještě dodatek k Vašemu článku - k pasáži o korunovaci p. Paroubka - Z toho článku na idnes.cz mi příde že si autor článku častými narážkami přímo bytostně přeje aby J. Paroubek dopadl stejně jako pan Gross, zdá se to jenom mně?
Nezdá se to jen Vám. Přitom je to pro mne jen příklad hlouposti novinářů z Mladé Fronty, protože situace v obou případech byly velmi rozdílné.
Přidám ještě jeden návrh na zlepšení diskuzí na tomto Bloggu - co založit mezi články jedno téma, nazvané třeba "Profily diskutujících" a kdo by tam chtěl, zaslal by ODS svůj profil, který by tam byl vystaven? Aby bylo přímo vidět s kým máme tu čest:-)
Každý si může založit konto v Bloggeru a tam si pak do profilu napsat informace o sobě. Jen abych se přiznal, tak to kým kdo je podle mne není příliš důležité, zajímavější je jaké názory přináší.
Je to váš názor a Váš Blogg, takže k tomu nebudu dál nic říkat;-)
to si asi konečně drazí novináři uvědomili, že sugerování absolutismu, diktátu či nějakého teroru by ve světle víkendových událostí vyznělo velmi slaboduše.
Řešení je jednoduché: Namísto Paroubka diktátora nastoupí Paroubek poražený (s "nožem na krku"). Netýká se to jen ČSSD, ale naši novináři si podivuhodně dokáží odporovat přesně v tomto duchu: na jedné straně se navážet do "pevné ruky", tj. mocenských ambicí předsedů a poslušné základny, na druhou stranu představovat nerespektování "vůdce" jako jeho slabost a nedisciplinovanost strany. Podobné dezinformace šířil modrý tisk o Straně zelených - ta se ovšem přidala na tu správnou stranu, a tak většina kritiky zmizela.
Já se přiznám, že mi bohatě stačí na většinu denních událostí nekomentované zprávy z agentury ČTK. Současné novinové články totiž nejsou ničím jiným než fejetonem postaveným na oné ČTK zprávě. Fejeton sám o sobě je věc dobrá, ale musí být napsán od někoho kdo má širší rozhled a snahu alespoň částečně hodnotit věc komplexně a jelikož současní novináři-fejetonisté nejsou ničím jiným než pisálky propagačních materiálů té či oné strany, pak jejich úroveň se rovná článku v bulváru a na to je škoda papíru i korunek... Na druhou stranu dokud bude nejčtenějším deníkem Blesk pak jím bude i MF dnes, neboť lid chce "hry" ne fakta. Až jednou bude Matrix realitou, můžeme se hrdě přihlásit do pilotního provozu, tady bude fakat od verze 001 bez chybičky. Pokud si chce někdo udělat jakýs takýs objektivní názor musí notně čerpat minimálně ze 3 zdrojů a k tomu je internet ideální médium...
Viděli jste film "Vrtěti psem?" Tak znáte odpověd...
Ale vážně. Novináři odvádějí jen tak kvalitní práci, jak vyžadují jejich čtenáři. A jejich čtenáři (posluchači, diváci) nechtějí informace, které by je mohli rozrušit a - chraň bůh - třeba i přimět k přemýšlení. Lidé si stejně ze zpráv vyberou jen to, co je utvrdí v jejich stereotypním vnámání světa, a vše ostatní jde mimo ně. Když je začnou novináři zatěžovat rušivými a nejednoznančnými informace, které neodpovídají očekávanému schématu, čtenáři je prostě začnou ignorovat a přejdou ke konkurenci, která jim nabídne přesně to, po čem touží.
Tím nechci novináře omlouvat, můj názor na jejich práci je takový, že i Miloš Zeman by si myslel, že jim křivdím. Chci tím říct, že sebekvalitněji pracující novinář(i) nic nezmění, pokud nebudou sami lidé mít zájem na to tom být informováni, třeba i za tu cenu, že budou muset čas od času změnit názor, nebo alespoň zapochybovat.
Podobné je to s demokracií jako takovou. Předpokladem fungující demokracie je sebevědomý a svobodný občan, který není lhostejný ke světu kolem sebe, který si nenechá věšet bulíky na nos, vábničky volebních hesel bere s rezervou a když jde k volbám, tak ví koho a proč volí. A bere přitom v úvahu mnohem více faktorů, než je jeho osobní čistý příjem mladého, zdravého a vzdělaného bankovního úředníka z Prahy. (Teď mi přišel na mysl jeden bonmot: Kdyby mohly volby něco změnit, už dávno by je zrušili.)
Jenže takové občany z nás nevychovají média a nenaučí nás to ani vláda, které jsou takoví občané přirozeně na obtíž. Musíme se to naučit sami, je to na nás. Záleží jenom na nás, jestli se budeme řídit rozumem, nebo se spokojíme s vírou. Je pouze na nás, jakou cestu si zvolíme, zda pohodlnou a přímou cestu poddanství, (o které ovšem nevíme, kam vede), nebo o poznání složitější a krkolomnější cestu svobody. Záleží na nás. Jsme svobodní lidé, nadaní vůlí a rozumem. A to nejmenší, co můžeme udělat, je pochybovat, ptát se, přemýšlet.
Lidé si stejně ze zpráv vyberou jen to, co je utvrdí v jejich stereotypním vnámání světa, a vše ostatní jde mimo ně. Když je začnou novináři zatěžovat rušivými a nejednoznančnými informace, které neodpovídají očekávanému schématu, čtenáři je prostě začnou ignorovat a přejdou ke konkurenci, která jim nabídne přesně to, po čem touží.
To je ale obecná lidská vlastnost. Proto jsou důležité jednak ideové programy politických stran, které této vrozené pohodlnosti poskytují jakýsi nepřekročitelný korektiv, ale na druhé straně je skutečně třeba zájmu silných občanů a třeba ve formě občanských iniciativ - a ještě něco: všichni se musejí navzájem hlídat. Pokud si ale všichni společně dáme za cíl dosahovat co možná nejrychlejšího finančního zisku lhostejno jakými prostředky, zákonitě se politika, zájem občanů i média vrhnout cestou co nejmenšího odporu, nastíněno ve filmu Matrix, protože spát a snít je nejsnazší ze všeho, hlavně pro ty, kteří chtějí spící ovládat jako zdroje energie nebo financí. Nesmíte se ovšem předčasně probudit.
Ideály se dneska v pragmatické společnosti ovšem nenosí; ti největší idealisté jakoby věří, že když budou aktivně bránit jakékoliv regulaci čehokoliv, že se všechno nějak spontánně urovná do nejlepšího možného útvaru. To je ovšem hloupost; to by platilo za předpokladu, že se smíříme se zákony džungle a rezignujeme na lidskou společnost jako vyšší vývojový stupeň organizace.
Hloupé také je, že tito idealisté, z nichž jsou ti zastánci "volného trhu" speciální odrůda (viz třeba vynucování tzv. zón volného obchodu ze strany USA, které pak jako volné platí pouze pro ně, zatímco vlastní trh si naopak pečlivě chrání); další odrůdou jsou třeba "zastánci kuřáků" argumentující absolutní svobodou od všech regulací a pravděpodobně tím, že když nemají nekuřáci fyzickou sílu vypořádat se s nepohodlnými kuřáky, měli by se odstěhovat jinam a hlavně se probůh nepokoušet nic zakazovat (regulovat)!
Kdyby bylo fér zobecňovat osobní zkušenosti, dodal bych, že tzv. zanícení liberálové jsou velice často jak v diskusi tak v osobním životě velice netolerantní v případě, že se někdo nechová podle jejich gusta.
Tím se obloukem vracím zpět k médiím: ta pečují o svou nezávislost hlavně tím, že žvaní nesmysly, moderním termínem: infotainment. Jakmile něco nezapadá do schématu, pak je to buď na ignoraci, anebo podprahovou kritiku. Nikoliv na přímou kritiku, protože je nebezpečná: provokuje k myšlení! Lepší je manipulovat nenápadnými dávno dobře prozkoumanými prvky psychologické propagandy. A vůbec ze všeho nejlepší pak je, když takové obsahy produkují tvůrci médií podvědomě s pocitem, že je to tak správně. Tohle se, mám dojem, tak nějak děje na české mediální sféře. A světe div se, všichni s tím začínají být spokojení.
Nelze než s článkem souhlasit. Prostě lidé si nějak po revoluci zvykli, že předtím byla jen v novinách propaganda a teď už novináři přece nemaj důvod řikat nám nepravdu, né. Dyť cenzura už není. Takovéto uvažování je bohužel v dnešní době typické. Navíc novináři mají neskutečnou moc. Jak napsal Tribun,(Neznám ho, ale v některých věcech máme neskutečnou shodu názorů, až se mi tomu nechce věřit)novináři jsou takový, jaký jsou čtenáři. Prostě ty lidi jim fandí, berou je jako odboj proti komunismu když se trefují do Paroubka, který se nemůže bránit, a pokud by se proti článku ohradil, jednoduchý lék. Napsat další článek, že diktátor neuznává svobodu tisku a přidat si svůj postřeh o zavádení cenzury. Proč si to tam nepřidat, když to lidé chtějí slyšet. Někteří svádí svůj neúspěch na Paroubka(někdo používa místo A rovná se) a ČSSD(či někdy oblíbené KSČSSD) a teprv až nebude, tak bude líp. Je mi 18 as můžu říct, že mí spolužáci(možná i já, ale snažím se myslet) jsou velmi politicky zmanipulovaný, protože politické dění nesledují a myslí si že když shlídnou střepiny a přečtou si MF, tak že ví všechno nejlíp. Kamarád komentoval maturitu nanečisto a její vážne velmi blbé(zasloužilo by si samostatný komentář) různé omezení tím, že za to můžou socáci. Když sem se ho zeptal kdo to jako má být, tak odpoveděl ČSSD a koukal jako puk, že nevím kdo toje. Já samzřejmě vědel, ale zajímala ma spojitost blbosti zadání maturity nanečisto a ČSSD. Neodpověděl. Udělat anonymní anketu mezi mými vrstevníky kdo je to komunista, tak si nedělejte iluze a 95% všech dotázaných odpoví "svině", "kurva" atd.(Omlouvám se za sprosté výrazi na jinak velmi slušně vedené diskusi). Tak konec sondy mých vrtsevníků. Jako řešení u změny pohledu na noviny bych viděl, dosadit do dejme tomu článku o korunovaci Paroubka jména představitelů ODS a ukázat jim ho. Po jeho přečtení ajejich následného komenáře typu:"Proč mi ukazuješ tuhle komunistickou ...." bych jim ukázal článek původní a zeptal se jich, jestli si nemyslí že je lepší si udělat vlastní názor na článek sám. Myslím že by se nad tím mohli zamyslet, protože lidé nejsou špatný, jen jsou momentálně určitá zažitá dogmata.
Topoolánkova pravá tvár http://ukazto.com/?img=MirekTopolanek.jpg
to jan: Geniální!!!!:D
To: Martin Tesař
když nemají nekuřáci fyzickou sílu vypořádat se s nepohodlnými kuřáky, měli by se odstěhovat jinam a hlavně se probůh nepokoušet nic zakazovat (regulovat)!
A kdyby ji měli? Tak co? ;-)
A kdyby ji měli? Tak co? ;-)
Tak by si v souladu s učením o mocném trhu svoje místo nad kuřáky vybojovali tržně, tj. tím, že by jim natrhli prdel ;-)
To: Martin Tesař
svoje místo nad kuřáky vybojovali tržně
A to tak že by si otevřeli konkurenční nekuřáckou hospodu a tu původní zlikvidovali tím že by ji připravili o klientelu? To přece mohou i teď.
A to tak že by si otevřeli konkurenční nekuřáckou hospodu a tu původní zlikvidovali tím že by ji připravili o klientelu? To přece mohou i teď.
A co takhle obráceně? Co takhle generální zákaz kouření s tím, že by si zájemce mohl vyběhat povolení provozovat kuřáckou restauraci, která by byla zřetelně označena, kam byste vstupoval pouze na vlastní riziko a kde by majitel připlácel svým zaměstnancům za práci v nevyhovujících hygienických podmínkách?
Pak by se vidělo, jestli mají kuřácké hospody sílu tržně prorazit. Soudě podle zpráv ze zemí, kde kouření zakázáno je, např. Irsko, Francie nebo Itálie, k úbytku hostů nedošlo, spíše naopak.
To je totiž také rozdíl, jak se dá prosazovat tržní ekonomika: buď můžete stanovit smrad, zlodějnu a třeba násilí jako normu a čekat, jak si s tím zastánci čistého vzduchu, poctivosti a spolupráce "tržně" poradí - anebo to uděláte obráceně. Ať se snaží ti, co společnosti jako celku škodí, přesvědčit o tom, že jejich cesta je "lepší".
Ta "česká cesta" vede obvykle pod modrým praporem tím prvním způsobem.
To: Martin Tesař
"A co takhle obráceně? Co takhle generální zákaz kouření s tím, že by si zájemce mohl vyběhat povolení provozovat kuřáckou restauraci, která by byla zřetelně označena, kam byste vstupoval pouze na vlastní riziko a kde by majitel připlácel svým zaměstnancům za práci v nevyhovujících hygienických podmínkách?"
Souhlas, pokud by se totéž vztahovalo i na alkohol.
Souhlas, pokud by se totéž vztahovalo i na alkohol.
Konzumace alkoholu se od kouření liší tím, že při chlastání zároveň nenutíte celou hospodu chlastat s vámi jako se to děje při kouření.
Společnosti coby ochlasta škodíte až sekundárně, což už je těžší definovat. Zvýšené zdravotní pojištění či doplatky za léčbu pro pravidelné konzumenty alkoholu, zvýšení postihů za přestupky a trestné činy pod vlivem alkoholu (tj. nikoliv jako polehčující, ale přitěžující okolnost), sociální postihy rodičů-opilců, atd. možnosti regulace na základě faktických škodlivých následků konzumace alkoholu existují. Regulovat následky pasivního kouření prakticky nelze.
To: Martin Tesař
"Společnosti coby ochlasta škodíte až sekundárně, což už je těžší definovat."
Ochlasta škodí (a nebo spíše silně znepříjemňuje život) svému okolí už v průběhu konzumace alkoholu, tím jak postupně ztrácí zábrany a obtěžuje své okolí nadměrným hlukem, nevybíravým slovníkem, ignorováním jakýchkoli společenských norem. Je-li patřičně solventní (více než vy) pokuste se stěžovat si hostinskému. Můžete tak leda zaplatit a odejít. Kouř lze odstranit výkonnou klimatizací. Obtížného hosta nikoli bez souhlasu personálu (a někdy ani s ním ne). Navíc je takováto proměna člověka pod vlivem alkoholu společností obecně tolerována a mnohdy ex post vděčným konverzačním tématem. A to jsem při tomto popisu vynechal mnohdy nastupující různé projevy agresivity počínaje verbální a konče i fyzickým násilím. Podle mého názoru je alkohol společensky mnohem škodlivější droga než kouření už ve chvíli jeho konzumace a nedlouho po ní.
Ochlasta škodí (a nebo spíše silně znepříjemňuje život) svému okolí už v průběhu konzumace alkoholu, tím jak postupně ztrácí zábrany
To ale příliš zevšeobecňujete. Zatímco bezesporu platí, že každý kuřák znečistí vzduch v místnosti, ve které kouří, s alkoholem to tak není: ne každý konzument alkoholu obtěžuje své okolí a už vůbec ne primárně tím, že konzumuje alkohol, ale až svým případným následným chováním. To je rozdíl oproti kuřákům, kteří obtěžují už samotným aktem konzumace tabákového dýmu.
Bylo by jistě zajímavé, kdyby někdo zažaloval kuřáka o náklady na vyčištění oděvu, který kuřák svým kouřením znečistil tak, že silně zapáchá. Jak se toto liší od situace, kdy vás někdo postříká z louže anebo potřísní nějakou jinou látkou? A na tohle občanský zákoník pamatuje. Zvláštní, že ještě nikoho nenapadlo uplatňovat totéž u kouření...
Mimochodem vaše výkonná klimatizace je spíš iluze, ještě jsem takovou nezažil: i v údajně dobře klimatizací oddělených nekuřáckých koutcích (v Česku ovšem nevím, jestli něco takového vůbec existuje), je smrad z cigaret cítit (a tedy dým přítomen), nehledě na to, že abyste se dostal ke svému "nekuřáckému" místu, musíte zpravidla projít kuřáckou zónou, což stačí, aby vaše vlasy a oděv načichly specifickým smradem.
Ale jak už jsem napsal, vaše snaha zařadit pití alkoholu do stejné kategorie jako kouření je marná; a připomíná spíš nejapné výmluvy zastánců kouření (= svobodného znečišťování veřejného prostranství), kteří se pokoušejí absurdními a z principu neplatnými analogiemi zastřít nesporný fakt, že kouření je aktivní znečišťování prostředí okolo kuřáka a tudíž de facto akt agrese proti všem, kteří se v něm nacházejí. V principu není rozdíl mezi kuřákem a střelcem kolem sebe ze samopalu: oba dělají prakticky totéž, jen v různé míře.
Zkuste argumentovat tím, že každý má kolem sebe právo střílet, jak chce a že chtít toto právo omezit zasahuje do jeho osobních práv a svobod. Vždyť tam ti druzí nemusejí chodit! Stejný argument se ale používá u kouření velice často. Snad takto vynikne více jeho absurdita.
To Jan: Kouzelné.
To Martin Tesař: Přečetl jsem si posledně hodně komentářů k poslednímu sjezdu a docela mne potěšilo, že nejsou konečně podle jedné šablony. Jsou i takové co sjezd vydávají za důkaz diktatury, jsou i takové, které v něm vidí úplně poraženého a jsou i takové, kde to vidí jako celkem vyrovnaný výsledek. Ale dlouhodobě bych to stále viděl na návrat do pozice kritiky diktátora.
Zelené také znova čeká velmi silná kritika, pokud odejdou z koalice. Je spousta témat, která do deníků se zatím nehodí, ale jakmile Zelení opustí ochranná křídla reforem hned se vytáhne vše, od Temelínu a jaderné energie až k ekologickým daním.
U kouření mne vždy zajímala jedna zvláštnost, v mnoha restauracích není neobvyklé, že nekuřácké prostory jsou nabity k prasknutí a v kuřáckých je ještě místo. Ale podnikatelé místo aby se pokusili vytvořit například síť restaurací zaměřenou na nekuřáckou klientelu stále chtějí kočkopsa.
U kouření mne vždy zajímala jedna zvláštnost, v mnoha restauracích není neobvyklé, že nekuřácké prostory jsou nabity k prasknutí a v kuřáckých je ještě místo.
Tohle znám z německých vlaků: nekuřácké oddíly narvané a v kuřáckých prázdno.
A ono není divu, protože:
bylo v roce 2005 73% německého obyvatelstva nekuřáci. 54% Němců nikdy nekouřilo. Ve skupině lidí mezi 15 a 39 let bylo 61% mužů a 70% žen nekuřáci. V tom mikrocensu se zjistilo, že o co jsou lidé jsou starší, o to jich víc kouří. Celkem bylo v roce 2005 68% mužů a 78% žen nekuřáci. 64% žen a 44% mužů oznámilo, že nikdy nekouřili.
Poznámka v Britských listech.
To: Martin Tesař
Několik let jsem pracoval jako barman. Hlavní důvod proč jsem tuto profesi opustil byl ten že jsem byl denně svědkem proměny lidí v blbce - zásluhou alkoholu. Prostě jsem už nemohl dál pozorovat jak se člověk příjemě komunikativní, vzdělaný a vychovaný před mýma očima během několika hodin změní v protivného šťouru, hádavého nebo povýšeného protivu, lpícího na nesmyslech které by střízlivý nikdy nevyslovil. U dalších se jejich projev stupňoval k hlasitému chechotu nebo výkřiků které znemožňovaly klidnou komunikaci lidí u jiných stolů. Jiní se "montovali" druhým do partnerek, další se byli ochotni poprat s kýmkoli jen proto že měl jiný názor. A to všechno dělali lidé kteří se ve střízlivém stavu chovali tak že by jim nikdo nemohl cokoli vytknout, byli milí a výborně se s mini povídalo. Stačilo pár skleniček a u baru seděl někdo úpně jiný. Nikdy jsem nezažil podobnou proměnu způsobenou tabákem. Neslyšel jsem o rozvedených manželstvích kvůli kouřícímu partnerovi ani o kriminálních činech vykonaných pod vlivem tabáku. Proto pro mne vždy bude na pomyslném žebříčku škodlivých drog alkohol výše než tabák.
Nejsem však zastáncem "svobodného znečišťování prostředí" a to ani formou tabákového dýmu. Plně respektuji právo nekuřáků na čistý vzduch. Jako soudnému člověku mi však vadí všeobecně šířená hysterie mezi mnohými nekuřáky se vyskytující a volání po zákonu úplného zákazu kouření ve všech veřejných prostorách. Existují-li pivnice, vinárny, kavárny, cukrárny nevidím jediný důvod proč by nemohly existovat kuřárny. I ten vámi zmiňovaný samopalník může využívat střelnici a nikdo nevolá po jejich zrušení. Jako stavební dělník jsem vždy ve svém okolí věděl do které hospody mohu jít na oběd a do které mne v montérkách nepustí. Nikdy jsem se nerozčiloval, vědom si toho, že jednotlivé podniky jsou adekvátně svým stanoveným pravidlům zařízeny a šel jsem prostě do té restaurace kde jsem věděl že mne bez námitek obslouží. Každý považuje za normální cedule upozorňující na zákaz vstupu: se zmrzlinou, se psem atp. Nevadila by mi cedule se zákazem kouření a bez námitek bych ji respektoval stejně jako nápis: "Vstup povolen jen ve společenském oděvu". Jsem pro to aby měl každý možnost výběru takového podniku který vyhovuje jeho představám. Ale když odejdu po větru na konec tramvajového ostrůvku a tam obklopen dýmem z výfuků si zapálím cigaretu abych byl málem inzultován korpulentní dámou která není líná si za mnou dojít patnáct metrů jenom proto aby mi vyčinila jak malýmu frackovi, tak mne může trefit šlak. Tyto nikoli ojedinělé zážitky mám ještě z doby, kdy se na zastávkách kouřit smělo - současný zákaz respektuji.
Podle mého názoru je současná kampaň za nekouření jen jeden z mnoha způsobů jak odvést pozornost lidí od jiných společenských nešvarů které nejsou řešeny. Do státní pokladny díky kuřákům přiteče ročně přes 40 miliard. Kdyby tyto peníze byly využity ve zdravotnictví kam právem náleží nebylo by popelkou. Tyto peníze státu nevadí a kouřem nesmrdí. Zajímalo by mne kde by za ně sehnal náhradu kdyby kuřáci uposlechli apelu a přestali kouřit. Ono by se to totiž do zdraví občanů tak zásadně nepromítlo, protože je mnoho dalších faktorů které toto zdraví narušují a nic se s nimi nedělá. Naopak! Kolikrát za večer shlédnu reklamu na Cocacolu, sladkosti a alkohol!
Ortodoxní nekuřáci požadující co nejpřísnější omezení kuřáků by si měli uvědomit že i oni jsou jen částí populace (stejně jako kuřáci). Tabakismus je nešvar jako kterýkoli jiný. Ale nelze proti jednomu nešvaru brojit a jinému naopak dělat reklamu. To je licoměrnost. A každá další licoměrnost rozmnožující počet stávajících mi vadí.
To: Anonymní
"Tohle znám z německých vlaků: nekuřácké oddíly narvané a v kuřáckých prázdno."
Ale u nás je to obráceně.
Ale u nás je to obráceně.
V Česku vlakem nejezdím, ale že Češi mají snížený práh citlivosti vůči smradu je poměrně známá věc. Já mám zkušenost, že dokonce i někteří kuřáci si chodí do kuřáckých oddělení jen zakouřit a pak se vracejí do nekuřáckých, protože když nekouří, nechtějí to dýchat. Bohužel pak ten smrad přitáhnou s sebou.
Jestli se nepletu, tak teď je na vnitrostátních linkách úplně zakázáno kouřit. Kuřácká místa zůstaly snad jen u mezinárodních rychlíků.
To: Martin Tesař
"V Česku vlakem nejezdím,.."
Tedy, přiznám se že by mne více zajímala reakce na můj předchozí příspěvek, (At 3/29/2007 11:41 odp.,) který jsem vám adresoval. Ta poznámka o vlaku byla jen tak na okraj.
Podle mého názoru je současná kampaň za nekouření jen jeden z mnoha způsobů jak odvést pozornost lidí od jiných společenských nešvarů které nejsou řešeny.
Pro mě jako nekuřáka je důležité, aby na konci této kampaně byl generální zákaz kouření ve veřejných prostorách, tj. hlavně restauracích. Tím, že něco odvádí od něčeho, můžete argumentovat úplně vždycky u všeho.
Například ačkoliv jsem jasně napsal, že samotný akt konzumace alkoholu nikoho okolo bezprostředně nenutí alkohol taktéž konzumovat, pokoušíte se splést tyto dva problémy dohromady. Já vám jistě vaše zkušenosti věřím a sám taky prakticky nepiju, ale v debatě o kouření jde právě jen o kouření a ne o všechny problémy světa najednou. Zrovna tak bych vám na problematiku alkoholu mohl namítnout, že v Africe umírají děti hladem.
Jako bývalý barman byste měl mít naopak pochopení pro ty, kteří chtějí taktéž takto pracovat a nemají zájem celý den vdechovat cigaretový kouř. Což dnes neošetřuje ani pracovní smlouva, ani neexistují žádné příplatky za práci ve zdravotně rizikovém prostředí.
Ortodoxní nekuřáci požadující co nejpřísnější omezení kuřáků by si měli uvědomit že i oni jsou jen částí populace (stejně jako kuřáci). Tabakismus je nešvar jako kterýkoli jiný.
To právě není a o to jde. Protože ne každým nešvarem obtěžujete či přímo ohrožujete bezprostředně své okolí. Kouřením ano.
A zatímco nekuřáci kuřáky nijak aktivně neomezují, zabraňují kuřáci nekuřákům (i ostatním kuřákům) dýchat čistý vzduch. Když si někdo přinese do hospody magnetofon a pustí ho na plné pecky - budete se ho zastávat, že na to má právo? Totéž co takový člověk dělá zvukem, dělá kuřák dýmem. Jako bývalý barman jistě dokážete předpovědět, co by se s takovým hostem asi stalo, i kdyby vám nakrásně přednášel váš typ argumentů.
To: Martin Tesař
Budete se možná divit ale už jsem takovou situaci zažil a dokonce několikrát v několika hospodách. Zažil jsem to na vodě. Měl jsem stejný harmonogram jako parta čítající asi něco přes dvacet lidí a vlastnící docela výkonný kazeťák. V každé hospodě si ho pustili naplno a výborně se bavili. A hádejte jak to dopadlo? Ostatní hosté odešli a hostinskému to nevadilo protože mu tihle dělali více než dobrou tržbu. Dokonce i protáhl zavíračku. A tak to fungovalo v pěti hospodách za sebou. Nevím jak dál protože pak už jsem se s nimi nějak minul. Netvrdím že to tak bylo správné což ovšem nic nemění na faktu že tomu tak bylo.
Sám jste napsal: "Co takhle generální zákaz kouření s tím, že by si zájemce mohl vyběhat povolení provozovat kuřáckou restauraci, která by byla zřetelně označena, kam byste vstupoval pouze na vlastní riziko a kde by majitel připlácel svým zaměstnancům za práci v nevyhovujících hygienických podmínkách?"
Já s tím souhlasím. Potíž je v tom, že pokud by šlo o generální zákaz kouření, pak by si zájemmce nemohl žádné povolení vyběhat. A na druhou stranu - pokud by si mohl vyběhat a našlo by se takových víc, určitě by se objevily nové petice požadující zákaz kouření v těchto podnicích se stejnými argumenty, které jsou používány nyní. Myslím že problém je především v nedostatku nekuřáckých a nebo kvalitně duálních podniků. Proto vyznívá hloupě kuřákovo prohlášení k nekuřákovi: "Když ti vadí kouř tak nechoď do kuřácké hospody." Ovšem pokud dojde k vámi touženému zákazu pak bude vypadat jako blbec nekuřák který řekne kuřákovi: "Když chceš kouřit tak nechoď do nekuřácké hospody." Jinými slovy: "Vypadni z naší společnosti, nejdříve se zbav své neřesti a pak můžeš s námi sdílet ty naše." Kouření je bohužel závislost. Sám bych se té své rád zbavil, ale nemám na to. Ale i kdybych se stal nekuřákem, tak pořád budu říkat: Člověk má mít možnost volby. Plošné zákazy mají své oprávnění až v tu chvíli kdy už jiná možnost neexistuje. "A vo tom to je.":-)
Debata se sice zásadním způsobem posunula, ale k tématu více naž než důležitému. Ne snad k zákazu kouření či alkoholu, ale k samotné podstatě chápání svobody. Je důležitější svoboda k něčemu, svoboda pozitivní, v tomto případě svoboda kuřáků kouřit si po libosti kde se jim zachce a jak se jim zachce, nebo je důležitější svoboda od něčeho, svoboda negativní, v tomto případě svoboda nekuřáků nebýt nucen k pasivnímu kouření?
Já sám jsem zastáncem svobody negativí, svobody od. Věřím, že nikdo nemá právo nutit druhého, aby činil něco proti své vůli. Jak už několikrát správně připomněl Martin Tesař, jediný kuřák přinutí deset nekuřáků, aby se stali (pasivními) kuřáky, zatímco ani sto nekuřáků nedonutí kuřáka, aby svého zlozvyku zanechal.
Problém kouření není podle mne primárně zdravotní (máte pravdu, že v tom sajrajtu, ve kterém žijeme, nás pár cigaret nevytrhne), ale morální - mají kuřáci právo pro svůj vlastní požitek nutit nekuřáky, aby s nimi proti své vůli holdovali jejich zlozvyku? Jak opět správně podotkl Martin - když chlastám, chlastnám na svoje játra, když žeru bůček, žeru ho na svoje cévy, ale když kouřím, kouřím nejenom na svoje plíce a svůj nos, ale i na plíce a nos všech v okolí.
To: Tribun
"Ne snad k zákazu kouření či alkoholu, ale k samotné podstatě chápání svobody."
Přesně o tohle mi jde.
Tedy nestačím se divit jak je v mých příspěvcích neviditelné, to o čem stále dokola píšu: že uznávám právo všech nekuřáků na čistý vzduch a netoužím po tom jakkoli je vystavovat pasivnímu kouření. Jsem však přesvědčen že kuřáci mají právo zřídit si svou KUŘÁCKOU HOSPODU kterážto bude jasně OZNAČENA jako kuřácká, kterou, jak předpokládám, nebudou navštěvovat nekuřáci a tedy ani nebudou obtěžováni kouřem. Já nechápu proč by toto mělo komukoli vadit. Tancemilovní mají diskotéky, střelci mají střelnice, pivaři pivnice, čajaři čajovny. Kuřáci by prostě měli kuřárny, kde by pracoval personál který by byl s tímto srozuměn a buďto by mu to nevadilo, nebo by mu tato skutečnost byla, na základě dohod, kompenzována. Jednoduše jsem proti zákonu který vyhlásí plošný zákaz kouření ve všech veřejných prostorách aniž by zahrnoval možnost takového podniku. A také mi vadí hysteričtí jedinci kteří osočují kuřáka že je vystavuje pasivnímu kouření, byť je od nich deset metrů daleko, pod širým nebem. Připouštím že kouř ucítí a že jim může být nepříjemný ale rozhodně nejsou vystaveni pasivnímu kouření. Já také nevolám po zákazu voňavek ačkoli si někdy v tramvaji připadám jako v parfumerii nebo nesočím na někoho kdo si v parku na vedlejší lavičce svačí Olomoucké syrečky. Ani po zákazu vonných tyčinek které se pálí v mnohých čajovnách či orientálně laděných podnicích. Ucítit cigaretu neznamená pasivně kouřit. Jsem srozuměn s tím že problémy se musí řešit a že má nekuřák právo na to aby nebyl vystavován pasivnímu kouření. Ale neuznávám taková řešení která hraničí s fanatismem. Osobně navštěvuji restaurace tak zřídka, že by se mne takový zákon dotýkal minimálně. Ale principielně ho (z výše zmíněných důvodů) odmítám. Dnes se vypořádáme zákonem s kuřáky, příště se zaměříme na cyklisty a potom třeba na pejskaře. A pokaždé pěkně radikálně, když už jsme si ověřili že to jde.
uznávám právo všech nekuřáků na čistý vzduch a netoužím po tom jakkoli je vystavovat pasivnímu kouření. Jsem však přesvědčen že kuřáci mají právo zřídit si svou KUŘÁCKOU HOSPODU kterážto bude jasně OZNAČENA jako kuřácká, kterou, jak předpokládám, nebudou navštěvovat nekuřáci a tedy ani nebudou obtěžováni kouřem. Já nechápu proč by toto mělo komukoli vadit.
V principu jistě nelze mnoho namítnout, jenomže ještě bychom si měli uvědomit, že i principy se uplatňují v reálné situaci, tedy situaci, kdy je kouření v našich končinách ještě stále považováno za "kavalírský nešvar", nikoliv za okolí obtěžující drogovou závislost. Už jsem psal, že kouření je prostě akt agrese vůči okolí a jako takový generálně netolerovatelný. Proto je důležitý generální zákaz kouření stejně jako existuje generální právo člověka na nedotknutelnost. Výjimky jsou jistě možné, ale právě jen jako výjimky.
Jednoduše jsem proti zákonu který vyhlásí plošný zákaz kouření ve všech veřejných prostorách aniž by zahrnoval možnost takového podniku.
Jste taky proti zákonu, který zakazuje řízení pod vlivem alkoholu, aniž by zahrnoval možnost takového jednání? Sama definice veřejných prostor snad je, že jsou přístupné veřejně. Můžete provozovat restauraci, kam mají přístup všichni, a kde tedy mají nekuřáci právo na vzduch bez cigaretového kouře (stejně jako mají chodci na chodníku právo na to, že je tam nepřejede auto, anebo na to, že po nich kolemjdoucí nebudou střílet). Anebo můžete provozovat soukromý klub jen pro zvané, a tam si dělejte se souhlasem či nesouhlasem přítomným, co libo.
A také mi vadí hysteričtí jedinci kteří osočují kuřáka že je vystavuje pasivnímu kouření, byť je od nich deset metrů daleko, pod širým nebem. Připouštím že kouř ucítí a že jim může být nepříjemný ale rozhodně nejsou vystaveni pasivnímu kouření.
A jak byste definoval "pasivní kouření"? Jít za kouřícím individuem může být velmi nepříjemné, stejně jako může velmi napříjemné, když vás někdo na ulici jen tak začne fackovat. I zde můžete argumentovat tím, že jde de facto jen o "masáž" a ne ublížení na těle. Hlavně se vám velmi těžko bude hledat hranice, kdy je pasivní kouření už kouření a kdy "jen smrad".
Odkazy na fanatismus nekuřáků jsou poměrně směšné v situaci, kdy oproti zemím západní Evropy (a to vnímané i tradičně jako "kuřácké", odkud se k nám šířila reklama na kouření) u nás zákaz kouření neexistuje a snahy o jeho zavedení zatím skončily v populistickém parlamentu (plném kuřáků).
Co takhle obout se raději do fanatismu kuřáků, kteří si myslí, že je jejich nezadatelné právo, kouřit, kde se jim zachce a bez ohledu na ostatní? Takových potkávám neporovnatelně víc než tzv. "fanatických nekuřáků", pod kterýmžto pojmem se obvykle skrývají pouze lidé, kteří nechtějí smrad z cigaret čuchat, dýchat ani jím načichnout. Což evidentně velmi často stačí k nařčení z "fanatismu".
Vaše přirovnání k cyklistům a pejskařům velmi kulhá, protože na rozdíl od kuřáků se s těmito skupinami zákon (a vyhlášky) dávno pořádá. Jako cyklista jste povinen respektovat zákonem daná pravidla silničního provozu, jako pejskař jste povinen respektovat vyhlášky např. o registraci či o čistotě veřejných prostranství atd. Co jste povinen respektovat specificky jako kuřák z hlediska zákona?
Nepoužívejte prosím falešné příměry. Použijte příměr, jak se např. zákon vyrovná s tím, kdo jinému znečistí oděv chemickou látku anebo s tím, když někdo způsobí druhému újmu na zdraví. Do této kategorie spadá kouření ve veřejných prostorách a kromě kouření se s tím naše společnost evidentně vypořádala.
To: Martin Tesař
"Vaše přirovnání k cyklistům a pejskařům velmi kulhá,"
"Nepoužívejte prosím falešné příměry."
Vůbec nekulhá. Přečtěte si pár diskusí na toto téma a uvidíte kolik motoristů volá po zákazu výskytu cyklistů (přesto že mnozí z nich také občas vyrazí na kole) na veřejných komunikacích pro motorová vozidla a kolik pěších turistů, nebo ochranářů po stejném zákazu, na těch komunikacích kam motoristé nemohou. Motoristé argumentují s tím že cyklista ohrožuje nejenom sebe svou zranitelností ale i je (pouhým svým výskytem) zvýšeným rizikem nehody. Pěší turisté se cítí cyklisty ohroženi a omezeni.
A pejskaři? Stále přibývá míst kam se psem nesmíte vůbec. V těch prostorách kam smíte jste povinen zabezpečit vše co se psem souvisí (úklid, zamezit hrabání, pes na vodítku s košíkem atd.) a přesto jste povinen platit ze psa poplatek ačkoli vám obec poskytuje nulový servis. Přesto mnoho lidí volá po zákazu chovu psů ve městě nejspíš proto že je obtěžuje jejich pouhá existence. Argumenty výše zmíněných "zákazofilů" jsou svojí strukturou i razancí velmi podobné těm které používají vyzývatelé k zákazu kouření.
Myslím, že jsme si měli hned na počátku diskuse vyjasnit, zda se počítáte mezi skalní odpůrce kuřáctví jako takového a nebo zda vám jde pouze o oddělení kuřáků od nekuřáků.
Pokud patříte do první skupiny pak je samozřejmě jakákoli diskuse o nějakých opatřeních zbytečná. Uznáváte zřejmě jen jediné a to úplný zákaz kouření. V pořádku. Každý má právo na svůj názor a je mnoho takových pro které se nenajde průsečík. Shodnem se prostě na tom že se neshodneme a život jde dál.
Pokud ovšem patříte do té druhé skupiny které jde pouze o to aby nekuřáci nebyli vystaveni negativnímu vlivu kuřáků - pak nerozumím tomuto vašemu postoji:
můžete provozovat soukromý klub jen pro zvané, a tam si dělejte se souhlasem či nesouhlasem přítomných, co libo.
Proč by se měli kuřáci sdružovat do nějakých klubů pouze pro zvané? K čemu by vám jako nekuřákovi sloužily nějaké kuřácké pozvánky či klubové průkazy? Jistě, kuřákům by to zkomplikovalo život. Nemohli by do klubu kde by nebyli na seznamu (třeba v jiném městě), pokud by si dali rande s jiným kuřákem v klubu a zapoměli doma průkaz museli by se pro něj vrátit a tak podobně. Ale jaký užitek byste z toho měl vy, když se vás takový klub vůbec netýká? Pokud by byl obecný zákaz kouření ve veřejných prostorách vyjma hospod označených za kuřácké mohl byste libovolně navštěvovat drtivou většinu normálních restaurací (nekuřáckých) a zcela bez povšimnutí míjet ty které jsou označeny jako kuřácké. Proč vám tak moc jde o to aby kuřáci vůbec neměli kde kouřit? Pomozte mi to pochopit. Tedy, pokud vám nejde primárně o převýchovu kuřácké populace pomocí represe, pak bych tomu rozuměl.
Ovšem pokud tomu tak není pak si jistě uvědomujete že drtivá většina kuřáků se vyskytuje v dělnických profesích. Tito lidé se nechodí najíst do načinčaných podniků a pramálo jim záleží na tom čím jim načichnou montérky. Chtějí si dát svůj dlabanec, kopnou do sebe pivko a k tomu zapálit cigáro aby se po této polední siestě opět vrhli do pracovního procesu. V odpoledních hodinách zaskočí s kamarády "na jedno" a "hodit na chvíli řeč" aby si užili tu chvíli kuřácké pohody protože doma si zpravidla zakouří jen podupávaje na balkóně respektujíc nekuřácká práva svých dětí. Nebo si odskočí navečer na pár piv a cigáro ze stejného důvodu. Proč by tito lidé nemohli mít SVOJE místa byť i sporadická, kde by se scházeli s ostatními kuřáky nebo případně i tolerantními nekuřáky aniž by museli být evidovanými držiteli nějakého průkazu? Proč tito lidé nemají mít žádnou možnost jak strávit svůj volný čas podle své představy?
Já vím že nyní je jiná situace. Mám na mysli tu kdy by platil obecný zákaz kouření ve veřejných prostorách s možností zřídit podnik určený pro kuřáky.
Jsem totiž proti zákazům které válcují vše ve stylu "když se kácí les - létají třísky".
Vůbec nekulhá. Přečtěte si pár diskusí na toto téma a uvidíte kolik motoristů volá po zákazu výskytu cyklistů
Napsal jste:
"Dnes se vypořádáme zákonem s kuřáky, příště se zaměříme na cyklisty a potom třeba na pejskaře. A pokaždé pěkně radikálně, když už jsme si ověřili že to jde."
Na což jsem vám opáčil, že na rozdíl od kuřáků jsou cyklisti i pejskaři ve svém počínání již zákonem regulováni. Vy jste měl na mysli patrně volání po zákazu, což způsobilo to nedorozumění.
Proč by se měli kuřáci sdružovat do nějakých klubů pouze pro zvané? K čemu by vám jako nekuřákovi sloužily nějaké kuřácké pozvánky či klubové průkazy? Jistě, kuřákům by to zkomplikovalo život.
Proč vám tak moc jde o to aby kuřáci vůbec neměli kde kouřit? Pomozte mi to pochopit.
Mně jde o to, aby kuřáci nemohli kouřit tam, kde je už z definice garantován volný vstup veřejnosti, a tedy i nekuřáků. Hospoda označená jako kuřácká toto samozřejmě splňuje, jenomže pouhé označení je málo.
Zrovna tak můžete označit nynější všechny hospody jako kuřácké, anebo rovnou vyhlásit, že kde není cedule zákaz kouření, tam se kouřit smí a basta. Což platí dnes, že. Efekt? Nula. Zákon, který by způsobil, že se na všech hospodách objeví pouze cedule "kuřácká restaurace", je naprosto k ničemu.
Proto jsem zmínil "klub pro zvané" - takové místo, kde nejsou dodržovány hygienické normy (na čistotu vzduchu, např. dané zákonem o zákazu kouření) se totiž těžko může nazývat veřejnou restaurací. Například povinné zřízení dokonalého odvětrávání, zákaz vstupu osob mladších 15 (nebo 18) let, rizikové příplatky zaměstnancům (nebo aspoň výslovné uvedení snížených hygienických podmínek v pracovní smlouvě) atd.
To znamená, že nekouřit a čistý vzduch by měla být norma a všechno ostatní výjimka.
si jistě uvědomujete že drtivá většina kuřáků se vyskytuje v dělnických profesích. Tito lidé se nechodí najíst do načinčaných podniků a pramálo jim záleží na tom čím jim načichnou montérky. Chtějí si dát svůj dlabanec, kopnou do sebe pivko a k tomu zapálit cigáro
To si jistě uvědomuji, stejně jako si uvědomuji, že v dělnických profesích pracují i nekuřáci, jejichž postavení a práva v takovém prostředí jsou o to menší. Stejně jako si uvědomuji, že i tito lidé se často snaží svojí drogové závislosti, která jim útočí na peněženky a zdraví, marně zbavit. Proč marně?
Když už jste tento sociální aspekt nakousl, tak si ho více rozeberme:
Protože nechtějí být vyloučeni ze sociální skupiny, která si v té hospodě dneska "zapálí cigáro" - protože se v pubertě naučili, že je to "chlapské", protože se tím naučili zmírňovat nervové napětí, a teď je jim trapné "nekouřit" anebo to stejně v zahulené hospodě nemá cenu.
Právě sociální tlak v těchto vrstvách obyvatelstva daleko převyšuje osobní odpovědnost, a naopak sociální, finanční a zdravotní dopady drogové závislosti na celkovou společnost bývají ty největší.
Řidiči si dnes díky restriktivnímu zákonu to "pivko" nedají a nikomu to není divné. Když si díky restriktivnímu zákonu bude muset kuřák dojít zakouřit na dvorek anebo dokonce zajít pár kilometrů do "kuřáckého klubu", nebude zrovna tak divné, že si prostě nezapálí.
To: Martin Tesař
"Když si díky restriktivnímu zákonu bude muset kuřák dojít zakouřit na dvorek anebo dokonce zajít pár kilometrů do "kuřáckého klubu", nebude zrovna tak divné, že si prostě nezapálí."
Nu, nevím jak ve městech. Ale co se týče menších vesnic, kde se jedna hospoda uživí jen díky tomu že do ní chodí všichni místní, tak tam to dopadne tak že bude okamžitě přeměněna v kuřácký klub do kterého vstoupí všichni místní. Nekuřák procházející nebo projíždějící touto vesnicí si ani neškrtne a bude se muset občerstvit "přes ulici". A nepokukujte při svých úvahách o zákazu kouření po jiných zemích. Češi mají poněkud jinou mentalitu než např. Irové. Tady je národ tak dobře vycvičen v obcházení zákonů až mu to přešlo do genů. A pokud vyjde zákon který nebude umožňovat zřízení takového klubu, tak můžete klidně tísíce těch vesnických hospod odepsat, protože kuřáci začnou dělat "mejdla" nebo se scházet na mariáš mimo hospodu a velká část nekuřáků s nimi bude držet partu. Těch co zbydou a půjdou do té nekuřácké hospody bude tak málo, že na sebe hospoda nevydělá.
Já bych viděl daleko perspektivnější zákon, který by striktně vyžadoval stavebně oddělené a dobře izolované nekuřácké prostory povinné pro kteroukoli provozovnu, samozřejmě s vchodem umístěným tak aby nebylo nutno procházet prostorem kde je kouření povoleno. Do toho by provozovatelé těchto hospod šli (byť i za skřípění zubů) protože by to pro ně bylo pořád přijatelnější než představa, jak vyhazují štamgasty s cigaretou na ulici, po té co již vypili pár piv a patřičně si uzemnili soudnost, jelikož když na to dojde tak budou stát na straně kouřícího štamgasta nejenom všichni kuřáci ale i kamarádi nekuřáci.
To že jsem kuřák, mi nebrání v tom abych viděl v kouření nešvar. Jenomže si zároveň uvědomuji jak je naivní představa nekuřáka o tom jak je pro kuřáka jednoduché si "prostě nezapálit". Ta závislost není pouze chemická ale také rituální. Kuřák má cigaretu spojenou s mnoha dalšími úkony a to nejenom společenského (i když zpravidla převážně) charakteru. Kouření není pouze konzumace drogy, ale také rituál který ji provází. Mnoho lidí si zapálí cigaretu aby se lépe soustředili na nějakou činnost, aby si ukrátili čekání, ke knize, k televizi, ke kávě, ke sklence, po souloži, před tím než něco důležitého vysloví a tak dál. Tímto se od ostatních drog velmi liší. Já vím že je hrozné být na něčem takhle závislý ale to nic nemění na faktu že tato závislost existuje. To že nelikviduje konzumentovu osobnost je štěstím v neštěstí. V ostatních budí dojem že zas tak o moc nejde a tak se ke kuřákům nepřistupuje stejně jako k jiným drogově závislým, ke kterým se přistupuje jako k nemocným, které je třeba léčit.
A tak se kuřák ocitá v podivné situaci hledíce na to jak se jedna droga nabízí prostřednictvím reklamy a téměř neomezenou distribucí (alkohol) okolo jiných se točí bílé pláště nabízející pomocnou ruku (nebo policie) ale pro něho má společnost v ruce jenom bič a kasičku do které jí docela štědře přispívá. Byl bych všemi deseti pro, kdyby společně se zákazem kouření vyšel také zákaz výroby a distribuce cigaret a ostatních tabákových záležitostí. Ale tahle polovičatost kdy si můžete své drogy nakoupit libovolné množství ale současně vás za její užívání neustále někdo peskuje je dost schizofrenní. Vím že najdete spoustu příměrů na kterých můžete demonstrovat že s tím či oným je to podobné. Nemusíte se tím obtěžovat, mám dost inteligence abych udělal to samé. Můj problém kuřáka to neřeší.
Možná si už teď říkáte: "Proč se tady Kamil o takových věcech rozepisuje, co je mi do toho". Znám vás jenom z vašich příspěvků a ty mi o vás říkají že jste člověk který to má v hlavě srovnané a umí se na věci podívat z různých zorných úhlů s citem pro spravedlnost. Stejně jsem vnímal i váš protikuřácký postoj, jako bojovníka za spravedlivou ochranu nekuřáků před kuřáky. A najednou jsem zjistil že vám nejde jenom o tu ochranu, ale také o to abyste kuřákům co nejvice znepříjemnil život ve jménu jejich převýchovy. To pak člověku až zatrne když najednou zjistí že člověk s vaším rozhledem může zaujmout takový postoj. Nevím nakolik vlivné místo ve společnosti zaujímáte ale kdybyste byl třeba diktátorem v zemi kde bych žil, pak bych se modlil aby vaše pozornost zůstala zaměřena pouze na kuřáky, abyste jinde svůj princip převýchovy neaplikoval. Protože vás by ty třísky létající z lesa který jste se rozhodl pokácet nejenom nezajímaly ale dokázal byste si je vyložit jako užitečný zdroj (třeba na výrobu párátek) ať by kohokoli píchaly sebevíc. Ono to může z počátku vypadat nevinně ba dokonce spasiteleně. Ale už znám z historie jednoho spasitele který v rámci očisty společnosti začal žlutými hvězdami a nakonec nechal z nepohodlných lidí dělat mýdlo. A tak pokaždé zbystřím sluch a poněkud se naježím když o nějaké plošné převýchově pomocí restrikcí uslyším. Je mi jasné, že každého svoboda končí tam kde začíná svoboda toho druhého. Když budu chtít poslouchat hudbu nahlas má moje okolí právo pořadovat po mě abych si ji pustil do sluchátek, vyžaduje - li ticho. A nebo mi tu hudbu vypnout v zájmu záchrany mých ušních bubínků nejsem-li to sám schopen posoudit. Ale nikdo nemá právo rozhodovat o tom jestli budu se sluchátky sedět, ležet nebo třeba stát na hlavě v naději že mi tím tu muziku zprotiví. Ticho jim prostě musí stačit.
A najednou jsem zjistil že vám nejde jenom o tu ochranu, ale také o to abyste kuřákům co nejvice znepříjemnil život ve jménu jejich převýchovy.
Pak jste nečetl dobře: Ochranu proti kouření chápu podobně jako ochranu před řízením pod vlivem alkoholu anebo jako ochranu před nepřiměřenou rychlostí vozidel.
Kuřáky vůbec nechci převychovávat (mj. z partnerského vztahu mám zkušenost, jak to vypadá, když je člověk na nikotinu téměř až chorobně závislý, a že je kouření nejen fyzická, ale též psychická a sociální závislost, to jsem myslím zmínil taky), ale jsem proti tomu, aby měli právo smrdět mi svobodně pod nos tam, kam mám jako občan svobodný přístup, tedy veřejně přístupné budovy, autobusové zastávky, restaurace.
Nemám vůbec problém v tom, když si restauratér zařídí extra dobře oddělenou místnost, kde budou sedět jen kuřáci, ale už vidím problém v tom, že by se jediná restaurační místnost měla stát kuřáckou.
V takovém případě bych ji nebyl ochoten považovat za veřejnou restauraci, ale právě za onen zmíněný kuřácký klub se zvláštním režimem - zmiňoval jsem např. zákaz vstupu dětí (jimž se paradoxně zakáže prodávat, ale jestli žijí nebo se pohybují v cigaretovém dýmu už nikdo nezkoumá) anebo zvláštní zmínku v pracovní smlouvě zaměstnanců. Upozornění hostům, že vstupují do prostor, kde je útočeno na jejich zdraví, kde jejich oděvy a vlasy načichnou smradem a kde nejsou respektovány hygienické podmínky čistoty vzduchu, včetně vědomé rezignace požadování náhrady za případné škody bych považoval za samozřejmé.
Protože jste zmínil toho dělníka, co má podle vás eminentní zájem dát si pivko a cigáro, tak vám nabízím protipříklad dělníka, co si to cigáro dát nechce, ale vpodstatě nemá kvůli neexistenci zákazu kouření jako normy ve svém sociálním prostředí šanci.
Totéž platí o zaměstnancích restaurací, které zatím úplně ze svých úvah vynecháváte. Tak nějak se považuje za samozřejmé, že jsou celý den vystaveni tabákovému (a dehtovému) dýmu, ale v pracovních smlouvách o tom není ani slovo nemluvě o nějakých kompenzacích.
I co se týče hlasitosti zvuků, existují hygienické normy pro veřejně přístupná místa, i když si tam jdete ničit ušní bubínky dobrovolně. Pokud si ale při kouření dáte na hlavu igelitový pytel, stejně jako si můžete nasadit do uší sluchátka, abyste nevypouštěl do svého okolí žádný dým, neřeknu vám kvůli kouření ani popel ;-)
Státem dozorovaná a daněná distribuce drog je ale poněkud jiné téma, které bych do tohoto nerad míchal: to by totiž skončilo tím, že se neudělá vůbec nic, protože se z toho lehce vyvodí, že protože stát na drogách vydělává, není morální nekuřáky před jejich byť nechtěnou konzumací chránit.
A upřímně řečeno, příliš vaše obavy nechápu, protože se mi zdá, že vidíte jakýsi "antikuřácký fanatismus" i tam, kde není. A připadá vám to divné jen kvůli tomu, že se kouření stalo jakousi společenskou normou.
Připadá vám omezení maximální rychlosti nebo pravidla silničního provozu včetně zákazu řízení pod vlivem alkoholu jako fanatismus? Za nástroj násilné převýchovy agresivních řidičů? Že tedy nemám jezdit tam, kde se jezdí moc rychle, kde se nerespektují pravidla, kde jezdí opilí řidiči? Co takhle označit auta nebo úseky veřejných silnic značkou "Tady se jezdí bez pravidel" nebo "Tady se jezdí pod vlivem alkoholu"?
Já myslím, že ne. A přitom je to podobná situace jako v případě kouření. Pouze se už společnost naučila proti bránit, zatímco v případě kouření navzdory logice a všemu rozumu existují nemalé psychické bloky.
To: Martin Tesař
"Totéž platí o zaměstnancích restaurací, které zatím úplně ze svých úvah vynecháváte."
Nevynechávám. O pár příspěvků výše (At 4/02/2007 3:42 dop.) jsem napsal: "kde by pracoval personál který by byl s tímto srozuměn a buďto by mu to nevadilo, nebo by mu tato skutečnost byla, na základě dohod, kompenzována." a byl bych i pro aby byla tato kompenzace uzákoněna.
"Připadá vám omezení maximální rychlosti nebo pravidla silničního provozu včetně zákazu řízení pod vlivem alkoholu jako fanatismus? Za nástroj násilné převýchovy agresivních řidičů?...
Já myslím, že ne. A přitom je to podobná situace jako v případě kouření."
Nepřipadá. Neumím si sice představit stanovování limitů počtu vykouřených cigaret (paralela s emismími limity) ale s rozdělením komunikací na dálnice, silnice pro motorová vozidla, silnice pro všechna vozidla, cyklistické stezky a cesty pro pěší jsem spokojen včetně všech pravidel která je provázejí. Pokud by se společnost stejným způsobem postavila i ke kouření, aplikovala toto i na veřejné prostory a tak to už zůstalo, neměl bych ani slova námitek.
Ovšem, kdyby mi někdo dovolil jezdit autem pouze doma na dvorku nebo na nějaké dráze pro kterou bych si musel opatřit klubovou průkazku tak by mi to tak připadalo. Řidičák za takovou průkazku nepovažuji neb je dokladem o nabytí nějakých znalostí a dovednosti jako např. vyuční list.
Ale mám dojem že jsme již spotřebovali času a energie více než si toto zavrženíhodné téma zaslouží. Na tomto webu mezitím přibyly další články. Pro mne každopádně byla tato diskuse přínosem a ziskem nových zorných úhlů. Navrhuji abychom toto téma opustili s konstatováním že ačkoli se v ledačems neshodneme je zde i několik bodů ve kterých je tomu naopak. :-)
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka