Byrokracie a neviditelná ruka trhu
Jedním z argumentů zastánců privatizace zdravotnictví a penzijního systému je tvrzení, že veřejné zdravotnictví a veřejný penzijní systém je neefektivní, protože vyžaduje drahou byrokracii. Následujícím příkladem však dokáži, že právě opak tohoto tvrzení je pravdou.
Uvažujme systém zdravotní péče ve Spojených státech amerických a porovnejme ho se zdravotnictvím v západoevropských zemích. Zdravotnictví v USA je ze všech systémů ve vyspělých západních ekonomikách nejvíce „tržní“ a také vzhledem k podílu na hrubém domácímu produktu nejdražší (13 % HDP; pro srovnání Česká republika 7.5 % HDP, Švédsko 9.5 %, Francie 10 %, Německo 11 %). Zdravotní pojištění je zde plně komerční, nesolidární a dobrovolné. Pokud nemáte pojištění uzavřeno, musíte platit v hotovosti. Pokud na to nemáte, je možné využít solidární veřejný systém. Zdravotní pojištění nemá uzavřeno kolem 20 % občanů USA a jejich počet roste.
Podle údajů WHO (Světové zdravotnické organizace) spotřebují federální zdravotnické instituce v USA (financující péči pro chudé, kteří nemají na zaplacení pojistného ani na platby v hotovosti) na svůj chod 4 % prostředků (u českých zdravotních pojišťoven je to 3 %). Soukromé pojišťovny však spotřebují na svůj chod 15 % prostředků! Čím to?
Zdravotní pojišťovny založené na tržních principech mají rozsáhlý byrokratický aparát, který přezkoumává rizikovost každého pojištěnce, a podle toho stanovuje pojistnou sazbu anebo dokonce zájemce o pojištění odmítne (zpravidla člověka s dlouhodobými zdravotními problémy), protože je pro výdajovou stranu pojišťovny příliš rizikový.
I nemocnice v USA musí zaměstnávat řadu administrativních pracovníků, kteří se starají o zmenšení počtu neuznaných účtů od pojišťoven. Každý klient zdravotní pojišťovny totiž může mít jiné pojistné podmínky, a tak je třeba vždy prozkoumat, za co lze od pojišťovny žádat úhradu za péči o daného pacienta a za co ne.
No řekněte, je takovýto systém založený na neviditelné ruce trhu opravdu jednodušší? ODS se nám ve své Modré šanci snaží namluvit, že ano.
Podobně bychom mohli pokračovat systémem penzijních fondů a jejími administrativními náklady v porovnání s veřejnými systémy.
Tímto článkem nezpochybňuji nutnost změn v systému zdravotní a sociální péče, které jsou nutné zejména kvůli negativnímu vývoji demografické křivky obyvatelstva. Ale jsem rozhodně proti privatizaci zdravotnického a penzijního systému, která zcela ruší solidaritu mezi lidmi, jež je základním předpokladem fungování demokratického právního státu a občanské společnosti. Navíc, jak se ukazuje, je i administrativně mnohem náročnější.
Reformní politika sociální demokracie ve Švédsku prokázala, že efektivní změny jsou bez privatizace těchto systémů možné a například v penzijním systému lze dobře zohlednit i zásluhovost (čím více člověk během života do veřejného systému odvede, tím vyšší má důchod) při zachování určité míry solidarity (stanovení minimálního důchodu).
poslal Dr. Ernesto
Štítky: dr ernesto, zdravotnictví
vystavil ods @ 6/24/2007 01:07:00 dop.
Komentáře: 29
Komentáře: 29:
Už kdysi jsem chtěl napsat cosi podobného, ale nějak jsem na to zapomněl. Proto mne text Dr Ernesta velmi potěšil a souhlasím s ním.
Možná jen přidám něco pro doplnění. Kdysi jsem četl zajímavou americkou studii porovnávající zdravotnické systémy, respektive vzývající ke změnám v americkém systému. Hlavní argumenty byly velmi podobné jako uvedené v článku - čili vysoké náklady na zdravotnictví v USA, které přitom má výsledky porovnatelné s jinými státy s levnější péčí. Kromě vysokých nákladů v poměru k HDP studie porovnávala i velmi vysoké náklady nespojené s léčbou (výše zmíněná administrativa, ale i například reklama) soukromých nemocnic v porovnání s neziskovými a státními. Jestli si dobře pamatuji, tak u soukromých to bylo v průměru něco více než 30 procent a u státních a neziskových něco kolem 20 procent a v kanadském státním systému to bylo .... 10 procent. Studie také upozorňovala na jeden zajímavý fakt, že USA má největší počet lidí nespokojených se zdravotnictvím. Bylo to (jestli mne paměť správně slouží) něco kolem 60 procent a druhá byla Kanada s asi 45 procenty.
A ještě pár zajímavostí, americký systém zaměstnává trochu méně lékařů a sestřiček než jiné země. Má o 1/3 méně lůžek než průměr. Délka života a úmrtnost nemluvňat je také mírně pod průměrem.
Také bych něco doplnil. Nejen byrokracie v soukromém sektoru odčerpává peníze které by jistě bylo možno utratit užitečněji. Nemalou část, mimo reklamy (kterou už zmínil ODS), odčerpává také lobying. Pohleďme jak peníze inkasované od svých klientů byly ochotny investovat zájmové skupiny poskytovatelů zdravotní péče které se cítily akutně ohroženy navrženou reformou zdravotnictví v r. 1992 v USA:
Již v únoru 1993 podalo několik organizací žalobu (např. American physicians and surgeons association) na administrativu Bílého Domu a napadly složení pracovních skupin skupin tuto reformu připravujících, zdůrazňujíc, že v ní nejsou reprezentativně zastoupeny všechny složky poskytovatelů zdravotní péče a při tom se rozhoduje o přerozdělování 1/7 ekonomiky Spojených států.
Zároveň v té době začala největší lobbying kampaň v historii USA k zabránění úspěchu navržené reformy. Bylo angažováno 97 lobbyistických firem, které pracovaly proti reformě. Odhaduje se, že bylo investováno přes 100 mil. US dolarů, z toho přímo členové Kongresu dostali od organizací se zájmy v oblasti zdravotnictví v různých formách 25 miliónů USD, 8 miliónů dolarů členové výborů Kongresu. Např. v letech 1993-94, tedy ještě před hlasováním o reformě, vykonalo 85 vlivných členů Kongresu úhrnem 184 zahraničních cest (většinou s manželkami) na náklady např. AMA a dalších zainteresovaných, do míst jako Jamaica, Puerto Rico, Paříž, aby se „vzdělali v otázkách zdravotní péče“. Byl použit nejmocnější mediální nástroj USA - televize, (anti)reklama s cílem navodit odmítavé stanovisko nejširší populace k reformě. Cíle bylo dosaženo, podpora obyvatelstva po jejím opakovaném odvysílání poklesla o 20 %.
Pochopitelným výsledkem této „nejdestruktivnější kampaně“ bylo zamítnutí reformy i v Kongresu USA.
A ještě něco: Všiml jsem si jak často jsou v diskusích na zdravotnické téma, zastánci státního zdravotnictví posíláni (od těch slušnějších oponentů) "na Kubu". Nejsem si jist zda by si pohoršili. Dočetl jsem se že:
Veškerá zdravotní péče, včetně náročných chirurgických úkonů i náročného dlouhodobého léčení a léků je zdarma. Výdaje na zdravotnictví se pohybují v relacích okolo 7 % státního rozpočtu.
V současnosti je na dvaadvaceti lékařských fakultách zapsáno 40 tisíc studentů a v kubánském zdravotnictví pracuje 67,5 tisíc lékařů. Pacienti mají k dispozici 81 tisíc lůžek. Současných 84.2 tisíc zdravotních sester (to je více než jedna na jedno lůžko) vystudovalo na 24 středních zdravotnických školách. Na jednoho lékaře připadá na desetimilionové Kubě 167 osob.
Pro ilustraci: v USA je to 358, v Německu 268 a v ekonomicky vyspělejší Chile 909 osob.
Nyní pracuje 23 413 kubánských lékařů a zdravotníků na solidární misi v 66 zemích třetího světa.
Ale třeba to ti zastánci privatizace zdravotnictví mysleli se svými oponenty dobře a nechtěli je vystavovat experimentům jejichž důsledky jim byly jasné ;-).
Jakozto timto casem zijici v USA (Kalifornie) mohu potvrdit, ze je to tak, jak Ernesto napsal. Lekare (recepcni) prvni zajima, jakou mas pojistovnu a nebo jestli mas penize na zaplaceni. Ja jsem vzdycky penize tedy mel, ale to clovek muze jit k doktorovi, az ma nasetreno?
"Každý klient zdravotní pojišťovny totiž může mít jiné pojistné podmínky, a tak je třeba vždy prozkoumat, za co lze od pojišťovny žádat úhradu za péči o daného pacienta a za co ne"
Presne tak. Je to jako sjednat si pojistku na auto..... stari, stav, vybava spoluucast, max. hranice plneni... S poctem "bouracek" se zvysuje pojistne. A to pisu pouze o uhradach u lekare. Pak jsou leky.... A nase znama "nemocenska"? To Americani snad ani neznaji... Ono 3 dny na ARO za 80.000$ nebo komplikovanejsi zlomenina nohy za 75.000$ je zlomek 2 mesicu usleho vydelku po 3-4.000$ (a to uz je celk. slusny plat, prodavacka vydela napr 1.500 hrubeho).
Bojim se, ze diky ODS a sve lidske blbosti tohle (a nejen to) Cesi poznaji na vlastni kuzi.
Robert
btw porovnani zdravotniho systemu USA a Kuby je pry venovan nejnovejsi dokumentarni film Michaela Moora :-)
Tak v první řadě nutno říct, že Michael Moore točí propagandu a ne dokumenty :).
Nicméně s tím kubánským zdravotním systémem má Kamil Mudra pravdu - kubánští lékaři jsou v zahraničí považováni za absolutní špičku. Taktéž Kuba jako jedna z mála zemí v Latinské Americe má téměř 100% gramotnost. Nicméně ekonomika pokulhává a my se můžeme jen dohadovat, jestli to je embargy, sabotážemi z 60. let, či nevýkoností systému.
Naši přátelé z BC byli v Kalifornii na dovolené. On nešťastně sklouzl po schodech z kamperu a zlomil si ruku v zápěstí. Po zjištění, kolik by operace stála se nechal jen základně ošetřit a jeho žena ho 16 hodinovu jízdou odvezla do BC, kde mu ruku spravili /včetně vložení šroubů a jejich fixace zevně/.
Winter :
Tak teď přiznávám, že si nejsem jist, jak jste to myslel s tím Moorem a propagandou. Šlo o ironii nebo to bylo myšleno vážně ? Zní to totiž jako sarkastická narážka na nějaký konkrétní výrok (podle stylu bych typoval na našeho současného prezidenta), který mi asi unikl...
Jeho "dokumenty" jsou sprostá manipulace, jako když si čteme román. Líbí se nám proto, že říká, co jsme chtěli slyšet, či co jsme sami tušili, ale nebyli s to tak krásně formulovat; důkazy jsou nepodstatné, o pravdivosti tvrzení jsme přesvědčeni vnitřně. Moore je lišák podšitá častokrát usvědčená ze lži. Občas malicherné, občas podstatné. Taková Mladá fronta naopak. Jediné, co se jeho "dokumentům" nedá upřít je, že provokují, že zvedají hlas.
Jenže musíme se nyní zeptat, co je zvednutý hlas na základě hezkých a uderných frází?
Z poslední doby článek tady:
http://www.novinky.cz/kultura/neberte-michaela-moora-jako-borata--varuji-filmari_114677_5dv4e.html
Winter : Popravdě - málokterý filmař, dokumentarista, reportér, redaktor se dnes drobnější manipulace nedopouští.
Doufám, že názor na Moora jste si nevytvořil pouze na základě odkazovaného článku (Cainova tvrzení). Možná to zní nemorálně, ale za definování stěžejních problémů Bushovy politiky jsem ochoten Moorovi nějakou tu méně podstatnou manipulaci odpustit (a že jsou celé jeho dokumenty postaveny na lži, to je opravdu nesmysl; sám Caine uvádí prý dva příklady; kdy byl ještě Moore "usvědčen" ?). Inu, počkáme si na avizovaný dokument (bez uvozovek :-) o americkém zdravotnictví...
Jistěžě ne, ale z jeho "dokumentů" aktivní postoj přímo dýchá. Zdají se mi značně podezřelé - tedy viděl jsem jen Roger a já a Fahrenheit 911. Nadruhou stranu jsem již skutečně defektovaný svým koníčkem literární a filmovou kritikou, takže možná slyším trávu růst. Ale nevím, kdybych měl jít echt do krajnosti, řeknu, že podobné dokumenty měli i nacisti o židobolševickém spiknutí. Jistě, Moore se tentokráte trefil, ale jednou mu to ujede (jednou to každému ujede) a co pak? Kdy rozeznáme hranici mezi pravdou a lží? Na jeho filmy se člověk NEMŮŽE dívat jako na dokument, nejde to. Je to totiž taková úroveň Blesku povýšená do politickosociální kritiky: je v tom příběh, chytne to za srdce, zdá se, že tomu můžeme odpustit. Jenže takhle se přistupuje k filmům, ne k faktům, to je zásadní problém jeho tvorby. Moore není dokumentarista, ale obyčejný politicky angažovaný filmař, jakým byl třeba Visconti či Rossini.
Winter : Dobrá, dobrá. Politicky angažovaný filmař, to beru. Aktivní postoj - naprosto souhlasím. Ovšem Moore tento aktivní postoj nepopírá, spíše naopak jej otevřeně přiznává, nehraje si na objektivitu - což je právě to, co mi nejvíce vadí třeba na některých českých periodicích (Mladá Fronta aj.). Jen opakuji - najděte mi dnes ideálně objektivního, názorově nezaujatého dokumentaristu (samozřejmě v oblasti politiky)...
Ale víceméně jsme se již shodli. Přenechme tedy místo zpět debatě o zdravotnictví...(Jsem zvědav na nový Mooreův dokument).
To jsem zvědavý taky, abych se přiznal :)
Naprosto souhlasím s Robertem z Kalifornie.Na vlastní kůži jsem to zažil při delším pracovním pobytu ve Velké Británii,i když tam to ve zdravotnictví není tak "ostré" jako v USA.Mám přítele,jehož bratranec dlouhodobě žije v Kalifornii,a který již léta jezdí s manželkou do České republiky dát si pravideně spravit zuby! Jeho varování na adresu amerického zdravotnictví je opravdu odstrašující.Když se dozvěděl,co připravuje ODS v rámci své reformy,nechtěl tomu věřit a jeho odpověď byla: "A to si to lidé u vás nechají líbit?". Myslím,že není co dodat.
Legolasi, odpověď na vámi uvedenou otázku zní: "Nechají, protože jsou blbí."
Ona totiž pro diskusi o zdravotnictví je zásadní jediná otázka: Co je smyslem existence zdravotního systému?
a) Zisk zdravotních podnikatelů,
b) zajištění zdravé a populace a všeobeně dostupné zdravotní péče pro všechny?
A nepochybuji o tom, že pro Modré je odpověď a), zatímco b) je pro ně nepřijatelné, protože jejich ideál nerovnosti si žádá rozdílnou úroveň zdraví a zdravotní péče v závislosti na majetkových poměrech subjektu. Nezbývá než doufat, že se najde dost těch, pro které je b) správně a a) je jenom postradatelná třešnička na dortu.
Zdravotnictví je praktickou realizací práva na život. Podmiňovat dostupnost zdravotní péče majetkovými poměry konkrétního jedince neznamená nic menšího, než zpochybňovat právo na život.
Není náhodou podstata zdravotnické "reformy" v onom strachu, o které jsem psal v komentáři k minulému článku? Protože budou-li se lidé bát toho, zda budou ošetřeni oni, nebo jejich děti, budou snáze ovladatelní. Reformy podle ODS zvyšují vydírací potenciál zdravotnictví a tím ohrožují svobodu.
Tribune ono i na přístupu médií je vidět jaké hodnoty jsou upřednostňovány. Tak třeba Nova dnes v televizních novinách komentovala demonstraci odborářů tak, že sdělila lidem "důležitou informaci" o tom že na demonstraci pí. Paroubková lízala čokoládovou zmrzlinu. O zmrzlině a její spotřebě v ČR pak pokračovala ve zprávách ještě asi další dvě až tři minuty, které zpestřil náš pan prezident veledůležitým oznámením že zmzlinu on jí pouze ze slušnosti je-li na ni pozván, ale jinak si ji nikdy, ale nikdy nekoupí. V Moravcových otázkách se ČT vrhla dokonce i na tak ožehavé téma jako jsou Romové (pořád lépe než rozebírat požadavky odborů že?) Na Primě se sice Klaus k demonstraci kratičce vyjádřil - když už tedy tu otázku dostal. Ovšem média z jeho rozhovoru raději vypíchla jeho zmínku o Čunkovi, ke kterému se vlastně ani nechtěl vyjadřovat. Prostě 30 000 lidí na Václaváku vyjadřujících svůj postoj k reformě je natolik nezajímavý a běžný jev že ani za nějaký komentář nestojí. Ach jo. Za totáče člověk musel číst mezi řádky a teď už není mezi čím číst.
Postoj ke zdraví je dobře vidět (mimo jiné) i na tom, jak se Ministerstvo nemůže dohodnou s výrobcem vakcíny proti dětské obrně a tak až se dohodnou bude se muset přeočkovávat tři ročníky zpět. Jak by k tomu výrobce přišel kdyby měl být náhodou škodnej že. Hlavně že zákaz očkování lžičkou přišel dostatečně rychle. Na vakcínu která se podává jehlou si národ může počkat.
jmenuje se to Sicko. Je videt, ze Winter nevidel Bowling for Columbine. Tomu lze vytknout maloco...
http://www.csfd.cz/film/226756-sicko/
Myslím, že shlédnutí dokumentu (bez uvozovek) SICKO je téměř povinností pro všechny diskutující na tohle téma. Podívejte se alespoň na plakáty k filmu na výše uvedené adrese.
Moore je stejně borec......
O médiích mi ani nemluvte. Zmrzlina a pí Paroubkavá mi připomněla...včera jsem se díval na ČT1 na 168 hodin. Poslední dobou se nestačím divit, jak moc pravici tento pořad nadržuje. Když už tam tento týden zařadili to, jak soudce potvrdil, že podle výsledků soudního procesu mu je jasné, že Dalík získal Melčáka s Pohankou politickou korupcí, co přišlo po pár minutách? Reportáž o tom, jak poslanci z ČSSD jsou oškliví pánové, protože veřejně kritizují letní obleček paní Kuchtové. Jak to bylo natočeno?
Zeptali se jednoho poslance z ČSSD, pana Břetislava Petra, co si myslí o oděvu dotyčné poslankyně. On z dobré vůle přiznal, že ty její kalhoty mu připadají příliž krátké (měla je pod kolena), a že jeho názor je, že se to hodí spíše někam k vodě. Bylo na něm vidět, že odpovídá uvolněně s mírním úsměvem, neboť tato otázka mu přišla poněkud zvláštní. Ale to chudák nemohl tušit, že reportéři se zaradovali nad zaklaplou pastí a hned utíkali za opozicí, co říkají na to, že lidé z ČSSD pomlouvají kostým paní Kuchtové. Ti se samozřejmě pohoršovali, jak si někdo dovolí kritizovat obleček někoho jiného. Tak nemorální a bezcharakterní čin, že? Ta ČSSD je přeci tak nechutná. Pak zašli za vedoucím kanceláře sněmovny, jestli to nebude řešit. On že ne. A finále? Po sestřihu dalších slušivých oblečků různých poslankyň, zachycených dříve ve sněmovně (archiv ČT), byl vyobrazen Stanislav Gross, jak někam jde v šusťákovce...
Já prostě nechápu, jak v dnešní veřejnoprávní TV, která je z daní všech, si reportéři mohou dovolit vyrobit "kauzu" tím, že se zeptají jednoho poslance, který je trochu staromódnější, na obleček jiné poslankyně, uvedou to tak, že poslanci z ČSSD si stěžují na daný kostýmek (ne jeden a ještě k tomu na základě jejich dotazu, nemluvě o stěžování si, to nemohla být ani řeč) a navíc poukáží na to, že jsou asi na hlavu, když Gross chodí v šusťáku (je už jedno, že daný záběr nebyl ze sněmovny, to divákovi přeci s výbuchem smíchu už nestačí dojít).
To mi prostě hlava nebere, nezlobte se na mne...
Jen pro doplnění, soudní spor se týkal Dalík + ODS vs. Rath a jeho pomluva o politické korupci...
Nechtel by se nekdo pustit do clanku ohledne prevolebni Kubiceho priste tajne zpravy? Nevim, jestli jste ji cetli celou a nevim, jestli jste si vsimli, ze nektere odposlechy v ni jsou zalozene na budoucnosti, o 4 az 6 mesicu po volbach, kdy u moci byla dnesni koalice: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/foto.phtml?gid=745&id=28423
Doporucuji nalistovat si stranku 6 (foto 4) a cely odposlech Hanacka s Vybiralem, pak stranku 11 (foto 8) kde Vybiral na ucet sve dcera od firmy BIOFERM Kolin obdrzel 15 milionu a podelil se Dr. Laznickou a Ludmilou Schwarzovou.
to Tribun:
"Zdravotnictví je praktickou realizací práva na život. Podmiňovat dostupnost zdravotní péče majetkovými poměry konkrétního jedince neznamená nic menšího, než zpochybňovat právo na život."
Jediná správná filosofie v otázce zdravotnictví,se kterou,myslím,jaždý rozumně uvažující člověk musí souhlasit.Nesouhlasil bych však s tvrzením,že lidé nebudou vehementně protestovat proti připravované reformě,protože jsou blbí.Chtěl bych upozornit na dvě příčiny,dle mého soudu naprosto podstatné,které způsobí,že připravovaná reforma možná projde.
1. Systém jakéhosi kapitalistického klonu a pseudotržní ekonomiky,který je v této republice pravicovými stranami budován,je založen na všudy přítomném strachu.Strachu ze ztráty zaměstnání,s tím spojeného strachu ze ztráty tučných příjmů a dalších ne malých výhod,strachu z naprostého znemožnění slušných lidí "nezávislými" sdělovacími prostředky,ovládanými pravicí atd. dalo by se jistě obsáhle pokračovat.
2. V české společnosti se trvale a dlouhodobě (snad již od Bílé Hory) projevuje fenomén nazvaný čecháčkovství. Jedná se o "vyčuraný",vychytralý postoj většiny společnosti s cílem přežít s co nejmenšími problémy za předpokladu maximalizace zisku.To by však nebylo to nejhorší,kdyby to nebylo spojeno s podlézáním každému režimu,který je momentálně u moci!Zásady,charaktery a morálka jdou v tomto případě samozřejmě stranou a představují veteš,která je těmto čecháčkům pouze k smíchu.
pro Petrucciani
Tak ten článek napište. Zřejmě koluje více fotokopií. U těch které mám staženy já se čísla fografií shodují s čísly stránek.
pro Legolase
Ty strachy tady samozřejmě jsou. A často na reálném podkladu. Ten termín "čecháčkovství" (bohužel dost oblíbený) ale nemám rád. Stejně jako tvrzení že jsme "národ Švejků". Neměli bychom zapomínat že mimo té "bojící se většiny" se v každé době vyskytovala i "nebojící se" menšina či jednotlivci.
Každý národ je možno na různě dlouhou dobu "oblbnout" o čemž napovídá i článek Britské střední vrstvy na pokraji revoluce který doporučuji k přečtení. Dobře na něj navazuje následující článek: Rovnost je definujícím rysem dobré společnosti.
To že se někdo bojí projevit odpor nelze však paušálně odsuzovat. Někdy v tom někomu brání úplně obyčejný strach (jako třeba z výšky) jindy je svázán pocitem odpovědnosti za své blízké, kteří pak nesou následky spolu s ním. "Přežít s co nejmenšími problémy" je docela přirozený postoj každého živého tvora - člověka nevyjímaje. Odsouzeníhodné jsou některé postupy které k tomu použije, ale ty je možno posuzovat pouze individuelně v kontextu se znalostí pozadí jeho jednání. Přiznejme si že ne vždy k tomu máme dostatek informací.
to Kamil Mudra:
Jistě že v každé době se v národě vyskytla skupina nebo jedinci,kteří se nebáli.Čecháčkovstvím však rozumím vychytrale stát "za bukem" a čekat,jak to nakonec dopadne,aby se pak tito lidé přidali na tu stranu,která vyhraje.Bylo to vidět v r. 1989,kdy komunistické režimy padaly jeden za druhým jako zralé hrušky a v tehdejším Československu začala t.zv. sametová revoluce úplně naposled a kdyby nebylo studentů,tak by se ještě možná delší dobu čekalo,jak všechno ve východním bloku dopadne.Havel byl v té době na svém Hrádečku a se svými disidenty se zapojil za dva dny po demonstraci na Národní.Čecháčkovství zakořeněné ve většině národa vede k neschopnosti lidí okamžitě a rázně reagovat na antisociální a protilidová opatření vlády.Vezměte si situaci v západní Evropě,třeba ve Francii.Když francouzská vláda chtěla zavést na př. v zemědělství určitá omezení dotací,což se s připravovanými reformami co do jejich dopadu na obyvatelstvo nedá srovnat,okamžitě měla přes sto tisíc lidí v ulicích Paříže a ovoce a zeleninu rozházenou na silnicích.Bílá hora,habsburská nadvláda a v neposlední řadě 40 let komunistické totality na jedné straně a třeba Francouzská revoluce se svým heslem "Svoboda,rovnost,bratrství" na straně druhé vryly do obou národů takové vlastnosti,které se plně projevují i v reakcích lidí na opatření vlád.Ale nechci se rozepisovat o vlivu dějinných událostí na chování a jednání dnešních národů a skupin obyvatel.Bylo by to,myslím,zajímavé téma na delší esej.
Pro Kamil Mudra ...
Netroufam si neco takoveho napsat, jen jsem myslel, ze by se toho mohl treba nekdo ujmout. Nemam tak vybrany sloh a gramatiku. :o) To uz je vedlejsi, ohledne cisel stranek. Stejne nebylo 6 z 30 nikdy zverejneno. Cislovani je ok, uvedl jsem jen prehled, pod jakou fotkou se to ma na tom odkazu hledat a jaka stranka to je. Spis mi prisla zajimava odpoved z on-line rozhovoru www.lidovky.cz po dotazu na pana poslance Vidima. Je zvlastni, ze si z toho pan poslanec ted dela srandu.
OTÁZKA (Petrucciani)
Dobre odpoledne pane Vidime. Mel bych dotaz ke Kubicove zprave, ktera byla zverejne na internetu. Muzete mi prosim vysvetlit, jak se podaril uskutecnit odposlech, ktery mel probehnout az za 4 a 6 mesicu od zverejnene zpravy, u pana Hanacka a Vybirala (strana 6 a 11, foto 4 a 8). Dekuji. Viz dukaz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/kauzy/foto.phtml?gid=745&id=28423
ODPOVĚĎ ( 27.06.2007 16:03 )
Dobré odpoledne, pane Petrucciani (jestli je to skutečné jméno, tak to jste si musel ve škole asi užít podobně jako já :-)), prostudoval jsem si důkaz a mám pro toto jediné vysvětlení - překlep v datu, konkrétně v roku. Leda že by naši pocisté pracovali se stejným systémem jako Tom Cruise v Minority Report :-)
Jeste prispevek k problematice zdravotnictvi. Soucasny ministr Julinek zalozil (nebo spise nechal zalozit) web o reforme zdravotnictvi. Najdete ho na www.kulatystul.cz
Posilam kopii zajimaveho prispevku v diskuzi (neptal jsem se pana profesora, autora toho komentare, ale snad mi odpusti):
Diskuse k vlivu stárnutí populace na náklady zdravotnictví
Mám za to, že stárnutí populace se při úvahách o budoucích vynucených nákladech na zdravotnictví velmi přeceňuje. Obvykle se vychází z údajů o nákladech na zdravotní péči v jednotlivých věkových skupinách a soudí se, že při rostoucím počtu (nebo podílu) starších lidí, lze očekávat adekvátní nárůst nákladů na zdravotní péči. Skutečná analýza by však neměla být omezena jen na zmíněný velmi obecný model opírající se o průřezové údaje o nákladech na zdravotní péči podle pohlaví a věku za určitý kalendářní rok.
Je důležité si položit otázku, jaké jsou náklady na zdravotní péči v průběhu života jednotlivých osob. Mnohé studie dokládají, že nejvyšší náklady na zdravotní péči o jedince se týkají několika měsíců před jeho smrtí. Není tedy tak důležité, jak je starý, ale kolik času mu zbývá do smrti. Pravděpodobnost úmrtí se s věkem zvyšuje a vzhledem k většímu počtu úmrtí ve vyšším věku dochází i u starší populace (v průměru) k vyšším nákladům na zdravotní péči.
Rovněž je známo, že pokud umírá relativně mladší člověk (například v důsledku dopravního úrazu), pak náklady, které předcházejí jeho smrti, jsou obvykle větší, než když umírá člověk velmi starý. U velmi starých lidí nebývá na záchranu jejich života vynakládáno tolik úsilí a prostředků. Ne snad z důvodu jejich diskriminace, ale proto, že odpověď velmi starého organizmu na intenzívní a nákladnou léčbu nebývá obvykle tak příznivá jako u mladších lidí. S posunem úmrtí do vyšších věkových kategorií by tedy měly náklady spíše klesat.
A dále, pokud se v určitém časovém období prodlužuje střední délka života, pak se náklady spojené s péčí před smrtí odkládají, a navíc se odkládají do vyšších věkových kategorií, kde péče před smrtí nebývá tak intenzívní. Dále lze soudit, že dožívají-li se lidé podstatně vyššího věku, pak byli zdravější ve středním věku, a tedy i čerpali méně zdravotnických služeb.
Není vůbec pochyb o tom, že průběžně se stárnutím populace ve většině zemí rostou i náklady na zdravotní péči. Jde však zřejmě spíše o souběh než o příčinný vztah. Takový souběh může být sice v určitém relativně stabilním časovém intervalu využit i pro předpovědi, bylo by však nesprávné mluvit o příčině a následku.
Někdy se rovněž argumentuje, že průběžná zdravotnická péče ve vyšším věku něco stojí. To je sice pravda, ale náklady na běžnou ambulantní péči jsou relativně nízké ve srovnání s intenzívní nemocniční léčbou před úmrtím.
Dá se očekávat, že se stárnutím populace porostou náklady na sociální péči a při nedořešení vztahu mezi zdravotnickou a sociální péčí se některé náklady mohou přesunout do zdravotnické péče. V takovém případě se však jedná spíše o nedokonalá opatření, než o vynucené náklady na zdravotní péči.
Lze rovněž očekávat, že náklady na veřejné rozpočty porostou v důsledku vyššího počtu důchodců. Řešení nevidím ve zvýšení spoluúčasti na financování zdravotnických služeb, ale ve zvýhodnění pracovníků, kteří pracují i po dosažení důchodového věku, a tím přispívají na zdravotní a sociální pojištění, a tedy i k posílení finančních prostředků na veřejné rozpočty.
Růst nákladů na zdravotní péči je podle mého soudu způsobován zejména nabízením dražších metod a prostředků, důslednějším uplatněním marketingových strategií při nabídce léků a přístrojů a v neposlední řadě v důsledku rostoucích prostředků vynakládaných na odbornou přípravu a výzkum. Růst nákladů na zdravotní péči může být vyvolán i problematickým politickým rozhodováním, např., pokud taková rozhodnutí nejsou cílově a hodnotově ujasněna, nevycházejí z adekvátních analýz věrohodných dat a jsou motivována převážně dílčími skupinovými komerčními zájmy nebo osobními dojmy.
Starší lidé jsou pravděpodobně citlivější na indukovanou poptávku. Pokud jim lékař doporučí nějaký lék nebo doplněk stravy, přijmou radu vnímavěji než mladší lidé. Je-li tedy lékař motivován k vyvolání poptávky, pak se mu to u starší klientely může podařit. Celkové stárnutí populace a dílčí komerční zájmy mohou přispívat k rozšíření tohoto jevu (obvykle se nazývá morální hazard).
Obávám se, že poukazování na stárnutí populace má ponejvíce politický a sociálně psychologický význam a může být i zneužito pro povrchní zdůvodňování vyšší spoluúčasti nebo vyšších plateb na zdravotní pojištění. Hospodárný zdravotnický systém spočívající na individuálních i sociálních humánních hodnotách by měl stárnutí populace pokládat za vítaný výsledek kvalitní zdravotnické i sociální péče.
K danému tématu existuje řada literárních dokladů, dále viz např. Jan Holčík: Komentář k tématu: Stárnutí populace - hrozba pro veřejné zdravotnictví. Demografie : Revue pro výzkum populačního vývoje, Praha, ISSN 0011-8265, 2007, vol. 49, no. 1, s. 22-23.
Další výzkum této problematiky v konkrétních podmínkách České republiky by byl jistě žádoucí.
prof.MUDr.Jan Holčík, DrSc.
Anonyme, díky.
A tady přidám i něco já
............................
Jednotlivé druhy péče jsou hodnoceny nezávisle na místě poskytnutí péče. Např. do ambulantní péče řadíme veškerou ambulantní péči včetně té, která byla poskytnuta v nemocnicích apod. Ohodnocení jednotlivých druhů péče bylo poměrně komplikované a do značné míry závislé na systému úhrad. Rozpouštění nákladů na jednotlivé druhy péče je metodicky komplikovanější, ale přesto je lze v rámci daných možností považovat za nejspolehlivěji možné.
Druh péče, která spotřebuje největší část nákladů, je předvídatelně péče lůžková. Její podíl činí v uvedených letech 27 – 30 %. V rámci lůžkové péče můžeme ještě dále rozlišovat akutní péči (představuje téměř 84 % veškeré lůžkové péče), chronickou péči a ošetřovatelskou péči (ošetřovatelská lůžková péče představuje nejméně intenzivní typ péče poskytovaný většinou v zařízeních LDN). Lůžková péče zároveň co do výše vynaložených nákladů představuje progresivně rostoucí druh péče (především díky akutní a ošetřovatelské péči) a její podíl na celkových výdajích roste v uvedeném období přibližně z 27 % na 29 %. V roce 2001 došlo k meziročnímu nárůstu o 26 %, celkově za roky 2000-2002 pak o 39 %. V posledním roce, tj. 2003 dochází k mírnému poklesu podílu na celkových výdajích z 30.3 % na 29.4 %, přičemž ovšem celkové náklady kontinuálně rostou.
Jako druhá nejnákladnější je ambulantní péče. Její podíl v čase mírně klesá (z 27,6 % na 25,4 %) – výdaje totiž rostly pomalejším tempem než u ostatních složek zdravotní péče: meziroční přírůstek o pouhá 2 % v roce 2001, v roce 2002 o 10 %. Téměř polovinu (48 – 49 %) nákladů na ambulantní péči tvoří specializovaná ambulantní péče, zhruba 20 % stomatologická péče, necelých 20 % všeobecná ambulantní péče (praktičtí lékaři + LSPP) a zbytek gynekologická, rehabilitační a ostatní ambulantní péče. Růst nákladů byl u všech složek kromě všeobecné a ostatní ambulantní péče rychlejší v roce 2002, což ostatně kopírují i celkové náklady na ambulantní péči. Pokud opomineme složku 03.9 Ostatní, pak k největšímu celkovému nárůstu v období 2000-2003 došlo u rehabilitační (34,2 %) a gynekologické péče (25,6 %). Náklady na stomatologickou a specializovanou péči vzrostly za uvedené
období zhruba o 16 a 20 %, náklady na všeobecnou ambulantní péči o 18,2 %. To je oproti průměrnému ročnímu tempu výdajů pojišťoven 9,43 % slabší výsledek.
Další velmi vysoký podíl v celkových výdajích představují též léky a PZT vydané na recepty (okolo 25 %), čili ty léky a PZT, které domácnosti spotřebovávají mimo zdravotnická zařízení1. Zajímavé je v této souvislosti relativní srovnání s ambulantní či lůžkovou péčí. Léky a PZT jsou totiž výší nákladů téměř srovnatelné s ambulantní péčí, resp. dosahují přibližně 85 % výše nákladů na lůžkovou péči! To je bezpochyby varovné srovnání svědčící o relativně vysoké spotřebě léků a PZT mimo zdravotnická zařízení. Růst je stabilní a v obou letech zhruba odpovídá růstu celkových výdajů zdravotních pojišťoven (v roce 2001 vzrostly výdaje na léky a PZT na recepty o 11 %, v roce 2002 o 12 % a v roce 2003 o 10 %).
Naopak relativně malý podíl prostředků (o málo více než 1 %) se vydává na prevenci, ať už ve formě preventivních prohlídek, očkování či preventivně zaměřených programů jednotlivých pojišťoven. Největší (mírně nadpoloviční) podíl v rámci prevence činí preventivní prohlídky následované preventivními programy pojišťoven (30 – 35 výdajů na prevenci). Potěšitelný je alespoň nadprůměrný růst preventivně zaměřených výdajů, byť tento růst má stále sestupnou tendenci: v roce 2001 došlo k nárůstu o 24 %, v roce 2002 o 15 % a v roce 2003 o 10%.
Rozhodně nezanedbatelný význam mají též služby komplementu (laboratorní služby včetně transfúzních služeb+ diagnostické zobrazování), jejich podíl však v uvedeném období poklesl ze 13 % na 11,5 % především díky 4 % absolutnímu propadu v roce 2001.
Správní (provozní) náklady pojišťoven představují stabilně zhruba 3 % podíl na celkových výdajích, což vychází ze zákonem daných omezení, která explicitně stanovují, jakou část prostředků může zdravotní pojišťovna spotřebovat na svůj provoz. Správní náklady přibližně odpovídají čerpání provozního fondu zdravotních pojišťoven (kromě osobních nákladů sem patří odpisy a ostatní režijní náklady).
.............................
Poplatky u lékaře jsou velmi důležité pro naše zdravotnictví ? Podle struktury výdajů to tak moc nevypadá.
Petrucciani, máte dobrý postřeh :) Pro u tak závažné zprávy, která nemohla ani chvilku počkat a musela ještě náhodou utéct do médií jsou chyby docela zajímavé. I když kdo ví, když senzibilka zvyšuje pohotovost v policii, tak to už asi vše je možné.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka