Hezká čísla

Velmi se mi zalíbila tabulka průměrných výdělků v New Yorku od roku 1980 až do dnešních dnů. Porovnání jak rostly příjmy těch, kteří skutečné hodnoty vytvářejí a těch, kteří pouze spekulují s tím co udělal již někdo jiný.

Začíná se na úrovni 18 310 dolarů. V roce 1985 lidé co opravdu pracují, mají 26 750 dolarů, ale spekulanti již 69 750 USD. O deset let později je to 40 tisíc vs 132 tisíc a před krizí v roce 2007 máme 64 tisíc u lidí vytvářejících skutečné HDP a u parazitů je to 401 tisíc. Po krizi a před možnou další, v roce 2010 to u cizopasniků trošku kleslo, měli "jen" 361 tisíc...

Hodnota 1 dolaru z roku 1980 byla v roce 2007 podle různých ukazatelů 2,22 až 4,95.

A proto je nutno snížit daně parazitům a případně zvýšit daňová i nedaňová zatížení normálních lidí.

Socky chtěly zvednout daně

Volební kampaň si asi ještě každý pamatuje. Zlé socky budou zvedat daně, hodná pravice tomu zabrání, jinak skončíme v Řecku a naše nebohé děti budou plakat. Za hesly se ale skrývala nějaká konkrétnější čísla.

Návrat k daňové progresi a zvýšení daní firmám: 11 miliard
Zrušení stropů na sociální pojištění: 6-10 miliard
Zvýšení spotřební daně na tabák a alkohol: 4-6 miliard

Celkem sečteno a podtrženo při nejvyšším možném výběru to dávalo za tehdy předpokládané vlády špatných socek zvýšení daní 27 miliard. Sociální pojištění je také formou daně, a bude i když ho část povinně odvedeme soukromým firmám ačkoliv pak vypadne ven ze složené daňové kvóty (tady je ukryt podvůdek nové vlády s nezvyšováním této kvóty).

A pointa ?

Ministr financí Miroslav Kalousek (TOP 09) předpokládá, že stát přesunem většiny položek s dosud desetiprocentní sazbou DPH do sazby 20 procent získá okolo 58 miliard korun.

Proč ty hloupé socky nenavrhly, že z našich kapes vysosnou dvakrát více peněz, to by se jim pak určitě tleskalo.

Petr Nečas o povinném spoření ve fondech 2

Já jsem rozhodně odpůrcem povinného spoření. Důsledně trvám na tom, že to může být pouze na dobrovolném principu. Není možné ze zákona nutit občany, aby odevzdávali část peněz, které mají daňový charakter, soukromým společnostem. To jim můžeme umožnit, ale nikoli přikázat.

Petr Nečas, 11.9.2008, Právo

Čekám, kdy naše blahorodí premiér konečně bouchne do stolu a usekne všechny ty spekulace ohledně povinných odvodů do soukromých fondů. Je to přeci zásadový muž a názory nemění každých pět minut. A poslancům levice či levicovým novinářům bych doporučoval vykašlat se na jakékoliv rozbory a vždy pouze citovat pana premiéra. Nikdo jim pak nebude moci tvrdit, že jde o nějakou vylhanou levicovou propagandu.

Petr Nečas o povinném spoření ve fondech

Představitelé silných finančních skupin samozřejmě volají po povinném fondovém pilíři a vyvedení co největšího počtu procent z průběžného systému. Z jejich pohledu to nemá chybu - dostat k dispozici desítky či stovky miliard korun ročně, hospodařit s nimi, mít výnosy a ještě desítky let bez povinnosti tyto prostředky vyplácet...

Petr Nečas, Hospodářské noviny, 23. 7. 2008

Otočil jako vždy náš nejdražší premiér a myslí si dnes (či spíše tvrdí, protože toto je fakt, který nikdo inteligentní nezpochybňuje a ne domněnka) něco jiného ?

Polské noticky - důchody

Není nad upřímnost. O nutnosti spořit ve fondech od naší pravice víme hodně. Správný užitečný idiot díky propagandě ví, že díky tomu do důchodu půjde s miliony a ví také, že kdyby se zachoval systém průběžný, tak by neměl ani sto korun. A nebo že by všechno bylo jinak ? Nebude důvěryhodným zdrojem informací, ohledně toho jaké jsou reálnější důvody pro zavádění fondů, jeden z lidí, kteří fondový systém u našich sousedů zaváděli ?

------------------------
Prof J. Osiatynski (nyní ekonomický poradce prezidenta, dříve ministr v pravicových vládách T. Mazowieckiego a H. Suchocké) pro týdeník Politika

Co zklamalo v systému fondů ?
Částečně to samé (nedostatečná změna v myšlení, znalost ohledně státu - ms). Ale také se nás rodí méně a žijeme déle. A to má vliv na výši důchodů. Bez ohledu na to či závisí na fondech nebo na průběžném systému. Ve všech se totiž důchody ve finále odvíjí od našeho HDP. Doufali jsme, že fondy nalákají lidi, aby pracovali déle a také jsme doufali, že pro ně bude práce. Ale naprosto stejného motivačního efektu jsme mohli dosáhnout i v průběžném systému. Například zavedením individuálních kont a přechodem od určené výše důchodu k určené výši odvodů. Fondy vůbec nepotřebujeme...

Proč jste (když jste toto věděl - ms) v roce 1999 hlasoval pro vznik fondů ?
Protože v průběžném systému rozhodnutí o změně poměru důchodů nebo o zvýšení odvodů je věcí vlády. To politici musí jasně říci, že průměrný důchod nyní nebude 65 ale například 50 procent posledního platu. A ukažte mi politiky kteří toto chtějí udělat.

A počet důchodců a jejich hlasovací síla roste.
U fondů je tato situace bezvýznamná. Stejné rozhodnutí vám přinese trh. Jeho neviditelná ruka...

Fondy nám nepomůžou ?
Jak by mohly, když problémem není způsob jakým peníze z HDP vyvádíme, ale demografie na kterou forma důchodového systému nemá žádný vliv...

---------------------

Není to zajímavé počteníčko na které u našich mediálně citovaných "expertů" nenarazíte ? Samozřejmě kromě výše uvedených důvodů také jistou roli mohly hrát i hezké provize, jaké se za reálné nemnožení našich peněz u fondů musí platit. A jejich případné přerozdělování tvůrcům, sympatikům a obráncům kapitálového systému. Nyní v Polsku vláda chce upravit fondovou modlu a najednou zde někdo platí obrovskou protivládní kampaň ve jménu zachování fondového statu quo.

Efekt zvýšení daní

Když před volbami levice navrhovala jako součást receptů na řešení krize i mírné zvýšení daní, tak to bylo pravicovými politiky a médii velmi pečlivě analyzováno a obecný názor zněl jasně. Jde jen o šikanu, která hlavně nic nepřinese, protože to stejně všichni ofixlují a vyšší daně neodvedou.

Nyní ale máme po volbách a efekt zvyšování přímých daní je trochu jiný. Ještě před nedávnem navrhovaná koaliční stovka od každého na povodně byla brána jako jasný příjem státu a celkový příjem je vyčíslený na pět miliard. I přes zarputilé hledání jsem nikde nenašel jediné zpochybnění této částky, kde by se operovalo s předvolebními argumenty, jak vyšší daň stejně nemá efekt a co více jak strašidelně zabrzdí hospodářství. Nu což, když zvedá daně pravice, tak se to jasně vyplatí a není důvod psát každodenní ságy proti hnusnému okrádání občanů.

Zajímavým okrajovým doplňkem je i aktuální kličkování druhého vítěze voleb, neboli premiéra Nečase. Vyšší daň nejdříve podpořil, ale nyní, asi v rámci potřeby se vymezit před komunálními volbami, úplně otočil. Měřeno stejným metrem jako ještě před pár měsíci, jde samozřejmě o naprosto nedůvěryhodného a zločinného politika, kterému se nesmí ani podat ruku a měla by se začít vypichovat jeho bradavice na krku.

Kouzelná byla také jeho dřívější argumentace ve prospěch plošné stovky, mělo přeci jít jen o krabičku cigaret a pár piv. Jde o osvědčený pravicový argument, který rádi přebírají i novináři - poplatky u lékaře také přepočítávali na piva a cigára. Nu což, jestli toto promlouvá k české veřejnosti, tak nyní by například mohlo být oprávněným argumentem pro zavedení progresivní daně například toto: Pokud se zvedne daň, tak si holt někteří nekoupí krabici kubánských doutníků a několik lahví archivních vín. Tak nemají důvod remcat. A že ne každý si toto kupuje ? No a co, u cigár a piva se také počítá jen s laciným efektem a ne racionální argumentací.

Hezké přeřeknutí

I malé dítě dnes díky médiím ví, že socanské vlády v období 2002 až 2006 nás nepředstavitelně a neoprávněně zadlužily. Může za to ČSSD, ČSSD a ještě jednou ČSSD. Ale také existuje jisté světélko na konci tunelu, tím je strana TOP09 a také její skvělý místopředseda a nejlepší chemický ministr financí Miroslav Kalousek. Nyní se jedná o tom, jestli má přijmout znova místo, kde dokázal takové hezké helénské zázraky jako malý deficit třicet miliard podpořený ale krásným stomiliardovým růstem státního dluhu v témže roce. Pokud ale jeho pravomoci budou nějak omezeny, tak tento nemocichtívý politik se raději spokojí se šéfováním rozpočtového výboru. Konec konců má v tom i jistou zkušenost, byl v jeho čele jako koaliční partner ČSSD.

No a kdo tehdy rozdával karty ohledně hospodářské politiky ? Jakýsi nejmenovaný Kalouskův kolega prohlásil takovou zajímavou větičku: Vzpomeňte si na Špidlovu vládu. Do čtrnácti dnů ji řídil rozpočťák.

Posílená koruna

V pondělí téměř všechny naše média přišly s informací, jak díky výsledku voleb naše měna posiluje. Trhy zareagovaly, a pravicová vláda, to bude eňo ňuňo pro spekulanty. Zábavnější je ale náhled z delšího hlediska. Spekulanti možná jeden den zatleskali vizi Bakalových hochů u kormidla. Ale dlouhodobě tedy žádná sláva.

28.5. v pátek kurz USD 20,818
Ve chvíli kdy píšu tyto řádky online kurz (po pověření Nečase) je 21,459* (včerejší ČNB 21).

28.5 v pátek kurz EUR 25,780
právě nyní online kurz je 25,962 (včerejší ČNB 25,755).

Velmi to připomíná dobu po volbách v roce 2006, kdy novinářští analfabeti také hýkali nadšením nad jednodenními výkyvy (tehdy u burzy), ale že dlouhodobý obraz nějak jejich teorii nepřeje (a to ani dnes ani tehdy), už později neuvedli.

Dá se očekávat, že ještě se najde nějaký jeden den po sestavení vlády, kdy se novináři rozhodnou říci, tento výkyv ve spekulaci je skvělým znakem dokonalosti Bakala boys a plebsi raduj se, ale budou to stejné bezvýznamné kecy jako nyní. Rozhoduje se jinde, význam šaška ve Strakovce je zrovna v tomto případě dost omezený.

*Kdyby naši novináři byli důslední, tak by se dnes měla objevit informace "koruna propadá, trhy vyděsilo pověření Nečase." Bude ?

Ekonomický expert ODS - Bankrot to jsou jen kecy

Lidové noviny 15. května 2010
Těšit se z rozpadu eura je ignorance

* LN Sám říkáte, že jen překrýváme dluhy jinými dluhy...

No tak doufejte, že ten kruh vydrží, že ty hlavní splátky přijdou až do lepších časů, do světového oživení. Navíc tahle země je na tom mnohem lépe než spousta jiných.

* LN Čili když někdo napíše „hrozí nám akutní státní bankrot“, podle vás nejde o racionální odhad?

To jsou kecy, to je propaganda. To netřeba brát vážně.

Miroslav Zámečník

Drazí voliči pravice, tak často se odvoláváte na experty. Tak pořádně poslouchejte, co experti říkají. Tento odborník je váš guru, byl v Topolánkově Nervu a je v Nečasově Esu. Jak je vám teď, když už víte, že z vás Kalouskové a Nečasové dělají idioty neustálým strašením, které netřeba brát vážně ?

Viníci řeckého dluhu - socky, banky nebo armáda

Příčin řecké je více, ale novináři i v rámci jejich zapojení do předvolebního boje vybírají posledně pouze ty ošklivé socky. Budou mít možná bankrot, takový jaký prý nám přeje Paroubek, který může i za výbuch sopky na Islandu a strašné sociální výdaje jim prožírají budoucnost. Tak by se obecně dalo shrnout aktuální publicistiku na téma Řecko. Občas ještě proniknou zprávy o tom, jak předchozí vlády falšovaly statistiky, ale protože se posledně jednalo o vlády pravicové, tak to moc důležitý důvod není. Stejné je to i s pomocí banksterů v podvodech, jeden dva články a čtenáři zapomeň. Ty si musíš pamatovat jen ty nenažrané socky a špatně skrývané falešné asociace s naší situací. Ale ani dvě předchozí příčiny nevyvoří celou řeckou mozaiku. Velmi důležitou roli tam totiž hraje ještě armáda.

Při čtení rozborů řecké situace jsem zdůraznění tohoto rozpočtového problému nezaregistroval. Z různých veřejně dostupných statistik lze zjistit (a je nutno při tom pamatovat na řeckou lásku k přesnosti předávaných údajů, přesněji k jejich zvyku snižovat problematické částky) leccos zajímavého. Výdaje na vojáčky jen v posledních 20 letech mělo Řecko více než dvojnásobné v poměru k HDP než je průměr EU (neboli každoroční výdaje byly 3,5-4,5 procent vs evropských 1,6-2). S takovými výdaji Řecko neklesalo ani v rámci celého NATO pod druhou příčku a občas dokonce výší výdajů se vyměnilo na první pozici s mnohonásobně rozvinutější supervelmocí, jakou jsou Spojené státy. Řecko také bylo podle informací SIPRI v letech 2004-2008 na pátém místě celosvětového žebříčku kupců konvenčních zbraní. A nakonec se samozřejmě nabízí jedno zajímavé porovnání. Československá armáda na konci studené války měla přibližně 200 tisíc vojáků na 15 milionů obyvatel. Toto je nyní obecně uznávané jako ekonomicky velmi špatně udržitelný stav podkopávající celou ekonomiku. Řecká armáda má dnes v době míru přibližně 170 tisíc vojáků na 11 milionů obyvatel.

A nyní malé co by bylo kdyby. Co by bylo, kdyby Řecko v posledních 20 letech vydávalo na armádu jen polovic (stále by to byl v rámci EU nadprůměrný výdaj) ? Co by bylo, kdyby se část lidí dnes sloužících v řecké armádě věnovala normální práci či podnikání ? Opravdu bychom dnes řešili nějaký problém údajně rozežraných řeckých socek ?

ODS ničí naši zem

Když vypukla celosvětová hospodářská krize, naše modré vedení bylo v naprostém klidu. Byli jsme poklidným ostrůvkem a naše budoucnost byla krásná a ještě krásnější jak i předpokládal nejulhanější rozpočet v historii samostatné republiky. Když na konkrétní rizika tehdy upozornila opozice, dostalo se jí z úst vládních představitelů arogantní odpovědi. "Paroubek se před volbami neštítí vůbec ničeho, ani vědomého poškozování ČR a jejích občanů. Nechová se ani jako ekonom ani jako národohospodář ani jako slušný člověk. Jeho výroky posledních dnů se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy." A šlo při tom o relativně drobný krok, jakým bylo ručení za vklady. A co více, vláda, která na návrhy opozice vřeštěla o poplašné zprávě, sama oné údajné poplašné zprávě podléhala a zvedla záruku dvojnásobně. Tudíž i vláda si tehdy naprosto jasně byla vědoma rizik a navzdory přihlouplé rétorice pro novináře, ve skutečnosti konala v částečném souladu s výzvami opozice (i když samozřejmě neměla sebemenší odvahu se k tomu přiznat a navíc jak čas ukázal, pracovala pomalu a nedostatečně).

Dnes je módním modrým heslem bankrot. Sice neexistuje jediný realistický výpočet, který by řekl bankrot přijde tehdy a tehdy, a způsobí ho konkrétně to a to, ale to modrým ptákům v žádném případě nevadí. Pro úplnou přesnost, pokusili se před časem sestavit jakousi krizovou vizi, kolik by nás prý stály sliby sociálních demokratů, ale naprosto zapomněli na příjmovou stránku a hlavně jejich ekonomičtí "experti" z esa, byli například schopni něco, co vždy bylo jasně definováno jako jednorázová položka, vynásobit čtyřikrát pro zesílení poplašného efektu. Není divu, že už se těmito čísly neohánějí, zvláště v situaci, kdy je vysmála pro ekonomický analfabetismus i pravicová média. Fakty proto nyní ODS nepoužívá, protože žádná, která by podpořila jejich tvrzení neexistují. Ale dnes a denně lže bez jediného důkazu veřejnosti, že nám hrozí bankrot. Dokonce pro mádloidní užitečné idioty vypočítává, jak nám v neexistující situaci oslabí měna či propadnou příjmy nebo poroste nezaměstnanost.

Proto nyní, kdy nejsou na stole jediné reálné náznaky bankrotu a to zvláště v chování soukromých investorů oceňujících rizika (najednou má ODS trh za idiota, který nevidí prý samozřejmé), je nutno naprosto jasně říci: "Nečas se před volbami neštítí vůbec ničeho, ani vědomého poškozování ČR a jejích občanů. Nechová se ani jako ekonom ani jako národohospodář ani jako slušný člověk. Jeho výroky posledních dnů se dají charakterizovat jako šíření poplašné zprávy."

Podnikatelský populismus

Někteří držitelé titulu Podnikatel roku sesmolili jakousi výzvu, kde volají po tom, abychom volili zodpovědné strany, které plánují nás vyvést z dluhové pasti a nepodporují jakýsi populismus rozdávající ze státního. Je to docela dobrá výzva, protože neexistuje jediná strana, která by nám neslibovala, že nás vyvede z dluhové pasti. Taktéž nikdo své sliby neoznačuje za populismus a všichni říkají, že to co slibují, je propočtené a bude zaplaceno bez dalších extra nákladů pro státní rozpočet. A týká se to jak 13. důchodů tak různých skvělých slev pro zaměstnávatele. Čili řečeno jednoduše, Podnikatelé roku nám říkají, jděte volit koho chcete.

Samozřejmě někdo by mohl chtít lustrovat strany a jejich programy podrobněji, jenže kromě již obvyklého naříkání na levici by měl automaticky prověřit i pravou stranu politického spektra. Pokud by byl objektivní, tak by si všiml, že ti co dnes nejvíce křičí o šetření, tak ve chvíli kdy vládli, státní dluh v době prosperity zvyšovali stejným tempem jako byl zvyšován dříve a mediálně přitažlivých čísel deficitu rozpočtu dosahovali jen prožráním (samozřejmě na úkor našich dětí či spermií s vajíčky) rezerv ministerstev vytvořených jejich rozhazovačnými předchůdci.

Ale kde hledat v té sympatické výzvě nějaký populismus. Na webových stránkách iniciativy je ho krásný koncentrát. Za úroky z dluhu bychom totiž prý mohli ztrojnásobit přídavky na děti, o 60 procent zvýšit výdaje na školství, dát novým maminkám 120 tisíc (v roce 2006 byla částka asi o 20 tisíc korun nižší nazvána naprosto obludným populismem) či každému důchodci přidat 1700 korun. No jo, jenže není dnešní výše přídavků na děti, porodného, rozpočtu školství a úroveň důchodů opřena o aktuální deficitní rozpočet ?

Bankrot

Pokud nezvolíme ODS, čeká nás bankrot. Jen pod modrým praporem můžeme očekávat krásnou budoucnost a prosperitu. Ti druzí zlí totiž chtějí jen strašně rozhazovat a ODS má ESO v rukávě. No dobře, tolik lživé propagandy by asi stačilo a teď jak je to ve skutečnosti.

Bankrot nám nejpravděpodobněji v nějakém dostupném časovém horizontu nehrozí. Nevšimli si toho investoři, kteří riskují reálné peníze a ne jen stejně mizernou pověst politika nebo novináře, nevšimly si toho ani různé mezinárodní instituce. Faktem který každý vidí, jsou výdaje vyšší než příjmy, ale jak ukazují zkušenosti nejvyspělejších ekonomik, při rozumné míře je to situace udržitelná dlouhodobě, kterou kompenzuje hospodářský růst a při troše štěstí a rozumném daňovém systému jako například ve Skandinávii, lze občas dosáhnout i přebytkových rozpočtů. Nerozumný daňový systém jako například v Pobaltí, svým lákáním de facto pouze spekulativního kapitálu je velmi náchylný na různé otřesy a ačkoliv v dobách prosperity může vytvářet vyrovnaný rozpočet, tak v době sebemenšího zaškobrtnutí, spekulativní kapitál mizí a země nemá dostatečné příjmy pro svůj chod.

Krotit výdaje se zavazují před volbami všechny strany a věřit se jim dá zhruba podobně. Černé scénáře z lidí trochu dělají voly, protože předpokládají jakousi permanentní krizi, při tom stačí, že HDP se vrátí třebas i k pomalému růstu a nezaměstnanost začne mírně klesat a automaticky i deficit rozpočtu se zmenší. A virtuální riziko bankrotu se tím odloží zas do příštích voleb. Jediné co člověka občas napadne, není si ODS vědoma nějakého svého kostlivce ve skříní, který nám tu zůstal po jejím tříletém řádění a který znemožní naší zemi definitivně vyjít z krize ?

Proč se tedy najednou taková panika a strašení bankrotem? Samozřejmě důvod je jasný a jednoduchý, přichází volby a ODS si možná uvědomila, že když bude po tisící strašit voliče hlavně neexistujícím komunistickým nebezpečím a ty inteligentnější Paroubkovou bradavicí, tak to asi nezabere. Bohužel i u děsení lidí bankrotem je originalita zase nulová. Před volbami v roce 2002 ODS už tento trik použila, po výhře ČSSD měl nastat téměř konec světa a Česká republika měla skončit bankrotem jako Argentina. Jak země dopadla po vládě sociální demokracie v roce 2006 a jak vypadá po vládě ODS v roce 2010 (a paradoxně i při předchozím modrém experimentu v roce 1998) si každý může porovnat sám.

Ukřivděné žluté vlaky

Pan Jančura, majitel Student Agency, vytáhl do boje proti ošklivé ČSSD, která ho nepustila na železnice. Sice mu uniklo, že na krajích jsou velmi často koalice a na vládě za dopravu je zodpovědný člověk nominovaný ODS, tlouci do oranžové se mediálně vyplatí a i barevně je souboj citronu z pomerančem na obálkách poutavý. V aktuálně rozpoutané diskusi plné emocí a útoků ze strany soukromého dopravce zaniká pár drobností.

Student Agency je firmou která má obrat kolem 4 miliard korun. Loni dosáhla zisku necelých 30 milionů korun. Nevlastní vlaky, nemá žádné zkušené zaměstnance pro železnici. Ale zároveň tvrdí, že bude schopna zajistit dopravu pro téměř celou Českou republiku. Jak uvedl pan Schmidt ze společnosti RegioJet v duelu s Radkem Martínkem, jen na nákup vlaků pro Plzeňský kraj potřebují 1,4 miliardy korun.

Z nadšeného vstupu pana Jančury člověk má dojem, že dnes banky jsou schopny bez nejmenších problémů půjčit obrovské objemy peněz firmám bez majetku a s malým ziskem. Také dodavatelé vlaků splní všechny termíny a celý vozový park dodají bez chyb a bez pečlivého testování na našich drahách (vzpomeňme si jen na nové Pendolíno a jeho porodní bolesti na železnici). Samozřejmě, že toto jsou problémy Student Agency, které případně bude mít ošetřené ve smlouvách se svými dodavateli. Jenže, to člověka, který se ráno nedostane do práce asi moc zajímat nebude. Stejně jako kraji budou k ničemu nějaké smluvní pokuty, které by firma pana Jančury měla zaplatit, když lidé mu budou rozbíjet okna krajských úřadů, za to že nezajistil dopravní obslužnost seriózní firmou, schopnou závazkům dostát.

A na konec jen taková paradoxní perlička, kterou jaksi zatím nikdo nezmínil. Prázdná skořápka Student Agency není schopná z vlastních zdrojů začít sama podnikat na železnici v rozsahu, jaký dnes hlučně roztrubuje do světa. Jediné co jí to umožní, je daňový poplatník a jeho peníze, za které si pan Jančura postaví další firmu. No nepodpořte takový skvělý podnikatelský záměr.

Podojit bumbrlíčka

V posledních dnech jedním z hlavních témat diskuse je problém státního rozpočtu. Zatím situace vypadá tak, že případné záplatování deficitu půjde na úkor těch nejslabších, protože ti nemají dost síly a financí aby ovlivnili média a různé "experty".

Aktuální situace je mimořádná, proto by měla vyžadovat i mimořádná řešení. Jedním, které se téměř automaticky nabízí, je superdividenda ČEZu. Tento bumbrlíček každý rok generuje příjmy ve výši několika desítek miliard a nedá se předpokládat, že by se v nějakém blízkém a dokonce i vzdálenějším horizontu propadl do ztráty. Energetický gigant navíc nasyslil na účtu nerozděleného zisku a v kapitálových fondech 130 miliard korun (na dividendu je každoročně určeno jen 50 až 60 procent zisku).

Samozřejmě různí "hospodáři" spustili povyk, jak jde o populismus a největší pravicový ekonom neboli chemik Miroslav Kalousek přišel dokonce s absurdním tvrzením, že by ze superdividendy těžili jen soukromí akcionáři. Samozřejmě, že soukromí akcionáři by inkasovali přibližně 30 procent z vyplacené částky, ale stát by získal téměř 70 procent. Pokud by se rozdělovalo celých 130 miliard, tak by to pro stát činilo "bezvýznamných" 90 miliard. V dalších letech, při obecně předpokládaných ziscích ve výši kolem 50 miliard a každoročním vyplácení celého zisku v období krize by to mohlo být kolem 35 miliard.

Jedinou racionálněji znějící výtkou proti superdividendě a následnému využívání celého zisku je připomínka, že ČEZ se musí modernizovat a případně dále rozvíjet. Jenže když se podíváme na jeho tučný účet nasyslený z minulých let a připomeneme si expanzi této firmy do zahraničí a různé již běžící modernizační projekty, tak je docela jasně vidět, že zdroje v ČEZu na nutnou činnost byly a jsou a přesto firma dosahovala a dosahuje nádherných zisků*.

Co může být příčinou odporu některých lidí vůči vyplacení superdividendy ? Jistotu nemáme, ale když se člověk podívá na privatizační kulturu u nás ale i ve světě a falešné dogma o soukromém neboli nejlepším vlastníkovi, tak jistá nápověda by tu byla. V rámci jakéhosi "nutného" projektu, jako například přelití povinných odvodů penzijním fondům by mohl padnout návrh na privatizaci většího balíku ČEZu a při známé "šikovnosti" našich politiků by stát mohl velmi rychle přijít o majoritu a nebo rovnou by firma byla prodána celá. Co by nejpravděpodobněji udělal nový skvělý soukromý majitel ? Podobně jako v případě naprosté většiny jiných akvizic na celém světě, kde koupená firma měla spoustu volných prostředků by si rychle schválil výplatu .... superdividendy.* A občan by se měl radovat, tržba za ČEZ by pravděpodobně také doplnila kasičku penzijních fondů a dříve populisticky nerozdělený zisk by racionálně a moudře zamázl náklady na nákup energetického giganta jakési soukromé firmě. To se nám přeci vyplatí.

* Příklad: Řekněme, že by ČEZ nic nekupoval v zahraničí a nic nemodernizoval, v nákladech by byl jen normální provoz - víme samozřejmě, že to není pravda. Na proinvestování naprosto celého aktuálního zisku by potřeboval souběžně stavět přibližně 5 jaderných reaktorů najednou (na Slovensku bude se 50 procentním podílem podílet na rozestavbě Bohunic za 100 miliard a práce se odhaduje na 10 let). Reálnost takové situace může každý posoudit sám.

* Příklad: Telefónica O2 letos vyplatí 16,1 miliardy korun dividendy. Loňský zisk 11,6 miliardy. V roce 2006 po privatizaci byla vyplacena dividenda 14 miliard, ale zisk za rok 2005 byl 6,3 miliard.

Problémy rozpočtu a daně

Poslední dobou se můžeme často dočíst o špatném rozpočtovém výhledu na další rok. Deficit má přesáhnout dvě stě miliard a musíme velmi šetřit. Opatrně se naznačuje i možnost zvýšení daní, ale z toho jako vždy liberalisté dostávají osypky. V souvislosti s tímto tématem jsem narazil na zajímavý článek jakéhosi obchodního ředitele a podle tónu i představitele té nejvzdělanější a nejkrásnější části populace neboli voliče pravice. Autor tam čerpá z informací a formulací velkých expertů z TV Nova a jeho závěry jsou jasné, i když byla krize tak díky snížení daní jsme vybrali v roce 2008 na daních více než za vlád ČSSD.

2005 (ČSSD)
2006 (ODS)
2007 (ODS)
2008 (ODS)

Daně právnických osob
100,27
141,8
166,4
127,6

Daně fyzických osob
94,78
136,8
151,5
95

Hospodářský růst
6,3%
6,8%
5,9%
3,1%

Bohužel jak experti TV Nova tak i pan obchodní ředitel dokazují, že pravice, spíše než elita, je spolek prolhaných demagogů nebo ekonomicko politických analfabetů. Je sice krásné, že rok 2006 a 2007 byl připsán vládě ODS, ale je to naprostý nesmysl, protože v těchto letech se platily daně podle modelu nastaveného předchozí vládou. Takže zrovna u výběru daní je jasně vidět, že superhrubý rovný experiment místo zvýšení příjmů vedl k jejich poklesu. Rozdíl je nějakých 95 miliard, což se mimochodem velmi blíží částce, o kterou nejlepší chemický ministr financí Kalousek zvýšil státní dluh v roce 2008.

Na výše uvedených číslech je vidět, že změna systému způsobila propad. Vysvětlení pravicové je samozřejmě jasné, jednoduché, ale naprosto lživé. Na vině totiž není zavedení rovné daně ale prý nadcházející krize. Tuto hloupost velmi jednoduše vyvrací další čísla.

Vývoj HDP na jednoho obyvatele v Kč
2005 - 291 561
2006 - 313 868
2007 - 342 494
2008 - 354 410

Vývoj registrované nezaměstnanosti
2005 - 8,97
2006 - 8,13
2007 - 6,62
2008 - 5,45

I slepý člověk zde jasně vidí, že HDP v roce 2008 bylo výrazně vyšší než v roce 2005, taktéž počet lidí co platí daně neboli jsou zaměstnaní byl také výrazně vyšší. Výkřiky že růst byl pomalejší jsou naprosto nesmyslné, protože neustále docházelo k růstu tudíž by se výnosy měly zvyšovat (ba, díky milované Lafferově křivce by se tempo mělo zrychlit). Při dnešních debatách o tom co s rozpočtem výše uvedená čísla jasně dokazují, že progresivní daň a mírné zvýšení daní právnickým osobám by měly být v zásobníku řešení každého poctivého a nezaslepeného liberalistickými nesmysly hospodáře.

Neudržitelný průběžný systém

V sobotu televize Nova ve zprávách postrašila občany stárnutím populace a údajnou nutností reformy, která by spočívala v přesunu peněz od státu k soukromníkům. Argumenty pro to dodal tradičně komunistický liberál pan Ševčík a také jakási analýza čirou náhodou provedená soukromou pojišťovnou.

Je opravdu budoucnost důchodců tak černá, jak jsme se dozvěděli z této reportáže ?

Tak prý už za dvacet let důchod bude činit jen dvacet procent hrubé mzdy a to nebude stačit ani na ty nejzákladnější potřeby. Tato perla vypadla z úst přebarveného komunisty Ševčíka a ve světle dalších údajů vypadá velmi zvláštně. Za posledních patnáct let poměr důchodů k průměrným hrubým mzdám klesl pouze o 4,4% z tehdejších 44,4% na dnešních 40% (k čistým je to kolem 50%). Pan Ševčík věští jakýsi záhadný rapidní pokles, který nepotvrzují žádná data z minulosti, neboť průměrné dožití v minulých letech také rostlo stejně jako rostl i počet důchodců - i tv Nova uvádí nárůst o 10% za minulých deset let.

Další zajímavý údaj přináší Česká zpráva sociálního zabezpečení. O hrůzo, Nova i analytici pojišťoven říkají, jak v budoucnu bude stále méně lidí platit na jednoho důchodce. A znovu máme situaci, kdy dožití roste, počet důchodců také roste ale .... počet poplatníků na jednoho důchodce v posledních letech je stabilní, či dokonce se dá říci že mírně ale přeci také roste. Stačí se podívat sem, v roce 2001 to bylo 2,44 poplatníka na jednoho starobního důchodce a loni to bylo 2,5.

Co je na konec nutno zmínit je i fakt, že průměrná mzda od rozpadu Československa rostla rychleji než důchody a to znamená, že rostl rychleji i základ pro odvody na důchodové pojištění. V žádné z PR zpráv důchodových fondů, které tak nadšeně přinášejí média, jsem nezahlédl ani zlomek informace, kde by v budoucím vývoji byl tento fakt započítán. Pokud mzdy dlouhodobě porostou nad inflaci (jak bylo v minulých letech), tak logicky ani mírný pokles poměru důchodu ke mzdě nemusí automaticky znamenat pokles životní úrovně. Samozřejmě dochází také k růstu produktivity práce, kterým se katastrofické prognózy nezabývají.

Letos z důvodu krize stát na důchody na rozdíl od loňského roku určitě vydá více než vybere, jenže tato situace podle PR analytiků a hodných pojišťoven, které si na krk chtějí uvázat nepracující stárnoucí populaci a nezištně jí rozdávat stovky miliard, měla být už stabilně deset let a každoročně se jen zhoršovat. Spletli se dříve, ale nyní již mají pravdu ?

Penzijní fondy jsou řešením Ďábla

Jsem narozen v roce 1982. Patřím tedy ke generaci, která nemá podle současné demografické křivky a jejího předpokládaného vývoje příznivé vyhlídky na to, že by si ve stáří, dopřeje-li Bůh delšího života a relativního zdraví, příliš rozpustile užívala ze starobní penze vyplácené na základě současného průběžného důchodového systému. Početně silné ročníky narozené v sedmdesátých letech a početně slabší ročníky z let devadesátých a dalších to prostě reálně neumožňují. Demografické analýzy ukazují, že poměr počtu plátců sociálního pojištění k počtu příjemců starobních důchodů bude klesat, tzn. bude také klesat reálná hodnota vyplácených penzí vůči průměrné mzdě při předpokladu zachování stávajících parametrů průběžného systému. To je ostatně věc většině (nejen) české společnosti známá. Nemá smysl před tím zavírat oči, ale na druhou stranu přesné výpočty jaké budou důchody až do roku 2100 jsou trochu úsměvné, je to něco jako kdyby za císaře Františka Josefa počítali jaké budou důchody v roce 2000. Neznámých vstupních parametrů je prostě příliš mnoho a stále výrazně převažují nad parametry známými.

Co s tím? Je potřeba okamžitě změnit ten současný systém, reformu! – zní jednoduchá rychlá odpověď mnohých. Významnější české pravicové politické strany, většina těch prohlašujících se za středové a někteří „nezávislí“ ekonomové (z nichž Ti nejhlasitější přímo působí v penzijních fondech nebo dokonce v jejich asociaci) prohlašují, že takové reformní řešení mají – a to postupně nahradit současný státní průbežný systém soukromými penzijními fondy. Jenže systém založený na penzijních fondech má mnoho úskalí a domnívám se , že ve výsledku je to systém pro každou generaci horší bez ohledu na aktuální demografickou situaci.

Pozastavme se nejprve nad problematikou zásluhovosti a solidarity. V čistě tržním systému penzijních fondů solidarita neexistuje a navíc dochází ke znevýhodnění žen, protože fondy kalkulují s vyšším věkem jejich dožití, tzn. stejně vysoká naspořená částka při shodném věku na začátku čerpání penze jako u mužů znamená nižší mesíční penzi pro ženu. Zásluhovost zde existuje stoprocetní příjmová, ovšem vůbec žádná společenská. Například výchova a materiální zajištění dětí, které znamenají mnoho vynaloženého času a peněz, zohledněna vůbec není. Naopak, v případě státního průběžně financovaného systému lze nastavit parametry zohledňující zásluhovost a solidaritu politickými rozhodnutími učiněnými na základě demokratického konsenzu.
Mnoho lidí je přesvědčeno o tom, že systém penzijních fondů je nezávislý na demografické křivce. To je jeden z argumentů politiků, kteří takový systém prosazují. Jenže hodnota peněz se může hodně měnit. Pokud bychom například teoreticky neměli téměř žádné děti a skoro všichni bychom se rozhodli odejít ve stejném okamžiku do penze, tedy by téměř nikdo nepracoval, nevyráběl, neposkytoval služby, atd., ani naspořené milióny by nám nebyly nic platné, neboť hyperinflace (vzniklá v důsledku dramatického poklesu nabídky vůči poptávce) by je znehodnotila. Tedy argument o demografické křivce neobstojí. Zde jsou zranitelné oba dva diskutované systémy.

Dalším problémem penzijních fondů je jejich častá neschopnost zhodnotit již vložené peníze svých klientů v průběhu spořící fáze alespoň o inflaci. Odpovědí jejich zastánců na tento problém je umožnit jim více investovat do rizikovějších aktiv jako jsou akcie, výnosnější korporátní dluhopisy a podobně. Nedávné zkušenosti z finančních trhů však ukazují, že tudy cesta asi také nevede ...

Nezapomínejme ani na vysoké režijní náklady fondů (ti finanční poradci co vám občas volají nebo vás navštěvují to nedělají z charitativních důvodů) nebo na možnost ekonomické kriminality při správě vašich peněz (jak velkou šanci dáváte tomu, že hromada peněz, o které se za vás během čtyřiceti let stará množství anonymních lidí zůstane kompletně nerozkradena?).

A co se současnými a brzy nastávajícími penzisty? Tito lidé byly a jsou součástí stávajícího systému, celý život do něj platili a nyní již nemají čas na to spořit do fondů. Odkud by se na jejich důchody vzali peníze? Jednoduché řešení – stát se více zadluží, prodá penzijním fondům, kam budeme posílat peníze, svoje dluhopisy. Do státních dluhopisů ostatně penzijní fondy investují největší část svého kapitálu. Fakticky jsme tedy opět u průběžně financovaného systému, jen se na něm navíc přiživí docela dost managerů, finančních poradců, reklamních agentů a možná i nějaký ten Kožený...

Při uvážení všech těchto zmiňovaných faktorů mi v současnosti propagovaný systém penzijních fondů připadá spíše jako řešení od Ďábla.

napsal Ernesto

A začneme šetřit

jak nám doporučuje náš vyznamenaný ministr financí. Jen mi chybí vysvětlení, proč tak zarputile prosazoval (a s pomocí zmasírovaných přeběhlíků prosadil) rozpočet na rok 2009 s výhledem hospodářského růstu 4,8 %, když v té době už bouchala krize na dveře!
To, že ČSSD takový rozpočet odmítala, je bezesporu plusem v její prospěch.

Co je to státní rozpočet?
Státní rozpočet je bilance, která stanovuje předpokládané příjmy a výdaje státu na jednoroční období. Výsledkem je peněžní fond, který je tvořen příjmy a z něhož se financují výdaje státu.
Příjmy jsou běžné (opakované) a jednorázové (prodej majetku státu). Zrovna tak jsou výdaje opakující se a povinné (mandatorní) a jednorázové (investiční v daném období). Dále do rozpočtu patří splácení státních půjček. Pokud se při tvorbě státního rozpočtu předpokládá schodek, musí být řešeno i jeho zafinancování (návratné půjčky od českých či mezinárodních bank).
Jednou ze zásad tvorby státního rozpočtu je i zásada reálnosti a pravdivosti. Domnívám se, že tato zásada byla při loňské tvorbě letošního rozpočtu hrubě politickým rozhodnutím porušena.
Pokud se totiž tvrdošíjně prosazovalo, že HDP bude růst o 4,8 %, došlo k výraznému zkreslení příjmové stránky rozpočtu do nereálných nadměrných hodnot. Pokud byly k tak nereálně definovaným příjmům postaveny obdobné výdaje, tak aby vznikl schodek jen 38 mld. Kč, je letošní rozpočet absolutně mimo jakoukoliv realitu.
Přitom už při schvalování vláda pohodově prohlašovala, že očekává, že skutečný rozpočet musí být jiný, ale protože se prý dá jen těžko odhadnout jaký, tak prostě budeme čekat. Hned v novém roce začala být veřejnost oťukávána – nejdříve, že schodek bude maximálně 80 miliard (na to reagovalo ČSSD odhadem schodku na nejméně 130 miliard Kč), pak se i vláda přiklonila k tomuto číslu, ovšem dnes už někteří ekonomové hovoří o schodku až 200 miliard Kč!
A zaplať Pánbůh, že parlamentem neprošel návrh zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, to by ten schodek ještě dále narostl.
Dnes se tedy manipuluje s odhady schodku, ale mlčí se o loňské nesmyslné tvorbě tohoto rozpočtu. Ministr Kalousek operoval tehdy hlavně prohlášeními, že v turbulentní době „neví, čeho se při tvorbě držet“. Pokud se zamyslíme nad výše definovanými pojmy rozpočtových příjmů a výdajů, je zřejmé, že už tehdy bylo možno bez zaváhání počítat s mnohem nižšími příjmy, protože i staré Blažkové bylo jasné, že letos žádný růst produkce o 4,8 % nebude (ale vzpomeňme si, že Topolánek, Kalousek a dokonce i guvernér ČNB ještě na podzim hovořili o tom, že finanční krize se Česka nedotkne, zamlčeli ovšem přitom, že světová recese se státu s otevřeným proexportním hospodářstvím dotkne velice značně).
Máme tedy rozpočet s nereálnou příjmovou stránkou a udržení výdajů (které možná nemusely být tak vysoké) půjde na vrub schodku. A schodek to je přece zadlužení do budoucna; kde jsou tedy nyní ty řeči o tom, jak ČSSD zadlužuje budoucí generace, což ODS nedovolí?

Pro rozhodování v podzimních předčasných volbách bude účelné se zamyslet nad principy, které strany pro ekonomiku státu volí.
Pravicoví ekonomové kritizovali vlády ČSSD, že v době rozmachu pracují se schodkovými rozpočty.
Levicoví ekonomové nyní kritizují vládu ODS, že pracuje od samého počátku s nereálným mocensky prosazeným rozpočtem (lze si připomenout parlamentní diskusi při jeho schvalování, kritizován byl silně, ale jeho obhajováním a zdůvodňováním se vláda příliš neobtěžovala, své hlasy měla jisté).

K zodpovězení pro rozhodování občanů ve volbách by dnes bylo žádoucí:
a)prezentovat, jaký dopad dnes mají proinvestované schodky za vlád ČSSD – kladný nebo záporný?
Byli bychom na tom lépe nebo hůře? Jak se proinvestované prostředky vrací?
b)prezentovat, jak by se dnes hospodařilo, kdyby letošní rozpočet byl vloni postaven na reálném sníženém odhadu příjmů, kdyby tedy plánované výdaje byly od samého počátku osekány.
Dnes jsou totiž tyto výdaje zaplánovány a počítá se s nimi. Kdyby se byl rozpočet postavil na reálném odhadu příjmů, musela by dnes ministerstva hospodařit velmi úsporně a nemuselo by se hovořit o obrovském nárůstu schodku (asi bychom se obešli bez transportérů Pandur a podobně). To se možná mohlo zajistit i zvýšením částky na vládní rozpočtovou rezervu na úkor jmenovitě určených výdajů.

Pro rozhodnutí voleb by tedy neměly stačit stále nám v novinách podstrkované sympatie či nesympatie k jednotlivým politikům, ale dobře udělaná volební kampaň, zaměřená na ekonomiku.

Napsal Onlooker

Mýty o šrotovném

Již nějaký čas šrotovné vzbuzuje větší zájem médií a veřejnosti. Díky tomu, že návrh spolu s mnoha dalšími je z dílny sociálních demokratů, kteří přeci nikdy žádné návrhy či program nemají, zákonitě musela přijít tvrdá mediální masáž. A jejím výsledkem je vzik a opakování několika falešných mýtů.

Šrotovné je údajně nízké a proto ho nikdo nevyužije a nemá smysl. Samozřejmě, člověk není věštcem a nemůže říci přesně kolik lidí si pořídí nový automobil výměnou za starý. Ale pokud se rozhlédneme po jiných zemích, kde takovýto příspěvek funguje a i v podobné či dokonce nižší výši, tak je jasné, že část populace ho opravdu využívá a je proto téměř jisté, že stejné to bude i u nás.

Šrotovné je nějaká další dávka, která zruinuje náš nebohý rozpočet (občas se paradoxně objevuje souběžně s prvním mýtem i když ho vlastně vylučuje). Toto absurdní tvrzení je velmi oblíbené, i když vyvrátit ho dokáže i dítě ze základní školy po probrání první hodiny procent v matematice. Šrotovné ve všech navrhovaných plánech se pohybuje kolem tisíce eur neboli dvaceti pěti až třiceti tisíci korun. Nyní se stačí jen podívat, jaké jsou nejnižší ceny nových aut a jaká se platí daň a je naprosto jasné, že tento argument je zcela pomýlený. Jak potvrzuje i příklad ze Slovenska, kterému se ale samozřejmě příliš prostoru v novinách nedalo, výdaje jsou nižší než příjmy z daní a správních poplatků. A to Slovensko mělo šrotovné dokonce průměrně o něco vyšší než navrhované u nás. Navíc těžko lze přesně vyčíslit další příjmy do rozpočtu (a nebo alespoň omezení státních výdajů), ale není toho málo. Jen pro příklad, firmy vyrábějící auta a součástky i dealeři aut budou mít díky vyšší poptávce také vyšší zisk, no a ten je samozřejmě zdaněn. Tyto společnosti zaměstnávají pracovníky, kteří platí daně, odvádí sociální a zdravotní pojištění a v případě problémů, omezení výroby nebo dokonce krachu by jejich zaměstnanci nejenže by nic neodváděli, ale přeci by velká část z nich přešla pod ochranná křídla státního rozpočtu a jejich omezené příjmy by ovlivnily další osoby, které jim prodávají zboží a služby.

Oblíbené je také tvrzení, že šrotovné podpoří jen cizí automobilky a náš průmysl z toho nic mít nebude. Jak jinak i zde jde o omyl a to ze dvou důvodů. Nejoblíbenějším autem zůstává přeci stále Škoda a ta zvláště díky tomu, že se do požadované cenové kategorie pro využití šrotovného vejde, tak rozhodně bude mít svůj podíl na tržbách. Ale přeci automobilový průmysl nejsou jen montovny hotových dílů, je to i výroba různých komponentů a samozřejmě je navázána i výroba surovin pro ony komponenty. A tady již bude asi velmi málo značek automobilů na světě, které by neměly v sobě něco, co pochází z České republiky.

Nejracionálněji zní mýtus o odložení problémů do budoucna, neboť prý si všichni ponakupují auta nyní a za rok již nikdo auto nebude chtít. Ve skutečnosti to také tak úplně není. Šrotovné budou moci využít pouze ti, kteří odevzdají auto starší deseti let. A to jsou lidé, kteří v minulosti náš automobilový průmysl stejně podporovali jen minimálně a případné nákupy řešili pouze přes ojetiny. Co konec konců potvrzují všechny dřívější statistiky ohledně dovozů ojetých aut.

Co je smutné, že celá diskuse se koncentrovala pouze na dílčích čistě ekonomických aspektech. Proti pozitivnímu bezpečnostnímu a ekologickému dopadu obnovy automobilového parku snad nikdo seriózně nevystupoval. Tam totiž opravdu asi nelze nic, co zní přinejmenším trochu vážně, namítnout a to je při tom na celé zásadě šrotovného a i naší budoucnosti nejdůležitější.