Tlustá čára za slušností

Počátkem týdne se začaly objevovat informace o tom, že se ministr financí Vlastimil Tlustý dohodl na smírném řešení sporů s Nomurou a ukončení všech arbitráží. Podrobnosti byly slíbeny na čtvrtek. Obával jsem se, že Tlustý přistoupí na cokoliv, jenom aby sám sebe mohl prohlásit za zachránce státu, pochlubit se, jak vyřešil vleklé problémy, a současně vyčíst předchozím socialistickým vládám neschopnost.

Čtvrtek je dnes a ukazuje se, že skutečnost je mnohem horší, než jsem si dokázal představit. Dohoda, kterou Tlustý s Nomurou uzavřel a Topolánek schválil, totiž narýsovala tlustou čáru za politickou slušností. Jeden z bodů dohody totiž zní, že vláda požádá prezidenta, aby tento zneužil (slovo využít se v tomto opravdu nehodí) svého práva a udělil milost manažerům Nomury, stíhaným v České republice za hospodářské delikty. Jak moc je pravděpodobné, že Klaus svým stranickým soudruhům nevyhoví? Ale takové řešení znamená, že jsou pošlapány základy právního státu, protože exekutiva zcela nepřípustně zasahuje do sféry moci soudní. Znamená to, že dnes rozhodují o vině a nevině politici místo soudců? Ať vzpomínám, jak vzpomínám, napadá mne pouze jediný precedent - politické procesy 50. let. Tehdy také dostávali soudci z ÚV KSČ již hotové rozsudky. Signál, který tak vláda vysílá celému světu, je jasný: napříště již budou všemožní hochštapleři vědět, že si v České republice mohou dělat co chtějí, protože stačí zajít na Hrad, domluvit se, a soud na ně nedosáhne.

Je pravda, že Tlustý velmi pravděpodobně zachránil pro stát 40 mld. za prohranou arbitráž (a lze spekulovat o tom, že se stát připravil o zisk 120 mld. z druhé arbitráže). Stojí nám to za to? Jsme opravdu tak chudí, abychom se pro 40 mld. změnili na banánovou republiku? Mám vážné obavy, že i lidožraví afričtí diktátoři se prodávají dráž, než za kolik Vlastík Tlustý prodal poslední zbytky demokracie v ČR. Pamatuji doby, kdy se politici za podobé postupy styděli a snažili se je před veřejností všemožně tutlat. Doba se však, zdá se, změnila. Vlastimil Tlustý se za dohodu (či spíše komplot) s Nomurou nejenom nestydí, ale ještě se jím chlubí. A vlastně, proč ne? Kdo by se odvážil starat se o demokracii, když je třeba bojovat s Paroubkem a komunisty. Voliči, unavení pečlivě naplánovanou neschopností sestavit vládu, a s ústy zacpanými spotředním zbožím, do příštích voleb beztak rádi zapomenou. Vlastimil Tlustý se zasloužil o budování demokratury v České republice.

Pokud tedy ODS trpí ve svém středu muže, jako je Tlustý, znamená to, že jeho jednání schvaluje. ODS tak dává najevo, jaký názor mají její členové na dodržování zákonů a správu státu. Co ještě se musí stát, aby stoupecni ODS pochopili, že této straně jde o demokracii až v poslední řadě?

poslal Tribun

Marek "Bormann" Dalík

Celkem poklidné pokongresově povolební vyjednávání o možném tvaru budoucí vládní koalice rozbouřil premiérův tajemník Marek Dalík. V nahraném skrytou kamerou rozhovoru vysvětlil redaktorovi Mladé Fronty, že celá jednání s ČSSD jsou jen takovou hrou vedenou naoko a ODS si zajišťuje podporu přeběhlíků. Konkrétně zmínil odvážný lakmusový papírek Pohanku, se kterým prý již je vše domluveno a naznačil, že jsou vedeny rozhovory s větší konstruktivní skupinkou.

Jak taková jednání mohou vypadat, se ukázalo při poslední vládní krizi v Polsku. Tam nejsilnější vládní strana Právo a Spravedlnost (v Evropském Parlamentu blízký spojenec ODS, který pomáhal občanským demokratům s volební kampaní) se snažila získat podporu poslanců za pomoci tak zvané politické korupce. Skrytá kamera ukázala poslankyni, která od ministra žádá pro polské racionální a odvážné přeběhlíky posty a případnou pomoc od vnitra v různých již rozjetých kauzách proti ní. Ministr pomoc v rámci možností přislíbil, bohužel nepočítal s tím, že celé to byla past nastražená soukromou televizí a onou "přeběhlickou" poslankyní. Protože Marek Dalík naznačil, že údajní přeběhlíci něco chtějí a ODS posuzuje co je možné a co není, tak je dosti pravděpodobné, že pokud se taková jednání vedou nebo s poslancem Pohankou už vedly, tak mají či již měly dosti podobný scénář. Zvláště, když si člověk vzpomene, na čem byla založena ona Pohankova údajná odvaha ukončená vystoupením z klubu ČSSD.

Na reakci Mirka Topolánka jsme museli počkat několik dní. Pravděpodobně v té době znovu zjišťoval, jestli za akcí proti jeho pravé ruce, se kterou stojí a padá, nestojí znovu nějací záhadní "zmrdi" uvnitř, kteří chtějí konečně ustřelit všemocného Marka "Bormanna", aby už přestal omezovat přístup k vůdci. K jakým názorům ohledně vnitrostranického dění dospěl se asi nedozvíme, ale jeho reakce pro veřejnost je známá.

V prvním bodu se premiér dušuje, že občanští demokraté neloví přeběhlíky z řad sociální demokracie a nenabízí jim peníze ani je nevydírají. Bohužel asi pan Topolánek viděl trochu jinou nahrávku, protože bránit se proti něčemu, z čeho je nikdo nenařknul je zbytečné, ale leccos může naznačovat. Marek Dalík v rozhovoru odmítl, že by v jednáních šlo o peníze a o vydírání tam také nešlo. Jen se mluvilo o nějakých požadavcích, které ODS posoudí. S tím lovením si asi ODS sama není příliš jistá, co zrovna dělá nebo spíše, co zrovna říká. Přece první místopředseda Bém v rozhovoru pro Lidové Noviny z 12. listopadu říkal: "A zdůrazňuji, že my nehledáme jednoho přeběhlíka typu pana Pohanky. My hledáme významnou politickou sílu uvnitř ČSSD."

V druhém bodu se dozvídáme, že Marek Dalík se nedopustil ničeho nečestného. Jestli žádného přeběhlíka nelovil a zradu v jednáních neplánoval, tak přinejmenším v rozhovoru lhal a to čestné asi příliš nebylo. Jestli se účastnil plánování nějakého předem vypočteného podrazu či nabízel trafiky přeběhlíkům nebo dokonce i zákulisní řešení policejního vyšetřování, tak přece o cti asi taky nemůže být řeč. A o tom, jak čestně vypadala první Dalíkova reakce na článek Mladé Fronty, snad ani není nutno mluvit.

Třetí bod je nejzábavnější. Dalíkovy názory jsou prý plně v souladu s oficiálním stanoviskem ODS. Ten kdo pečlivě sledoval nahrávku, ví, že hlavním názorem pana Dalíka je, že ČSSD se má v rámci revanže (neboť pro ODS je prý Jiří Paroubek nedůvěryhodný) podrazit a postavit vládu na přeběhlících. Nějaké reformy či očista společnosti tam byly zmíněny jen velmi okrajově.

Jistou perličkou na dortu je i výmluvné hradní mlčení. Kolikrát jsme před druhým pokusem slyšeli od prezidenta, že se mu vláda opřená na přeběhlících hnusí. Druhou šanci dostal znovu Mirek Topolánek, z modrých kruhů se ozývají hlasy sympatie k "racionálním" poslancům ČSSD (a to nejen od pravé ruky Mirka Topolánka, ale i od prvního místopředsedy ODS, který má prý velmi dobré vztahy s naší nestrannou hlavou státu, či od předsedy poslaneckého klubu občanských demokratů) a Václav Klaus najednou nic neříká. Že by si najednou připomněl, jak vítal ve své milované straně bývalého poslance ČSSD Tomáše Teplíka ?

Ne, které znamená ano

Kdo čekal, že aspoň svým kongresem ODS dokáže určitou zásadovost, musí být velmi zklamán. Rok tvrdé antiparoubkovské kampaně, kterou občanští demokraté společně se spřátelenými novináři vedli, pravděpodobně teď pomalu končí. Ačkoliv první den kongresu byl držen ještě v klasickém minulém tónu a obohacen, dokonce i na naše politické podmínky extrémní, dávkou vulgarity delegáta France, tak den druhý vše vysvětlil. Mirek Topolánek dostal jasný mandát k dalším jednáním se sociálními demokraty a poslankyně Němcová, která se jako jediná bez úhybných manévrů výrazně postavila proti dalším rozhovorům s ČSSD, vyhořela hned v prvním kole hlasování.

Občanští demokraté si sice zakázali opoziční smlouvu a klasickou velkou koalici, ale nějaké duhové řešení bude ve svých důsledcích právě tou zapovězenou velkou variantou. Dokud bude zájem obou velkých stran na takovém projektu trvat, drobnější partner či partneři nebudou mít mnoho možností cokoliv ovlivnit. A v případě nějakých buřičských nápadů drobotiny nebude pro velké problém hovořit jen s nějakou "racionální, konstruktivní a státotvornou" frakcí či ponechat na ministerském stanovisku původního nominovaného experta v roli fíkového lístku a spolupráci v parlamentu přímo se stranou ignorovat. Hlasů pro toto jednání bude mít přechodná duhově velká vláda reforem, předsednictví v Evropské Unii či národní shody dostatek.

Akceptace pro sestavování vlády s ČSSD bude nejpravděpodobněji znamenat hřebíček do rakve pro vysoké preference ODS, přinejmenším na nejbližší období. Velká část voličů občanských demokratů nevolí tuto stranu z lásky k modré šanci či pro krásné modré oči nejpoctivějších a nejslušnějších politiků v této zemi. Po intenzivní mediální přípravě si mysleli, že hlas pro ODS je jedinou možností, jak zastavit údajné strašné nebezpečí, jakým je pobyt ČSSD v Kramářově vile. A najednou jejich jediný spasitel již po třetí po volbách přemýšlí o vládě, která bude úzce spolupracovat s "mafiánem" Paroubkem a jeho "zločineckou" stranou.

Demokratické způsoby získání moci ve svobodné zemi

Tento supervolební rok dává možnost sledovat v krátkém časovém úseku různé jevy na politické scéně. Třeba význam slova demokracie. Toto slovo používají politici mnohem více, než třeba neumím, pokazil jsem, nezvládnu to, jenž se v běžné mluvě vyskytují přece jenom častěji.

Mám s tím totiž problém. Nechápu přesně jeho význam. Už v základní škole mi říkali, že je to v překladu „vláda lidu“. Vzhledem k tomu, že většina lidí zůstává ale na volby doma, tak se mi to ale nějak nezdá. Dnes nám ale mnoho výrazů, které se používaly dříve taky moc neřeknou. Například: Sirény, Medusa, spravedlnost, solidarita…

Nezbývá mi tedy nic jiného, než stejně jako malému dítěti učícímu se mluvit, odvodit význam slova od činů, se kterými se pojí.

U nás vládnou politické strany, které volí lid. Odborně se to nazývá „zastupitelská demokracie“. Znamená to, že luxusními auty budeme jezdit, v luxusních bytech bydlet a dalších poslaneckých výhod si budeme užívat prostřednictvím námi zvolených zástupců. Kdo to přesně bude můžeme ovlivnit pouze pomocí preferenčních hlasů. Kandidáty si navrhují samy strany pomocí takzvané „vnitrostranické demokracie“. Co to znamená, nám předvedl před volbami Bursík, když způsob primárek byl jiný pro každé místo na kandidátce, a potom pro jistotu každého, kdo projevil špetku vlastního názoru, vyloučil.

Ale to vlastní rozhodování je přenecháno lidu. Ten aby byl v obraze, získává informace z médii. To jednak z těch nezávislých a pak z veřejnoprávních. Ty nezávislé, jsou opravdu nezávislé. Ponejvíce na objektivnosti a pravdě. Když si přečtu komentář MF Dnes, nebo proslov politika ODS, nezaznamenávám sebemenší rozdíl. Ty veřejnoprávní jsou ještě dál, a jejich novinaří dokonce kladou na tiskovkách ty správné otázky, aby politikům z ODS přihráli na smeč.

Předvolební kampaně stran byly naštěstí spravedlivé. Kdo si co zaplatil, to měl. Proto třeba v Praze nebylo vidět před komunálními volbami nic jiného než modré z nebe, jenž ODS slibovala. Volič měl tedy jistě dostatek informací, pro svoji volbu.

Další působení na voliče bylo pomocí pár „incidentů“, do kterých se připletli levicoví politici. Po zkopání, zmlácení železnou tyčí, či profackování přímo před televizními kamerami, byly oběti označeny za opilce, lháře a pošpinitele cti. Pro voliče, kterým nebylo jasné, co to jsou za prasata, byl dán jasný příklad, co by se mohlo stát i jim, neproberou-li se ze svého blouznění.

Když voliči odvolí, tak je potřeba se ujistit, že jejich hlasy jsou platné. Hlavně v případech, kdy jejich volba byla těžko vysvětlitelná (nevyhrála ODS). A tak vadí nejen několik neorazítkovaných obálek, rozdávání věcí při kampani, zaparkované oranžové auto před volebními místnostmi, či nebožtík na kandidátce. Ale i třeba rozdíl pouhých 24 hlasů, jako v případě Patra Pitharta. Mohli se splést, tak proč to nezkusit?

A když toto všechno selže, stále ještě není nic ztraceno. Jimi zvolení zástupci jsou totiž naprosto nezávislí (a hlavně neodvolatelní). A není problém se jich poptat, co si o dané situaci myslí a nabídnout jim nějaké konstruktivní řešení (a pár miliónů k tomu).

Tak jsem rád, že se mi povedlo si utvořit obrázek o tom, co je to ta demokracie. Nebo diktatura? Sakryš, co že jsem to zjišťoval?

poslal Elf

Komu se nelení, tomu se zelení…

…řekli si zřejmě před časem představitelé Strany Zelených u nás a přišli iniciativně v čase povolební patové situace při snahách sestavit vládu s řešením, které, ač pro některé z nás těžko přijatelné, zdálo se býti vedeno snahou vyřešit problém zablokované politické situace, táhnoucí se již nepříjemně dlouhou dobu.

Tímto řešením měly být předčasné volby na jaře 2007 a zejména zelenými předkládaný návrh změny zákona, který měl usnadnit vyhlášení předčasných voleb bez toho, aby bylo nutno projít nynější procedurou tří pokusů o sestavení vlády, jak káže současná ústava. Pomineme-li fakt, že každá změna pravidel v „průběhu hry“ je minimálně nevhodná a připustíme-li, že zapálená angažovanost zelených byla vedena jen a pouze snahou o co nejrychlejší vyřešení patové situace, mohli bychom třeba přivřít oči a za jistých okolností i s takovýmto řešením souhlasit. Mnoho z nás bylo jistě ochotno hodit za hlavu fakt, že „naši“ zelení, všude jinde spíše levicoví, až příliš okatě prostřednictvím pana Bursíka propagují jen a pouze zájmy pravice. I přesto se mnohým z nás mohla zalíbit aktivita nové parlamentní strany, která se tváří solidně a nezaujatě, která mohla opravdu vypadat jako jen a pouze snaha o co nejrychlejší a nejvhodnější řešení nastálé patové situace. Jistě, takovéto řešení se zdálo být jedním z mála možných v době, kdy proti sobě stály dvě nejsilnější strany s pevnými spojenci v blocích sto proti stu. Co je však možno myslet si o Straně Zelených dnes, za situace, kdy se po pěti a půl měsících konečně na naší politické scéně hnuly ledy a vypadá to, že by ony nejsilnější strany mohly dojít ke společnému kompromisu a zelení přesto neustále směšně vedou svou o předčasných volbách? Není samozřejmě pochyb, že tato jejich snaha byla pouze účelová a zelení se nyní zcela sami odhalili. Nebyla totiž vůbec vedena touhou po vyřešení patu, ale jen a pouze touhou po získání většího zastoupení v poslanecké sněmovně, kterého by zelení zřejmě dosáhli v nových volbách, jak v současnosti napovídají jejich preference v průzkumech agentur. Nač by jinak byla jejich snaha za každou cenu prosadit předčasné volby v době, kdy situace zjevně spěje k vyřešení ústavní cestou bez nutnosti jejich úprav? Zkrátka v podání Strany Zelených účel světí prostředky a zjevně i za cenu znásilňování ústavy. Inu, buďme rádi, že se nám ti naši solidní zelení vybarvili včas a nezapomeňme do těch příštích voleb, doufejme řádných, v jakých barvách…

poslal Vasco 75

Prebehlik

Po jmenování Mirka Topolánka dvojjediným premiérem, z novin a projevů představitelů občanských demokratů, téměř úplně vymizely útoky na případného přeběhlíka nebo jejich skupinu. Výrazné utlumení protipřeběhlické kampaně je ale trošku dřívějšího data. Naprostou náhodou se přibrzdila po vystoupení poslance Pohanky z klubu ČSSD, jeho podpoře pro ministra z ODS Pospíšila a pozdější neúčasti při hlasování o referendu ve věci raketových základen.

Část špiček ODS tehdy vysvětlovala, že stále nechce podporu přeběhlíků. Upřesnil to ale hned 25. října šéf modrých poslanců Tluchoř, který opuštěného Pohanku nechtěl přitulit, ale větší skupinu takových dezertérů označil za racionální a vhodné partnery pro další jednání. Ministr financí Tlustý prý také nevyloučil jednání s přeběhlíkem, jen dodal, že ho ODS k ničemu nevybízí.

V podobném tónu pokračují politici ODS stále. Dokonce i pan Topolánek, který se proslavil častou kritikou přeběhlictví a den před Pohankovým útěkem výroky o přiložené osmatřicítce k hlavě a vydíraných či korumpovaných poslancích, výrazně změnil svůj přístup. Ačkoliv se stále dušuje, že Pohanku přemlouvat nebude, tak zároveň z rozhovoru pro Mladou Frontu z 9. listopadu jasně vyniká, že mu jeho hlas nijak vadit nebude. Přece když bude chtít hlasovat s ODS, tak ať si s ODS hlasuje.

Hledání skupiny teď už dokonce konstruktivních přeběhlíků z ČSSD, o kterých sní Petr Tluchoř, potvrdil i korunní princ občanských demokratů Pavel Bém v Lidových Novinách z 12. listopadu. Pro uklidnění dodal, že zatím nemáme nic přeceňovat, ODS je ve své nové roli milovníka přeběhlíků prý teprve na začátku.

To je ale pech

Tak máme zase naši zem o něco modřejší. Až snad na malé vísky nám zmodraly všechny vesnice, městyse, městečka, města i metropole. Některé dokonce tak, že pro samou modrou tam městské rady postihla barvoslepost. Když se podíváme výše, tak zjistíme, že kraje jsou už modré 2 roky. 12 hejtmanů ze 13 jsou modří též (Jediný důvod, proč na Jižní Moravě svého hejtmana ODS nemá, je její vnitrostranický boj. Jihomoravského kandidáta odstřelil Středočeský hejtman Bendl vyvoláním korupční aféry v Jihomoravském tisku, aby se zbavil konkurenta na místopředsednický post ve straně.) Ze senátu se po volbách stal modrý rybník, kde se každý nemodrý návrh musí utopit. Nad tím vším trůní modrý nadstranický president.

Při pohledu na modrou vládu by se mohlo zdát, že jsme se ocitli v Bavorsku, kde je také vláda jedné strany. Avšak není tomu tak. Modrá vláda totiž nedokáže projít parlamentem, který je zatím rudou skvrnou, na jinak modrém nebi. A to ani za podpory tyrkysových zelených a tmavomodrých lidovců. Je to ale smůla, když modrá ovládá všechno, kromě té nejdůležitější komory.

Je zvláštní, že na místní a krajské úrovni jsou velké koalice velice častým jevem. Má to svou logiku. Spojení dvou nejsilnějších stran dává příležitost budovat pevné vazby, beze strachu ze ztráty vlády v příštím období. To vede dokonce i k uzavírání koalic v celomodrých zastupitelstvech, aby se neporušily mocenské vazby. (V severních Čechách to zástupce za soc.dem. vysvětlil tím, že má velkou hypotéku, kterou potřebuje splatit).

Tuto provázanost jsme měli i na vládní úrovni v čase opoziční smlouvy. Důvodem, proč do toho nechtějí jít představitelé ODS znova, jsou nejspíše dvojího druhu. Zaprvé, tehdy na tom spojenectví vydělala ČSSD a ODS tratila. Za druhé, v tuto chvíli nejsou v čele ODS lidé, kteří se dokáží pragmaticky dohodnout. Topolánek a spol dokáží poslat do ulic policisty se samopaly, ale už naprosto vyhoří pří jednání o koaliční spolupráci. Pragmatičtí regionální politici, jako často zmiňovaní Bém, či Tošenovský, by jistě neměli takové potíže se dohodnout. Hlavně když třeba tandem Bém – Paroubek už fungoval na pražském Magistrátu.

Důraz na brutální sílu pomáhá získávat voliče stejného smýšlení, avšak koaliční potenciál sráží bezpečně na nulu. Díky tomu ještě vidíme i nějaké nemodré barvy.

poslal Elf

Kdo Neuspel Si To Zopakuje

Touto větou se nejspíše řídil náš nestranný prezident při výběru nového premiéra. Když jsem to viděl prvně, myslel sem, že omdlím. Po senátních a komunálních volbách, kde ODS vyhrála s převahou se dalo čekat, že pan Klaus dá opět šanci někomu z vítězné strany. To by se pochopit dalo. Co se ovšem nedá pochopit, je fakt, že je to zase Topolánek.

Myslím, že strana má spoustu členů. Myslím, že převážná část je i schopnější než současný předseda. A taky myslím, že by bylo záhodno, aby to zkusil někdo jiný. Všude okolo jsou samolepky s Paroubkem, které jsou zdobené textem hovado. K Topolánkově samolepce by se nejlépe vyjímal text: NESCHOPNÝ CHOLERIK. Tento člověk za posledních pět měsíců řekl jen jeden pravdivý výlev a to, že vyhrál volby. Začíná tím připomínat závodníka Volejníka (P. Nárožný) z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, který také každému oznamoval, že ten závod vyhrál on. Nikdo mu to koneckonců nebere. Každé jeho účasti v televizní debatě předchází tvrdá příprava u psychologů. Jeho cholerické tiky či nahlouplý úsměv, když mu někdo jiný předkládá věcné argumenty, jsou v kulturní společnosti známé. O neschopnosti není třeba dál mluvit, když je prvním naším předsedou vlády, který nejenže nedostal důvěru, ale ani na něj nebylo potřeba šít při hlasování podraz.

Jsou i lidé, kteří řeknou, že nic jiného nemohl udělat. Ale mohl. Mohl se domluvit s levicí na nějakém kompromisu. Pat je na jednu stranu poměrně složitá situace, na druhou stranu ukáže, jak jsou někteří politici schopni manévrovat. A pokud si někdo nedokáže udržet tu stovku se kterou šel do několikanásobné volby předsedy sněmovny, tak si neumím představit, že by si udržel většinu po projevení důvěry.

Pan Topolánek nejenže pověření přijal, ale dokonce prohlásil, že se nebojí oprášit staré (neúspěšné) projekty. Předpokládám, že to bude opět ten výtečný trojkoaliční projekt s pružnými lidovci a světovou raritou: pravicoví zelení. Už jen pohled na tuto hvězdnou sestavu svědčí o tom, že zápas to bude skutečně zábavný. Tento projekt má naši zemi dovést k předčasným volbám. Takže ho houfně podporují Zelení, kterým stoupají preference a nemohou se dočkat koryt. Nevím jak se budou tvářit lidovci. Asi budou rádi, protože by to bylo bez jediného komunistického hlasu. Jen se o ně trochu bojím, aby se po volbách neříkal vtip. Jaký je rozdíl mezi lidovci a homosexuály? Asi půl procenta.

poslal Superzurda



obrázek poslal Fudzijan

Modre Radnice

Ve 44. čísle časopis Týden přináší v článku Hříšní lidé modrých radníc informace o klientelismu v Jihlavě a Libercí. Článek popisuje, jak v minulém volebním období stavební firmy napojené na představitele ODS jednoduše získávaly zakázky za desítky miliónů korun. Nepadají tam přímo obvinění z trestných činů, spíše se ukazuje na propojení komunální politiky a podnikání.

To je velmi dobře známo třeba i z Kladna (tím se Týden nezabývá), kde firma Jaromíra Jágra staršího dostává často zakázky od modrých zastupitelů. Jágrova Energie vyhrávala například s nabídkou výstavby bytů na kladenském sídlišti Na Ostrovci za 105 milionů a konečná cena se vyšplhala na 354 milionů. V Kladně vazby politiky a podnikání stály křeslo i bývalou hvězdu ODS primátora Volfa, letos odsouzeného k podmíněnému trestu za 41 milionů korun z kladenského rozpočtu, které bez souhlasu zastupitelstva zajistil pro Jágrův hokejový klub HC Rabat Kladno. Generálním manažerem tohoto klubu je Otakar Černý, člen oblastní rady ODS a kladenský radní.

Klientelismus a korupce na radnicích - již delší dobu zdominovaných občanskými demokraty - je známá věc. Upozorňovala na to i bývalá státní zástupkyně Benešová, podle které se někteří starostové chovají jako gubernátoři. Tehdy různá vyšetřování korupce před volbami do Evropského parlamentu ODS považovala za politickou hru a Benešové hrozila vyhazovem. Zajímavé je spíše to, proč jeden z našich největších týdeníků přichází s popisem nepříliš průhledných praktik na radnicích ovládaných občanskými demokraty až po komunálních volbách. Přece voliče bylo nutno pečlivě informovat o pokusu zpronevěřit třicet milionů korun ještě před volbami a nejasnému hospodaření ve větších městech nikdo velkou pozornost nevěnoval.