Demokratické způsoby získání moci ve svobodné zemi

Tento supervolební rok dává možnost sledovat v krátkém časovém úseku různé jevy na politické scéně. Třeba význam slova demokracie. Toto slovo používají politici mnohem více, než třeba neumím, pokazil jsem, nezvládnu to, jenž se v běžné mluvě vyskytují přece jenom častěji.

Mám s tím totiž problém. Nechápu přesně jeho význam. Už v základní škole mi říkali, že je to v překladu „vláda lidu“. Vzhledem k tomu, že většina lidí zůstává ale na volby doma, tak se mi to ale nějak nezdá. Dnes nám ale mnoho výrazů, které se používaly dříve taky moc neřeknou. Například: Sirény, Medusa, spravedlnost, solidarita…

Nezbývá mi tedy nic jiného, než stejně jako malému dítěti učícímu se mluvit, odvodit význam slova od činů, se kterými se pojí.

U nás vládnou politické strany, které volí lid. Odborně se to nazývá „zastupitelská demokracie“. Znamená to, že luxusními auty budeme jezdit, v luxusních bytech bydlet a dalších poslaneckých výhod si budeme užívat prostřednictvím námi zvolených zástupců. Kdo to přesně bude můžeme ovlivnit pouze pomocí preferenčních hlasů. Kandidáty si navrhují samy strany pomocí takzvané „vnitrostranické demokracie“. Co to znamená, nám předvedl před volbami Bursík, když způsob primárek byl jiný pro každé místo na kandidátce, a potom pro jistotu každého, kdo projevil špetku vlastního názoru, vyloučil.

Ale to vlastní rozhodování je přenecháno lidu. Ten aby byl v obraze, získává informace z médii. To jednak z těch nezávislých a pak z veřejnoprávních. Ty nezávislé, jsou opravdu nezávislé. Ponejvíce na objektivnosti a pravdě. Když si přečtu komentář MF Dnes, nebo proslov politika ODS, nezaznamenávám sebemenší rozdíl. Ty veřejnoprávní jsou ještě dál, a jejich novinaří dokonce kladou na tiskovkách ty správné otázky, aby politikům z ODS přihráli na smeč.

Předvolební kampaně stran byly naštěstí spravedlivé. Kdo si co zaplatil, to měl. Proto třeba v Praze nebylo vidět před komunálními volbami nic jiného než modré z nebe, jenž ODS slibovala. Volič měl tedy jistě dostatek informací, pro svoji volbu.

Další působení na voliče bylo pomocí pár „incidentů“, do kterých se připletli levicoví politici. Po zkopání, zmlácení železnou tyčí, či profackování přímo před televizními kamerami, byly oběti označeny za opilce, lháře a pošpinitele cti. Pro voliče, kterým nebylo jasné, co to jsou za prasata, byl dán jasný příklad, co by se mohlo stát i jim, neproberou-li se ze svého blouznění.

Když voliči odvolí, tak je potřeba se ujistit, že jejich hlasy jsou platné. Hlavně v případech, kdy jejich volba byla těžko vysvětlitelná (nevyhrála ODS). A tak vadí nejen několik neorazítkovaných obálek, rozdávání věcí při kampani, zaparkované oranžové auto před volebními místnostmi, či nebožtík na kandidátce. Ale i třeba rozdíl pouhých 24 hlasů, jako v případě Patra Pitharta. Mohli se splést, tak proč to nezkusit?

A když toto všechno selže, stále ještě není nic ztraceno. Jimi zvolení zástupci jsou totiž naprosto nezávislí (a hlavně neodvolatelní). A není problém se jich poptat, co si o dané situaci myslí a nabídnout jim nějaké konstruktivní řešení (a pár miliónů k tomu).

Tak jsem rád, že se mi povedlo si utvořit obrázek o tom, co je to ta demokracie. Nebo diktatura? Sakryš, co že jsem to zjišťoval?

poslal Elf