Ritualni antikomunismus "demokratickych" stran

Velmi často čtu noviny a sleduji různé debaty našich politiků. Co je nejvíce zarážející je ten rostoucí antikomunismus. Antikomunismus, který nemá vůbec racionální základ. Antikomunismus, který slouží jako populistické gesto na nerozhodnuté občany, co poslední týden před volbami neví koho volit. Naši „demokratičtí“ politici tvrdí, že je to zločinecká organizace. Co asi nevidí je fakt, že KSČM už není KSČ. Nevidí, že spousta aktivních členů KSČ dnes funguje v ostatních stranách. A nevidí, že se KSČM dostala do parlamentu zcela regulérní a demokratickou cestou bez ovlivňování voličů. KSČM neposílala své členy narušovat práci policistů za doprovodu dětí ani nezveřejňovala tajné informace, které se doteď nepotvrdily.

Antikomunismus u nás hodně posílil bývalý prezident Václav Havel. Při každém jednání o vládě pozval všechny strany kromě KSČM. To je ohromně demokratické gesto, které posilovalo mou víru v nestrannost prezidenta (ne, že by to nyní bylo lepší). „Je to jeho právo!!“ , „Víš co mu komunisti udělali?“ , „Můžeme být rádi, že ho máme, dyť toho pro nás tolik udělal.“. Já sám nevím, co udělal kromě toho, že se nechal zavřít a napsal pár knih popřípadě her, které nikdo nečte. Pan Havel by měl komunistům poděkovat. To, že ho zavřeli bylo to nejlepší, co pro něj mohli udělat. Udělali z něj mučedníka, který se stal prezidentem. Neumím si představit, jak by tento člověk obstál v kapitalismu. Nevím proč ho mám obdivovat. Možná, že zapálit si na jednání s paní Thatcherovou nebo se při první diplomatické cestě do Moskvy ožrat jako prase s celým disentem, je velmi reprezentativní. Každopádně dlouhodobý přínos pro naši republiku v něm nevidím.

Říkal sem si, že s odchodem pana Havla z úřadu prezidenta skončí i ten fanatismus. Zejména ve chvíli, kdy panu Klausovi nevadila podpora komunistických poslanců při volbě prezidenta. To mě samozřejmě přešlo ve chvíli, kdy pan prezident kritizoval ČSSD, že se o jejich hlasy opírá. Iracionální a slepý antikomunismus přešel z prezidentské kanceláře do sněmovny a malých stran. Pánové jako Topolánek, Kalousek či Bursík vehementně okolo sebe rozkřikovali, že by se nikdy nemohli účastnit jakéhokoli projektu, na kterém by se jakkoli podílel někdo z komunistů. Že to jsou účelové řeči pochopil už snad každý, když pan Kasal z nejčestnější strany šel prosit kabinet komunistů o podporu při hlasování o sněmovně. Panu Kalouskovi taky nevadila podpora komunistů při jeho politické akrobacii. Nutno říct, že si pak lidovci svou vzpourou podřezali větev, protože Kalousek u Paroubka vyjednal dobré podmínky. Nakonec panu Topolánkovi by taky nevadila podpora komunistů při hlasování o překlenovací vládě, která by naši zem dovedla k předčasným volbám.

Nejlépe tento projev neobjektivnosti a politické šikany definovala paní Parkanová. Ta řekla, že i kdyby komunisté navrhli sebelepší zákon, ona pro něj ruku nezvedne. To je další důkaz, jak moc se u nás daří demokracii a odbornosti. Jen se bojím, aby naši „demokratičtí“ politici jednoho krásného dne takto nekomentovali dění : „Zatím nemáme pevné stanovisko, to zveřejníme až se vyjádří komunisti.“

poslal Superzurda



obrázek poslal Fudzijan