Nepošmelíš

Když kdysi předával Hospodin Mojžíšovi svá přikázání, asi nějak pozapomněl na to, že na rok 2008 naplánoval Čechům prezidentské volby a do parlamentu Lidovce. Jen tak si lze vysvětlit, že Mojžíš obdržel Desatero, a nikoliv Jedenáctero, ve kterém by hned po „Nepokradeš" následovalo „Nepošmelíš." Toto opomenutí nyní vystavilo Lidovce pokušení vyměnit v prezidentské volbě své hlasy za souhlas ODS s majetkovým vyrovnáním*) mezi státem a církvemi, a nás ostatní postavilo před otázku, zda je 270 miliard ze státního rozpočtu hodně nebo málo za dalších pět let ve funkci pro Václava Klause.


Lidovecký ministr Cyril Svoboda, který pro zmiňovaný kšeftík začal plédovat mezi svými spolustraníky, sice není zrovna Klausovým fanouškem, a jelikož pro financování církví považuje za nejlepší řešení daňové asignace, dost možná by těch 270 miliard i oželel, takže není zcela vyloučeno, že z jeho strany to byla naopak snaha celou transakci překazit tím, že ji zveřejní. I když pak se zase nabízí otázka, proč tedy svůj plán tak vehementně bránil tvrzením, že když se vše zveřejní a řekne se jasně kdo, komu, co a za kolik, tak bude vše v nejlepším pořádku.

Ať tak či tak, jedno je jisté: sama skutečnost, že někdo o podobném obchodu vůbec uvažuje, a že jiný považuje za nutné jej rozhodně dementovat, jako by to byla možnost sice neuskutečněná, ale zcela reálná, ukazuje na to, že v České republice je možné kupčit se vším. Zkušenosti, pracně sbírané za minulého režimu veksláky, meloucháři a rozličnými šmelináři se nyní zúročují v nejvyšší politice. Hop! Hop! Hop! Kdo nešmelí, není Čech. A kdo nekrade, okrádá rodinu.

Jenže tady končí veškerá legrace. Prezident je sice funkce především symbolická, rozhodně však není bezvýznamná. Jak může prezident zamíchat kartami, které byly rozdány při volbách, ukazuje zkušenost z roku 2006, kdy Klaus opakovaně pověřoval Topolánka sestavováním, až se to dotyčnému povedlo. (A dost možná za pomoci menšího kšeftíku s pány poslanci Melčákem a Pohankou, kteří byli tou dobou zrovna levně k mání.) Prezident má však i poměrně silné pravomoci při (ne)jmenování soudců, či členů bankovní rady ČNB. Kdo zaručí, že obchod „Klaus za restituce církevního majetku" nenastaví nový standard ve fungování státu? Bude-li Rubikon jednou překročen, každý další krok již bude snazší. Cesta k obchodům například s posty soudců tak bude otevřena. Kamarád na soud sem, poslušná loutka na soud tam, a rehabilitovaný soudce Berka na soud Ústavní, to není příliš lákavá představa.

V základech právního státu totiž stojí mimo jiné i to, že spravedlnost není ke koupi, že rozhodnutí státní moci nejsou založena na obchodní transakci, ale na právu, zákonech a především – demokratickém konsensu. Doufejme, že po prezidentské volbě bude i nadále žít naděje, že tomu tak je i v České republice. Navzdory tomu, že se současná česká politická reprezentace snaží posunout naši republiku k politickému standardu orientálních despocií, seč jí síly stačí.

Desatero, zmiňované v úvodu, v zásadě není vůbec špatný základ pro budování fungující společnosti, je jednoduché a srozumitelné. Bohužel, jediný jeho bod, který je dnes skutečně důsledně uplatňován, je ten nejspornější: „V jednoho Boha věřiti budeš." I když tím bohem již dávno není ani jeden z Trojice, ale krutý tyran Mamon.

*) Termín, který by mohl do nahradit zprofanované „tunelování."


poslal Tribun

Členové ODS - nekritizujte Klause

Politolog, historik a člen ODS Jan Berwid-Buquoy napsal článek Terra inkognita zvaná Václav Klaus, ve kterém cituje Dr Ladislava Andreye a přemýšlí, proč o hlavě státu tak málo víme. Reakce modrých demokratů byla velmi rychlá.

V diskusi europoslanec ODS Jaroslav Zvěřina umístil tento text:

Přečetl jsem si oba články (zde je druhý), které pan Berwid-Buquoy v posledních dnech věnoval prezidentské volbě a osobě Václava Klause. Je evidentní, že se jeho postoje hluboce liší od pozice ODS jako politické strany, ale také od osobních stanovisek prakticky všech členů ODS v táborské organizaci. Špiněním hlavy státu prokázal Berwid-Buquoy totální bezohlednost vůči všem členům ODS. Praktické ukončení jeho členství navrhnu na nejbližší schůzi Místního sdružení, jehož je členem. Nepovažuji toho člověka za svého "chráněnce", jak kdosi napsal v diskusi. Názory, které pan Buquoy vyjadřuje ve svých článcích, nesdílím a nikdy jsem je nesdílel. Václava Klause jsem vždy podporoval a podporovat nepřestanu. Je škoda, že jako poslanec Evropského parlamentu se nemohu prezidentské volby účastnit. Můj hlas by Václav Klaus samozřejmě dostal.
Jménem Oblastního sdružení ODS v Táboře se od názorů pana Berwida-Buquoye zásadně distancuji a odmítám tento pokleslý a nenávistný způsob hodnocení osoby pana prezidenta a celé kampaně kolem prezidentské volby.

--------

To, že příspěvek je autentický, potvrdil v diskusi i moderátor Libor Stejskal po rozhovoru s europoslancem.

Politik jednoho tématu

Pokud se pokusíme o volnou asociaci, tak k slovu Čunek nás jako první asi napadne slovo Cikáni (nebo nespisovně Rómové). Měli jsme tu politika který byl tu odborník na zdravotnictví, protože taky chodil k doktorovi, tuhle odborník na dopravu, protože si v dětství hrál s vláčky. Tak dokázal proplout během své kariéry několika různými ministerstvy. Jiný expert má v malíčku všechno od ekonomie, přes ekologii, až po moderní architekturu. To Čunek se sympaticky drží jednoto tématu.

Jeho hvězda se rozzářila na podzim roku 2006, kdy nechal vystěhovat neplatiče z centra Vsetína. Vystěhoval je z budovy, která byla naproti nemocnici. Pacienti si stěžovali, že obyvatelé tohoto domu dělají před nemocnící nepořádek. Za svůj čin si vysloužil nejen znovuzvolení do Vsetínského zastupitelstva, ale také senátorské křeslo. Následovala mediální smršť, která způsobila přesný opak co zamýšlela. Místo toho, aby dle rad novinářů si „slušní lidé“ na Čunka plivli, s jeho výroky dle některých průzkumů souhlasilo celých 92% obyvatelstva. To ho vyneslo do čela žebříčku popularity.

V první chvíli působil odvážně. Otevřeně mluvil o problému, který bylo pro celou mediální scénu tabu, ale lidé se s ním potýkali v každodenním životě. Bohužel postupem doby se ukázalo, že jeho odvaha byla spíše odvahou hrdinů rytířských románů, kteří se nechají pro svou slávu klidně rozcupovat mnohonásobnou přesilou, jen aby bylo vidět, že neustoupili. Leč měl štěstí a prošlo mu to.

Jeho popularita ho dokonce vynesla až do čela KDU-ČSL. Lidovci doufali, že jim nažene hlasy, které tak zoufale potřebují. Už tehdy však některým bylo podivné, že ve svém projevu nezavítal hlouběji do jiných oblastí, než mu důvěrně známé. A ani si nedokázal svůj projev časově rozvrhnout, takže byl přerušen v půli. Uběhl víc než rok. A Čunek se pořádně nevyjadřoval. Ministerstvo pro místní rozvoj působilo dojmem Šípkové Růženky, a své osobní finance komentovat přestal na nátlak právníka. Nějakou hlubokou myšlenku jsme od něj za celý rok neslyšeli. Až poté, co se nemůže dostat nazpět do vlády, rozčeřil klidné vody projevem na téma: Sociální spravedlnost. Nebylo divu. Postěžoval si zároveň, že ho do vlády nechtějí, protože je nízko na žebříčku popularity. A způsob, jak si své postavení vylepši, moc dobře zná. Jen nevím, jak bude tentokrát úspěšný. Jinak se totiž stoupá s čistým štítem a jinak v průběhu vyšetřování – nevyšetřování.

Čunkovo působení nakonec paradoxně přineslo dvě pozitiva. Prvním je odtabuizování Rómského tématu. To druhé je pozitivní zjištění, že lidé svoji důvěru nakonec nedají politikovi, který má jedno líbivé téma, ale jsou ho schopni hodnotit ve větší šíři. Na závěr nezbývá než mu pogratulovat k jistě brzkému návratu do vlády. Jako milovník žebříčků oblíbenosti jisté ví, že ona v nich už o moc hloub padnout nemůže.

poslal Elf

Víme líp

Polský ministr obrany Bogdan Klich 17. ledna:
Americká základna na území Polské republiky přináší nová ohrožení a nebezpečí pro naši zem.

Dále vysvětluje, že musí společně s americkou stranou najít další řešení, aby se případné zisky a ztráty Polska aspoň vyrovnaly. Ale celé jeho uvažování je opřeno na základní chybě. Nezeptal se naší vlády nebo jejího tabákového zmocněnce, jak je to s tím případným nebezpečím. Oni v této otázce mají naprosto jasno již od začátku. Ani se neobtěžoval podívat na luxusní stránky objednané Úřadem vlády České republiky, kde je jen pravda a nic než pravda.

45. Jaké hrozby jsou s radarem spojeny?
ČR nepředpokládá, že by s případným umístěním radaru na území ČR byly spojené nějaké výraznější hrozby, nežli ty, kterým ČR čelí již v tuto chvíli.

Štít je neúčinný

Bývalý náměstek ministerstva obrany USA a celosvětově uznávaný vojenský analytik Philip E. Coyle varuje: neexistují důkazy, že v případě skutečné války protiraketový štít někoho ochrání.

Americká vláda tvrdí, že štít bude schopen chránit před útokem Severní Koreje a Iránu nejen USA, ale i Evropu. Doporučil byste polskému ministrovi obrany, jenž je právě v USA, aby americkou nabídku přijal?
Radil bych velkou opatrnost. Důkazy, že systém, jehož instalaci administrace G. W. Bushe Polsku a Čechům nabídla, bude Evropu před raketami dalekého doletu chránit, neexistují. Nevíme ani, zda v případě vojenského konfliktu ubrání Spojené státy. Protiraketová agentura v žádosti o finance na rok 2008 napsala, že hlavním cílem základen v Polsku a Česku má být obrana radarů ve Velké Británii a Grónsku. Kdyby Iránci zešíleli a zaútočili na Ameriku a kdyby nevznikly základny ve střední Evropě, byly by tyto oči celého systému prvním cílem iránské armády. Pokud ale vzniknou základny v Polsku a v Čechách, stanou se potenciálním cílem iránských stratégů právě ony.

Za pár let může systém bezchybně fungovat. Na protiraketové obraně USA pracují již čtyřicet let. Od roku 1983, kdy prezident Reagan pronesl slavný proslov o "hvězdných válkách", bylo na systém vydáno více než 110 miliard dolarů. Přesto stále není spolehlivý.
Protiraketová agentura dokonce přiznává, že štít bude úspěšný pouze pokud Irán vystřelí na Evropu jednu, maximálně dvě rakety. A nepoužije falešné cíle, které mohou celý systém zmást. To jsou dost nerealistické předpoklady. Pokud by iránská vláda byla tak šílená, že by přemýšlela o útoku na USA nebo Evropu - což si nedovedu představit - vezme si příklad z Ruska, které má tolik raket, že dokáže překonat libovolnou obranu.

Pokud je ale štít tak špatný, proč se ho Rusko bojí?
To je dobrá otázka. Rusové vědí, že ten systém nebude bezchybný. Konec konců se sami snaží vytvořit podobnou obranu a vědí, jak je to složité. Mám za to, že jde prostě o politiku. Jako se Američanům nelíbilo, že Rusové mají rakety na Kubě, Moskvě se nelíbí americké zařízení na území Polska. Protože kdyby tento systém přece jen začal fungovat, mohl by sestřelovat i ruské rakety.

Moskva hrozí, že pokud základna v Polsku vznikne, ruská raketová vojska ji okamžitě zařadí mezi své cíle. Šéf ruského štábu Igor Balujevski varoval i před jiným scénářem: pokud z Polska vyletí antirakety, aby zničily například iránský cíl, může to Rusko analyzovat jako útok na své území a v rámci odvety na Polsko zaútočit. Je takové riziko reálné, nebo Rusové blafují?
Takový omyl je možný. Podobný případ se už stal. V roce 1995 vystřelili norští vědci satelit, který ruští vojáci zpočátku zaměřili jako americkou raketu.

Kritičtí k protiraketové obraně jsou demokraté, kteří nyní mají v Kongresu většinu. Myslíte si, že nástupce prezidenta Bushe ukončí práce nad systémem protiraketové obrany?
Kongres už rozpočet na přípravu základny v Polsku snížil. Stejně může i nový prezident - Obama, Clinton ale i McCain - dojít k tomu, že USA mohou tak veliké peníze vydat jinak. Vždyť každý z těchto kandidátů dal nějaké předvolební sliby, přičemž na protiraketovou obranu vydává USA ročně 10-11 miliard dolarů.

Pokud bude mít Polsko Patrioty a protiraketovou základnu, bude bezpečnější?
Aktuální nebezpečí představují auta-pasti, nebo miny-nástrahy či sebevražední atentátníci. Vůči takovým ohrožením je antiraketová obrana k ničemu, přičemž pokud se připojíte k projektu namířenému proti Iránu, můžete se tím dotknout milionů muslimů na celém světě a teroristům dát impuls k útokům na vaši zem.

rozhovor vyšel v polském deníku Rzeczpospolita

Topoljulínkovský Nečas

Je to smutné, ale je to tak: skončil nám starý rok, začal nový, s v dějinách tak klíčovou osmičkou na konci, a nám nezbývá, než se v parádní míře začít seznamovat s fungováním asociálností naší milované vládní garnitury. Nedá se nic dělat, panstvo a damstvo - dokázali jste-li si v průběhu loupežnické Klausovy éry i po ní nahrabat co nejvíce miliónů, můžete skákat nadšením, neb vám solidární Mirkové, Petrové, Martinové, Jirkové a Vaškové zařídili, že vám budou již tak na evropské poměry malé daně ještě sníženy, včetně těch majetkových, darovací, dědické pro osoby II. skupiny a ze zemědělské půdy. Vždy jste byli na naší straně, tak si užijte odměny. Ale vy, pro nás nepřijatelné ,,socky" a ,,nemakačenka" z nemilionářských společenských vrstev, rozhodně nečekejte žádný ráj. Vaše chyba, že jste chudí nebo středněpříjmoví, to je prostě vaše vada, na tom, že jsme i některé z vás nalákali k urnám, abyste nás mj. kvůli bolševickému nebezpečí, seriózní volební kampani a sociálně citlivé Předvolební smlouvě s občany volili, už dnes nezáleží, nezajímá nás to. A tak se hleďte vyrovnat s našimi geniálními výmysly - se superhloupou, totiž superhrubou mzdu, zvýšením DPH z 5 na 9%, nižším porodným, omezením sociálních dávek a přídavků na dítě, zrušením pastelkovného, zrušením tisícikorunového příspěvku prvňákům, prakticky odstraněním pohřebného, zmizením nemocenské za první tři dny nemoci, redukcí peněžité pomoci v mateřství a samozřejmě, s poplatky u lékaře.

Ty jak známo mají slovy ministra Julínka (proti němuž byl jen na experimenty se židovskými děcky zaměřený doktor Mengele úplný humanista) a jeho dvorního skřeta Cikrta mají ,,stabilizovat" údajně neuspokojivé zdravotnictví v ČR (ve skutečnosti díky perfektní práci Davida Ratha na pravděpodobně nejšpičkovější úrovni v české historii, ale to se nesmí prohlašovat, cokoliv Rathem vykonané musí být pro modré ptactvo logicky nepříjemné, tedy ,,mizerné a destabilizující"). Kdekdo včetně mnohých levičáků očekával, že první dny od spuštění onoho ,,nezbytného" zpoplatnění pro pacienty nic neobvyklého nepřinese, alespoň ze začátku ne. Omyl. Jak informovalo středeční Právo, již první ,,reformní" den provázel v nemocnicích chaos. Pacienty nepříjemně zaskočilo, že museli platit 90 korun za příchod na každé nemocniční oddělení, řada nemocnic neměla nainstalovaný potřebný měnič bankovek a pokud některé měly, především staří pacienti s ním nedokázali umět zacházet a přestože se o této věci vědělo předem, pro rodiče i tak bylo silným kafem, když si museli plácnout přes kapsu, aby zaplatili ošetření svých mnohdy těžce nemocných dětí.Velkou radost z této šaškárny neměli ani lékaři. Opravdu skvělý start julínkvizičních opatření. Už asi nemá cenu donekonečna zmiňovat, co ministrování tohoto šmejda znamená pro naši zem, je však důležité upozornit, že určitý díl viny nesou i pacienti sami. Jak nechápat jejich stížnosti, ale proč se tedy nechutným modrým asociálnostem zbaběle podřídili? Proč se neřídí Kramerovou výzvou k občanské neposlušnosti? Brání jim v tom vlastní občanská lenost nebo strach z porušení zákona? Jakého ovšem zákona? Copak, že se jedná o naprosté popření úlohy sociálního státu a bodu o zdravotnictví v neslavné Smlouvě ODS s občany - jde především o porušení ústavní věty o právu občanů na bezplatnou zdravotní péči! (Ovšem že za podmínek, které stanoví zákon - a vládní paskvil právo na bezplatnou zdravotní péči zcela odbourává, takže věčným hýčkáním si této citace si nijak argumentačně nepomáháte, nevážená nekompetentní vládo a tví mediální poskokové). Tady je občanská neposlušnost ne oprávněná, ale přímo povinností! Tak protestujme a nenechme, abychom po krylovsku znova ryli držkou v zemi.

Je ale potěšitelné, že od lékařů se už jisté projevy legitimní rebelie projevují. Prvním z nich je ředitel soukromé (!) Česko-německé horské nemocnice ve Vrchlabí Vladimír Dryml. Ten sice ve své nemocnici (za podpory německého majitele) odmítnul vybírat poplatky pouze od mládeže do 18ti let, přesto je to čin hodný uznání, svědčící o nefalšované Drymlově solidárnosti a charakteru. Není nic špatného na tom, že byl kdysi Rathovým náměstkem a letos se chystá kandidovat do Senátu za ČSSD, naopak, u člověka levicově orientovaného by bylo dost slabošské, kdyby se protiústavnímu antiobčanskému diktátu pravice podřídil. Jak se dalo čekat - hysterické reakce Julínkocikrtů se nesly v obligátně demagogickém a hulvátském duchu, kde osobní výpady proti Drymlovi trochu zastínily kouzelné ,,argumenty", jako byla Cikrtova obhajoba správnosti poplatků u lékaře tím, že jsou zavedeny i v Německu, čímž jenom potvrdili svou fundamentální omezenost a deficit inteligence i morálky. (Když už jde o Německo, na nesmyslnosti poplatků to sice nic nemění, ale co takhle dostat Českou republiku na stejnou životní úroveň, jakou mají naši sousedé? Nu, Julínkocikrtové?). Vladímíre Drymle, díky. Byť váše jednání je na současné poměry stále moc mírné, společně s nedávným průzkumem stranických preferencí, podle nichž má ČSSD náskok o celých 9% a s KSČM by dnes v parlamentu mohla dosáhnout většiny více než 110 mandátů, přináší do dnešní temné reality trocha pozitivního světla.

poslal Vladimír Tupáček

Úskalí Přímé Demokracie

O přímé demokracii, tedy státním zřízení, kdy je chod státu z většiny řízen vůlí občanů skrze referendum, slýcháme poslední dobou poměrně často; dokonce vzniklo sdružení, které se přímou demokracii snaží prosadit i do českých poměrů. Já se ale ptám: patří přímá demokracie do českých poměrů? A je přímá demokracie v současných českých (světových) poměrech životaschopná?

První otázka je vysoce spekulativní, ale nesmíme zapomenout, že Česko vždy bylo reprezentantem demokracie zastupitelské; zvrátit tento plynulý proces (který ať chceme nebo ne, sahá až k Rakousku Uhersku) by se tedy mohlo jevit jako nesmyslné. Dále se nabízí problémy legislativní i technické. Ale to ponechme stranou. Důležitější je spíše otázka, je-li vůbec přímá demokracie schopna zakořenit v našich poměrech a zda by znamenala přínos, nebo by vedla pouze k variaci na známé téma. Zde si dovolím tvrdit, že by přínosná nebyla – postupně budu srovnávat se Švýcarskem: údajným vzorem přímé demokracie, i když právě Švýcarsko je představitelem demokracie polopřímé („halb-direkte“), demokracie založené na instituci zdola vyvolatelného referenda a občanské hlasovatelnosti zákonů. Proč?

1) Švýcarsko na rozdíl od Česka bylo vždy izolováno od okolního evropského dění, neválčilo, neuzavíralo pakty, celé žilo v sobě, tedy řekněme na obecní úrovni, kdy „každý zná každého“, veškerá odpovědnost je v takovémto zřízení snadno přiřaditelná, není vázána nadnárodními úmluvami, spojeneckými smlouvami aj. Běžný občan přihlíží pouze k „nižší, národní“ sféře problémů než kdyby musel uvažovat „kontinentálně“. (Polo)Přímá demokracie však může fungovat spíše v poměrech komorních, jak dokládá starověké Řecko, ostatně švýcarský model vychází myšlenkově ze společnosti, jež neznala televizi, natož internet.

2) S tímto souvisí nejpodstatnější problém současné politiky: dění není řízeno státníky, nýbrž zájmovými skupinami, které za politiky stojí. Pro tato zájmová sdružení však neexistují hranice, na rozdíl od občanů uvažují globálně, vidí věci svrchu, nikoliv zdola, zároveň ale toto dokáží zastřít a schovat se jednatele (různá „občanská“ sdružení, spolky). Ve jmenovaném Švýcarsku je příkladně běžné, že za mnoha referendy (k jejichž vyhlášení stačí 100 000 podpisů) nestojí občané, ale právě zájmová sdružení (vázaná na politiky), jež následně společnost manipulují reklamou a lacinými sliby. Referendum je v tomto případě vyvolané shora, nikoliv zdola, pročež ztrácí smysl.

3) S mediální kampaní úzce souvisí problém populismu, což je opětovně vidět na příkladu Švýcarska, kde letos xenofob Haiderova střihu Blocher získal o dalších jedenáct křesel více než při minulých volbách; stejně tak strany stojící ostře nalevo. „Povolební bolení hlavy“ vedlo k polarizaci společnosti, ztrátě středové orientace ve prospěch extrémistických hnutí. Mnoho švýcarských politiků o tomto problému dobře ví, (polo)přímost jim však svazuje ruce, neboť dokáží odtušit, že kdyby se problém jménem Haider/Blocher rozhodli řešit, při příštím referendu by jim to populismem ovlivněné obyvatelstvo řádně spočítalo. A to se prosím bavíme o Švýcarech, nikoliv Češích, kteří veškeré rozumové uvažování a národní hrdost dokáží zaprodat za „kus šunky“.

4) Od tohoto je jen krůček k snad největšímu problému: ke všem hlasovaným zákonům, jejichž návrhy přichází Švýcarům do schránek jsou připojeny jednak názory politiků, druhak doporučení těchto politiků. Vzhledem k náročnosti studia návrhů, jež chodí poštou společně s lístky, tak drtivá většina občanů volí na základě těchto doporučení, v důsledku tak zákony prochází podle sympatií k té či oné straně a voliči zde de facto jen suplují hlasování politiků.

Na základě těchto čtyř bodů jsem k přímé demokracii v současném Česku, světě vůbec, velmi skeptický, spíše předpokládám změnu ve Švýcarsku než u nás. Svět je den ode dne globalizovanější, lidé pod vlivem masmédií snadno ztrácí přehled a hlavně nemají čas zabývat se vším – především musí plnit existovat ve všedním dni: pracují, starají se o rodinu, baví se, spíš bez tohoto by byl chod státu, společnosti celkově, nepředstavitelný. Proto volí své zástupce a ty ze svých daní platí, aby rozhodnutí činili na základě vůle občanů avšak s přihlédnutím k detailům, jež běžný občan nemůže znát, nebo nemá čas se jimi zabývat (je zde ovšem předpoklad, že politik musí mít znalosti a zkušenosti v oboru své působnosti). Referendum tedy ano, zdola vyvolatelné, ale pouze jednorázové a pod přísnými podmínkami. Není lepší opravit chyby ve stávajícím zřízení, než se pouštět do nového?

Jak problém vidíte Vy?

poslal Winter