Úskalí Přímé Demokracie

O přímé demokracii, tedy státním zřízení, kdy je chod státu z většiny řízen vůlí občanů skrze referendum, slýcháme poslední dobou poměrně často; dokonce vzniklo sdružení, které se přímou demokracii snaží prosadit i do českých poměrů. Já se ale ptám: patří přímá demokracie do českých poměrů? A je přímá demokracie v současných českých (světových) poměrech životaschopná?

První otázka je vysoce spekulativní, ale nesmíme zapomenout, že Česko vždy bylo reprezentantem demokracie zastupitelské; zvrátit tento plynulý proces (který ať chceme nebo ne, sahá až k Rakousku Uhersku) by se tedy mohlo jevit jako nesmyslné. Dále se nabízí problémy legislativní i technické. Ale to ponechme stranou. Důležitější je spíše otázka, je-li vůbec přímá demokracie schopna zakořenit v našich poměrech a zda by znamenala přínos, nebo by vedla pouze k variaci na známé téma. Zde si dovolím tvrdit, že by přínosná nebyla – postupně budu srovnávat se Švýcarskem: údajným vzorem přímé demokracie, i když právě Švýcarsko je představitelem demokracie polopřímé („halb-direkte“), demokracie založené na instituci zdola vyvolatelného referenda a občanské hlasovatelnosti zákonů. Proč?

1) Švýcarsko na rozdíl od Česka bylo vždy izolováno od okolního evropského dění, neválčilo, neuzavíralo pakty, celé žilo v sobě, tedy řekněme na obecní úrovni, kdy „každý zná každého“, veškerá odpovědnost je v takovémto zřízení snadno přiřaditelná, není vázána nadnárodními úmluvami, spojeneckými smlouvami aj. Běžný občan přihlíží pouze k „nižší, národní“ sféře problémů než kdyby musel uvažovat „kontinentálně“. (Polo)Přímá demokracie však může fungovat spíše v poměrech komorních, jak dokládá starověké Řecko, ostatně švýcarský model vychází myšlenkově ze společnosti, jež neznala televizi, natož internet.

2) S tímto souvisí nejpodstatnější problém současné politiky: dění není řízeno státníky, nýbrž zájmovými skupinami, které za politiky stojí. Pro tato zájmová sdružení však neexistují hranice, na rozdíl od občanů uvažují globálně, vidí věci svrchu, nikoliv zdola, zároveň ale toto dokáží zastřít a schovat se jednatele (různá „občanská“ sdružení, spolky). Ve jmenovaném Švýcarsku je příkladně běžné, že za mnoha referendy (k jejichž vyhlášení stačí 100 000 podpisů) nestojí občané, ale právě zájmová sdružení (vázaná na politiky), jež následně společnost manipulují reklamou a lacinými sliby. Referendum je v tomto případě vyvolané shora, nikoliv zdola, pročež ztrácí smysl.

3) S mediální kampaní úzce souvisí problém populismu, což je opětovně vidět na příkladu Švýcarska, kde letos xenofob Haiderova střihu Blocher získal o dalších jedenáct křesel více než při minulých volbách; stejně tak strany stojící ostře nalevo. „Povolební bolení hlavy“ vedlo k polarizaci společnosti, ztrátě středové orientace ve prospěch extrémistických hnutí. Mnoho švýcarských politiků o tomto problému dobře ví, (polo)přímost jim však svazuje ruce, neboť dokáží odtušit, že kdyby se problém jménem Haider/Blocher rozhodli řešit, při příštím referendu by jim to populismem ovlivněné obyvatelstvo řádně spočítalo. A to se prosím bavíme o Švýcarech, nikoliv Češích, kteří veškeré rozumové uvažování a národní hrdost dokáží zaprodat za „kus šunky“.

4) Od tohoto je jen krůček k snad největšímu problému: ke všem hlasovaným zákonům, jejichž návrhy přichází Švýcarům do schránek jsou připojeny jednak názory politiků, druhak doporučení těchto politiků. Vzhledem k náročnosti studia návrhů, jež chodí poštou společně s lístky, tak drtivá většina občanů volí na základě těchto doporučení, v důsledku tak zákony prochází podle sympatií k té či oné straně a voliči zde de facto jen suplují hlasování politiků.

Na základě těchto čtyř bodů jsem k přímé demokracii v současném Česku, světě vůbec, velmi skeptický, spíše předpokládám změnu ve Švýcarsku než u nás. Svět je den ode dne globalizovanější, lidé pod vlivem masmédií snadno ztrácí přehled a hlavně nemají čas zabývat se vším – především musí plnit existovat ve všedním dni: pracují, starají se o rodinu, baví se, spíš bez tohoto by byl chod státu, společnosti celkově, nepředstavitelný. Proto volí své zástupce a ty ze svých daní platí, aby rozhodnutí činili na základě vůle občanů avšak s přihlédnutím k detailům, jež běžný občan nemůže znát, nebo nemá čas se jimi zabývat (je zde ovšem předpoklad, že politik musí mít znalosti a zkušenosti v oboru své působnosti). Referendum tedy ano, zdola vyvolatelné, ale pouze jednorázové a pod přísnými podmínkami. Není lepší opravit chyby ve stávajícím zřízení, než se pouštět do nového?

Jak problém vidíte Vy?

poslal Winter