Promarněná šance

Je samozřejmé, že kdyby podobná slova, jaká použil Mirek Topolánek padla z úst představitele levice, tak si nikdo o něj ani vidle neopře. Všechny noviny by spustily krásnou kampaň, kdy jednou by byl v mundůru Stalina, jindy s knírkem Hitlera a možná by se dostalo i na Pol Pota. U předsedy ODS sice určité zhnusení bylo, ale po rozhodnutí načalstva modrých ptáků to jistě nepotrvá dlouho a již dnes můžeme narazit na různé komentátorské perličky, jak on to vlastně tak nemyslel nebo dokonce všechno řekl správně, jen ho to blbé vepřoknedlozelo nepochopilo.

Celá situace se stala zajímavá po vystoupení předsedy Senátu, který požadoval hlavu svého šéfa a nějaké jiné řešení. A to vůbec nebyl špatný tah, jen jak se později ukázalo, ODS najednou začaly chybět ony příslovečné gule. Je samozřejmě faktem, že výměna vedení chvíli před volbami nebývá dobrým nápadem. Ale v případě ODS máme zde situaci, kdy ztrácí na svého konkurenta zatím příliš mnoho a její řešení se i přes neustále podstrkávané trosky nějakého programu spíše omezuje na strašení Paroubkem (stačí si přečíst libovolný rozhovor s modrým politikem, kdy ten nebezpečný ďábel je téměř vždy propírán horem dolem a zatlačuje libovolné jiné téma). Přemysl Sobotka, pro ODS bohužel, ale sám v sobě našel jen část odvahy. Ve chvíli, kdy by řekl, že Mirek Topoĺánek musí odejít a zároveň by sám sebe nabídl jako lídra do voleb, tak by se začaly karty rozdávat znova. Šéf druhé komory má totiž několik výhod. Za prvé skoro nikomu výrazně nevadí, za druhé jeho jistá bezobsažnost ale zároveň i určité charisma může připomínat jiného středopravicového idola jakým je sám spící kníže a za třetí rád dává na odiv tolik mediálně vděčný antikomunismus a kopání do Paroubka. Ve spojení s ověřenou značkou jakou je ODS a nutnými změnami na kandidátkách by mohl odsát část voličů od menších stran jako jsou Věci Veřejné či TOP09 a tím dostat ptáky do vedení (a jak již víme z minulého volebního období, vítěz voleb má přeci všechny tři pokusy).

ODS tuto možnost odmítla. Sobotka se nenabídl a asi ho nikdo příliš nepřesvědčoval, navíc exministr vnitra a další modří papaláši iritující veřejnost by se o korýtko neradi připravili. Pak už zbývaly jenom horší varianty, z nichž pro ODS nejotřesnější by byl jakýsi triumvirát s blbem z Horní Dolní, Íčkem Langerem a často lavírujícím Nečasem v hlavních rolích. Variantou byl také pan Nečas v roli vůdce, ale jeho charisma leklé ryby by ptákům nepřineslo asi více než udržení Mirka Topolánka. Pro ODS pravděpodobně, pokud nedojde k nějakému dalšímu zázraku v podobě Kubiceho zprávy číslo dvě či totálnímu zmagoření levice, asi zůstane druhá pozice a také se téměř s jistotou dá očekávat další odliv středových voličů směrem ke Kalouskovi a Johnovi. Na tvrdé jádro, které se s Topolánkovými výroky ztotožňuje (zvláště co se týká těch přiblblých knedlíkových socek), asi celá aféra velký vliv mít nebude. Nyní jde jen o to, jestli to jádro je stále kolem dvaceti procent a to při slušném výsledku dalších středopravicových stran může stačit (pravidlo tří povinných pokusů pro vítěze při středopravicové většině v parlamentu může v naší zásadové zemi zmizet jak dým) nebo jestli za poslední roky Topolánkovy hrůzovlády se přeci jen trochu zmenšilo.