Nomura

Média a ODS vytvářejí v naší společnosti mírně falešný pocit, že Nomura nás drtivě porazila a bez neslušné Tlustého dohody bychom platili až sedmdesát miliard korun. Jako téměř vždy i tento obraz je založen na správně upravených faktech a nepřesném informování veřejnosti.

První arbitráž Česká republika prohrála, to je nezpochybnitelný fakt. Verdikt arbitráže byl postaven na nedostatečné státní podpoře pro IPB (narozdíl od jiných bank ji dostal majitel neočištěnou od mnoha špatných úvěrů). Podle jednoho ze zástupců Nomury prý také uznal (ale to již není všemi bez výhrad přijímaný názor), že výpovědi některých státních představitelů, v tom i ČNB, pomohly ke krachu lva na naší straně ve světě financí.

Bohužel pozornosti drtivé většiny našich novinářů uniká, že body, ve kterých ODS a Nomura naprostou náhodou mluvily jedním hlasem, soud odmítl. Nucenou správu, která byla trnem v oku ODS, soud za špatnou nepovažoval. Nedovolená pomoc ČSOB, které se tak občanští demokraté štítili, také byla schválena. A na bleskovém prodeji do rukou ČSOB, který byl pro modrou stranu strašným hříchem a je jím do dnešního dne stejně jako předchozí body, podle soudu nic špatného nebylo. ODS se nikdy hlasitě nedožadovala nějaké silné finančni podpory pro IPB, neboť by to bylo v rozporu s její pseudoliberální rétorikou (asi i proto, že by se veřejnosti ukázalo, jak stát za vlád Klause s IPB postupoval). A přitom je to ten nejdůležitější bod, na základě kterého soud rozhodl v neprospěch České republiky. Za zmínku stojí fakt, že Nomura o státní pomoc žádala dvakrát. Těsně před nucenou správou IPB, kdy už bylo o všem rozhodnuto a jinak se krachu zabránit nedalo (a správu soud neuznal za špatnou) a ........ v roce 1997, čili rozhodně ne za vlády ČSSD.

Dochází tak k zajímavému paradoxu. Nomura u arbitráže neuspěje s větší částí své obžaloby (ve třech bodech uspěla Nomura a v pěti bodech se arbitr postavil na stranu České republiky), ve které žádá čtyřicet miliard. Ale pan ministr Tlustý, se stejnou jistotou s jakou v březnu v Otázkách Václava Moravce nám vysvětlil, že budeme platit třicet miliard, do reálného deficitu započítal ještě před dvěma měsíci prý prohraných čtyřicet miliard, dnes tvrdí, že bychom zaplatili Nomuře kolem sedmdesáti miliard. Je to nějaká zvláštní zemědělská logika: ve sporu soud odmítne Japoncům většinu z jejich žaloby, ale odškodnění jí nadělí téměř dvakrát větší, než požadovali. Kdyby Česká republika uspěla, tak by nám možná ministr Tlustý vysvětlil, že Nomuře budeme muset platit třikrát více a už je to vše v deficitu.

To, jak Nomura vnímala své šance na přiliv peněz od státu a jak oceňovala své morální působení v IPB, dosti výrazně naznačuje její chování. V předchozích rozhovorech se státem chtěla za mimosoudní urovnání (ve kterém by stranou byla i ČSOB) zaplatit České republice tři miliardy korun a podle zdroje týdeníku Ekonom měla nachystaných dalších sedm miliard. Ještě dobře, že se tu objevil ministr Tlustý, který zázračně, bleskurychle a s etickým přístupem, který je ODS tak blízký, vyřešil naši strašnou porážku.

-------------------------------------------------------------------

Pokud někoho více zajímá IPB, tak doporučuji studii Vzestup a pád IPB. Je zde výrazně vidět, že za špatnou situaci Investiční a Poštovní banky, která vedla téměř ke krachu a ve finále k arbitráži, mohly v hlavní míře vlády občanských demokratů a prodej Nomuře, ačkoliv byl realizován až vládou Tošovského, byl připraven Klausovým kabinetem. Již tehdy byla IPB kolosem na pouze jedné hliněné noze a ODS i Nomura si toho musely být vědomy. Chápu, že je nutné ze všeho vinit ČSSD, ale trocha historie neuškodí.