Snědený krám

Každý správný volič ODS ví, že jsme v situaci vyjedeného krámu, kolem nás je jen spálená země a zalévá nás dluhová povodeň, která je katastrofou, předčící všechny myslitelné hrůzy. Bez rychle provedených reforem se naše země zhroutí a skončí hůř než kdysi Argentina. Tou jsme vlastně již nyní, zvláště pokud budeme brát vážně řeči pana Klause z roku 2002.

Modrá a také mediální realita jsou známé. Zajímavější snad je hodnocení nezávislých agentur, které však nějakou divnou náhodou uniklo pečlivé pozornosti našich novinářů. Víceméně souběžně s prezentací reforem, přijímaných částí pravici nakloněného tisku jako sice nutné, ale přesto stále nedostatečné, se objevilo nové hodnocení jedné ze tří nejprestižnějších mezinárodních ratingových agentur, čili nový rating agentury Fitch.

Logicky bychom na základě předvolební rétoriky ODS (a to již od voleb z roku 2002), dále výroků v parlamentu či v různých mediálních diskusích měli očekávat, že budeme ohodnoceni jako naprosto nevěrohodný partner s otřesnými vyhlídkami. Jenže naše země - z důvodu obrovského zdanění a vysokých sociálních nákladů nezajímavá pro investory, otřesně zadlužená a bez reforem umírající - získala ocenění A. Stejné jako skvělé poreformní liberální Estonsko a Slovensko a stejné jako například Řecko. Z bývalých zemí reálného socialismu je hodnoceno lépe jen výrazně bohatší Slovinsko (které ale od začátku změn zvolilo cestu velmi opatrné privatizace a také nebylo příliš nakloněno liberalizaci ekonomiky). Výhled naší země je podle specialistů stabilní.

Ač se to nejspíš nelíbí odborníkům z Jánského vršku a "specialistům" ovlivněným liberálními instituty (zakládanými a řízenými lidmi, kteří kdysi neměli nejmenší problém s marxismem-leninismem, ale dnes chápou, že musí vykládat jinou jedinou správnou pravdu), krize se prostě nekoná.

Abychom náš krizový stav popsali úplně, zmiňme i vládní dluh v porovnání s každoročními deficity. Oblíbený trik politiků ODS představují výkřiky, jak je kdo (počítaje i každé novorozeně) díky vládnímu dluhu zadlužen. K tomu je třeba jako definitivní hřebíček do rakve předchozích rozhazovačných vlád připočítat celkovou sumu kolem biliónu korun zadlužení, neustále rostoucí o další desítky či stovky miliard. Je dobré také mávat grafem s křivkou, červeně dokumentující otřesný růst řečeného dluhu. Jenže aby uvedená rétorika byla úspěšná, je třeba spolehnout na určitou ekonomickou nevzdělanost velké části společnosti, jež si pod drtivým přívalem hrůzostrašných čísel neuvědomí, že ve světě se dluh neposuzuje podle toho o kolik korun, dolarů či eur přesně vzroste, ale jestli vzroste také v poměru k hrubému národnímu produktu.

Jenže takových grafů se od politiků ODS nikdo nedočkal z jednoduchého důvodu: V roce 2003 náš vládní dluh v poměru k HDP činil 30,1 procenta. Po naprosto otřesných, vyjedených a spálených čtyřech letech je to 30,6 procenta. Protože v původní evropské dvanáctce je průměrný vládní dluh dvojnásobný, může si každý spočítat, jak dlouho by nám trvalo, než by se naše země při podobném zadlužování a růstu jako v předchozích čtyřech letech (v roce 2003 byl deficit dokonce 6,6 procenta a růst domácího produktu jen 2,9 procenta) dostala na podobnou (asi definitivně zpopelněnou, zatopenou a prostě po všech stránkách horší než africkou) úroveň zadlužení, jako nejvyspělejší země Evropské unie či Spojené státy americké (s podobným dluhem jako EU-12).