Náš zákazník, náš pán

Znáte tohle přísloví? A myslí si ještě někdo z vás, že platí? Já jsem o tuto iluzi definitivně přišel tento měsíc.

Dovolil jsem si totiž pokusit se vstoupit do dokonale pracujícího soukolí MHD společnosti v našem městě (Tábor, pokud by někoho zajímalo) a za to jsem byl také po zásluze vytrestán. Začalo to arogantním chováním jednoho řidiče autobusu, který nezastavil na jedné řádné zastávce (podle jeho slov, když je upravím do slušné mluvy, proto, že na zastávce nikdo nestál a já jsem v dostatečném předstihu nedal jemu na vědomí, že chci vystupovat) na mojí argumentaci, že tato zastávka není na znamení a tudíž tam musí zastavit vždy, odpověděl souvětím, které by v televizi znělo jako jedno dlouhé pípnutí občas přerušené slušným slovem. Nakonec však ukázal svou blahosklonnost a otevřel mi dveře ( jistě omylem právě ty, které byly úplně na opačném konci autobusu), i když nebyl v zastávce. Zlatý člověk, řeknu vám. Po tomto incidentu jsem se cítil jako správná závistivá socka ublíženě, tak jsem napsal dopis na ředitelství společnosti, ve kterém jsem popsal události toho dne, a žádal odpověď a příslib, že se podobná situace nebude opakovat. Odpověď jsem (samozřejmě) žádnou nedostal a osobní schůzka se také konat nebude, jelikož pan ředitel má prý moc práce. Zaskřípal jsem tedy zuby a rozhodoval se, co dál. Tábor je bohužel dost rozlezlé město a já se potřeboval nějak dostávat ke svojí přítelkyni, která bydlí vzdušnou čarou asi 6 km ode mě.

Nakonec jsem bohužel shledal nutné využívat službeb táborské MHD i nadále. Vyrazil jsem tedy koupit studentskou permanentku. Avšak ejhle – prý nestačí maturitní vysvědčení a papír s potvrzením, že jsem přijatý na VŠ, na to, abych prokázal, že jsem student. Na mou otázku jak to tedy mám dokázat jinak, mi ochotná paní za přepážkou s kyselým obličejem (a s výrazem – ježiš ty si blbej a otravnej) odpověděla, že musím vyplnit jejich speciální žádost, ke které musím přiložit potvrzení o studiu. Na moje námitky že cesta do Prahy a zpět pro ono potvrzení mě bude stát víc než je cena oné čtvrtletní permanentky, zareagovala popuzeně „že neví, co chci, že pravidla jsou jasně dané a počítač jí to prostě nedá, že mám přijít 15. srpna s potvrzením o studiu“ načež se začala věnovat jiné práci. Dobře, pochopím, že ona nemůže za, pardon, debilní podmínky, které si společnost diktuje, ale snad když jsem její zákazník, může mi to vysvětlit slušně a bez pohrdavého tónu hlasu, ne?

A proč to celé vlastně vyprávím? Tyto dvě události mě definitivně utvrdili v tom, že v současné ČR opravdu není s lidmi i systémem něco v pořádku. Copak se takhle může chovat společnost plně závislá na ochotě svých zákazníků využívat jejích služeb? Ale ano, může, protože má na provoz MHD ve městě monopol a navíc, jak známo, provoz MHD je málokde výnosný, tudíž případné ztráty zaplácne město ze svých dotací. Pan ředitel se opájí svou „nezměrnou“ mocí a na nás socky, které nemají na vlastní Mercedes a musí jezdit autobusem, pohlíží shora. Jeho zaměstnanci se chovají jako dobytek, ale to je přeci v pořádku, ne? S lidmi bez moci, kontaktů a peněz se přece takhle jednat musí, abych ukázal, že já jsem výš. Chce se mi z toho zvracet…

co vám?

poslal Ahura