Osvícení Poslanci

Celkově poklidnou okurkovou mediální atmosféru, ve které vedl prim veledůležitý rozvod Jiřího Paroubka, rozdmýchal před pár dny otevřený dopis padesáti umělců a osobností podporující referendum. Jedním z jejich hlavních argumentů je samozřejmě to, že politici k rozhodování o umístění cizí vojenské základny nemají mandát, neboť před volbami politické strany nedeklarovaly svůj jasný postoj k této otázce.

Otevřený dopis byl jako píchnutí do vosího hnízda. Okamžitě se v médiích vyrojila spousta proradarových komentářů, zkoumajících, kdo je opravdu umělcem a kdo je osobností, kdo správně položil otázku, kdo si nenašel na internetu již odpověď a samozřejmě, jestli vůbec vlastně mají právo, respektive mandát, ptát se vůbec či něco podporovat atd. Najednou osobnosti, dříve tak hýčkané a vychvalované za podporování mediálně oblíbených záležitostí se označují za hlupáky u piva (velmi oblíbený "argument" příznivců radaru a odpůrců referenda), které mají poslušně držet hubu a krok a laskavě o sobě nechat rozhodovat odborníky poslance.

Že umístění v naší republice vojenské základny systému, o němž mají i američtí zákonodárci pochybnosti, je věcí politickou a ne odbornou, je obecně známo. Nerozhodujeme o umístění součásti ověřeného obranného systému, ale zatím jen hračky současné administrativy, amerických vojáků a velkých firem: zatím nefunguje a stejně jako jiné projekty v minulosti vůbec fungovat nemusí. Systém měl od roku 1999 při zkouškách úspěšnost něco menší než 60 procent a to ještě v podmínkách, kdy věděl, co na něj letí, kudy to letí a že ho to vůbec nebude mást. Skutečný test, jímž by byla v náhodný moment odpálená skutečná raketa (samozřejmě bez nálože a zacílená kamsi do neobydleného prostoru), a na níž by systém měl zareagovat, se kupodivu dosud vůbec neuskutečnil. Je zvláštní, že přípravy na testy "fungující" protiraketové obrany zabíraly vždy dost času - až se vkrádá podezření, že testy slouží pouze k uchlácholení skeptických amerických politiků, kteří by mohli armádě sebrat hračku a dodavatelům velmi příjemné dlouhodobé kontrakty.

Občas se argumentuje tím, že zrovna o vojenských základnách nikdy nerozhodovalo referendum. Jenže to bylo v situaci studené války, která jaksi už dávno skončila. Tyto základny vznikaly pro vyzkoušené a samozřejmě funkční obranné a útočné prostředky. Je docela možné, že budeme společně s Polskem prvními zeměmi světa (Dánsko a Velká Británie jsou trochu jiný případ, tam jsou využity již existující základny, plnící i další funkce, než jen ty údajně protiraketové), které si u sebe nechají postavit vojenskou potěmkinovu vesnici. Bylo by zajímavé zjistit - pokud se základnu podaří protlačit - co se stane v situaci, kdy systém nebude úspěšný a jeho vývoj bude ukončen. Počítají naši politici vůbec s touto možností? Bude v bilaterální smlouvě bod o jejím okamžitém rozvázání a zrušení základny v takovém případě?

Doufejme, že čeští zákonodárci tuto alternativu již dávno probrali a jen nějakou náhodou o výsledku zapomněli informovat veřejnost. Díky zastáncům radaru člověk ví, že je to dvousetčlenná skupina odborníků na všechno, nemající vůbec, ale vůbec nic společného s tím sprostým lidem, žvanícím někde u piva. Jen je trošku zvláštní, že těmto kvalifikovaným odborníkům stačilo sdělit, že u nás má stát radar, aby si okamžitě vypracovali názor, který od té doby de facto snad nikdo nezměnil. Politici ke svým rozhodnutím nepotřebovali tisíce odborných studií, tajných materiálů a kdo ví jakých ještě obyčejnému občanovi nedostupných informací, jejichž neznalost nás ostatní diskvalifikuje v právu se k otázce umístění základny prostřednictvím referenda vyjádřit: na poslaneckou sněmovnu asi prostě sestoupil sám Duch Svatý…