Americká základna – co zbude z předvolebních slibů?

Analýza volebních programů politických stran vzhledem k americké radarové základně v Brdech.

Nezanedbatelná část české politické scény – od straníků přes sympatizanty až k užitečným idiotům – odmítá referendum o umístění americké vojenské (radarové) základny v Brdech s odůvodněním, že o tak zásadní a odborné otázce by měli rozhodovat pouze poslanci, kteří se nemohou vzdát své odpovědnosti a vyvléci se z ní tím, že ji přehodí na voliče. Ponechme teď stranou podezření, že hlavním důvodem pro odmítání referenda je zřejmě ten fakt, že naprostá většina obyvatelstva je proti, a je výsledek hlasovaní by tak byl přesným opakem toho, který naši přičinliví politici Velkému bratru slíbili.

Vše nasvědčuje tomu, že referendum nebude, hlavně proto, že by všichni ti lékaři, právníci, stavební inženýři a profesoři, co jich v parlamentu sedí, souhlasem s referendem přiznali, že jsou v otázkách vojenství stejní „odborníci" jako lékaři, právníci, stavební inženýři a profesoři, kteří v parlamentu nezasedli. A protože takovéto bezprecedentní přiznání rovnosti s ostatními spoluobčany nelze v naší elitářstvím nemocné zemi očekávat, budeme se muset smířit s tím, že referendum zřejmě nebude.

Pokud tedy bude rozhodovat pouze parlament, jak rozhodne? Základním vodítkem by měl být volební program té které strany – vždyť na jeho základě byli poslanci zvoleni a jeho naplňování je důvodem jejich zasedání v parlamentu. Samozřejmě, že téma americké základny u nás žádná z politických stran ve svém volebním programu neměla. Přesto volební programy stran obsahují – zejména v pasážích týkajících se obrany a zahraniční politiky - body, které se základny více či méně dotýkají a které naznačují, jak by poslanci té které strany měli ve věci základny hlasovat, pokud by se řídili svým volebním programem. (Samozřejmě pouze v případě, že neudělí sami sobě tzv. melčákovsko-pohankovskou morální výhradu, která umožňuje hlasovat zcela po libosti.) Vraťme se nyní do volebních časů roku 2006 a podívejme se, co k tématu základny říkají vybrané části volebních programů jednotlivých stran:

Občanská demokratická strana
Nejprve se podívejme na program ODS. Jednak proto, že jde o stranu nejsilnější (či spíše nejsiláčtější), jednak proto, že právě ODS je nejhorlivějším zastáncem budování základny u nás a nejradikálnějším popíračem práva na referendum. Obecně lze říci, že program ODS je spíše protievropský a spíše pro americký, to je jasné již na první pohled. Bohužel, bez znalosti plánů na vybudování americké vojenské základny v Brdech působí řada bodů volebního programu ODS celkem nevině, jako pouhé rétorické cvičení na téma „Se Spojenými státy na věčné časy a nikdy jinak" (ti dříve narození si pro lepší pochopení mohou nahradit slova „Spojenými státy" slovy „Sovětský svaz").

Co tedy ODS ve svém volebním programu sděluje? Kupříkladu že: „Zásadou obranné politiky je princip přiměřenosti, věrohodného odstrašení a akceptace přijatelných rizik. Žádná země, a tedy ani Česká republika nemá dost obranných zdrojů, aby dokázala eliminovat všechny potenciální hrozby. I když je hrozba globálního konfliktu v současnosti nízká, patří mezi vojenské hrozby i rozšiřování zbraní hromadného ničení a raketových technologií, dále mezinárodní organizovaný zločin, terorismus, nekontrolovaná migrace, náboženský, etnický či politický extremismus. Naším cílem je reagovat a připravit se na tato rizika." Pokud tedy uvěříme tomu, že se radar někoho odstraší, pokud přijmeme za svou stokrát vyvrácenou lež o tom, že nás radar ochrání před nebezpečím terorismu, a pokud je hrozba jaderného útoku na Českou republiku jakožto hostitele vojenského cíle prvního pořadí ničení (což je vojenský terminus technicus), tedy radaru, přijatelným rizikem, potom nezbývá než konstatovat, že ODS plní svůj program.

Další slova prozrazují, proč je ODS tak lhostejná k názorům ostatních evropských států, které americké základny odmítají, a trvá na radaru přes odpor nejbližších a nejvýznamnějších sousedů: „Primární z hlediska obranného plánování a plánování sil musí být pro nás NATO. Do cílů v rámci evropské bezpečnostní a obranné politiky se zapojovat, pouze pokud se kryjí s cíli výstavby sil v rámci NATO. Vyhnout se jakékoliv aktivitě jdoucí nad rámec našich závazků vůči cílům výstavby sil NATO. Dvěma základními pilíři cílů výstavby sil musí být orientace na NATO Response Forces a vybudování robustní kapacity v oblasti ochrany proti ZHN a odstraňování následků jejich použití jak proti vojenským uskupením, tak proti civilním cílům." A aby nikdo nemohl pochybovat o tom, kde bije srdce ODS, ta mu jasně vysvětlí že: „Americká angažovanost v Evropě v rámci NATO je pro nás zárukou obrany obecných zájmů euroatlantické civilizace a dlouhodobě nezbytnou podmínkou evropské bezpečnosti a stability." Takže sabotování úsilí EU o vlastní bezpečnostní politiku je ze strany ODS zcela programové. Pravda, ODS zde mluví o americké přítomnosti v rámci NATO, jenže zatím nic nenasvědčuje tomu, že by se USA nechaly ve věci protiraketové obrany NATO jakkoliv omezovat. Pochybuji však, že by ODS řekla ne základně, která by byla mimo NATO, na to je ODS příliš flexibilní a konstruktivní.

Také by se mohlo jednat o tvořivost, o které mluví následující věta z volebního programu ODS: „V případě potřeby však musí česká zahraniční politika projevit dostatek odvahy, ofenzivního jednání a tvořivosti místo tradičního opatrnického vyčkávání." Být za každou cenu v opozici, jenom proto, že to je opozice k EU a Rusku, přijmout základnu jenom z trucu, aby všichni viděli, že když chceme, navzdory všem radám a varováním třeba z okna skočíme, a od nikoho si to zakazovat nenecháme, to chce opravdu notnou dávku „odvahy" a „tvořivost", jen co je pravda.

A na závěr zlatý hřeb z volebního programu ODS, vpravdě machiavelistické prohlášení: „Základním měřítkem úspěšnosti české zahraniční politiky musí být její účelnost, a ne abstraktně pojímaná „správnost". Konečně je to venku – takové přežitky jako morálka, slušnost, humanita nesmí omezovat ODS v rozletu.

Křesťansko demokratická unie – Československá strana lidová
Křesťanští demokraté (je třeba dodávat že již opět ve vládní koalici, tentokrát s ODS?) to mají již s podporou základny mnohem složitější a jen obtížně byste v jejich programu hledali tak jednoznačnou podporu základny a USA, jako u ODS. Pouze jediný bod je formulován tak, že není s plány na budování základny v rozporu: „Podporujeme transatlantické vazby, a proto budeme prosazovat převzetí výraznější odpovědnosti evropských členů NATO za společnou bezpečnost. Jsme však zásadně proti takové evropské „emancipaci" v oblasti evropské obranné a bezpečnostní politiky, jež by vedla k oslabení NATO." Jedině snad „převzetí výraznější odpovědnosti evropských členů NATO" by se mohlo stát oním pověstným drobným písmem ve smlouvě, nad kterým splakalo již tolik lidí. Tedy klauzulí, která při dostatku drzosti a vytrvalosti umožní zcela otočit smysl smlouvy, v tomto případě volebního programu, tedy smlouvy s voliči.

Snad ještě lehce militaristické: „Cílem křesťanských demokratů je efektivně zapojovat naši armádu do evropského bezpečnostního systému jako plnohodnotnou součást euroatlantických ozbrojených sil." by se dalo s trochou úsilí vykládat jako podpora základně, stejně jako: „Cílem bojové připravenosti ozbrojených sil je především: zajišťovat ochranu vzdušného prostoru; efektivně bránit území našeho státu s přihlédnutím k zapojení do systému kolektivní obrany; (… ; zabezpečovat podmínky pro přijetí sil aliance v případě nebezpečí vojenského ohrožení území státu (…)" Otázkou zůstává, zda se ochranou vzdušného prostoru rozumí vzdušný prostor USA, zda americké vojenské základny, rozeseté po celém světě, jsou systém kolektivní bezpečnosti, a zda je americký radar ta zmiňovaná síla aliance a náš stát je vojensky ohrožen, abychom jí museli zajišťovat přijetí.

Ovšem další body volebního programu KDU-ČSL jí nedávají jinou možnost, než základnu odmítnout. KDU-ČSL totiž tvrdí, že: „Členství ČR v NATO a v dalších mezinárodních organizacích je nezbytné využívat v souladu se zahraniční a bezpečnostní politikou státu (tak, aby byla minimalizována rizika ohrožení především vlastního území).", ovšem existence radaru na našem území nejenom že bude představovat reálné riziko ohrožení státu, ale jde i proti zahraniční a bezpečnostní politice státu, protože země o velikosti s síle ČR může nejlépe prosperovat pouze v míru a kooperaci s ostatními státy světa. Radar je však jednoznačným signálem, kterým Spojené státy dávají celému světu na vědomí, že válka je legitimní nástroj zahraniční politiky a že ji nebudou váhat použít.

Nelze vynechat ani prohlášení, že: „Prioritou zahraniční politiky křesťanských demokratů je ochrana míru a stability v Evropě i ve světě." Jak s tím jde dohromady podpora plánu, proti kterému má námitky celá Evropa, je mi záhadou. A i další programové body KDU-ČSL podporu základy v podstatě vylučují, protože tvrdí, že: „K pilířům zahraniční politiky KDU-ČSL patří zejména: podpora dialogu mezi národy, prevence a řešení konfliktů mírovou cestou, zvládání krizí, kontrola zbrojení a pomoc při obnově a udržování míru, multilaterální diplomacie, upevňování spojenectví s ostatními partnery v Severoatlantickém obranném společenství; aktivní podpora hospodářských zájmů naší země; efektivní a silné zapojení ČR do EU jako ekonomického i politického projektu." Jenže zastrašování – a o nic jiného v případě radaru nejde – není nejlepší nástroj dialogu. Stejně jako tvrzení, že: „budeme usilovat o to, aby ČR i nadále hrála významnou roli v multilaterální diplomacii." Pokud zde radar bude, je s multilaterální diplomacií konec. Vždyť zahraniční politika USA je – a v poslední době stále silněji – dominantně unilaterální a souhlas s umístěním radaru je zároveň bezvýhradným souhlasem s touto politikou.

Strana zelených
Se SZ, třetí z vládní koalice, je potíž. Její program je v oblasti obranné a zahraniční politiky skoupý na slovo. I těch pár slov ale ukazuje, že podpora americké základně ze strany Zelených se jen stěží může opírat o volební program. Vždyť Zelení tvrdí, že: „Evropské státy stojí před výzvami, které nemohou vyřešit samy, nýbrž pouze užší spoluprací a integrací. Zelení usilují o posílení spolupráce v zahraniční politice tak, aby Unie svou vahou hrála důležitější roli v mezinárodních organizacích, především OSN, i při předcházení konfliktům a jejich řešení." - což vše je v příkrém rozporu s postoji USA, které odmítají autoritu OSN a na silné Evropě mají pramalý zájem, protože by pro ně představovala nepříjemnou konkurenci.

SZ rovněž: „Zdůrazňuje řešení konfliktů civilními prostředky, rozvojovou spolupráci, boj s chudobou, ochranu životního prostředí, zasazuje se za lidská práva, demokracii, nenásilí, vytváření právního státu a podporuje dialog kultur a náboženství." Jak bude radar bojovat s chudobou? Jak jde radar, jehož umístění je (alespoň u nás) zdůvodňováno obranou proti islámskému terorismu, dohromady s dialogem kultur a náboženství? A jak jde podpora USA, válčících po celém světě, dohromady s ideou nenásilí? Na takové otázky by určitě horko těžko odpovídaly i větší kalibry, než je Bursík s Kuchtovou.

A ovšem nejlepší nakonec: „Zelení považují prohloubení projektu evropské bezpečnostní a obranné politiky za nezbytnou součást evropské integrace. Úspěch této politiky bude závislý na celkovém vývoji EU, především na rozvoji společné zahraniční politiky. Zelení budou usilovat o to, aby evropské bezpečnostní síly v budoucnu mohly nahradit NATO v Evropě. Zelení prosazují, aby se státy EU i v bezpečnostní a obranné politice výrazněji řídily zájmy společné evropské zahraniční politiky a aby vůči USA vystupovaly sebevědoměji, a to i v rámci NATO, zvláště bude-li zahraniční politika Spojených států nadále tak jednostranná a z řady závažných důvodů sporná, jak tomu je v rámci tzv. boje proti terorismu po 11. 9. 2001." Zejména věta: „bude-li zahraniční politika Spojených států nadále tak jednostranná a z řady závažných důvodů sporná, jak tomu je v rámci tzv. boje proti terorismu po 11. 9. 2001" znamená jednoznačné odmítnutí amerických plánů na rozmisťování prvků PRO v Evropě a budování dalších základen mimo USA. Četli zelení poslanci svůj volební program?

Komunistická strana Čech a Moravy
V případě této strany je situace nejjednodušší, protože „Zrušení NATO jako dlouhodobý cíl a pozastavení členství ČR v jeho vojensko-bezpečnostních strukturách jako cíl první etapy. Revidovat nepřijatelnou strategii této organizace z roku 1999, která obsahuje ‚právo preventivních úderů' a působení daleko za hranicemi členských zemí i bez mandátu podle mezinárodního práva." prostě možnost souhlasu a americkou základnou nepřipouští.

„KSČM prosazuje zahraniční politiku založenou na mírové a vzájemně výhodné spolupráci. Je proti panující aroganci síly vedoucí až k válečným zločinům.", „V zahraniční politice považuje za klíčovou roli Organizace spojených národů, její Rady bezpečnosti, Charty a dalších obecně závazných norem mezinárodního práva. Odmítá agresivní politiku USA a NATO vycházející z doktríny ‚preventivní války'." a „Dosažení cílevědomé a efektivní kontroly ozbrojených aktivit EU a NATO na evropském území i mimo kontinent Evropským parlamentem a národními parlamenty členských zemí se zvláštním zaměřením na vysílání ozbrojených kontingentů do akcí." již pouze stanovisko KSČM potvrzují a posilují záruky, že komunisté řeknou bez vytáčení jasné ne.

Česká strana sociálně demokratická
Situace této strany je poněkud schizofrenní, vytváří však dostatečný prostor pro flexibilitu a konstruktivnost, kterou již někteří její poslanci předvedli. Obecně lze říci, že ČSSD klade důraz jak na silnou Evropu, tak na silné spojenectví s USA, a její vyjádření jsou dostatečně vágní na to, aby jí ponechávala otevřená zadní vrátka pro obě varianty. Byť příklon k USA a základně bude znamenat, že bude zapotřebí trochu více drzosti vůči voličům a trochu více tvořivosti při vysvětlování volebního programu.

ČSSD se například hlásí k tomu, že chce: „Upevňovat spojenecké vztahy v rámci Severoatlantické aliance tak, aby nadále byla jedním z garantů bezpečnosti v Evropě, euroatlantickém prostoru i v celosvětovém měřítku, s důrazem na zachování a rozšíření její schopnosti čelit hlavním globálním bezpečnostním hrozbám, kterými jsou mezinárodní terorismus a šíření zbraní hromadného ničení, včetně odpovídajícího přínosu České republiky." Platí zde obdobně jako v případe KDU-ČSL, že s trochou dobré vůle a drzosti se dá případná podpora základny obhajovat poukazem na tento bod, stejně jako na tvrzení, že: „Sociální demokracie přikládá velký význam rozvíjení transatlantické dimenze zahraniční politiky, upevňování strategických partnerských vztahů mezi Evropskou unií a Spojenými státy americkými a Kanadou." Je však takováto vágní a obecná formulace dostatečným podkladem pro tak zásadní rozhodnutí, jako je instalace cizího vojenského zařízení na našem území, které se navíc vyznačuje tím, že je určeno k obraně cizího státu a ČR není ze své podstaty schopno žádným způsobem ochránit?

ČSSD ovšem chce též: „naplňovat priority Bezpečnostní strategie Evropské unie, s důrazem na realizaci cílů a úkolů Evropské bezpečnostní a obranné politiky;" To znamená, že uznává EU jako vážného partnera v bezpečnostních otázkách, a že nechce ostatní evropské státy obcházet a ignorovat. Pokud tedy Evropa ve své většině říká americkým plánům ne, měla by ne říct i ČSSD, už jenom z přátelství k Evropě.

Ještě silnější je prohlášení, že: „Silná EU znamená silnou ČR, silná ČR přispívá k posílení EU." Souhlas a americkou základnou by byl v jednoznačném rozporu s tímto bodem, protože základna Evropu oslabuje, už jenom tím, že ji rozděluje. O tom že silné Spojené státy (protože jsou až příliš silné) znamenají slabší Evropu, ani nemluvě.

I dále se ČSSD hlásí k hodnotám, které jsou vlastní Evropě, ale USA jsou poněkud vzdálené: „Budeme se zasazovat o mírovou, bezpečnou a sociálně odpovědnou Evropu, o rozvíjení vzájemně výhodné mezinárodní spolupráce a vytváření bezpečného světa bez krizí a konfliktů, tedy o světový řád založený na principech legitimity lidských práv, multikulturního uznání, sociální spravedlnosti, solidarity a ekologické udržitelnosti rozvoje." A dále se ČSSD hlásí k: „Sociální demokraté budou prosazovat mnohostranný přístup k řešení mezinárodních problémů. ČSSD se staví za řešení konfliktů především mírovými prostředky. Významnou roli při řešení naléhavých otázek mezinárodního míru a bezpečnosti nadále bude mít Organizace spojených národů." Souhlas se základnu by však znamenal přihlášení se k hodnotám americkým, které jsou s těmi deklarovanými když ne v přímém rozporu, tedy rozhodně ne v souladu.

Pokud chce ČSSD, aby ČR: „Přispívala jako plnoprávný členský stát Evropské unie k dalšímu rozvíjení evropské integrace. Jsme přesvědčeni, že evropský sjednocovací proces nemá alternativu. Zajišťuje mírovou spolupráci, bezpečnost, hospodářskou prosperitu a regionální i sociální soudržnost v Evropě." Musí brát více ohledů na názory Evropanů, musí více respektovat partnery a spojence z EU a nemůže činit jednostranné kroky proti vůli celé Evropy, jak by tomu v případě podpory radaru nepochybně bylo.

Závěr
Zní to jako špatný vtip, ale jediná ODS tím, že podporuje americký radar v Brdech, dodržuje svůj vlastní volební program, navíc bez vážnějších kompromisů. Ostatní strany zvolily formulace méně jednoznačné a je otázkou, zda záměrně, nebo prostě proto, že o plánech Američanů na stavbu radaru v Brdech nevěděly a neměly tedy potřebu zaujímat jasnější stanovisko.

Obtížné je postavení další strany současné vládní koalice – KDU-ČSL a Strany zelených. Přestože program KDU-ČSL mluví celkem jasně v neprospěch základny, nabízí několik nouzových východů pro případ, že Lidovci budou chtít základnu podpořit. Bude to násilné, křečovité, upachtěné, ale pokud si pak Lidovci zajdou ke zpovědi, je dost dobře možné, že budou hlasovat proti svému programu s čistým svědomím.

V opravdu prekérní situaci je třetí z vládní koalice – Strana zelených. Její volební program jí nedává jinou možnost, než říct základně jasné ne. A nebo v opojení z vládních křesel říct ano a svůj program – a tedy i voliče – zradit.

Stejně jednoznačné, jako stanovisko ODS je stanovisko KSČM, která je však příliš slabá na to, aby mohla cokoliv ovlivnit, nehledě k tomu, že pro část hysterických antikomunistů je jakýkoliv postoj KSČM záminkou k tomu, aby se bez rozmýšlení rozhodli zcela opačně.

Zůstává ČSSD, která v současné době radar odmítá a ve svém volebním programu klade důraz na Evropskou unii, spolupráci, mírové řešení konfliktů. Pokud by se přesto nakonec rozhodla radar podpořit (jediný „racionální" důvod, který mne napadá, je korupce), musela by v podstatě popřít svůj volební program, protože ustanovení, která by snad souhlas s radarem zakládala, jsou příliš vágní ve srovnání s těmi, které jej vylučují.

Situace je tedy taková, že pokud by měly politické strany hlasovat podle svého volebního programu, bez toho že by jej znásilňovaly, překrucovaly a chytračily se slovíčky, potom by – s výjimkou ODS – měly by teoreticky do jedné říct základně jednoznačně ne. Budoucnost ukáže, jaká bude praxe. Pak bude jasné i to, do jaké míry považují politické strany vlastní volební program za závazný, a nakolik je to pro ně jen cár papíru, určený k nalákání voličů, kteří jsou tak naivní, že stranám uvěří.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/