V čem je dobrý volný trh (nejen) pro ekologii

Je mi jasné, že mezi zdejšími zatvrzelými antiliberály a ekology vyvolám vlnu odporu, ale budiž. Volný trh je totiž věc velice ošemetná – na jedné straně opravdu 100% volný trh by si nepřál snad nikdo s kapkou inteligence – v případě naprosto volného obchodování se vším bych si totiž mohl dojít do obchodu koupit nějaké to DVD s dětským pornem, potom zajít do kanceláře firmy Killer a syn a zaplatit si za nějaký ten desetitisíc vraždu nepohodlného souseda atd. To by jistě mnoha lidem nevadilo (neříkám, že normálním lidem), co by ale vadilo všem by bylo například – „ano, uhasíme váš dům, bude to 153 500 korun, budete si přát platit hotově, nebo převodem?“

Trh tedy musí být regulován i něčím jiným, než je nabídka a poptávka (které však podle některých velmi neinteligentních lidí s vystudovanou VŠE a profesorským titulem nabytým pochybnou cestou naprosto stačí). To je podstatě důvod, proč máme většinu zákonů. Zajímavým problémem ale je , kde trh kontrolovat a omezovat a kde ho nechat volně plynout. Zaměřím se na ekologii.

Již před dlouhou dobou se vyskytovaly teze o konci světa kvůli činnosti člověka – v Anglii v 16. století věřili, že se průmysl do 100 let zhroutí, protože budou vytěženy veškeré lesy. Nestalo se tak, s nástupem průmyslové revoluce se přestalo používat dřevo a nahradilo se uhlím. Stejný problém a obavu měli Angličané o nějaký čas později – zásoby strategicky důležitého uhlí se tenčily a vize o zhroucení se průmyslu začaly být opět aktuální. Když začaly ceny uhlí neúnosně růst, nenastal konec světa, ale objevilo se, že dobrým palivem je ropa. V dnešní době nás ze všech stran straší, že za 40 let ropa dojde, přestaneme jezdit auty, nebude z čeho dělat plasty, vrátíme se do raného novověku… Ovšem jak už mnohokráte v minulosti, zasáhne trh – cena ropy poroste, začne se intenzivně hledat ideální náhradní řešení a navíc se začnou znovu těžit naleziště, označená již za nevýnosná (jako třeba u nás se začíná v již „vytěžených“ dolech znovu dobývat uran). Do toho někdo přijde s novými postupy, které dovolí těžit ropu z míst a surovin do té doby neperspektivních. Mezitím se začnou investovat neskutečné prostředky do výzkumu nového zdroje energie a ten se s největší pravděpodobností najde a bude to právě kvůli onomu trhu a nabídce s poptávkou.

Nechci zde moc polemizovat o skleníkovém efektu a globálním oteplování (to, že se něco takového děje je zřejmé, ale těžko prokázat, jestli za to opravdu může člověk. To ví jistě pouze ten pan profesor, již jednou zmiňovaný), připojím pouze můj názor, názor laika, který není v těchto věcech vzdělán – zdá se mi dost nereálné, že bychom za posledních 100 let s našimi současnými prostředky dokázali tak moc ovlivnit klima celé planety. Ale tohle je pouze můj pocit, není to ničím podložené. Co ovšem můžu říct s jistotou je to, že takovéto a mnohem větší výkyvy v celosvětovém klimatu tu již dříve byly (v této souvislosti mě napadá teorie o neustálém kruhu lidské rasy – teorie, která říká, že nejsme první „generací“ lidí na této planetě, ale že vývoj lidské rasy se točí stále dokola – primitivnost, vývoj, technický a technologický vrchol, záhuba skoro veškerého lidstva, primitivnost… a tak pořád dále. To by ty změny v klimatu v minulosti určitě vysvětlovalo, ale je to dost spekulace a navíc by si to určitě zasloužilo samostatný článek) a že předpovídat klima celé planety na 100 let dopředu v době, kdy i nejmodernější technika je schopná předpovědět počasí na určitém místě maximálně v týdenním horizontu, mi přijde dost uhozené. Proto já osobně nejsem pro povinnou regulaci trhu z důvodu toho, že když se nezměníme, bude katastrofa. Jsem pro ekologická řešení proto, že si zkrátka myslím, že my lidé nemáme právo vyhubit záměrně a prokazatelně celé živočišné druhy (třeba intenzivním rybolovem) jen pro naši zábavu a pro zisk několika málo jedinců a zamořovat oceány (protože jich se to nejvíce týká) miliony tun toxických látek jen proto, aby někdo mohl mít lepší auto nebo nový mobil s ještě o trochu lepšími funkcemi než měl ten, co si koupil před půl rokem. V tomhle bych byl klidně pro mnohem přísnější regulaci konzumu, než je teď (což se nikdy nestane, protože si někdo potřebuje nahrabat).

Dalším problémem, který by mohl vyřešit trh a jeho regulace (v tomto případě deregulace) je kácení deštných pralesů a ničení dalších ekosystémů. V dnešní době jsou deštné pralesy „na černo“ pronajímány státy na několik málo let těžařským společnostem, které vidí pouze krátkodobý zisk, tak je vytěží a jdou o dům dál. Kdyby se ovšem zrušilo pseudoekologické nařízení o tom, že deštné pralesy jsou nedotknutelné, vypadalo by to jinak – když by každý kus deštného pralesa někdo vlastnil, rychle by si spočítal, že je pro něj mnohem výhodnější o něj pečovat, těžit s rozmyslem a mít z něho sice menší, ale stálý příjem. Je to vidět například na lesích v Rakousku, kde se zalesnění za poslední desítky let zvyšuje. A je to právě proto, že tam skoro nejsou státní lesy. To samé je například s vybíjením slonů v Africe – pokud by stáda slonů (tady jistě s nějakou regulací, aby nevznikly pouze sloní farmy a divocí sloni nezmizeli) někomu patřila a nebyla „obecní“, pytláci už by si asi moc neškrtli – zatímco „státní“ slon kromě pár strážců a fanatiků nikoho ani tak moc nezajímá, „váš soukromý“ slon by byl jistě hlídán jako oko v hlavě. Tomuto jevu se odborně říká „tragédie obecní pastviny“.

To je vše, na co si momentálně vzpomínám. Tímto článkem jsem chtěl pouze naznačit, že ne vždy je „neviditelná ruka trhu“ ta zlá a špatná, a naopak, že ne všechna ekologická a na první pohled správná řešení jsou opravdu tím správným krokem k záchraně.

Článek byl v některých aspektech inspirován článkem kolektivu autorů, publikovaném v srpnu 2007 v časopisu VTM Science

poslal Ahura