Dvojí metr pro svědomí
Politici vládnoucí koalice velmi obdivovali hrdinství poslanců Melčáka a Pohanky. Tito dva výtečníci se totiž údajně chovali podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a tak je to přece správné. Ale stejně jako při loňských jednáních o vládě se i nyní ukazuje, že hlasování poslance podle svého svědomí a ne podle programu a dohod strany za níž byl do parlamentu zvolen je žádoucí pouze tehdy, kdy jde o podporu Mirka Topolánka.
Pavel Bém - Rádio Impuls 16.8. 2007
"Ještě jednou k Hovorkovi, prostě pan poslanec Hovorka zjednodušeně řečeno má na vybranou, buď dle mého názoru tedy, abych nehovořil za celou ODS, hovořím za sebe, buď prostě reformy podpoří a pak má právo být součástí toho elitního klubu, který dnes je tou chatrnou majoritou v Poslanecké sněmovně a stojí za jaksi vytváří politické zázemí pro současnou exekutivu, tedy vlády, no a nebo nemá právo tam být, no a když nemá právo tam být, no tak s tím se prostě musí vyrovnat KDU-ČSL, já říkám, v takovém případě by měl pan poslanec Hovorka odstoupit ze svého mandátu."
Mirek Topolánek - Rádio Impuls 22.8. 2007
"Ta vláda samozřejmě je křehká, pokud by měla alternativu, to by bylo strašně jednoduché ji zbořit, jestliže alternativu bez předčasných voleb nemá, tak nejsme oprávněni ji shodit prostě, to si myslím, že to je ta otázka, na kterou jste se ptal, ona trochu souvisí, každý má právo hlasovat podle svého svědomí, ale ještě druhý parametr poměřovat to s programem té strany, protože jestli to potom vybočí z programu té strany, tak by opravdu měl složit ten mandát a kandidovat za někoho jiného nebo prostě samozřejmě mechanizmy přeskoku do jiného klubu a já nikoho nechci vyzývat, ale samozřejmě je tam zodpovědnost k tomu vlastnímu programu."
S názorem předsedy a místopředsedy ODS se dá souhlasit, ale rozhodně základním předpokladem je to, že platí pro všechny stejně.
-------------------------
obrázek poslal Fudzijan
vystavil ods @ 8/22/2007 11:35:00 odp.
Komentáře: 49
Komentáře: 49:
K tomuto tématu není co dodat. Jsem totálně zhnusen údálostmi během posledního roku a půl a utěšuje mě že ne všem je to co se právě děje jedno. Demokracie se stala prádným pojmem zneužívaným těma největšíma gaunerama, kteří přesvečeni o své vyjímečnosti a nadřazenosti, se na nás denně smějí z předních stránek zpropagovaných deníku či z obrazovek televize a neustále nás přesvečují že jdeme po správné cestě, kdy nám bude nakonec všem líp. Účelové zneužívaní informací je standartním jevem. Nejzarážející je, že ať již dělají věci sebestupidnějším způsobem, nikomu nic nevadí, dokonce masy patolízalů je obhajují v každé situaci. Ti kdož jsou jiného názoru na věc jsou terčem pospěchu okolí. Čím více cítím že jsem naprosto bezmocný, tím jsem zoufalejší. Co další zpráva, tím další nahlodaní pro moji víru v pravní stát v naší zemi. čekám jak na spasení na další volby čí na padnutí vlády, protože nezastávám názor že si musíme šáhnout na dno, aby jsme si o to více vážily toho co bylo. Dneska jsem zjistil, že jsem vlastizrádce(http://domaci.ihned.cz/c4-10112060-21879380-002000_d-kscm-se-dopousti-vlastizrady-kvuli-radaru-mini-stetina). Rád bych volil zelené, ale když vidím pana Bursíka nebo Štětinu, zatmí se mi před očima. KDU-ČSL nejde věřit ani mez mezi očima a Zelený u mě skončily definitivně. Ona ani teda ČSSD nebude vládnout bůhvíjak, ale cokoliv lepší než tato situace
zajímavá je také volební účast ve volbách proč miliony lidí nevolí? kolik % voličů musí volit aby byly volby platné?
a kolik % musí nevolit aby byly volby neplatné?
Kdo nejde s nami jde proti nam !!!
(komunisticke heslo z minuleho stoleti)
to anonymní: I když bude k volbám chodit 10% a Ti daj z 90% hlas ODS tak vyhraje ODS volby se ziskem 90%
To: jaromir eybl
Rika se (a plati to), ze "na kazdou svini se najde reznik". Je jen otazkou par let kdy vsichni ti Dalici, Topolankove, Melcakove, Pohankove, Langrove atd... zmizi v propadlisti dejin.
Bohuzel je otazkou, zda ten reznik bude to prave orechove. Mam na mysli skutecnost, ze vysezmineni panove (pohrdam jimi do te miry, ze se mne skoro prici jim i rikat "panove") zadelavaji svym chovanim na poradny pruser. Onen reznik pak diky jim muze klidne byt nejaky ultrapravy ci ulralevy populista.
Uprimne receno, jiz ponekolikate za poslednich cca 15 let mam po vzoru jednoho cloveka chut si zaplatit billboardy s napisem "Stydim se za sveho premiera". Spise by tam ale melo byt "Stydim se za svuj narod" - ODS, komuniste a dalsi podobna chamrad, ktera je samozrejme i v CSSD, KDU, u Zelenych neni nicim jinym nez obrazem nas vsech.
to: klokan
Stydim se za svůj národ.
Ano, v tom je ten problém. Stav naší společnosti není způsoben amorálním chováním několika desítek nebo stovek lidí, kteří nám vládnou, ale námi všemi. Stejně tak jako za komunismu, kdy většina národa svým chováním diktaturu KSČ podporovala, ať už ze strachu z možných represí (těch byla menšina) nebo z oportunismu (a těch byla naprostá většina), stejně tak i dnes podstatná část společnosti, řídící se heslem bližší košile než kabát, se přikloní a dá svůj hlas politickým gaunerům jenom pro vidinu šance (přesněji řečeno Modré šance) nahamounit si o něco více. Ta politická verbež, na kterou jednotně nadáváme u piva, to jsme my sami.
Lhal bych kdybych tvrdil, že mne tento vývoj překvapuje. Jenom hlupák či člověk do hlouby duše naivní mohl očekávat něco jiného. Přesto se musím přiznat, že jsem až poslední chvíle doufal, že se mýlím a že všechno bude jinak. A nemám teď na mysli podstatu reformy, ale způsob, jakým byla přijata, ten diametrálně odlišný přístup k Melčákovi s Pohanhkou jakožto odvážných poslanců, hlasujících podle svého svědomí na straně jedné, a k panu Hovorkovi, prezentovanému jako zrádce a padouch na straně druhé, přestože podstata je v obou případech stejná – hlasování proti zájmům strany, za kterou byli zvoleni, byť zcela v souladu s duchem Ústavy.
Doufal, jsem že dokážeme překročit svůj vlastní stín a vykročíme mezi vyspělé a kulturní národy, bohužel jsme opět dokázali, že patříme-li mezi vyspělé země, tak pouze mírou svého bohatství; omezeností ducha a otrockou mentalitou však patříme někam mezi orientálními despocie. Stále totiž nedokážeme abstrahovat od „já, tady a teď“ a dobro a zlo nerozlišujeme z perspektivy lidstva, ale z podhledu člověka plazícího se v prachu. Dobré je to co dělám já (my), nebo co mi přináší prospěch, zlé je to co dělá druhý (oni), nebo co přináší prospěch i jiným než mně. Důsledná dvojakost, licoměrnost, pomíjivý jedinec jako měřítko všech věcí.
Chybí nám smyl pro svobodu, sounáležitost, sebevědomí a jsme nakaženi morem elitářství. Svobodu si pleteme se svévolí a zapomínáme na maximu, že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. Štítíme se sounáležitosti, protože si ji pleteme se stejností a uniformitou a neuvědomujeme si, že izolovaný jedinec je bezmocný a bezvýznamný, ale že je to společenství, které přežívá. Sebevědomí si pleteme s arogancí a namísto toho, abychom obdivovali sílu a snažili se být silní, vyžíváme se v siláctví a násilí a jsme připraveni se pokořit a ponížit před každým, kdo dá najevo převahu síly. Nedomýšlíme, že síla není právo. To vše jen zdůrazněno elitářstvím, tou vírou v nerovnost mezi lidmi a přesvědčení, že já jsem lepší než druhý, že mé právo je silnější, že druzí mohou (a musí) trpět pro můj prospěch, pro mé potěšení. Stále se dělíme na my a oni a povyšujeme se jeden nad druhého, přestože není žádné my a oni, ale pouze my – nebo nikdo. Nejsme pevní, nevíme kdo jsme a co chceme. Máme zároveň morálku a mentalitu pána i otroka. Pána když jsme silnější, otroka když jsme slabší. A mezi tím již nezbývá místo pro morálku svobodný a sebevědomých.
Ale proč? Co se stalo, že se staroslavný národ, druhdy vládnoucí celé Střední Evropě a obávaný daleko za Alpami, propadl do současného marasmu? Někteří odpovědí, že za to může čtyřicet let komunistické totality, další k tomu přičtou nacistickou okupaci, a ještě další možná i tři sta let habsburské poroby. Ale kam až bychom měli zajít při hledání výmluvy pro naše současné chyby? Komunistická moc byla zlomena před bezmála dvaceti lety! Již takřka dvacet let nejsou u moci a my jsme měli celou tu dobu na to, abych se očistili a povznesli, abychom se opět oděli v aureolu velkého kulturního a svobodného národa. Tu příležitost jsme nevyužili, promarnili. Mrháme vlastními životy a přitom neustále hledáme někoho, na koho bychom mohli svést všechny své neúspěchy. Ale nikdo takový není Jsme jenom my a jsou to naše neúspěchy, naše prohry a naše chyby. Jenže namísto toho, abychom se z těchto chyb použili, opakujeme je stále znova v zoufalé snaze dokázat, že to žádné chyby nejsou.
Znamená to snad, že je vše ztraceno, že bychom měli rezignovat, že jsme odsouzeni k živoření v blahobytu? Ne! Jenom se musíme probudit. Musíme si přestat myslet, že to co nechceme vidět, neexistuje. Musíme přestat spoléhat na to, že to někdo vyřeší za nás. Nevyřeší. Jsme svobodní lidé, plně zodpovědní za svá rozhodnutí, Přírodou nadáni k tomu, abychom si sami určovali svůj osud. Je to jenom na nás. Musíme chtít, musíme nazývat věci pravými jmény, musíme přestat lhát, musíme se přestat bát. Je to jen na nás.
Tribunovi: Středověk nelze srovnávat s dneškem, to s tou hrdostí platí obecně pro všechny Evropský státy. Žádný stát EU to dneska s ní moc nepřehání až na Poláky, kteří jsou tím spíše k smíchu. Tomuhle se vysmíval už Svatopluk Čech ve svých Výletech pana Broučka. Zrovna předevčírem jsem diskutoval s kamarádem a nedokázal pochopit že bych nepřijal výhru 100miliónů korun ve sportce. Naopak on byl ochoten za 100 000 se nechat vyfotit nahý a rozvěsit fotky po mestě. Na otázku co by potom dělal řekl že by se odstěhoval. Za pitomých 100 000 by tu nechal byt, přátele, rodinu. Samozřejemě když si uvědomil i tohle tak by to nepřijal, ale dneska lidi vidí v první řadě ty peníze a úplně jim zatemní mysl. A nejednalo se vůbec o hloupého kamaráda. Ne proto že by šel studovat vysokou školu na dosti náročný obor, ale že ho znám. Dneska se lidé pomalu po.... z různých "celebrit" a jsou ochytní jím podlejzat za hranice uvěřitelnosti. Tohle je ale celosvětový problém, vždy byl a vždy bude, musí se s ním poprat každý sám a v nejvyšší možné míře by nám v tom měli ve výchově pomáhat rodiče. Bohužel teď budeme sklízet trpké ovoce zaseté lhostejnýmy rodiči zpacifikovaných normalizací a jejich potomky odkojených americkými pohádkami, novými výklady dějin, kdy malé dítě nepochopí souvislosti a zapamutuje si jen že kominismus je svinstvo. Jejich rodiče po revoluci procitly a zjisili že nejsou kapitalističtí psy(i když dnes tato dříve úsměvná parafráze nabývá nových rozměrů), ale kdy prokouknou jejich děti. Dyť lhostejnost je tak typycká pro dnešní dobu. Kolik z vás neslyšelo větu: "Ale nebudem se bavit o politice." Lidem stačí základní dogmata a občas se v nich jen utvrozovat přes články zpropagovaných médií a televizi. A jěště k tý hrdosti, nedávno jsem viděl film Hvězdná pěchota a jako dítěti se mi velice líbil. Nyní jsem nevěděl jestli se té blbosti mam smát nebo nad ní plakat jak mi připomínala válku v Iráku. Podle tohoto filmu bych nemoh mít ani děti protože bych byl prašívý civilista. Této hrdosti se raději vzdám. Vím jak to Tribun myslel s tou hrdostí, ale každej musí začít sám u sebe, jiná cesta není.
Tribune, nezlobte se na mě, ale vaše příspěvky mi svou stavbou, typem řečnických otázek a voláním po znovunabytí bývalé slávy a cti národa připomínají plamenné projevy nějakého extremisty.
Píšete, že nejsme morálně na úrovni vyspělých států. Koho tím myslíte? USA a GB, kteří zatýkají lidi jen tak, posílají je do afrických nebo asijských zemí, kde z nich místní "specialisté" vytlučou duši? Rusko vedené Putinem? Francii,Belgii, Nizozemsko, které si nevidí pod nos a nechají si rozvracet stát miliony přstěhovalců neochotných se přizbůsobit místním pravidlům a mentalitě? Nebo koho vidíte jako morálně vyspělý národ? V každé zemi najdete v poitice a vládě podvodníky, negramoty s jedinou schopností - probít se na vrchol za každou cenu...
Píši jak píší, Ahuro. S tím ani jeden nic nenaděláme. Měl bych snad psát v obecně rezignačním stylu "politici jsou lumpové, všichni to víme a musíme se s tím smířit, protože s tím nic nenaděláme"? Ale já věřím že naděláme, protože politici nejsou jiný živočišný druh, jsou to lidé jako my a jsou stejný jako my. Nejsou žádnou zvláštní kastou vyvolených prohnilých - pocházejí z nás a jsou naše zrcadlo. Nadávat nestačí a já se snažím vyvolat dojem, že změna je možná. Ale je pravda, jak tvrdí J. Eybl, že začít musíme u sebe.
A k vaší otázce: nemám žádný vzor. Proč bych měl mít? Copak nemůžeme být jiní než všichni okolo? To že ve všech zemích jsou politici (i) lumpové přece neznamená, že u nás to musí být také tak a že se s tím musíme smířit. A proti zemím, které jste vyjmenoval, zde jeden podstatný rozdíl je - jejich občané jsou zvyklí se ozvat, dát najevo svůj názor veřejně, demonstrací, peticí, stávkou, ustavení spolku, prostě akcí. Samozřejmě, že i oni zmohou pramálo a politika státu se stejně jako u nás neřídí přáními marginálních zájmových skupin. Ale tím, že tito lidé nesedí na zadku, narušují hegemonii vládnoucí vrstvy a podrývají legitimitu jejích rozhodnutí. Ale u nás? Nadává se u piva, pak se jde k volbám - a tam se zvolí ti samí.
Tribune, mně se zdá, že to buď nemyslíte tak úplně vážně, nebo jste opravdu velký snílek - když něco nejde nikde na světě, tak to asi jen tak nepůjde ani v ČR. Místo vaší snahy upozornit, že bychom se měli všichni změnit byste mohl svou energii a um zaměřit jiným směrem - četl jste někdy T. Prattcheta a jeho Úžasnou Zeměplochu? Pokud ano, tak napovím, že nejlepší vladař není čestný, spravedlivý atd. ale někdo, jako je Lord Vetinari. Pokud jste to nečetl, tak doporučuji, každý si v tom najde to své a je v tom hodně moudra
Ahuro, Vetinari by v našem světě pohořel. Je totiž zvyklý mít okolo sebe lidi na které se může spolehnout a proti sobě lumpy kteří se drží zaběhnutých pravidel. V Pratchetových knihách je skutečně mnoho moudra - stejně jako v pohádkách - a mezi pohádky také jeho knihy patří. Stejně jako postavy které v nich vystupují.
Tribune, já myslím že lidé jsou všude stejní. V těch jiných státech o kterých se zmiňujete mají však tu výhodu, že v nich existují média, která si již natolik upevnila pozici, že nemusí před nikým panáčkovat a psát na objednávku. Lidé mají mnohem větší možnost dozvědět se co se kolem nich děje a na toto dění reagovat. U nás jsou lidé odkázáni jen na internet, který mimo objektivních informací poskytuje také moře zábavy a tak si nedělám velké iluze o tom kolik z těch kteří na něj mají přístup, věnuje svou pozornost těmto informacím. A to ještě musím brát v úvahu že ta část národa, která internet používá je o hodně menší než ta která ho zná jen z filmů a reklam v televizi. Zkuste si na chvíli představit, že byste nikdy neměl jiný zdroj informací, než televizi, rádio a běžné noviny a časopisy. V nejlepším případě byste měl v hlavě zmatek. V tom horším (a převládajícím) byste vůbec nevěděl "která bije". Váš zdravý úsudek by vám napovídal že je tu cosi shnilého ale neměl byste žádnou představu o něčem konkrétním vůči čemu byste se vyhranil.
A politici? Nejsou sice "jiný živočišný druh" jak správně píšete, ale přesto se od ostatních občanů velice liší svou "krátkou životností". Jsou to sprintéři na krátkých tratích a dobře vědí že ta trať je jejich jediná příležitost ze které musí vytěžit maximum. Tohle vědomí ovlivňuje jejich myšlení natolik silně že o nich nelze uvažovat jako o lidech, kteří mají svou "trať" rozloženou do celého svého života. Pro ně má přísloví: "Košile bližší než kabát" několikanásobně umocněný význam. Z hlediska svého vnímání společnosti jsou, nám ostatním, natolik vzdáleni, jako by skutečně byli jiným živočišným druhem. V tom tkví ten veliký problém, že o nás rozhodují lidé za podmínek které je přímo vybízejí, aby mysleli především na sebe. To co my vnímáme jako pokřivenou morálku, je pro tyto lidi pouhá strategie v jejich manévrech pod prapory ideje : URVI CO SE DÁ! . Tím co jsem napsal se jich vůbec nechci zastávat ale bylo by hloupé zavírat oči před příčinami. Bohužel opravdu nevím co s tím. Buďto nás stále povedou lidé s minimální odpovědností (vzhledem ke krátkému období jejich funkce) a budeme mít demokracii, nebo bychom se museli vzdát demokracie a nastolit nějakého krále, či diktátora, který u vědomí toho že bude vládnout dlouho, zaujme (čistě teoreticky) zodpovědnější přístup. Osvícený panovník, který by se stal jakýmsi garantem demokracie aplikované na úřady státní správy od něj níže, by se snad našel v nějakých těch pohádkách, ale dost pochybuji o jeho reálném výskytu.
Potřebovali bychom ta objektivní média která by nás pravdivě informovala a tak nám dodávala podklady pro správná rozhodování. Ale kde je vzít?
Kamile - ano, Prattchetovi knihy jsou vpodsatě pohádky, ale myslím, že s tím Vetinarim se mýlíte - on je také postava vpodstatě nereálná, ale pokud jste četl opravdu hodně knih ze Zeměplochy, pak víte, že on je schopný se přizpůsobit skoro všemu. A myslím že s naší vládní garniturou zleva doprava by si dokázal poradit levou zadní.
A navíc - u nás "ti zlí" nemají zaběhlé postupy? Ono toho už moc nového vymyslet nejde, jen se spoléhat na díry v zákonech, které už někdo objevil předtím....Ten, kdo dokáže vymyslet něco nového se stane miliardářem a většinou se na něj nikdy nepříde
A ještě něco - ani Vetinari nemá moc lidí, na které by se mohl spolehnout a hlavně on se na nikoho nespoléhá. Je to vpodstatě takový vymyšlený dokonalý panovník - psycholog na nejvyšší úrovni, stejně tak diplomat a k tomu odosobněný cynik a pragmatik. Bohužel, v ČR by asi sehnat nešel:-))
Vetinari je sice kouzelnou postavou, ale stále za ním cítím velmi silnou inspiraci Machiavelliho Vladařem. I když koncepce organizovaného zločinu či kriminálníků jako vzoru pro státní úředníky mají v sobě něco inspirujícího. :)
Osobně si myslím, že naše země, respektive lidé v naší zemi se neliší příliš od lidí v jiných tak zvaně postkomunistických zemích. Dostali jsme politickou svobodu, zvětšila se pro většinu lidí ekonomická nesvoboda a zároveň jsme oblkopeni mediálním světem, který bere své vzory z reklam a zároveň je silně pravicový. To přiznal mimo jiné i jestli se nepletu pan Čermák, který na rozdíl od jiných novinářů co sebe považují za objektivní, prohlásil, že pravicovost médií je logickou reakcí na tzv. komunistické dědictví a že to změní čas. Nám nezbyvá než čekatm než se narodí a vychová nová generace novinářů a pokud možno se snažit do politiky jednou za čas dostat lidi, kteří podporují zesílení váhy hlasu občana, například referendem, a doufat, že po získání teplého křesílka své sliby dodrží.
ODS: Tak on celý Prattchet je silně inspirován klasickými díly. Co je na něm však nejkouzelnější je to, že jeho knihy se líbí i dětským vyznavačům fatasy stejně tak jako vzdělaným a váženým doktorům docentům atd.:-)) Zkrátka jak říkám, ty knihy mají spoustu vrstev a čím více vrstev chápete, tím více se u toho pobavíte:-)
Jinak můj názor k rozebíranému tématu - máme se dobře. Až se nebudeme mít dobře, začne se se současnou situací něco dělat. Teďka akorát sledujeme šaškárny našich vrchních šašků a maximálně proti nim křičíme a jen několik nejnespokojenějších chodí demonstrovat a chce změnu. Jak říká jedno ze základních pravidel psychologie - člověk je tvor líný a dokud ho něco nedonutí k činnosti, tak nic nedělá - tudíž dokud to tu fakt nepůjde totálně do ..... nikdo s tím nic pořádného dělat nebude.
"Jinak můj názor k rozebíranému tématu - máme se dobře.
Ahuro, já vám to věřím. Už brzy se přesunete z Tábora do Prahy na ČVUT, o ekonomickou stránku vašeho života se budou i nadále starat vaši rodiče a vy ponesete ještě stále odpovědnost jen sám za sebe. Starost o rodinu je někde ve vzdálené budoucnosti. A možná že jsou na tom vaši rodiče natolik dobře, že můžete počítat s jejich pomocí "na startu" i ve chvíli až tu rodinu založíte. A já bych vám to moc přál, protože lidé jako vy by měli mít děti aby v tomhle národě přibylo více přemýšlivých jedinců.
Bojím se však že kdybyste to svoje "máme se dobře" pronesl v některé z venkovských hospůdek, umístěné v oblastech kde je dost vysoká nezaměstnanost, tak zariskujete že se od vedlejšího stolu zvedne nějaký napružený taťka a dá vám jednu přes ústa.
Ano, určitá část populace se jistě má dobře. Někteří díky tomu že mají štěstí, jiní díky poctivé dřině, další dobře odhadli situaci, jiní proto že umí obcházet zákony a další proto že je vyloženě porušují a buďto je ještě nechytli a nebo již získali takové postavení, že si mohou svou beztrestnost koupit. Všichni společně se určitě máme dobře ve srovnání s těmi zeměmi kde denně umírá mnoho dětí hladem.
Tam by, dle vašeho psychologického pravidla, už "neměli být líní a měli by s tím začít něco dělat". Proč tomu tak není? Nejspíš proto že ti kteří je "drží u huby" jsou příliš silní v kramflecích a ti kteří by "s tím měli něco dělat" už na to nemají dost sil. Až to tady, vašimi slovy, "půjde totálně do ..." tak se na nějakou nápravu taky nezmůžeme.
Také mám rád Pratcheta (přečetl jsem od něj všechno co u nás vyšlo) a proto vím že jeho knihy mají, mimo jiné, jeden společný rys. Dobro vždy zvítězí ať je zastoupeno kteroukoli postavou. Jenomže my bohužel v pohádce nežijeme a v našem světě to neplatí. Pokud se budeme dnes spoléhat na to že "se s tím něco začne dělat" teprve až to tady půjde "totálně do ..." tak si můžeme být jisti že se neudělá nic. Samozřejmě že rozevírající ekonomické nůžky mohou způsobit spontánní sociální bouři s následnou občanskou válkou (pokud jí nepředběhne globální vojenský konflikt) ale výsledkem toho určitě nebude to že bychom se pak měli líp.
Tak že jestliže vůbec máme nějakou šanci dát něco do pořádku, pak je to teď a leží to hlavně na vaší generaci. Na těch kteří si přestanou namlouvat že se mají dobře a co nejdříve pochopí že jde o přechodný stav, který nebude mít (pro většinu) dlouhého trvání. Kdybyste studoval novinařinu řekl bych vám abyste si dal jako životní cíl založení objektivně informujícího deníku. Míříte k jiné profesi a tak můžete pro budoucnost udělat to že budete působit na své okolí, byť třeba jen tím že spolužákům doporučite aby četli podobné blogy jako je tento, nebo třeba Britské listy.
Kamile - nevztahoval jsem to na sebe, ani na někoho z Mostecka nebo Ostravska, ale obecně, to znamená průměrově. Jistě se najdou lidé, kteří strádají na hranici životního minima,ale ty budou vždy a všude, s tím se asi nic dělat nedá. Jinak když už jsme to zatáhli do osobní roviny - moje rodina chudá není, ale otec mi jasně sdělil, že je mi ochotný platit pouze ubytování, stravu a učební pomůcky, takže si stejně budu muset najít nějakou práci (plánuju někoho doučovat matematiku nebo jazyky) abych v té Praze mohl nějak fungovat (= nemusel jen sedět na zadku) takže myslím, že v tomto nevybočuji z průměru lidí studujících na VŠ.
Nakousl jste Afriku - tam se lidi opravdu mají hodně špatně, jenže je to dané jejich geologickou polohou - když musíte živit rodinu a žijete v nějaké polopoušti, tak si nemůžete moc vyskakovat a jste rád, že jste rád. U nás v dohledné době (kromě katastrofických scénářů) humanitární krize nehrozí, takže se tu dál můžeme zabývat výdobytky jako jsou spotřební elektronika, svoboda slova, demokracie, tlachání u piva a závidění těm, kteří se topí v penězích. Tak jsem to myslel - dokud má průměrný český člověk "co do huby", peníze na nějakou tu zábavu a nestrádá ani psychicky, tak je vpodstatě spokojený a podle toho psychologického pravidla ho nic nenutí opravdu otevřeně bojovat proti nějakému režimu a riskovat i to, co má. (Samozřejmě mluvím opět o většině).
Samozřejmě, že může nastat i situace, když už to bude tak v háji, že to "lid" nenapraví, ale bohužel takovéhle situace se stávají většinou nenápadně a propukají až ve chvíli, kdy jsou si jejich protagonisté jistí, že to dokážou
Vidíte Ahuro a už jsme u toho:
"platit pouze ubytování, stravu a učební pomůcky". Jenže to vaše "pouze" se rovná veškeré náklady na studium. Váš otec se jeví jako rozumný muž a tak nepochybuji o tom že by připojil i školné pokud byste šel na soukromou školu. Výdělkem který si hodláte obstrat (což je chvályhodné) potřebujete pokrýt pouze své nároky na zábavu. A já jsem se setkal se studenty kteří byli šťastni že jim rodiče mohou uhradit alespoň jednu z těch tří, vámi vyjmenovaných, položek. Ba našli se i tací, kteří si sháněli brigády aby mohli uhradit všechny tři. A přitom vy sám sebe vnímáte jako průměr.
Afriku jsem konkrétně "nenakousl". Já vím že když jde o umírání hladem tak každého napadne na prvním místě Afrika a ne třeba Korea nebo Indie kde se odehrává totéž. Ovšem umírání hlady to už je extrém i z pohledu chudoby. Podle zprávy Amerického statistického úřadu, navzdory mohutnému ekonomickému růstu v roce 2004 vzrostl počet chudých ve Spojených státech o 1,1 miliónu. Když se mluví o chudobě u nás každého asi napadnou v prvé řadě bezdomovci. V roce 2001, kdy proběhlo sčítání lidí, žilo v nouzových obydlích 45 000 lidí. Nevím jak je to teď ale mnoho se asi nezměnilo. Ale nejde jen o ně. Roční příjem 73,9 tisíc Kč je hranice ohrožení chudobou. U nás žije s tímto příjmem 8% lidí. Jedná se především o dlouhodobě nezaměstnané odkázané pouze na sociální dávky či osamělé důchodce. V současné době je rodinný příjem 10 % nejlépe situovaných Čechů pětkrát vyšší než příjem 10 % nejhůře situovaných lidí. Seřadíme-li všechny mzdy zaměstnanců podle velikosti, tak zaměstnanec nacházející se svou mzdou přesně uprostřed (medián) má mzdu téměř o 20 % nižší, než jaká je průměrná mzda zaměstnance v Evropě.
Což samozřejmě neznamená že u nás 8% procent lidí nemá na to aby svým dětem uhradili studia. Zde by šlo o dost vyšší procento protože jde o podstatně vyšší náklady než na pouhé přežití. Těmto lidem nejde o "výdobytky jako jsou spotřební elektronika, svoboda slova, demokracie, tlachání u piva a závidění těm, kteří se topí v penězích" Dennodenně atakováni reklamou a proslovy pravicových politiků jsou neustále utvrzováni ve svém pocitu méněcennosti neboť "zcela evidentně" patří mezi ty neúspěšné co se "o sebe nedovedou postarat". Možná příjmově nepatří mezi ty opravdově chudé avšak pocit že žijí v chudobě je u nich setrvalý. Oni strádají psychicky ale nepůjdou protestovat a znovu zvonit klíči protože nevěří tomu že by to mělo nějaký význam. Domnívají se že patří k bezvýznamné menšině protože se o ostatních s podobnou životní úrovní z médií nedozvědí. Ani o těch, kteří jsou na tom ekonomicky lépe ale přesto je pálí mnoho dalších věcí, deformujících tu naši rádobydemokracii, která není ničím jiným než obyčejnou oligarchií. Lidé u nás jsou chudí především na informace. S touto formou chudoby by bylo třeba se vypořádat nejdříve. Protože kvůli ní často platí, to co jste napsal, že "může nastat i situace, když už to bude tak v háji, že to "lid" nenapraví, ale bohužel takovéhle situace se stávají většinou nenápadně a propukají až ve chvíli, kdy jsou si jejich protagonisté jistí, že to dokážou".
Kamile - ano, mezi dnešními studenty vysokých škol jsem s tím, že mi rodiče zaplatí ubytování, pomůcky a stravu průměr. Jsou totiž studenti, kterým rodiče platí drahé bydlení poblíž centra města, auto a oblečení od světoznámých návrhářů. Stejně tak jsou studenti, kterým jejich rodiče nejsou schopni studium zaplatit skoro vůbec a tak si na něj musí vydělat sami. Proti rozhodnutí otce nic nemám, chápu, že nechce platit moje hýření.
Jinak mně velmi blízký člověk má podobné finanční problémy, jaké popisujete - je sice jedináček, ale její mamka je s jejím otcem rozvedená, má částečný invalidní důchod, což je nejhorší co může být - má od úrazu z dětství poškozenou krční páteř, nemůže moc hýbat hlavou, nesmí nosit předměty těžší než 2kg a trpí docela velkými bolestmi - podle našeho zdravotnictví je včak těsně pod hranicí na plný invalidní důchod a měla by chodit do práce, což je však s jejím zdravotním stavem vpodstatě nemožné - může dělat pouze několik zaměstnání a v dnešní době nikdo nechce "mrzáka" na poloviční úvazek. Otec sice výživné plus mínus platí, ale i s mamčiným důchodem nedosahují ani životního minima a doplácí je sociálka. Slečna jde studovat do Českých budějovic vysokou školu, ale nějak hodně pracovat tam potřebovat nebude, aby přežila - dostane nějaké peníze od mamky a navíc sociální stipendium v plné výši je něco přes 2000Kč a ubytovací přes 1000kč, suma sumárům asi 4000kč měsíčně, s čímž se (s levným ubytováním a stravováním v menze) dá vyžít docela dobře. Tím chci říct, že když se zajímáte o stipendia a různé příplatky, určitě nemusíte po nocích skládat vagony, aby jste mohl vystudovat. Chci tím vším říct, že pokud se oprostíte od konzumu, tak vám i životní minimum stačí k celkem spokojenému životu a také dokázat, že to neříkám z pozice člověka materiálně zabezpečeného, který tlachá o něčem, o čem nic neví
A ještě doplněk - tím pouze jsem nemyslel, že to považuji za samozřejmé a že je to málo, jen jsem chtěl říct, že určitě není pravda to, co jste psal - že si odjedu studovat do Prahy, kde mi bude rodina platit cokoliv, na co si vzpomenu
V reakci na Klokana vznáším dotaz: nevíte někdo, kolik stojí takový bilboard? Že bychom se mohli složit a pár si jich zaplatit. I s odkazem na tyto stránky :-)
Což mne vede k druhé otázce: jak zvýšit čtenost Modré šance? Jak přitáhout další diskutující? Připadá mit, že se kruh místních debatérů spíše zužuje, než rozšiřuje (i když to může být jen zdání vyvolané prázdninami).
Pro Kamila mám také jednu: ve všem, co jste napsal, s vámi souhlasím. Myslím, že naši současnou situaci dobře vystihli již staří Římané když říkali: "chléb a hry" V tom žijeme - toho i toho máme požehnaně, dost na to, aby spoustě lidí byla nějaká abstraktní svoboda zcela lhostejná.
K Prachettovi bych dodal pouze tolik, že je to geniální postmoderní syntéza evropského myšlení snad někdy od Aristotela. Čtivé pro kohokoliv a dvojnáso zábavné pro toho, kdo dokáže objevit inspiraci jednolitvých motivů.
Ahuro, napsal jsem:"veškeré náklady na studium" což není totéž jako "na co si vzpomenu". Ale máte pravdu. Opomenul jsem zahrnout studenty z řad zlaté mládeže a vemu-li je v potaz, pak skutečně patříte se svým zabezpečením mezi průměr. Nechal jsem na sebe příliš zapůsobit to vaše pouze které je pro mnohé nedosažitelné maximum. Omlouvám se pokud jsem se vás tím nějak doktnul. Nebylo to mým záměrem. Jen jsem chtěl na vašem příkladu demonstrovat jak relativní může být když prohlásíme "máme se dobře". Vaše ekonomická situace pro mne nebyla hlavním tématem což jak jsem se domníval vyplynulo i následujících řádek.
Ovšem, nemohu s vámi souhlasit "že pokud se oprostíte od konzumu, tak vám i životní minimum stačí k celkem spokojenému životu". Životní minimum činí pro jednu dospělou osobu 3 126,- Kč. S tím mnohde nezaplatíte ani regulované nájemné za garsonku. Od konzumu jste "oproštěn" automaticky ale za co chcete přežít?
Tribune, obávám se, že nějaký viditelný billboard v nějaké rozumné lokalitě, aby byl na očích, bude stát několik (možná i desítek) tisíc korun měsíčně. Ale bylo by to stylové:-))
Počkal bych tak na říjen, až budou opravdu všichni zpět z dovolených a prázdnin a možná bych autorovi doporučil dát sem nějaké to počítadlo,abychom všichni viděli, kolik lidí sem za den příde.
Chléb a hry - ano, to je pro většinu to nejdůležitější, vždy to tak bylo a asi i vždy bude, takže je spíš důležité to využít správným směrem, než se to snažit změnit, toť můj názor. Lidé jako celek nechtějí být svobodní, to je moc náročné, je lepší si nechat někyým život řídit.
K Prattchetovi - měl jsem možnost si teď přečíst Going postal v originále a musím smeknout před panem Kantůrkem za skvělý překlad, který místy i převyšuje originální verzi.
Kamile, pokud jste jedna dospělá osoba žijící sama bez pomoci příbuzných a bez práce, tak dostáváte opravdu asi 3100 kč měsíčně. Nechci zde být za nějakého asociála, ale tohle se týká pouze lidí, kteří opravdu nechtějí pracovat a tohle jim stačí. Kdo nemůže pracovat, má částečný nebo plný invalidní důchod a navíc má nárok na další sociální dávky, takže se nakonec dostane někam k částce, za kterou se dá žít. Někomu být "houmles" vyhovuje a lidí, kteří nechtějí žít za životní minimum pro jednu osobu a přesto musí jsou promile.
Tribune, kdybyste se náhodou chtěl opravdu skládat, tak prosím abyste se mnou nepočítal:
Praha 1 - 2 = 13.000 Kč / měsíc / ks, Praha 3 - 15 = 9.000 Kč / měsíc / ks, Olomouc, Liberec, Hradec Králové, České Budějovice, Ústí nad Labem, Pardubice = 8.500 Kč / měsíc / ks, Ostatní = 7.000 Kč / měsíc / ks. Možná by se našly i levnější nabídky, ale velký rozdíl v tom asi nebude.
Také jsem si všiml že nás tu poslední dobou moc nediskutuje. Tedy ono nás nebylo mnoho ani dříve. Nevím čím to je. Možná nedostatkem témat, nebo tím že už jsme si vše podstatné řekli a v opakování se není půvab.... I když jedno téma bych tu měl a dost čerstvé: Letos parlament při jednání o státním rozpočtu naživo neuvidíme. Parlamentní televize 24.cz přestala vysílat. Když jsem pročítal diskusi k tomuto tématu tak jsem zažil takový pocit marnosti až se mi z toho málem udělalo zle. Pro koho byste chtěl stavět ty billboardy?
nárok na další sociální dávky, takže se nakonec dostane někam k částce, za kterou se dá žít
Ahuro, s tím souhlasím. Otázka je zda se za tu částku dá žít "spokojeně". Naštěstí nejsem ten případ. Ale co lidé kteří neseženou práci za více než 8 000,- Kč hrubého, nemají nárok na žádný důchod a na sociální dávky by měli jedině za předpokladu že prokazatelně nemají co prodat? Co když už mohou prodat jen střechu nad hlavou a auto kterým jezdí do té práce, protože jinak se tam nedostanou? Proč si myslíte že je takových lidí málo? Myslíte že jim vyhovuje "být houmeles?
Jinak, to počítatdlo bych také uvítal.
A propos, proč si myslíte že lidé nechtějí být svobodní? Nezaměňujete to s požadavkem na jasná a dodržovaná pravidla? A na všechny stejný metr?
K návštěvnosti Toplist, kategorie webziny dnešní pozice 68. Průměrná návštěvnost o prázdninách byla kolem 200 (o víkendech méně), teď pomalinku se zvětšuje, ale zdá se mi, že momentální limit stálých návštěvníků nepřekračí 300-400 denně. S tím, že jsou to stálí návštěvnící, náhodných co přichází ze seznamu či google na náhodná hesla není příliš mnoho.
Jen je škoda, že je takový nepoměr mezi lidmi co stránky čtou a co články komentují. Nevím, jestli to není způsobeno nějakými technickými záležitostmi, ale nezdá se mi.
Zvýšit návštěvnost se dá o něco hlasováním pro každý článek na linkuj.cz a vybrali.sme.sk, které mají tlačítka pod každým článkem. Jen to hlasování musí být relativně rychlé, čili přibližně do 24 hodin od zveřejnění a musí být dostatek hlasů (u linkuj myslím, že stačí nějakých 5-10, u vybrali.sme.sk 10-20).
Vůbec celou dobu nad těmito stránkami krouží vize přestavby a přesunu na vlastní doménu (až poté má smysl i případná reklama, například i v nějakém ppc systému jako etarget či adwords), jenže stále si nejsem jist jaká by měla být koncepce. Deník - týdeník (na to první by muselo být mnohem více materiálu, ale také díky tomu přichází více čtenářů), čistě jen v původní koncepci - širší zaměření i například na zahraničí, název - pokud by to bylo širší zaměření, tak je možná modrá šance přece jen trochu neadekvátní, systém na kterém to poběží (blogger má přece jen omezení, ale je velmi kouzelný rychlostí a jednoduchostí), stabilní dobře přístupný z čech hosting (český z mnoha důvodů nechci) atd.
A ještě, Ahuro, k té relativitě pojmu: "máme se dobře". Krátký článek z BL:
Prémie finančníků, pracujících v londýnské CITY, stouply letos o 30 procent a dosáhly rekordní výše 14 miliard liber (602 miliard Kč).Vzrůst prémií pro finančníky je dvakrát tak velký jako v roce 2006 a zřejmě povede k vzniku obrovských rozdílu v platech ředitelů a řadových pracovníků finančních firem. Prémie se ředitelům vyplácejí v situaci, kdy jsou Britové rekordním způsobem zadluženi, roste počet bankrotů a konfiskací domů a bytů z důvodů neplacení hypoték.
Čekací doba na nový rolls-royce je nyní pět let a je nedostatek personálu pro superjachty typu Worldwide.
Podle odhadů například dostali loni ředitelé londýnské finanční firmy GLG Partners Noam Gottesman a Pierre Lagrange (oběma je 44 let) prémie ve výši 200 - 250 milionů liber.
Zisky londýnských finančních firem dosahují rekordní výše v důsledku několika let rychlého růstu světové ekonomiky.
Copak si asi pod slovy "máme se dobře" představují tito ředitelé?
Kamile, nechte finančníkům jejich milirdy, však ony jim radost ze života nepřinesou (tedy myšleno tak, že jenom ty miliardy ne). Když jste fakt nespokojený se svojí sociální situací, jděte pracovat do Prahy a pronajměte si byt na nějaké zapadlé periferii. Životní úroveň se vám o dost zvýší, i když budete dělat třeba jen kuchaře v McDonaldu, na což nepotřebujete nic moc znalosti ani zručnost. Kámoš to takhle udělal a žije si docela spokojeně. Ne na vysoké noze, ale k přežití mu ty peníze stačí a zbyde mu i na nějaké povyražení. Nevím, asi to nechápu, nejsem materiálně založený člověk - nechci nějak machrovat nebo ze sebe děat světce, ale dvousetkorunu, kterou jsem našel nedávno na ulici jsem celou poslal na účet Světlušky pomáhající slepým lidem a když chlápkovi přede mnou upadla fólie s nějakými dokumenty a s cca 100 000 korunamy v 2000 bankovkách, tak sem za ním i chvíli běžel, abych mu to vrátil....Chvíli jsem si za to pak nadával, že jsem mohl mít vystaráno a že člověk, který takk lehkovážně přenáší tak vysoké částky má zřejmě peněz dost, ale pak jsem si řekl, že je lepší být nadále "chudý",bez nového počítače\televize\ lepší eektrické kytary atd. a mít čisté svědomí, než mít prachy a užírat se jima. No, dost o tom, už to začíná moc smrdět samochválou - jen jsem tím chtěl říct, že moc nechápu, o čem mluvíte, když vykládáte o miliardách bankéřů - ať je mají, dokuď jsem schopný uživit rodinu, jsou na světě mnohem důležitější věci než prachy a majetek. Nebo vy to vidíte jinak?
Abych tedy nedělal svůj obraz přemrštěně "hodným" a "spravedlivým" tak samozřejmě od toho člověka s fólií narvanou penězma jsem si nechal dát nálezné, ale myslím, že jsme mohli být spokjení oba:-))
Ja myslím, že Kamil naráží na staré české přísloví: "sytý hladovému nevěří," zemanovské: "když já mám k obědu celé kuře a vy nic, tak máme každý v průměru půl kuřete" a na pravičácké hraběcí rady ve stylu: "když nemáte na chleba, jezte koláče."
Ještě bych chtěl vysvětlit, proč píšu o sobě - klidně mi to nikdo nevěřte, ale není to proto, abych si pohladil ego nebo nějak machroval, je mi jasné, že bych se třeba s tou dvoustovkou jinak rozmýšlel, když bych měl hluboko do kapsy, než když mi může být skoro jedno, jestli jí přidám do svého rozpočtu nebo přepošlu dál někomu jinému. Je to proto, že z vlastních zkušeností ví člověk nejlépe, jak se co semlelo a co tím kdo myslel, než když to někdě slyší, vidí, čte
Tribune - to je asi fakt. Bylo by krásné posbírat ty biliony dollarů, co mají lidé po světě a vůbec je nepotřebují a z toho třeba financvoat rozvoj Afriky nebo Indie, ale všechna pro mají své proti - Když v Africe zachráníte dnes jedno dítě, které by jinak umřelo hladem, za 20 let jich bude 8 - on a jeho 7 dětí, které bude nutné "uměle držet při životě", v další generaci jich bude už tak 60....
Zkrátka vše co povídám směřuji k tomuhle - buďme rádi, že máme co jíst, kde bydlet (samozřejmě na nějaký ten zlomek procenta populace) a můžeme se zabývat třeba psaním článků na internet. 3 miliardy lidí na světě takové štěstí nemají...
Ta pomoc chudším zemím není vůbec tak špatnou ideou a byly i velmi zajímavé nápady jako například Tobinova daň ze spekulací. Problémem je podle mne jednak nedostatek koncepce, jak ty peníze využít a velmi povrchní a bezcharakterní přístup Západu k rozvojovým zemím. Na jednu stranu se pláče, jak jsou chudé a na druhou stranu jsme nadšeni z expanze "našich" podniků do světa chudoby, kde přitom porušují vše co by si u nás netroufli a my máme díky tomu "levnější adidasky".
Vy máte o lidech ještě nějaké iluze? Mně je 19 a už jsem je ztratil. Jako živočišný druh nemáme na Zemi co dělat....a není to tím, že nepomáháme umírajícím v Africe, podle přírodních zákonů mají prostě smůlu, ale tím, že v žádném jiném druhu se neprolíná tolik špatných vlastností - "lov" pro zábavu a nadbytek, ne pro obživu - zabíjení a jiné mučení vlastního potomstva - cílené vyvražďování zástupců vlastního živočišného druhu bez ohledu na to, jestli to může ohrozit druh samotný atd. Prostě si to přiznejme, jsme odpad:-)
Osobně věřím v člověka. Protože lidská historie ačkoliv je to podle mého názoru souboj majetku a moci s ideály, a ideály zatím bohužel vždy narazily na realizaci, ale zdá se mi, že pomalu, ale jistě roste síla idealismu a nesobeckosti v našem chování a přístupu ke světu. Jde to bohužel velmi pomalu a v naší zemi je to téměř nepostřehnutelné - přece jen konzum je zde povýšen na úroveň božstva, ale zdá se mi, že bude lépe.
Ahuro, docela jste mne pobavil svým doporučením, ale přišel jste s křížkem po funuse :-) V Praze bydlím už skoro třicet let a vystřídal zde skoro stejný počet zaměstnání od pomocného dělníka až po docela slušnou funkci na ministerstvu. S jedním z mých synů budete letos možná ve stejné třídě. To že vím jak to chodí mezi lidmi i jinde než v Praze je způsobeno tím že že už více než třicet let courám naší republikou křížem krážem a diskutuji s lidmi kteří tam či onde žijí a ne proto že bych živořil v nějaké zapadlé vísce.
Ale chtěl bych se ještě vrátit k tématu kterým jsme se zde zabývali což je - zjednodušeně řečeno - šíření námi zde probíraných a komentovaných názorů. Před chvílí jsem se vrátil z Blogu stínového ministra životního prostředí, kde jsem postřehl jak se tam do něj lidé typu "Nejedlý na buldozeru" obouvají a docela mi ho přišlo líto. Jeho poslední článek mi připoměl leckteré z těch jaké už se objevily i na tomto blogu. Tak jsem si říkal jak my si tady hrajeme na vlastním písečku "Nejedlé" už jsme skoro vyštvali a jinde se válčí bez nás. Nedalo mi to přispěl jsem tam v diskusi také svou troškou do mlýna (ovšem z opačného soudku než je ten který tam narážejí zastánci ODS). Nechtělo by se někomu z vás taky na chvíli zabrousit "z týlu do první linie"? Cítím se tam tak trochu jako "sám voják v poli". pokud ano tak je to zde
Tak Ahurovo řešení životní situace mě velmi pobavilo. Když bude nejhůř, jdi pracovat do McDonald. Přesně s tím to vedení firmy počítá, že sem půjdou jen takový lidi nebo studenti. Tyhle lidi se snadno vydírají, jsou poslušný, neodporujou, protože ani nemůžou. Ne každý se může přesťehovat do Prahy(já sám bych tam nikdy nechtěl žít). Spousta lidí chce žít svůj život v mistě kde se narodili, ke kterému mají vstah, kde mají své kamarády. Můžou za to, že se místní firmy rozkradli a nemjí kde dělat, viz naše město a to je tu jěště situace celkem dobré oproti jiným městům. Kozak a Škoda vytunelovali, masokombinát na pokraji krachu, ale zase tu máme 6 nových hypermarketů a tesco ve výstavbě. S tím ty supermarkety počítají, že můžou vykořisťovat zaměstnance a když skončí, což je většinou po roce, tak najmou dalšího, zájemců je dost. Tyhle obchodní praktiky se mi hnusí. K těm billboradům, zdá se mi to jako hloupost, ale jestli od toho chcete investovat peníze, vaše věc. I když třeba hodně odvážný billboard třeba na D1 kterého by si všimla média, proč ne. Rozhodně levnější by bylo dát si reklamu na Britské listy, což není tak drahé a hodně lidé z BL má k těmto stránkám blízko a naopak. Třetí možnost je samozřejmě nejefektivnější, použít Youtube. Napadá mě např dobrá parodie na Kubiceho zprávu formou němého filmu z 20tých let, nakonec klipu by stačilo motto Modrý šance a adresa tohoto blogu a úspěch je zaručen. Otázkou je jakou skupinu lidí chcete přilákat. Pokud kohokoliv, tak bych volil variantu A, pokud lidi co se o politiku zajímaj a maj blízko k levici, tak variantu B a pokud hlavně mladší a zvědavé, tak variantu C. Jsem ochoten spolupracovat na všech. Jenom chci upozornit, že s větší popularitou přicházejí i větší starosti a možná by to pro ODS (myslím tvůrce webu) byla práce na plný úvazek, spousta nových spamerů, po různých jejich blokacích narážky na cenzuru atd., atd. Co se týče rozvojových zemí, tak mě zase dostala Ahurova citace, že žijí v nějaké polopoušti a jsou rádi že jsou rádi. Do této debaty se raději nebudem pouštět, protože nechci nikomu křivdit, ale nikdo z nás o tomto problému skoro nic neví, nikdo z nás tam myslím nebyl, ale pokud se mýlím, může někdo o tom něco napsat, rád se přiučím. Jen si myslím že to není jen otázka pěněz a že ani velké světové kapacity neví odpověď na tuto složitou otázku. Nejspíš pomoct by i šlo, ale když nám rozvojové zěmě dávají všechny svoje plody a nerostné bohatství za směšný peníz a přitom to těm lidem nevadí, protože o tom neví, tak proč to měnit, že? Navíc když protokční režimy v oněch státech z toho taky něco maj, tak co řešit?
Jaromíre - to je právě ta typická malost - chci zůstat tam, kde jsem se narodil, a když tu nenajdu práci a nemůžu žít tak, jak chci - "všechno je na hovno, stát je na hovno, tuneláři jsou na hovno, svět je na hovno, pudu se vožrat".....
Nevím na co narážíte s tím žitím v polopoušti - pokud vím, tak jsme neřešili globálnéí problém hladomoru, ale to, proč si myslím, že se tu máme dobře a tak s tím nic neděláme,protože jsme líjní - Kamil namítnul, že lidé v Africe se mají opravdu špatně a stejně s tím nic nedělají a leností to asi nebude - tak jsem oponoval, že tam je to o něčem jiném - že těžko může někdo, kdo je rád, že vydělá na obživu svojí rodiny, protestovat proti režimu a sanžit se něco dělat - tam to není o tom, že se přestěhuji o 100km jinam za lepší prací, jak by to mohlo řešit spoustu nespokojených u nás....
Ahuro - můžeš mi tykat, je mi 19 jako tobě. To byla jen jemná narážka na to, že nežijí jen v nějakých polopouštích, mají tam savany, pouště ale i pralesy. A srhnout odlišné poměry které panují od Maroka po JAR do věty že žijí v polopoušti a jsou rádi že jsou rádi mi přijde malinko zjednodušení složité situace. Tam je vldácove drží v šachu náboženstvím, které je nutí k poslušnosti, takže žádný větší odpor není. Jen pokud někomu vadí že taky není u vládnutí tak udělá převrat a je zase u moci, takže tam lidi moc změnu režimu nechtějí protože pomalu ani něvědí o co de a ty uvědomělí dělají ty převraty a přitom vldánou stejně ne li hůř než vlády předchozí. Navíc vzniká neobyčejný zmatek. Navíc do toho přičtěte různé nemoci či politické tlaky ze západu a máte z toho pěkný guláš, takže proto mi shrnutí do jedné věty přislo poněkud zjednodušené, nic víc, nic míň ani nci proti tobě. To je celý.
Jaromíre, to s těmi supermarkety jste popsal skvěle. Nejhorší však je, že z toho kruhu není úniku a už jenom v tom spočívá jeho naprostá zrůdnost.
"to je právě ta typická malost - chci zůstat tam, kde jsem se narodil, a když tu nenajdu práci a nemůžu žít tak, jak chci - "všechno je na hovno, stát je na hovno, tuneláři jsou na hovno, svět je na hovno, pudu se vožrat"....."
Ahuro, sám jsem dobrodružná povaha a častá změna bydliště patřila k mému životnímu stylu až do té doby než jsem založil rodinu a usadil se. Dokonce jsem po dva roky žil jako bezdomovec (kupodivu to to bylo v minulém režimu možné a dokonce jednodušší než dnes) a přesto nemohu souhlasit s tou vaší definicí "typická malost". Tak jako mnozí cestují za památkami jsem já cestoval za přírodou a především za lidmi. Zažil jsem nespočetně rozhovorů se starousedlíky a díky tomu (ač sám jiné nátury) se mi podařilo alespoň pochopit (netroufám si říci prožít) co to je opravdový vztah k místu kde člověk žije. Snad to zní poněkud nadneseně, ale je to něco jako láska k milované osobě. Tohle je ta citová část te vaší "malosti". Pak je tu ještě praktická. Jak byste si ten přesun za prací představoval? Máte dvě možnosti. Buďto sám a nebo i s rodinou. Když necháte rodinu na místě a sám půjdete do nějakého podnájmu tak vám bydlení ukrojí takovou část z výplaty že se vám protočí panenky. K tomu ještě přičtěte skutečnost že se doma stanete hostem a narušíte kontinuitu ostatních vztahů s lidmi mimo rodinu.
Když se rozhodnete přesunout s rodinou je to ještě horší. Pokud se stěhujete z rodinného domku necháte za sebou něco co jste po léta budoval a udržoval, místa která jste měl rád, lidi na které jste si zvykl a to ještě pouze v případě, že od vás někdo ten dům koupí, což je v oblasti s nízkou zaměstnaností dost ošemetné. Asi budete muset jít hodně pod cenu. A to vše v nejisté době kdy práce, kvůli které jste to vše obětoval může klidně během příštího roku přestat existovat a adekvátní náhrada se nevyskytne. S bytem je to podobné. Uvědomte si že se chcete stěhovat z místa které má pro vás sice velikou hodnotu (zapustil jste tu kořeny) ale nikdo se tam moc nehrne (z ekonomických důvodů). Pokud se vám přece jen podaří výměna pak jedině za tu cenu že půjdete do něčeho postatně horšího protože musíte kvalitou toho svého vyrovnat hlavní plus nového které spočívá pouze v pracovních příležitostech v jeho okolí. A opět samozřejně s nejistou budoucností, která se však tentokrát bude dotýkat celé rodiny. Opravdu vám odpor lidí k takové akci připadá jako "malost"?
Kamile - tleskám, máte pravdu, asi jsem to napsal dost zjednodušeně. Samozřejmě stěhování se za prací není jednoduchá záležitost, obvzlášť, když máte rodinu. S tím vztahem k místu jste to také popsal velice dobře - ale psal jsem o člověku, který je nespokojený se svým stavem a může s ním něco dělat - což znamená v dnešní době tak max. 45 let. Je jasné, že se nebude stěhovat "starousedlík", který má 6 let do důchodu, někam na druhý konec republiky. Navíc i když se z rodného místa odstěhujete, nikdo vám přeci nezakazuje se tam přijet podívat, projít se po krajině, pobýt tam alespoň pár dní v roce. Je to to samé jako s milovanou osobou - i když se třeba vidíte jednou za 14 dní, pokud je ten vzath dost silný, vydrží a nestrádá (alespoň ne moc).
Jako malost mi příde právě to, co jsem psal - nadávat jako špaček na to, že nemáte peníze a že vám zavřeli fabriku a že je to všechno na prd, rodina že živoří a že už to snad nemůže být horší, ale přesto ani nepomyslet na to, že bych riskoval a odstěhoval se někam za prací, protože sem tu žil 30 let, vybudoval barák vlastníma rukama a že by teda někdo s tou mojí situací měl něco udělat
Víte Ahuro, přijet někam kde jste strávil podstatný kus života, procházet se a očumovat je asi tak něco podobného jako přijet za milenkou a strávit veškerý čas s ní pokecem u kafe.
Kamile, jestli považujete svůj rodný kraj za milenku....kdybch měl se svojí přítelkyní strávit celý čas jen povídáním, nebudu to považovat za ztracený den....stejně tak nepovažuji za ztracený den strávený v kraji mně asi nejmilejším - na Vysočině okolo Žirovnice
Já neříkám že ten den je ztracený. To určitě ne. Ale není zcela naplněný.
Ahoj vespolek,
no, je to trochu offtopic, ale k té Africe:
Částečně je problém Afriky vina Západu (rozbití tradičních společenství, uměle vytvořené hranice - jak by asi fungoval stát, který by se skládal např. z Jižních Čech, Západních Čech, Vysočiny, Vídně, kusu Bavorska a kusu Maďarska), předtím i vina Arabů (ti čile obchodovali s černými otroky ještě dávno před bělochy), částečně si ale za svůj stav mohou sami - z velké části jsou černí Afričani skutečně líní, nevím, jestli je to dáno rasově, nebo čím to může být.
Západ je vůči rozvojovému světu velmi, velmi pokrytecký, ale jenom na něj se chudoba řady zemí ze subsaharské Afriky skutečně svalovat nedá.
Navíc situace se dost dramaticky liší stát od státu a to i u sousedních zemí: například Botswana je na africké poměry bohatá země se solidní infrastrukturo, kde rozhodně nikdo hlady neumírá, bohatství z těžby diamantů je využíváno docela inteligentně a ještě k tomu mají slušné příjmy z hovězího masa, které vyváží, kam to jde. Na druhé straně se jim nyní dramaticky snižuje průměrná délka života kvůli epidemii AIDSu.
Zambie měla před nějakými 10 lety problémy s produkcí potravin, kdy reálně hrozil hladomor, ale poté co Mugabe ze Zimbabwe vyhnal bílé farmáře, se Zambijci chytli šance, nabídli těmto farmářům pozemky, a situace se výrazně zlepšila a hladomor snad již nehrozí. Zimbabwe, kdysi na africké poměry bohatá země, trpí nyní nedostatkem a neskutečnou inflací (už několik let po sobě) a není síla, která by Mugabeho, který nyní jedná jako obyčejný kriminálník, odstavila od moci.
Jiný příklad, bývalý diktátor Mobutu (myslím, že v Zairu), kradl jako straka, všech ny zisky z vývozu surovin šly na konta jeho a jeho nohsledů, zatímco "jeho" země se zadlužovala, investice do infrastruktury nula. To je pak těžké.
A nakonec ještě k tomu umírání hlady - to jsou spíš extrémní, avšak hodně medializované případy, reálně se umírá spíše na špatnou vodu a poslední dobou zejména na AIDS. Vesničani jsou skutečně velmi chudí, ale na umření hlady to není, pokud se nekoná válka nebo nedojde k nějaké přírodní katastrofě.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka