Kde Má Konec Zmiňovaný Dvojí Metr Svědomí

Zatímco se zdá, že krejčovský mistr dvojakosti si v našich zemích již vydělal sdostatek, přeměřujíc jednoho Hovorku, jednoho Melčáka a jednoho Pohanku (u těchto dvou nicméně užil stejné míry), není tomu tak. Právě opačně: vydělaný kapitál investoval v povýšení na novou úroveň. Lidé už mu nestačí, nyní se zaměřil na strany, konkrétně tu „Zelenou“ a „Richelieuvskou“ při příležitosti jejich jednání o tzv. Antiklausovi. Za svého tiskového mluvčího si pak zvolil místopředsedu pražské ODS Jiřího Janečku:

„Fakt, že se naši koaliční partneři opakovaně potajnu a spiklenecky scházejí se špičkami největší opoziční strany, aby nalezli společného kandidáta na post prezidenta republiky, ukazuje na politický nevkus, malost hraničící až s ubohostí těchto politických subjektů a jejich vrcholných představitelů,“ napsal mu takovýto proslov, který pan místopředseda odrecitoval jistě zapáleně a rád, nedbaje faktů, že:

1) Melčák a Pohanka jsou ještě horší případ (proč, vysvětlím v následujícím odstavci)

2) Případná nutnost podpořit prezidentského kandidáta, jež je navrhován ODS, NENÍ zakotvena v úmluvě, kterou tyto tři strany uzavřely.

Věru, co se dá dělat, když někdo poruší smlouvu, již ani neuzavřel – postihy na to nejsou snad nikde na světě; ostatně nedávno jsem slyšel, že člověk, jedná-li dle svého svědomí, má dokonce povinnost mu nepříjemnou smlouvu rušit bez ohledu na ostatní. Protože co jiného udělali oni dva „konstruktivní“ poslanci, než, že porušili smlouvu v podobě volebního programu, kterou uzavřeli s voliči v den voleb? Nechme ale každému jeho vlastní svědomí, třeba tak činili z dobré vůle, přiznejme si, co by nám Jiří Janečka jistě odkýval. „Ano, ano pravda, svatá pravda,“ řekl by: „člověk, velí-li mu to svědomí, může zradit svůj někdejší tábor, neboť na něj již pohlíží jen jako na zlo, jehož se musí zbavit, aby dosáhl subjektivní pravdy,“ dodal by určitě s nečekaným smyslem pro relativitu dobra a zla.

Proč tedy ale ten samý člověk plivá na dobrou vůli jiných výš citovaná dvojaká slova hnusu a ubohosti, když sám by se, dle vlastní logiky, zákonitě stal ubožákem ještě větším? Kdybych ho chudáka mohl obvinit alespoň z nevědomosti: odpusťte jim, neb nevědí, co činí; jenže v jeho pozadí té řeči lze až příliš cítit onoho krejčíka dvojakosti, připosírkový oportunismus k tomu a vůbec všechen morální hnus, jímž česká, a obzvláště česky modrá, politika oplývá.

Není se tedy co divit, že v této zemi, kde nám vládnou buďto lháři (to v případě, že odsouhlasíme druhou polovinu předešlé věty) nebo chudí duchem (to pokud se nám líbí polovina první) se tak často může dostat „bláto na trůn“. Nám nezbývá, než se modlit, aby nějaké podkáplo i pod něj. Ale otázky stran stability trůnu na blátě si ponechme na jindy, malovali bychom si až příliš růžovou budoucnost.

poslal Winter