Konec pohádky o svobodě slova

Z kraje léta vyšel v Mladé frontě článek „Zneužívaní lidé bez domova“. Obouval se do dnešní podoby časopisu Nový Prostor. Šéfredaktorkou je filmová dokumentaristka Erika Hníková (např.: Ženy pro měny). V redakci se objevil i známý anarchista Ondřej Slačálek.

Článek napřed upozorňuje na to, že z časopisu se stala hlásná trouba krajní levice. Ze začátku bez bližšího vysvětlení. Ale okamžitě se dozvíme co je tak pálí. Že prodej je přes dvacet tisíc kusů jednoho čísla. … se náklad pohybuje ve výši, které by časopis srovnatelné úrovně (prodávaný za 40 korun) na normálním trhu nedosáhl. A už vůbec jí nedosáhnou „levé listy“ podobného ražení (typově mě napadají Patočkovy Literární noviny) – prodej takových titulů se pohybuje v tisících, většinou spíše ve stovkách kusů.

Ani po těchto v pravdě děsivých zjištěních se ještě nepropracuje k tomu, co vlastně autorovi vadí. Místo toho se dozvíme další informace, jaký Nový Prostor je: …je to guláš feminismu, antiamerikanismu, antikatolicismu, anarchismu, ekoaktivismu, antiglobalismu atd. atp. Zda však autor kritiky upozorňuje na to, že je pouhým nestranným pozorovatelem. …už samotný poukaz na levici implikuje, že se autor tohoto textu pouští do nějakého politického souboje, že reprezentuje „druhou stranu“, „jiné dogma“, „pravicový proud“ – svádí to zkrátka ihned k představě, že kritik stávající koncepce Nového Prostoru je veden politickým zájmem. Na rozdíl od redaktora NP Ondřeje Slačálka však nejsem aktivista – jen mě rozčiluje umělý ideologický obraz světa, který z NP čiší; obraz hloupý a manipulativní, nemající úctu k faktům, nepřipouštějící to, co do něj nepasuje.

Až po tomto ujištění o nezávislosti přichází výčet toho, co že mu skutečně vadí. „Český premiér: Chcete rovnost? Nemějte děti!“ Z textu pod tím však vyplývá, že Mirek Topolánek toto neřekl, pouze má odlišný názor na diskriminaci žen ve společnosti a na mateřství než redakce NP. Nebo: Článek je stejný jako stovky jiných feministických úvah (jakápak tedy osobitost a originalita), které si jsou aspoň v Česku podobné jako vejce vejci: v pohádkách chrabří muži zachraňují křehké ženy, což je špatný automatismus, žena je v médiích stereotypně předváděna jako „svůdná krasavice nebo hodná maminka“, nezvládne „zatlouct hřebík, ale má vždy perfektní manikúru“, což je taky špatně atd.

A nakonec se samozřejmě najdou i paralely s Rudým právem a Halo novinami: Píše se v něm i o Polsku…Ne, že bych měl sebemenší chuť bránit polské fundamentalisty, ale stejně mi připadá divné, že se na několika řádcích „komentované zprávy“ neustále opakuje slovo „klerikální“ a „klerikálové“. Na konci textu stojí: „Polsko se vlivem katolicismu na život společnosti vymyká poměrům ustáleným v jiných evropských zemích… Klerikální radikálové si tuto situaci uvědomují… Ministr školství Giertych např. šokoval návrhem na celoevropský zákaz potratů.“ Je to psané v duchu normalizačního Rudého práva……navíc v komunistických Haló novinách (ale nejen tam) se o Polsku a církvi píše v podobném duchu.

Těžko citovat dál, protože celý článek je perla za perlou. Takže bych ho musel vypsat takřka celý. Další co například nemůže vystát, je informace že Dokonce i rodina Bushových podědila peníze po Prescottu Bushovi, dědečkovi G. W. Bushe, který… obchodoval s nacisty. O čemž souhrnně mluví jako o jde o hovadinu – nestojí na faktech a nedává smysl, pouze to vytváří patřičný dojem: USA, hnusná část světa. Ale nakonec přece jen najde na Novém Prostoru něco pozitivního: Nikde v něm neobjevil Putina.

Dále již odkáži na samotný článek http://www.bezdomovci.estranky.cz/clanky/zamysleni/zneuzivani-lide-bez-domova Protože závěr plný rudých idejí, Komunistického svazu mládeže a ideologických traktátů je natolik vynikající agitka, že skutečně nevím, co z něho vypíchnout.

Ač se o problematiku lidí bez domova zajímám, zatím jsem kolem Nového Prostoru procházel bez povšimnutí. Všechna media kromě internetových totiž již dost ignoruji. Tohle byla ale ta nejlepší možná reklama proto, abych Nový Prostor začal číst. Nakonec jsem se rozhoupal a koupil si číslo 289. Je tématicky zaměřené na začátek školního roku. Mě ale zajímaly „politicky nekorektní“ články.

První úlovek je už na straně 5 „Mladí sociální demokraté: Navrhujeme trestní stíhání ďábla“. Kde si dovoluje redakce dělat srandu z kauzy Čunek. Mladí Sociální demokraté v reakci na výpověď faráře Bronislava Czudka, který prohlásil že svědkyně Marcela Urbanová je posedlá ďáblem a díky jeho výpovědi byl Čunek zbaven obvinění, navrhují tedy trestně stíhat ďábla.

Nevím zda článek na straně 10 a 11 pojednávající o zahraničních studentech na českých školách je projevem skryté podpory multikulturalismu, ale pro objektivitu ho zmiňuji též.

Na straně 12 a 13 máme chuťovku od Ondřeje Sláčálka – Mexiko revoluční i pohanské. O činnosti Zapatistických povstalců v Mexiku. Jediný „nekorektní“ výrok je snad „Už dost neoliberalismu, který říká, že trh vyřeší všechno.“ Ale to je citování samotných Zapatistů. Snad je chyba v tom, že nejsou vylíčení jako teroristé, ale píše tam jak se snaží rozvíjet na kontrolovaném území školství a zdravotnictví.

„Feministická dvojstránka“ se nachází ihned za tím. Pojednává o ženách – bojovnicích v dějinách. Jediné, co na tom může být špatně je to, že se o tom vůbec píše. Protože je to psáno jazykem, jako kdyby se mluvilo třeba o historii českých králů…

Na stranách 19 a 20 je skutečná ideologická bomba. Článek o pomoci podnikatelům v rozvojovém světě pomocí mikropůjček.

Pak tu máme rozhovor s režisérkou Lindou Jablonskou o jejím filmu „Kupředu levá, kupředu pravá“. Dále už je pouze kulturní rubrika.

Pokud vás náplň časopisu zaujala, máte smůlu. V úvodníku šéfredaktorka píše o tom, že redakce končí. Svoboda slova dle Mladé fronty opět zvítězila. A je konec šíření jakéhokoliv alternativního názoru, kromě jediného správného. Zdá se, že jakýkoliv novinář, který si dovolí dělat svoji jinak, než jak je běžné, letí. Jako se to třeba stalo i Fabianu Golgovi v Metru.

poslal Elf