Reformní trable
Vláda občanských demokratů si plně vychutnává kouzlo koaličního vládnutí: po odmítnutí ukryté velké koalice s lidoveckým přívěskem či případné nové opoziční smlouvy byli z oprávněné obavy o pád preferencí donuceni za velmi tvrdých podmínek přistoupit k vládnutí s lidovci a zelenými. Ale i k tomu potřebovali získat ještě pár hlasů. Ty jim zajistili konstruktivní poslanci Melčák a Pohanka - což z tehdejšího pohledu bylo bezpečnější řešení než hra o předčasné volby třetím pokusem. Ten by mohla získat sociální demokracie a tu by, nedej bože, mohl podpořit nějaký amorální a zkorumpovaný zrádce.
Dnes při pokusech o tak zvanou reformu (která již jeden čas byla pouhým balíčkem v batohu, aby se nakonec znovu podle slov premiéra v poslanecké sněmovně stala reformou) se slabost vládnutí v tomto nesourodém spolku ukazuje v celé kráse. ODS nejen, že musí ustupovat koaličním partnerům a tím drasticky porušovat svou zábavnou smlouvu s voliči, ale musí plnit i požadavky kryptokoaličních přeběhlíků. To, že občanští demokraté nezískali nadpoloviční většinu, je jen výmluva. Za prvé ve smlouvě nebylo nic o tom, že, aby nešlo jen o bezcenný cár papíru, je jedenapadesáti procentní výsledek podmínkou. Za druhé ODS v předvolebních brožurkách nebrala žádné ohledy na to, že sociální demokraté ve volbách také oněch kouzelných 51 procent nedostali, a přesto důkladně vyjmenovala, co vše ze svého programu nesplnila. A tak ve chvíli, kdy přeběhlíkům ustoupí, je každému z onoho modro-černo-zeleno-rudo-oranžového parlamentního bratrstva jasné, že může ustoupit ještě víc. Není proto nic zvláštního, že se objeví poslanec, požadující další ústupky - jeho hlas je sice ještě vykompenzován, ale dalšímu okamžitě dojde, že i on si může říci o nějaký ten dáreček, a tak slabá převaha v parlamentu zmizí úplně.
Vláda tedy buď své reformy neprosadí, nebo bude na ni vyvíjenému tlaku stále ustupovat. První případ by údajně znamenal její téměř okamžitý konec, druhý by jej pouze oddálil. Kdo, jak známo, jednou úspěšně vyzkoušel svou sílu, nebude mít důvod to příště opět nezopakovat. S opozicí se ODS domluvit nechce, protože by se její propagandistická munice, jak jsou ti socani oškliví a nekonstruktivní, ukázala slepá. Tak se omezuje na výkřiky: Musíte nás pro dobro dětí podpořit, ačkoliv my sami ještě ani nevíme, co vlastně chceme!
Modrá strana by si měla připomenout vlastní přístup k Špidlově reformě veřejných financí (i ODS tenkrát v projevech přiznávala, že jde o reformu, proto je dnes zajímavé ji poslouchat, jak dokolečka omílá, že předchozí vlády reformy nedělaly), kterou se pokusila společně s komunisty zablokovat. Ačkoliv komentátoři i finanční analytici tvrdili tehdy shodně jako dnes o Topolánkově ruksaku, že jde o krok správným směrem (byť málo razantní), ODS šla tenkrát svou cestou. Podpořit hlasy svých zodpovědných poslanců podle dnešní terminologie povinně budoucnost našich dětí je ani nenapadlo…
Občanovi aktuální situace nevěstí nic dobrého. Ať už je reforma jakákoliv, je mnohem bezpečnější prosazovat pečlivě ministerskými úředníky vypracovaný kompromis, než z vůle jednotlivých mocenských klik přilepované nesourodé prvky, které z reformy ve finále udělají ještě větší paskvil, než si dnes kdokoliv vůbec dokáže představit.
vystavil ods @ 8/17/2007 04:14:00 odp.
Komentáře: 12
Komentáře: 12:
Asi takhle se resi v Hospodarskych novinach reforma. ;o)
Omluva čtenářům, omluva předsedovi ČSSD
reklama
Praha 17. 8. 2007 (iHNed.cz)
Dovolte mi, jako šéfredaktorovi zpravodajského serveru iHNed.cz, vyjádřit omluvu v souvislosti s chybou, která nastala v rámci testování systému pro odesílání SMS jedním z našich pracovníků. Odeslaný text byl profesionálně i lidsky nepřijatelný.
Všem čtenářům, a hlavně předsedovi ČSSD, Jiřímu Paroubkovi, se za zpravodajský server iHNed.cz omlouvám.
Daniel Dočekal
šéfredaktor iHNed.cz
Reakce předsedy ČSSD
(Praha, 17. srpna 2007) Samozřejmě, že únik věty, že „Paroubek se …“ není žádnou náhodou. Na neschopnost v této věci nevěřím. Musím čelit neustálému tlaku, který má zesměšňovat, karikovat, urážet a jinak špinit předsedu ČSSD, prakticky ať je jím kdokoliv.
Lidé, kteří toto dělají si mohou podat ruce s autory hesla „Paroubek je horší než komunisté“ Je mi jich líto, jejich mysl je potemnělá.
Očekávám že, se omluví alespoň české veřejnosti, já omluvu od těchto lidí nechci.
Jiří Paroubek
předseda ČSSD
Slovo „reforma“ není v souvislosti s vládními změnami víc než kamufláž, pozlátko, líbivý obal na zboží, které nelze nazvat jinak než šmejd. Reformovat znamená „znovu utvořit,“ ustavit nový řád; to co předkládá vláda je však deforma, tedy „od-tvoření,“ zničení řádu, jedním slovem, chaos. Chaos je zajisté dobrý pro šelmy, které loví ze zálohy a žijí z kořisti, pro všechny ostatní je však zhoubný – a v konečném důsledku i pro šelmy samotné, protože v chaosu nikdo nepracuje, nikdo nic nevytváří, nevzniká nic nového a tudíž kořist jednoho dne nevyhnutelně dojde. Je toto cíl vlády? Asi ne, protože podle všeho vláda ani sama neví, co vlastně navrhuje; tolik změn udělala ve svých vlastních návrzích během posledních dnů. Pokud však přijmeme za své, že nic se neděje bez příčiny, potom nutně musí být v pozadí někdo, kdo ví přesně co chce a kdo ovládá vládu. A nemusí jít o příznačné postavy z konspiračních teorií, mohou to být například silné firmy operující na finančním trhu, které se těší na miliardy korun, zatím vázaných ve státem spravovaných fondech důchodového pojištění, či farmaceutické firmy a „obchodníci se smrtí,“ kteří určitě nebudou protestovat, až pacienti zbavení ochrany veřejného zdravotního pojištění začnou ve strachu ze smrti a bolesti cpát celé své úspory do jejich nenasytného chřtánu. Topolánkova „reforma“ je zkrátka paskvil bez a hlavy a paty, poskládaný ze všeho, co kdo chtěl a byl za to ochotný „prodat svoji duši.“
Upřímně řečeno, než toto, to bych dal raději přednost Tlustého reformě v čisté podobě. Ano, odmítal jsem ji – ale z morálních a filozofických důvodů. Nikdy jsem jí však neupíral komplexnost, vnitřní konzistenci a jistou logiku, byť v rámci myšlenkového světa, se kterým se neztotožňuji. Je možná pošetilé chodit pozpátku, ale když se toho budete držet, někam dojdete. Půjdete-li každý krok jinam, jednou dopředu, pak doleva, dva nazpět, doprava v před a pak si třeba ještě poskočíte, nikam se nedostanete a budete všem jenom k smíchu. Jste-li osamělý klaun, může to být i k užitku. Jste-li však předseda vlády, skáče podle vás celá země a vy jste přímo a osobně odpovědný za všechny ty, kteří si při tom vašem trdlování zlomí nohu. Jste-li předseda vlády, nemůže skákat podle toho, v jaké vy jste kondici, ale musíte jít rozvážně, tak, aby všichni došli a nikdo nezůstal vzadu, ani nikdo neutekl dopředu. A hlavně – aby když už se někdo ztratí, nebo uteče, tak aby si s sebou nevzal všechny vaše zásoby. Vláda to však vidí jinak – vybrala si hrstku vyvolených, rozhodla se, že jim svěří veškerý proviant a pošle je napřed. A těm ostatním, kteří zůstanou bez prostředků, prostě slíbí, že ti kteří odešli se pro ně vrátí. Ale už jim neřekne, že se vrátí jenom možná, a že nebude způsob, jak je k tomu donutit.
Nepochybuji o tom, že v souvislosti s hlasováním o reformě nám bude naservírována další porce propagandy a důkazů toho, že jsme jako národ přivedli licoměrnost na mistrovskou úroveň. Mám na mysli pány Hovorku, Tlustého, Swippela a dalších koaliční poslance, kteří s navrhovaným paskvilem nesouhlasí a (zatím) deklarují své rozhodnutí hlasovat proti. Pokud si budou stát na svém až do konce a řeknou „ne,“ stanou se z nich pro česká média sobci a zrádci a určitě nikdo nebude hájit jejich právo (ústavou zakotvené) hlasovat podle svého svědomí. Ovšem pokud povolí a řeknou „ano,“ mohou se těšit na poklony jak jsou zodpovědní a lichotky ve stylu jací že jsou to hrdinové, kteří dokázali postavit zájem všech nad zájem svůj vlastní. Jak tristní ve srovnání se situací Melčák-Pohanka, kteří byli hrdinové právě proto, že se postavili vlastní straně a jejich zpronevěření se programu, za který byli zvoleni, bylo omlouváno právě poukazem na „svobodu svědomí.“ Dovedete si představit ty titulky, pokud by ti dva Topolánkovu vládu nepodpořili? Já ano: „Paroubek je diktátor,“ „ČSSD není demokratická“ a podobně. Ovšem když si své poslance srovná do latě Topolánek a ani budou jako jeden muž hlasovat pro reformu, to bude hned frajer, chlap s guľama, manažer, který ví co chce a jak toho dosáhnout, prostě kabrňák, vůdce k pohlední.
Bohužel, žijeme v mediokracii, čili vládě médií. Nikým nekontrolované a nikomu se, s výjimkou svých vlastníků, neodpovídají moci, která tím, jaká fakta vybírá, jaká zamlčuje a jak ta vybraná prezentuje utváří realitu, formuje názory lidu a manipuluje elektorát. Demokracie má na kahánku, protože podmínkou demokracie je informovaný volič, který se rozhoduje. Ovšem v mediokracii dostane pouze takové informace a v takové podobě, aby si vytvořil předem definovaný názor. Pravda, nefunguje to ani zdaleka na 100%, ovšem demokracie je „nadvládou většiny nad menšinou“ a tak stačí zmanipulovat pouze část voličů, která je navíc s klesající volební účastí efektivně stále menší.
Osobně se obávám, že skutečný dopad „reforem“ se nikdy nedozvíme; pouze je zprostředkovaně pocítíme na kvalitě svého života, na své lidské a občanské důstojnosti.
Tlustého reformu v čisté podobě opravdu ne. Na Tlustého platí, že aby ušetřil za zápalky, tak nechal celí den puštěný plyn. Tak se z něho stal ekonom. Tlustého původní návrh by znamenal strašný propad v příjmech státního rozpočtu. Předběžné propočty se lišily, ale vycházelo to až nad 100 miliard ročně.
Nevím, jak vychází propočty schválené reformy. (Protože napřed se schvalovalo, a až potom se počitalo. Praví toť odborníci :-) ) Ale původní Kalouskův návr dokonce slyboval o něco přijmi zlepšít - zvýšením základní sazby DPH.
Tribune, velice dobře napsáno. Akorát bych nesouhlasil, když zůstanu u té alogorie, že by se stát měl postarat o to, aby nikdo neutíkal a nidko nezůstával pozadu - to je trochu moc komunistické a to sám víte, že nikdy nemůže fungovat. Stát by se podle mě měl postarat o to, aby ti, co jsou schopní utíkat, podali v nějaké rozumné míře pomocnou ruku těm, kteří jít nemohou a aby každý došel do cíle - ne všichni najednou, ale všichni bez problémů
Inu,i v t.zv.reformě se poslanci chovají podle návodu Velkého guru trřní reformy u nás t.j.chovají se tržně.Podaří se vlkovi nažrat a koza zůstane celá?
Ke své tezi o mediokracii bych si ještě dovolil ocitovat jednu větu z již zmiňovaného traktátu Čestmíra Hofhanzla:
Občan v tom podivném "bordelu", který se kolem něho odehrává, má zcela ztratit schopnost rozlišovat, co se ve skutečnosti děje. Rezignovat na veřejné dění, stáhnout se do své ulity a dále se vnitřně morálně rozkládat.
K článku Čestmíra Hofhanzla:
Velmi dobrá analýza politického vývoje v době od státního převratu po dnešek. O to zajímavější, že autor je členem Konzervativní strany, tedy strany, ležící v politickém spektru napravo od ODS.
K celkové analýze situace v České republice by však bylo třeba udělat také analýzu ekonomickou. Především jaký byl skutečný dopad transformace na ekonomiku státu a na obyvatelstvo. To jsou informace, kterých je však jako šafránu. Kolik podniků a závodů přestalo existovat, protože jejich ředitelé vyvedli majetek do svých firem. Kolik lidí v době transformace z toho důvodu přišlo o práci. Kolik lidí přišlo o své celoživotní úspory pro vytunelování bank a kampeliček, různých finančních podvodů a především vysoké inflace, která jen v letech 1993-1998 činila celkem 68%.
Je třeba připomínat, co drtivý ekonomický dopad privatizace na obyvatelstvo způsobil. V roce 1994, dva roky po zahájení velké privatizace, tedy v roce, kdy se naplno rozjelo rozkrádání průmyslu ČR, začalo období nejhlubšího propadu životní úrovně obyvatelstva, které vyvrcholilo v posledních dvou letech vlády ODS. Období první vlády ODS bylo obdobím vymírání českého národa. Tento stav je pouze srovnatelný s poklesem porodnosti za druhé světové války. Zdrcující dopad privatizace na populaci trval více než 10 let. K rozhodujícímu zlepšení došlo až v roce 2004. Poslední tři roky vlády ČSSD se vyznačovalo zpomalením a posléze zastavením trendu vymírání.
zdroj demografických informací:
Český statistický úřad - pohyb obyvatelstva
Je pravda o vlade mediokracie. Vlastnici vetsiny medii ani nejsou obcany tohoto statu. Nejde o demokracii ale totalitu nove generace vystavenou na zakladech Goeblsovi propagandisticke praxi. Paradoxne se mi ale vede podstatne lepe nez za komunismu. Media moc "nezeru" a jsem smiren i s emigraci, kdyz nebude zbyti. Reforma moje rozhodnuti muze uspisit. Osobne si myslim, ze ale neprojde. Otazkou je jestli to bude dobre nebo spatne. Co bude s vyvojem tohoto statu kdyz reforma neprojde? Stagnace? Růst? Rozpad zdravotni pece, devastace statu?
to Tribun: Upřímně řečeno, než toto, to bych dal raději přednost Tlustého reformě v čisté podobě.
I když s většinou Vašich úvah,Tribune,zpravidla souhlasím,obávám se,že v tomto případě jste mírně řečeno "ujel".Pravicová reforma v kristalické podobě,jak si ji představuje poslanec Tlustý,by znamenala nejen daleko větší propad veřejných financí,než bude v případě Topolánkovy reformy,ale co by bylo na ní nejhorší,další rozevření nůžek ve společnosti majetných a chudých,kteří by propad státního rozpočtu museli zaplatit ve zvýšeném DPH,tentokrát ne na 9% ale třeba na 15%.Bohatí,kteří jsou u moci,jak je známo z historie,nikdy tyto státní deficity dobrovolně nezaplatí.Ale co by bylo na Tlustého reformě absolutně nejhorší,by byla totální devastace myšlení lidí,hlavně mladých.Tato reforma by forsírovala právo silnějšího,získání majetku bez ohledu na morálku a bez jakýchkoli skrupulí,devastovala by už tak značně oslabený princip solidarity ve společnosti,posílila by pozici stávající postkomunistické mafie a zničila by poslední naděje slušných lidí v právní stát.
Smyslem a účelem tvorby a schvalování reformy není totiž snaha nastavit obecně prospěšná a spravedlivá pravidla v celospolečenském zájmu. Smyslem těchto reformních změn je udržet a zajistit výhody a privilegované postavení vrstvě postkomunistických technokratů, kteří se převtělili v novou ekonomickou a společenskou "elitu" formálně demokratického státu.
Smyslem těchto reformních změn je udržet a zajistit výhody a privilegované postavení vrstvě postkomunistických technokratů, kteří se převtělili v novou ekonomickou a společenskou "elitu" formálně demokratického státu.
A tohle poněkud zapadá v juchavé propagandě "všichni na tom vydělají". Elity (ty finanční) na tom skutečně vydělají, všichni ostatní pouze korunové částky, jen tolik, aby nebylo možné propagandistické heslo "všem přidáme" označit za nepokrytou lež. Takhle už je to lež pouze dovedně skrytá.
Všem podporovatelům této "reformy" (s příjmy nižšími než 70.000 měsíčně) pokládám otázku, jestli si myslí, že 10% z 10.000 znamená poměrně stejné zlepšení životní úrovně o desetinu jako u 10% ze 100.000 anebo dokonce 10% z 1.000.000.
Jestli to není tak, že čím více peněz máte, tím poměrně snáze můžete vydělat další - což je naprosto racionální odůvodnění progresivní sazby daně z příjmu. Volání po rovné dani se snaží tento ekonomický princip progresivního zhodnocování kapitálu popírat, což je obzvláště pikantní u tzv. pravicových ekonomů.
Žádnou odpověď jsem dosud neobdržel.
Tlustého reforma byla poctivější v tom, že říkala (pokud odstraníme předvolební balast) naším cílem je likvidace sociálního státu a tvrdíme, že to pro stát a občany bude lepší. Je zřejmé, že za občany jsou v ní považováni jen ti z vyšší a bohatší střední vrstvy, ale taková je holt už ODS.
Momentální projekt je nebezpečnější v tom, že o demontáž sociálního státu se snaží ukrytou formou a na všechny mrká, podívejte jaké máme sociální cítění, skoro nic se tu měnit nebude, my jen děláme takové pořádky. Přitom jakmile se objeví nějaké výpadky na příjmové straně rozpočtu okamžitě bude moci vláda tvrdě redukovat výdajovou stránku, protože daně přece se zvedat nesmí. Pokud v zdravotnictví se dostane do nějakých problémů, tak akciové pojišťovny společně s nemocnicemi prejdou do rukou soukromého kapitálu, protože se řídíme dogmatem, jak soukromé je lepší než státní atd. A vše bude prováděno pod heslem povinnosti chránit naše kapsy v rozpočtu. O důsledcích se mluvit už nebude.
ods: Děkuji ti náčelníku, že jsem se mne zastal. Tak nějak jsem to totiž myslel.
Mimochodem, vítejte zpět, Martine.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka