Topolánek níže než-li Jakeš

V letech 1987-9 stál v čele vedení Komstrany i Socrepubliky muž, který pro naši historii znamená opravdu velký přínos. Byl to přátelský, sympatický, moudrý, za svobodu a lidská práva se jako lev peroucí intelektuál, který vedle nesporných zásluh v ozdravování politického, společenského, kulturního, morálního a ekologického klimatu proslul jako znamenitý rétor. A aby toho nebylo málo, byl to navíc mimořádně vtipný vypravěč. Byl to Milouš Jakeš. Kdo si přečte tuto charakteristiku, zajisté se trochu zarazí a položí si urychleně otázku: ,,Bylo to myšleno vážně nebo ironicky?". Odpověď by zněla ANO, ovšem doplněné o hrozivé Ale. Kdo neztratil paměť, jistě si pod Jakešovým jménem vybaví trouchnivějící normalizační režim a šaška, který je toho symbolem, jak ostatně předvedl na legendárním one man show v Červeném Hrádku. Kdo ale bedlivě sleduje počínání současného českého premiéra, této opravdu příšerné figurky z nekonečného dramatu Česká tragikomedie, nemůže se zbavit pocitu, že někoho takového již zažil. A čím více modrý Mirek przní svým chováním politickou kulturu a jeho vláda naše hospodářství a státní suverenitu, tím víc si každý pamětník začíná uvědomovat, že Jakeš, ač to byla přímo personofikovaná lidská hloupost, se z pohledu současné reality jeví ve srovnání s Topolánkem jako léčivý balzám, přinejhorším jako neškodný tajtrlík. Tato komparace vyplňuje ono Ale. Je možná smutné takto smýšlet, ale má to své plně racionální příčiny, ze kterých se ještě vyvozuje další otázka: ,,Bylo nutné cinkat klíčema, aby nám vládly zjevy v některých ohledech ještě horší než Jakešové?" Před listopadem 89 jsme zde měli leckdy krutý, hlavně pak amorální a výjimečně reformistický, nikdy však ryze demokratický režim. Pomineme-li skutečnost, že velmi formální, v dnešní době zde demokracii máme. O to víc je šílené, když se k moci (nečestnou kubicovsko-dalíkovskou cestou) dostanou Topolánci, kteří podobně jako Jakeš gulášový komunismus nejsou schopni zreformovat a zlidštit mafiánský kapitalismus, dokonce se o to ani nepokoušejí, ale místo toho se s enthusiasmem u nás věnují zavádění škrtforem likvidujících v evropském prostředí úspěšně vyzkoušený model sociálního státu a tunelářským vrstvám přinášejících neúměrné zisky nebo ubohému podbízení se zdiskreditované vládní politice USA, baště to globalizace. Jak ještě dlouho jsou nespokojení občané topolánkovské počínání tolerovat a pouze ho kritizovat? Kam zmizel žižkovský smysl pro vzpouru a rebélii? Co dělají čeští anarchisté? Chtějí snad mít za premiéra asociálního hulváta, když už si jejich přední hlas Slačálek přeje za prezidenta Klause? Naše politické pole nikdy nebylo ideální, ale Topolánkův gang se svým zradary a škrtformami opravdu není standartem, to je výzva ke generální stávce. Využijme klausaty opovrhovaných iniciativních možností občanské společnosti, dokud je čas.

poslal Vladimír Tupáček
původně publikováno na http://ingmarbergman.sblog.cz/