Svoboda modrého slova a média

Atmosféra v naší zemi houstne jak dlouho vařená kaše. A minulé pondělí se už začala připalovat. To, když premiér Topolánek novinářům vysvětlil, že jsou agenty přisluhovači jakéhosi Džordžína a když nám všem "slíbil" nový tiskový zákon. Takový tiskový zákon, aby se už nemohlo stát, že, novináři se budou zajímat o neprůhledné majetkové poměry pana Topolánka, jeho blízkých a hlavně jeho pravé ruky, která ačkoliv s ním nemá nic společného, tak čte poštu určenou jen pro oči pana premiéra. Pan Topolánek zároveň označil situaci v českých médiích za žumpu. Co jeho výroky znamenají, čím jsou výjimečné a mimořádné?

Za prvé svou drzou otevřeností, s jakou dopředu hlásá, že zatočí s médii, která jsou kritická k jeho nedemokratické vládě, která nenechají usnout korupční aféry, zásadní chyby vlády, přeběhlictví, všemocnost bormannů, majetkové nesrovnalosti a daší. Za druhé nehorázným pohrdáním jedním z principů demokracie, kterým svoboda slova a svoboda tisku bezesporu je. A za třetí arogancí prakticky ke všem. K těm, kteří ony noviny, co vedou válku proti Topolánkovi, vůbec čtou, k těm, co tiskový zákon v současné podobě připravili a schválili, a taky - a hlavně - vůči těm, co se nenechají zastrašit siláckými řečmi a dál dělají svou profesi, nerezignují na novinářské řemeslo.

Nemám pocit, že v českých médiích je úplně všechno v pořádku. Také se občas podivuji nad některými výtvory české žurnalistiky. Ale jsem absolutně přesvědčen, že jako občan mám ve svobodné zemi právo volby. Nelíbí se mi tyto noviny? Dobrá, budu číst jiné, vždyť informace jsou svého druhu zboží a já mám možnost si vybrat ten titul, který považuji prostě za nejlepší. Jsem přesvědčen, že politik, který takto přímočaře odmítne svobodný výběr informací a soutěž médií na trhu a jde cestou zcela opačnou, to jest: to, co se mi nelíbí, je třeba zakázat, je politik, který nepochopil podstatu demokracie, který uvažuje totalitně a který je nebezpečný pro svobodné občany své země.

Historické zkušenosti máme. Nejprve si opravíme tiskový zákon. Tak, aby nás média nemohla tolik kritizovat. Pak opravíme systém politických stran. Tak, aby to ty, které jdou proti nám, neměly tak jednoduché. Protože jen my nejlépe víme, co je pro občany dobré. A kdo jde proti společnosti, je zločinec a toho je potřeba potrestat, zavřít, popravit. Tyto děsivé vize mohou vypadat absurdně. Ale stejně absurdní před pár lety byla představa, že u nás někdo bude vládnout s pomocí přeběhlíků a volby vyhraje s pomocí policie a stejně absurdní pro nás až dosud byla představa, že někdo jen pro to, že je v médiích kritizován, se rozhodne měnit tiskový zákon.

Teď se tato představa zhmotnila do razantního projevu pana Topolánka. Zhmotnila se v uvažování muže, který kritiku médií bere jako útok na sebe a svou nedemokratickou stranu a vládu. Pan Topolánek nám svým pondělním vystoupením dal velmi silný signál. Dobré je to, co slouží mně a co je proti mně, je špatné. Ano, tato slova mohou být pravdivá z osobního pohledu, ale jsou neslučitelná s demokratickým zřízením. Zatím mohu na svém blogu psát svoje názory bez dohledu cenzorů. Tento blog si zatím mohou lidé každý den ráno přečíst. Věřím, že tomu tak bude i po delším období vlády ODS. Nenechme tu kaši naší žurnalistiky, někdy vtipnou, někdy hořkou a trpkou, ale pořád jedlou, úplně spálit.

------------------
Čekal jsem týden, abych viděl, jak náš nezávislý tisk a hlídací pes demokracie bude publikovat desítky komentářů o útoku na svobodu slova. Ale jak je vidět, když útočí pan Topolánek, tak je to vlastně správné. A protože co je modré, to je správné a nadčasové, tak jsem jen mírně přepracoval dva roky starý článek pana Přemysla Sobotky.

--------------
obrázky poslal Fudzijan