Hejtmany bolí z hádek ODS v Praze hlava

Tento titulek jsem si nevymyslel, ten jsem opsal z aktualit na netu. Uvádí dosti dlouhé povídání o tom, že krajští hejtmani se vlastně o centrální politiku vůbec nezajímají, že jsou z ODS je tak trochu náhoda a že jim jde především a výhradně o blaho jejich krajů, což jistě soudní voliči poznají a zvolí je znovu.

Smůla je v tom, že jedno od druhého oddělit nelze. Pavel Bradík, královéhradecký hejtman se nechal slyšet: „Voliče zajímá, zda nám fungují nemocnice, zda se nám podařilo pohnout s dálnicí nebo zda nám funguje střední školství...“ Vtip je v tom, že pod taktovkou jeho stranického kolegy Julínka taky ta nemocnice může přestat existovat, protože jí zprivatizuje a nový majitel prodá na parcely (to jsem si nevymyslel, to se ve Středočeském kraji skutečně stalo). Dálnice se nehýbe, protože je tak předražená, že jí nelze ufinancovat. Střední školství jakžtakž funguje, protože zaniknout beze stopy prostě nemůže, ale současně skomírá, neboť přísun financí ani nepokryje inflaci. Příslušný pan ministr dostane balíček peněz, načež všechna média halasně vykřiknou, že školství spolklo půl miliardy a jak by mělo být vděčné – jenže už nikdo neřekne, že pouze na pokrytí inflace by byly potřeba miliardy čtyři.

Pánům hejtmanům prostě nelze odpárat, že jsou prominentními členy ODS a těžko se mohou tvářit, že nepodporují její politiku, vyjádřenou sloganem „Nebudeme trestat úspěšné“. V reálné praxi to znamená, že to, oč si polepšili ti úspěšní, zaplatí ostatní. Lidé, kteří mají smůlu, že nejsou dravými průbojnými podnikateli, lidé, kteří už překročili svůj produktivní věk, ale také lidé, kteří do něj ještě nevstoupili. První jako zaměstnanci těch šikovných podnikatelů, kteří jim zaplatí jen to, co musí. Druzí jako důchodci, kteří dostanou přidáno zhruba polovinu toho, co jim sebrala inflace, a konečně třetí, mladí, které nejspíš čeká školné, pokud se budou ucházet o další vzdělání. A všichni ti neúspěšní platí více a více – regulační poplatky ve zdravotnictví, vyšší ceny v obchodech, více peněz za služby, energie, nájmy, správní poplatky; není snad oblast, která by nenatahovala ruku. Pan hejtman Bradík nabádá k optimizmu, ale nějak zapomněl uvést, že v Hradci Králové stoupne v nejbižší době nájemné o 45 %, tedy zhruba o polovinu. To pak optimistický úsměv zamrzne člověku, který bere osm tisíc hrubého (takový plat není v kraji nic neobvyklého) nebo důchodci se stejným příjmem, na rtech. Není od věci si uvědomit, že i dosavadní páni hejtmani se o uvedený vývoj postarali.

napsal Petr Skalka
původně publikováno na Outsidermedia

-----------------------------

Většinou si nechávám své případné připomínky do komentářů, ale tady mi to nedalo. V roce 2004 tehdy opoziční ODS neměla sebemenší problém ve spojování regionálních kampaní s celospolečenským výhledem.

Podzimní volby do krajů a do Senátu dostávají totiž jiný, daleko širší rozměr a dimenzi. Nejde už jen o obhájení pozic, o útok na pozice nové, o křesla hejtmanů a senátorů, jde v zásadě o obhájení polistopadového vývoje, jde o obranu demokracie, jde o zastavení socializačních a normalizačních tendencí české rudorůžové levice a možné budoucí koalice.

Mirek Topolánek

Jak je jasně vidět, tak volby do krajů mohou mít i širší rozměr (i když možná jsem nepochopil, že je to možné jen ve chvíli, kdy je ODS v opozici), ale dnes se nám stejní lidé snaží namluvit, že se máme bavit pouze o regionálních problémech a ústy pana Bendla vše mimo, co jejich pašalíky může z Jánského Vršku ovlivnit, musíme vyhodit do povětří.

Listy ODS, říjen 2004
Aby to nebylo jen o stranických špičkách, tak tehdy i regionální elity preferovaly onu širší dimenzi. Z deseti výroků kandidátů na hejtmana pouze jeden jediný se tehdy zaměřil na čistě lokální záležitosti (i onen v původním článku citovaný Pavel Bradík, se místo nemocnic, dálníc a školství zabýval usměvavým klukem na billboardech, policejním státem či prý nesmyslností třetích cest).

Takže pánové modří hejtmani, buďte se svoji matičkou stranou v dobrém i ve zlém nebo dejte od ní jasně ruce pryč. Jinak totiž působíte jen jako mocichtivá a bezcharakterní sebranka, kterou nikdo nebude mít důvod volit.