Jděme volit

Ať se dnes občanští demokraté zaříkají jak chtějí, že v krajských volbách jde jen o lokální témata a u Senátu o moudré osobnosti, tak tyto volby jsou pro občana možností říci aktuální vládě, co si o ní myslí. Jsou jedinou šancí, jak otřást falešným sebevědomým modrého ptáka, který doufá, že na základě různých pseudoafér a vyčpělého strašení komunisty, velká část voličů zůstane sedět doma a tvrdé jádro, neboli mírně retardovaní jedinci, kteří věří, že uprostřed Evropy u člena NATO hrozí návrat před rok 1989, se naopak zmobilizuje a půjde "bránit" modrou republiku k urnám. Je jen na nás všech, je z tohoto omylu vyvést.

Osobně se při urně budu rozhodovat podle tří kritérií:

1. Přístup k radaru. Nevidím důvod pro zapojení se do amerického systému protiraketové obrany. Nejen z důvodu, že bilaterální vztahy podle mého názoru naši bezpečnost spíše oslabují než posiluji, ale i proto, že systém zatím nefunguje a stále není jisté, jaký ho po prezidentských volbách čeká osud. Byť se u nás novináři rozplývali nad tím, jak prý i Obama je nadšeným zastáncem protiraketové obrany, tak stále zůstává v platnosti jeho opatrný přístup k financování něčeho pořádně nevyzkoušeného. Jako důkaz stačí i onen rozhovor pro televizi Fox, kde sice řekl, že základny jsou dobrá věc (ale ve smyslu ochrany před případným ruským vydíráním), ale až po několika otázkách redaktora a potom také třikrát zdůraznil, že systém musí fungovat. Logika napovídá, že pokud nebude opravdu úspěšný, tak se asi na něj nenajdou finance, zvláště ve světle dnešních hospodářských problémů.

2. Přístup k reformám. Rovná daň, demontáž policie a zvláště zdravotnická reforma nejsou něčím, co nás přibližuje k vyspělému světu. Je to spíše naopak. Situace kdy bezzubý stát bude jen lístečkem ve větru všemocných finančníků a velkých korporací je tím nejhorším, co pro své potomky můžeme udělat. Západní svět prožíval svůj zlatý věk v dobách výstavby sociálního státu, díky tomu i dokázal porazit Sovětský Svaz, který pro téměř nikoho nebyl zajímavou alternativou a podařilo se mu vytlačit vliv libovolných extremistů na okraj politiky. Po palivové krizi v 70. letech ale začalo docházet k postupným deregulacím, liberálové nabrali vítr do plachet a extrémisté mohou znovu žít na úrodném podhoubí zvyšujících se sociálních rozdílů a hospodářských krizí.

3. Stát hospodářem. Je na místě kritizovat konkrétní chybné kroky při spravování majetku i při řízení státu. Své zastupitele volíme ale proto, aby případné chyby nejenom uměli pojmenovat, ale aby je také našli a odstranili a ne aby své povinnosti přehodili na soukromý sektor a pak si mnuli ruce jací jsou to kabrňáci. Politik vyznávající heslo, že stát je špatným hospodářem, nemá ve správě věcí veřejných co dělat. Nevidím sebemenší důvod volit kohokoliv, kdo předem de facto prohlašuje, že to on a jeho partajní kamarádi budou dělat špatně. A tento akcent je důležitý nejen na celostátní, ale i na regionální úrovni.