Zastupitelská či přímá demokracie?
To je poměrně složitá otázka na kterou není lehké najít odpověď. Každá má své plusy i mínusy. V zastupitelské se občan nechá zastupovat zástupcem, který by měl volit dle programu, ke kterému se zavázal, že ho plnit bude a díky kterému dostal mandát. Avšak problém nastává, když se svému programu, díky kterému se dostal do funkce, zpronevěří či má hlasovat o něčem, o čem nebylo v předvolebním programu ani zmínka (viz radarová základna). Zde voliči nezbývá, než svého zástupce v příštích volbách nezvolit, což je někdy s křížkem po funuse.
V přímé demokracii je zase problém, že většina lidí se nemůže zabývat každodenníma povinnostma poslance a celonárodní hlasování o každém zákonu je téměř neproveditelné. Ale proč neskloubit oba systémy dohromady, přičemž měnit by se nemuselo nic. Jednoduše by se založila nová strana, která by neměla žádný program, jen by volila dle vůle svých voličů. Kdo chce, ať ve volbách volí klasickou parlamentní stranu a předá jí tak svojí zodpovědnost nebo se bude chtít aktivně podílet na prosazování svých vizí do praxe. Takováto strana by nikdy nezklamala své voliče, protože by byla podřízená jejich vůli. A jak to celé provést? Velmi jednoduše. Každý, kdo by tuto stranu volil, by obdržel řekněme stírací los, pomocí kterého by se mohl registrovat na stránkách strany a měl by oprávnění hlasovat o jednotlivých zákonech, stejně jako předkládat zákony či psát interpelace. Samozřejmě zákony k předložení i interpelace by musely projít stranovým hlasováním (znovu jednoduše kliknout). Ptáte-li se, zda-li má být hlasování povoleno i někomu jinému, než-li voliči strany, tak má odpověd bude negativní. Všichni ostatní dali totiž svůj mandát nějaké jiné straně či ho nechali propadnout, proč by měl někdo mít možnost dát hlas jedné straně, která se řídí nějakým programem a ještě by mohl hlasovat znova díky straně, kterou ani nevolil, tedy svůj mandát jí nedal?
Co se týče přeběhlictví, to by šlo velmi efektivně minimalizovat sepsaním rezignačních dopisů potenciálních poslanců před volbami, které by podepsali a nechali volnou kolonku datum. Takovýto strašák by jim prakticky nedovolil hlasovat jinak, než se zavázali. Otázkou je, zda-li by měli takto zvolení poslanci hlasovat jako jeden muž či v poměru výsledku stranického hlasování rozpočteno na poslance a zda-li by měla být stanovena nějaká minimální kvóta, při které by bylo stranické hlasování platné (řekněme 50%).
Řešit účast ve vládě bych nechal zcela otevřené diskusi, ale zde by se nejspíše volili znovu zástupci vlády, kteří by jednali již podle svého vědomí, ale byli by kdykoliv odvolatelní stranovým hlasováním (stále myšleno pomocí internetu od registrovaných voličů). Toto už jsou velmi předběžné otázky a rád bych zde nechal velký prostor pro diskusi.
Jen k organizačním otázkám. Myslím, že by to nebylo příliš nákladné či neproveditelné. Sledoval jsem velmi pečlivě mnohá občanská hnutí či sdružení a vždy se najde dost nadšených jedinců, kteří svůj volný čas dokáží obětovat tomu či onomu sdružení a buď vytvoří stránky nebo finančně přispějí, roznášejí propagační letáky či diskutují na různých internetových fórech. Celé vedení strany by nebylo vůbec nákladné, protože stránky na internetu stojí řádově pár set korun ročně, odkazy na internetu vůbec nic (pokud se nejdená o reklamní banner), letáky může tisknout doma každý sám, případně se zřídí transparetní internetové konto, kam bude každý moct přispět. Strana by ani nemusela mít výrazné volební tváře, protože jednotlivici by byli nepodstatní, avšak muselo by se jednat o čestné lidi (i kdyby ne, je zde výše zmiňovaná pojistka). Nemusel by se rovněž formulovat žádný program strany, který by byl tak nenapadnutelný. Velký plus by rovněž byl, že by tato strana reflektovala zájmy svých voličů a to v průběhu celého volebního období, ne jen před volbami.
Předpokládám, že strana by měla velký úspěch u voličů, kteří se právě chtějí aktivně podílet na vedení naší vlasti a ne jen čekat 4 roky s rukama v klíně, jestli zase nějaký přeběhlík nedá přednost osobnímu prospěchu před programem strany. Zároveň by se jednalo hlavně o počítačově zdatnější lidi, i když volit by bylo co nejvíce jednoduché. Na stránkách strany by byla i diskuse, kde by mohli voliči strany vyjádřit svůj názor, avšak museli by se chovat v rámci slušných pravidel, tedy nenadávat a nespamovat. Pokud by se takto provinili, nejdříve by přišlo napomenutí, po neuposlechnutí i zákaz diskuse, nikoliv hlasování. Kdo máte jakkýkoliv nápad, napište mi prosím vaše připomínky či kdo by se chtěl aktivně zapojit, bude vítán. Rovněž jakákoliv právnická, programátorská, finační či jiná pomoc bude v budoucnu vítána. Myslím, že je zde prostor pro takovouto stranu a našla by mezi lidimi slušnou podporu, avšak důležité je chtít a mít pevnou vůli. Pokud by to našlo třeba odezvu, mohli by se lidé mnohem více zajímat o politické dění a mohlo by se třeba časem přejít na zcela přímou demokracii nebo i třeba od ní zcela upustit. Při nejhorším to může trochu seškrábat hroší kůži našich současných politiků, kteří se cítí až nezvykle neohrozitelní. S jejich maximální odporem a házením klacků pod nohy každopádně můžeme počítat od samého počátku.
Kontakt: ObcanskeForum@seznam.cz
Poslal Jaromír Eybl
Štítky: politika
vystavil ods @ 10/16/2008 05:03:00 dop.
Komentáře: 7
Komentáře: 7:
Jak už jsem vyjádřil jinde, popsaný princip se mi moc líbí. Přestože vede na spoustu technických potíží (použití antedatovaných rezignací asi stěží bude pokládáno za legální, členu strany jen těžko znemožníte pro něco jiného hlasovat a něco jiného volit atd. atd.)
Základní otázka je, k čemu má taková strana sloužit? V zásadě jsou dvě možnosti: buď jako výtah k moci pro skupinu lidí, nebo jako cesta k opravdické demokracii. Ta druhá možnost, žel, bude nestabilní a bude mít tendenci se zvrhnout v tu první. Hlavní problémy vidím zde:
(1) Vzdělání voličů. V ideálním případě by volič měl hlasovat tak, aby to bylo v jeho zájmu. Jenže to on ve většině případů nedělá: zčásti proto, že mu je šikovnou mediální manipulací vnucen určitý názor (který často bývá i v přímém rozporu se skutečným zájmem voliče). Zčásti také proto, že volič z neznalosti či z lenosti není ochoten dohlédnout dosah svého rozhodnutí.
(2) Snadná zmanipulovatelnost. Když odhlédnu od technických manipulací (najednou se "omylem počítače" přesune tisíc hlasů tam či onam), je tu vážné nebezpečí v opravdické manipulaci. Když si jisté rakouské uskupení mohlo vydržovat "Jihočeské matky", proč by nemohlo uplatit pár set stařečků v domovech důchodců? Na rozdíl od běžných voleb a hlasování, u kterých se takováhle manipulace nakonec vždycky proflákne, tady je velká šance, že nikdy nikdo nic nezjistí. Amen.
(3) Selekce voličstva. Strana může být buď otevřená (jako člena bere kohokoliv), nebo selektivní (nebere třeba kominíky). Co si počneš, když náhodou (nebo jako výsledek cílené akce) v nějakém okamžiku převáží názorový proud (třeba) přátel Mao-Ce-Tunga? V ten moment by mohli fakticky uzurpovat veškeré rozhodování, přičemž strana se dál bude tvářit jako naprosto demokratická a jen pár zasvěcených bude vědět, že tomu tak není, že těch 49% poctivých fakticky jen dělá stafáž a ve skutečnosti nemá šanci nic ovlivnit. Kdyby se něco takového stalo, budeš mít jen dvě reálné možnosti: buď sám odejít a založit zase novou (tisící první...) stranu. Nebo začít vylučovat. Obojí je špatně.
Ještě pár názorů k otázkám položeným v článku:
Měli by poslanci hlasovat jako jeden muž či v poměru výsledku stranického hlasování? Kloním se k "jako jeden muž", a to z důvodů marketingových. Jen taková strana totiž má šanci nějak ovlivnit výsledek -> tudíž něčeho dosáhnout -> a tedy obstát v očích svých voličů.
Účast ve vládě? Zásadně nikoliv! Tato strana by nikdy a za žádných okolností nestavěla ministry do vlády. Nechala by ostatní, aby se historicky znemožnili. Pokud by však stranické hlasování rozhodlo, že ten či onen ministr škodí zemi, tak by pohrozila shozením celé vlády. Premiér by takového ministra ještě rád donutil k rezignaci.
Dobré dotazy. Strana by měla vést ke skutečné demokracii, jako výtah k moci určité skupiny lidí je nepoužitelná z jednoho prostého důvodu a to proto, ež tatot strana by neměla žádné politické ambice krom zavedení zpětné vazby občanů do politiky. Když v této funkci selhávají média, vložili by se do toho přímo občané. Poslanci této strany by byli jen hlasovací zařízení na dálkové ovládání, kde jejich názor či politické přesvědčení by byly irelevantní. Samozřejmě že předem podepsané rezignační dopisy by byly pouze krajním řešením a pouze jakousi pojistkou, na poslance by byli navrženi buďto loajální neznámí lidé pevného charakteru či známé mediální osobnosti, které by se na stranu nalepili a které by měli hlavně co ztratit, tedy přízeň lidí. Lidé jako Melčák a Pohanka nemají co ztratit a své rodiny zajistili na dlouhá léta dopředu. Členem strany myslím voliče strany, každý volič by se stal automaticky členem strany, ale vůbec by to nevylučovalo jeho členství v jiné politické straně, strana samotná by žádné vedení neměla, to by se skládalo přímo ze všech voličů. Źádný admnistrativní kolos není zapotřebí. Naopak členům strany by bylo znemožněno volit jinou politickou stranu a to tak, že by zkrátka k získání přístupového kódu museli po volbách odevzdat zbylé volební lístky krom stranického. Kód podobný tomu, díky kterému si nabíjíme SIM kartu (pokud by šel lehce generovat, každý by měl stále plný kredit) by byl vydán na ýákladě dodaných lístků a předložení občanského průkazu. Tato opatření jsou důležitá proto, aby mohlo každé hlasování být kontrolně prověřeno a každý si mohl ověřit, kdo a jak hlasoval. Rovněž přihlásit se do hlasovacího systému by šlo jen týden po skončení voleb a každý násilný pokus o registraci do systému by byl znemožněn. Hack systému by bylo možné tedy provést leda skrz systém, ale jelikož by voliči dali své občanské průkazy, viník by byl vždy lehce k dopadení, či k případně vyloučení ze strany. Zároveň by šlo zpětně ověřit, kolik lidí by mělo být přihlášeno do systému, pokud míň nevadilo by, pokud více, maximálně 10%, nebyl by takový problém. Ono prohrabovat kvůli tomu popelnici či shánět volební lístky jiným způsobem není zrovna pohodlné a své jméno poskytne rád jen volič strany, různí parazité s nekalými úmysly jednají nefér a navíc anonymně. Možná se ptáte, jestli takováto či ještě tvrdší opratření jsou nutná, ale jsou. Na nezkorumpovanosti poslanců a neoblobnosti hlasovacího systému by byla založena celá strana. Pokud by se jeden z teěchto pilířů zbortil, tak spolu s ním i celá strana a co je hlavní, tak i důvěra voličů.
Co se týče vzdělání voličů, to bude často omýláno z strabny médii jako hlavní argumentm, ale pokud nejsou lidé kompetetní nějak hlasovat, jak jsou tedy kompetetní volit a proč rovnou nezavést diktaturu. Co se týče selekce voličstva, strana je otevřená všem, každý volič je členem strany a může být zároveŃ členem jakkékoliv jiné strany, poltiické přesvědčení je zcela ukradené. Jestli se voliči budou orientovat doleva či do prava, to je mi rovněž ukradené. Byla by to vůle lidu a co si lidé přejí, to by neovlivňoval žádný vůdce strany, nidko takový by nebyl. Absence programu jasně profiluje stranu jako nadstranickou.
Hlasování jako jeden muž souhlas, neúčast ve vládě souhlas, ale možnost hrozit odvoláním ano.
Hm. No já to vidím tak že kdybychom měli dostatek voličů pro takovouto stranu, tak bychom si dokázali v zemi udělat pořádek i bez takové strany. :-(
Jsem stejně skeptický, jako vy, Kamile.
A ovšem, celý ten plán má jeden zásadní problém hned na začátku: jsou jím ony stírací losy, udělené voličům. To je v přímém rozporu s principem "přímého, rovného a tajného volebního práva". Něco takového by byl zcela zásadní průlom do našeho ústavního pořádku a nemyslím si, že by si získal mnoho stoupenců.
Tribune, dobře, může se to řešit i jinak nebo bude hlasovací právo uděleno všem, ale poté nastává problém, že nebude žádná motivace, aby lidé takovouto stranu volili. Jen si řeknou, že dají hlas stávající straně a kdyby se tato nová strana dostala náhodou do parlamentu, tak se regnou a hlasují ještě jednou. Jak by potom tato strana hájila zájmy svých voličů? Proto mě zajímá řešení, od toho je přeci diskuse. Nebo vám se líbí, že se nám politici mohou smát 4 roky do obličeje s tím, že jim stejně zase pokorně odevzáme hlas? Kdo obstará politikům zpětnou vazbu? Média? Čí myslíte, že hájí politici zájmy a čí média? A obyčejný lid se na nic nezmůže. Přímá demokracie? Nereálné, kdo by ji musel totiž prosadit? Ano, správně, politici. A prosadí jí a zabaví se tak tím své moci? Ne. Poté je tu možnost založit novou stranu. Co se z ní po chvilce vyklube? To samé co ze Zelených, mco totiž korumpuje. Když ale moc nebude delegována na jedince, ale skupinu lidí, tak možnost korupce s tím úměrně klesá, v případě nejméně 250 000 lidí, potřebných k dosažení 5% ve volbách je toto riziko zanedbatelné. ukažme, že jsme schopni se na něčem dohodnout, že jsme schopni nečeho dosáhnout. Nehledejme zbytečné rozkoly, hledejme společné styčné body a na těch založme novou stranu. Co jednoduchšího lze navrhnout? Velmi nízké náklady, vysoká efektivnost, nezkorumpovatelní poslanci, nadstranickost. Právě na tomto ztroskotalo Ne Základnám, že nebyli jasně nadstraničtí a dali šanci médiím, aby je uštvala. Co však můžou mít proti plně demokratické straně, která dostojí demokratických myšlenek v plném slova smyslu? Zatímco ale Ne Základnám či Děkujeme odejděte s hroší kůží politiků nic neudělá, tohle by rozhodně vzbudilo jejich pozornost a vyvíjelo by to na ně neustálý tlak. Využijme frustrace jako voličů ODS, tak voličů ČSSD, které zklamali přeběhlíci, tak voličů Zelelých, které zklamalo "znásilnění" stranického programu a výrazná orientace doprava, stejně jako tisíců voličů, kteří jsou znechuceni politikou a raději volí menší zlo či nejdou volit vůbec. Takovýchto by byla naprostá většina. Je to zároveň pokus, jak vytvořit alespoň částečně občanskou společnost, tedy jak naplnit ideály Sametové revoluce. Může to být jen předstupeň k přímé demokracii, kdy by se lidí politikou aktivně zajímali a začali by i na lokální úrovni. Zároveň by prokoukli primitivní propagandu, kterou je média krmí a začali by se více zajímat o jiné zdroje informací. volební systém po internetu je navíc jednoudhcý a velmi pohodlný, takže i ti, kteř se bojí nějak politicky angažovat by se připojili. Neřikám, že je ot nutně jediná cesta, od toho je právě diskuse a čekám různí návrhy. Nechci zase 4 roky někde na blogu remcat a nic nedělat. Toto je jedna z nejjednodušších cest a pokud se ani na toto nezmůže, tak si zřejmě zasloužíme vládu, která nám vládne.
Víte, Jaromíre, vy tak nějak implicitně předpokládáte, že voliči se rozhodují racionálně. Omyl. Naprostá většina lidí politice vůbec nerozumí, nebo se o ní nezajímá. Kloužou po povrchu, dají na novináře a reklamu, a co hůř – nedokáží si uvědomit své vlastní zájmy a identifikovat stranu, která by je hájila a prosazovala. A strany, které to moc dobře vědí, pak sehrají předvolení divadélko, udělají na voliče „bububu“ a posbírají hlasy vystrašených lidí, kteří se v důsledku chabé orientace v domácí i zahraniční politice začnou bát komunistů, židů, cikánů, Němců, Rusů nebo Marťanů. Uvědomte si, že pokud se člověk o nic nezajímá, tak nic neví, a když mu potom vnutíte svoji informaci, bude to ta jediná, na jejímž základě se budu rozhodovat. Jak se rozhodne? Ale ovšem – tak, jak jste chtěl.
Propaganda současného establishmentu s úspěchem využívá několika hovorových podvodů, kdy ztotožňuje dvě věci, jednu obecně považovanou za správnou a druhou, kterou chce prosadit a imunizovat vůči kritice. Jedním z těchto podvodů je ztotožňování demokracie a kapitalismu, jiným je záměna oběti a agresora, případně obviňování oběti z toho, čeho je obětí.
Dalším příkladem takového podvodu je ztotožňování demokracie a voleb. Všimněte si, že jedním (nechci říkat jediným, ale jiný mne teď nenapadá) důvodem, proč je reálný socialismus označován jako nedemokratický, je absence „svobodných voleb“, zatímco současný systém je prezentován jako demokratický, protože jsou jeho součástí „svobodné volby.“ V čem tkví onen podvod? Demokracie, která je obecně považována za prospěšnou a žádoucí, plní roli návnady, volby jsou tím, co je třeba prosadit a vnutit lidem, ač to není tak úplně v jejich zájmu. Proč? Protože volby, tak jak je známe dnes, demokracii – tedy moc lidu – prakticky vytěsňují do aktu volby, diskrétních a časově vzdálených událostí, mezi nimiž lid v podstatě nemá možnost svoji formální moc jakkoliv uplatnit.
Přímá demokracie ovšem není řešením, protože bude přirozeně degenerovat do zastupitelské, byť třeba neformální. Všichni totiž nemohou a nechtějí rozhodovat o všem, takže když budou hlasovat osobně, budou se ve svém hlasování řídit dobrozdáním nějaké autority.
Mnohem spíše bych jako řešení viděl „občinovou demokracii“ (momentální pracovní název), hierarchicky uspořádaný systém demokratických obcí, který vrcholí v parlamentu, přičemž každá vyšší vrstva je vázána rozhodnutím vrstvy nižší. Každé rozhodnutí by vzlínalo odspoda, od „lidu“, tedy od konkrétních členů konkrétní obce. Žádné volby by nebyly potřeba, svého delegáta by si každá obec vybírala po svém (třeba by pořádala volby, nebo by losovala). Výhoda tohoto systému (ovšem zároveň nevýhoda) by spočívala v tom, že by rozhodování parlamentu odráželo aktuální stav společnosti, a ne stav z okamžiku, kdyby se pořádaly volby.
Prakticky by to mohlo probíhat tak, že pokud x% členů obce vyjádří shodné stanovisko k nějakému problému, potom se toto stanovisko stane stanoviskem obce a je závazné pro jejího delegáta na vyšší úrovni. A opět, pokud by x% delegátů vyjádřilo shodné stanovisko k danému problému, bylo by to stanovisko závazné na vyšší úrovni. Pokud by své stanovisko nevyjádřil dostatečný počet členů obce, potom by jejich delegát nebyl ničím vázán a mohl by rozhodovat podle vlastního uvážení, jako naši současní poslanci.
Systém by tak neblokoval práci zastupitelů, zároveň by ale umožňoval členům obce kdykoliv převzít kontrolu nad tím, jak jejich delegát hlasuje.
Otevřena zůstává otázka způsobu, kterým by se obce konstituovaly, zda na geografickém, rodovém či profesním základě. Osobně bych se přikláněl ke smíšenému systému geograficky-profesnímu, například ve formě dvoukomorového parlamentu.
To je tedy můj návrh, která nyní v hrubé podobě předkládám; třeba se otevře diskuse, v níž se podaří řečené upřesnit, upravit a konkretizovat.
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka