čtvrtek, srpna 31, 2006

Ustavni a neustavni

Minulý týden místopředsedkyně našich zákonodárců Němcová prohlásila, že Jiří Paroubek svým jednáním s lidovci podle ní "porušil ústavu" (iDnes 25.8.). Mirek Topolánek trošičku přibrzdil a ve svém článku pro Lidové Noviny z 29. srpna nazval tato jednání neústavními.
Paní Němcová by si mohla přečíst aspoň Ústavu České Republiky než příště začne perlit. Ústava nijak nezakazuje jednání dvou (tří, pěti, deseti) stran o různých budoucích dohodách či vládách. Jiří Paroubek přece neřekl, že Topolánek už vládu nesestavuje, ale pouze hledal z iniciativy Miroslava Kalouska (podle rozhovoru na Frekvenci 1 z 30. srpna) nějaké vládní řešení pro případný druhý či třetí pokus, který by pravděpodobně nastal po debaklu Topolánkovy vlády.
Ještě zajímavější než hlouposti vyřčené paní Němcovou je Topolánkova formulace o neústavnosti rozhovorů o možných budoucích vládních koalicích. Když sáhneme po Ústavě České Republiky, tak čteme:

Článek 62

Prezident republiky
a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,

Článek 68

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Nikde tu není ani zmínka o nějakém "jednání o sestavení vlády", kterým Václav Klaus pověřil předsedu ODS 5. června (ústavní krok nastal až 16. srpna, kdy byl jmenován premiérem). Více než dva měsíce Mirek Topolánek na základě neústavního pověření vytvářel nějaké trojkoalice, rozděloval ministerstva a teď má ještě tu drzost vyčítat jiným standartní politická jednání.

dodatek z 3.09.2006:
Míra Topolánků stále obviňuje Jiřího Paroubka z neústavního jednání a že se už pokusil sestavit vládu. Na základě tohoto došel k názoru, že už tu není jiné řešení, tudíž spějeme k předčasným volbám (TV Prima 3.09.). Pokud připustíme, že na jeho argumentaci něco je, tak je jasné, že Topolánek již 2x naprosto zkrachoval v mimoústavním vytváření vlády (trojkoalice a menšinový kabinet podporovaný ČSSD). Pokud jeho dvojnásobný krach nebyl problémem při nominaci na post premiéra, proč by měl být jeden Paroubkův (stále připouštím, že Topolánkovy nesmysly jsou faktem) a proč bychom místo mluvení o předčasných volbách neměli nejdříve ctít nejdůležitější zákon této země jakým je ústava?

Štítky: , ,



pošli na vybrali.sme.sk

pátek, srpna 25, 2006

Vztek bez hrdosti

Díky veletoči šéfa lidovců Kalouska většině komentátorů uniklo několik fascinujících věcí. ODS ve svých vzteklých čtvrtečních reakcích ukázala další část své pravé tváře.
ODS nám ve čtvrtek pohrozila nebezpečím vzniku vlády opírající se o toleranci komunistů, postavila se do role zachránce a řekla, že sestaví menšinovou vládu, která dovede tuto zemi k předčasným volbám. Po ukončení jednání Mirek Topolánek konstatoval, "pokud jde o to, přivést zemi k předčasným volbám, nebránili bychom se podpoře komunistů." Tímto svým výrokem se předseda nejvíce antikomunistické strany v našem parlamentu stal prvním premiérem pověřeným sestavením vlády, který jasně řekl, že jím sestavovaný kabinet se může opřít i o hlasy KSČM. Neučinil to v historii samostatné České Republiky žádný jeho předchůdce a pokud bude Jiří Paroubek sestavovat vládu a něco podobného pronese, tak o prvenství již díky ODS přišel. ODS se sice může bránit, že druhý den dodala, že s KSČM vyjednávat o podpoře nebude, jenže tento doplňující výrok zazněl hrdinsky až ve chvíli, kdy bylo jasné, že lidovci Kalouskův nápad nepodpoří (ještě v pátek ráno Mladá Fronta informovala, že ODS s komunisty jednat bude o podpoře vlády, ale nebude jednat o personálních či programových věcech - to druhé je velmi zajímavé, protože ODS tvrdila, že vláda bude mít jen program předčasných voleb, takže pokud jsou pravdomluvní tak vůbec žádná jednání s kýmkoliv o programových otázkách nejsou nutná).
Prohlášení ODS, že jednání s ČSSD nezkrachovala na programu jsou také velmi zajímavá. Pro Sociální Demokracii bylo tolik bodů z Modré Šance nepřijatelných, že buď pan Topolánek nemluví pravdu nebo chystaný program jeho předchozího vládního projektu de facto zradil voliče ODS (to není vůbec vyloučeno, zvláště když přihlédneme, jak široko dnes ODS interpretuje pojem rovná daň).
Absurditou je i tvrzení ODS, že ona nijak nechtěla ublížit menším stranám. To si modré vedení myslí, že jsme národem sklerotiků ? Už od doby opoziční smlouvy ODS vždy velmi výrazně podporovala změnu našeho volebního systému na čistě většinový (kromě jiných pokusů i sám pan Topolánek v roce 2003). Ale proč bychom měli vzpomínat jen historii. Ještě před pár týdny ODS v situaci povolebního patu velmi hlasitě mluví o většinových prvcích a propaguje bonus pro vítěze voleb a najednou obrat a v pátek se z modrých ptáků stávají největší obránci malých stran. Mimochodem stojí jistě za to připomenout, že ve čtvrtečním tiskovém prohlášení grémia ODS na téma krachu jednání, nebyla sebemenší zmínka o jakýchkoliv sporech ohledně volebního zákona. Ale už v pátečním dopise Mirka Topolánka předsedovi KDU-ČSL Miroslavu Kalouskovi čteme, že na posledním jednání byl v této věci velmi výrazný konflikt. Tak který z těch dokumentů je pravdivý ?
Další vývoj menšinové vize Mirka Topolánka není pro něho moc příznivý. Program předčasných voleb je jen pro neschopné, co nedokáží využít svůj mandát a vykonávat nejdůležitější část práce politika, čili hledání kompromisu, schopnost se domluvit a zároveň prosadit co největší část svého programu. A neschopní vyjednavači ve vrcholné politice nemají co dělat. Z trojkoalice vinou ODS zůstaly jen trosky (první nezradil Kalousek, ale jednáním s ČSSD Topolánek - ODS říkala za časů chimerické trojkoalice, že menšinovou vládu naprosto odmítá a opírá se jen na partnerech). Navíc v sobotu dočasný předseda lidovců Kasal prohlásil, že podpora menšinové vlády Mirka Topolánka je téměř vyloučena (další veletoč by už asi nepřežily ani ty trosky křesťansko lidových voličů). ČSSD podporu také odmítla, takže zůstávají levicoví zelení - kteří nemají zatím žádný důvod ODS podpořit a KSČM. Po špatných zkušenostech s volbou prezidenta je velmi málo pravděpodobné, že by komunisté Topolánkovu jednoroční vládu bez jasného uvedení na salóny tolerovali.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, srpna 24, 2006

Promrhanych 2,5 mesice ? - Omyl

Média nám prezentují, jaká je to katastrofa nemít 2,5měsíce
vládu (jaksi se již zamlčuje, že ekonomika je vzdor tomu stabilní,
koruna nijak dramaticky nekolísá, systémy se nehroutí) a přitom těch
2,5 měsíce ukázalo pravou barvu všech zúčastněných hráčů
naší politické scény. O to více pikantní je skutečnost, že se
strany a politici odhalili sami bez skandálů pseudokaus atd… Začněme
u vítěze voleb ODS, strana která svůj předvolební boj postavila
na fóbii z rudého bolševika sice nepřesvědčila většinu a nebýt
konstrukce Kubiceho, bůh ví, zda by vůbec byla vítězem (ona ta
paměť z let 90 je přeci jenom lepší a navíc dát si do antirudého
úderného komanda profláklé komunisty…) nicméně za její úspěch
se dá považovat vytvoření mediálního obrazu spojenectví
ČSSD-KSČM, čimž de facto znemožnila středovým, ale do té doby spíše
mírně levicově orientovaným stranám SZ a KDU ČSL, orientovat se v
první fázi spíše nalevo. I s touto podporou však jasný vítěz
voleb nedosáhl na nadpoloviční většinu. Vzápětí, když se
ukázalo, jak nedemokraticky jednotná je ČSSD, že opovrhuje i miliónovými
úplatky, jsme tedy byly svědky nevídaného obratu a to jednání ODS
s KSČM zřejmě ve víře, že když tato strana pomohla Klausovi na
Hrad, že by mohla vypomoci i nyní. K tomuto obratu však nedošlo,
komunisté moc dobře znají své voliče a stejně tak si moc dobře
uvědomili, jak je podpora Klause u svých voličů poškodila. Tento krok
byl pro strany středu prvním zemětřesením, jako strany vezoucí se
na antibolševickosocdemácké vlně, která jim částečně svazovala
ruce, zůstaly náhle osamoceni, nicméně se svou tvář v této fázi
rozhodly tak lacino jako ODS neprodat. Uchýlily se tedy ku kampani
antidemokratické ČSSD jakožto strany neuznávající výsledek voleb.
Druhé zemětřesení však přišlo v zápětí, ODS ve své touze po
moci za každou cenu, vzápětí hodila přes palubu i je a to nejen
vládní podporou, ale především ochotou změnit volební systém. ODS
a hlavně pak Topolánek tímto krokem vykopali sami sobě hrob. ODS
totiž předchozími obraty sama popřela antibolševickou a
antisocdemáckou politiku a tím těmto stranám zcela rozvázala ruce. Realita
dnešních dní je tak následkem výsledného. Abych nebyl neobjektivní,
spatřuji hlavní prohru ODS nikoliv v jejím programu či členské
základně (ve které vyrůstají opravdoví pravicoví členové) ale v
tom, jaké si postavila vrcholové vedení – složené ze
zakomplexovaných neschopných lidí, navíc z poloviny komunistů a to je
bohužel důsledek doznívajícího vlivu Václava Klause. Snad chování
pánů Topolánků přiměje členy této strany, aby do svého čela
postavila takové zástupce, za které se pravicově orientovaný volič
nebude muset stydět. Dnešní prohlášení ODS vybízející opět k
antibolševickému a antisocdemáckému boji, který má nastolit vládu
vševítězné ODS lze brát snad už jen jako špatný vtip z
vlastních voličů…
Přejděme tedy k druhému velkému hráči ČSSD – Jiří Paroubek
udělal hned v úvodu kapitální chybu, nezvládl tlak posledních
dnů, Kubiceho aféru a spolu s hladinkou alkoholu svým projevem vstřelil
vlastní gól v situaci, kdy většina masmédií vytvářela jeho
obraz autoritářského rudého vůdce. Český národ není na omluvy
zvyklý, čili ani ta jeho moc nepomohla, po vystřízlivění se nicméně
zhostil své úlohy mistrovsky. Byl v mírné výhodě, neboť díky
předvolebním bojům dostal od své strany důvěru a jeho obraz
autoritářského vůdce již média vyprodukovala dávno předtím ať se
zakládal na pravdě nebo ne. Jeho úloha přitom byla prostá: vydržet
mediální tlaky (což by pro vrcholového politika měla být
základní látka), nechat situaci běžet, neukvapit se a počkat si na svou
chvíli až ODS ukáže středovým stranám, čeho je schopna. Dokázal
toho za cenu neústupnosti, za kterou mu ale jeho voliči jsou
vděčni, navíc volič ČSSD spíše zkousne pasivní podporu KSČM než ODS
(tím spíš při vedení jaké ODS má: komunista jako komunista).
Události dalších dnů ukážou, jak autoritářský a nedemokratický je
Jiří Paroubek při nastávajících jednáních s Kalouskem. ČSSD
má obrovskou výhodu, dokázala vyplnit vakuum po Miloši Zemanovi a
pokud se jí podaří sestavit vládu, pak po pár měsících ochabnou
antisocdemáckobolševické pressfobie (bohužel mnohem více nám hrozí
nacionalismus než bolševismus což je přirozená daň za stále
mladou a nevyzrálou EU ) a jako strana bude mít nejlepší šanci být budoucím suverénním vítězem voleb. Nutno ale dodat že před Jiřím Paroubkem ovšem teprve stojí rozhodující kop a tím bude obsazení vlády a programové ujednání.
KSČM v podstatě neměla v povolebním boji příliš na výběr,
nemůže si dovolit spolupráci s pravicovými stranami a přestože počet
komunistů-poslanců v ostatních stranách převyšuje počet
zvolených poslanců za KSČM, je stále obrazem bolševického zla, které i
já mám stále v živé paměti. Nicméně, jak jsem již psal,
spatřuji opravdové nebezpečí pro demokracii jinde. A není to ani tak
politikou KSČM jako takové, nýbrž vývojem okolního světa a Evropy
především. Doba SSSR je nenávratně pryč a nebýt SSSR komunisté by
v CSR nikdy nevládli. Ani to se ale do dnešní bolševické fobie
nehodí a dnešní mladí neví ani kdy a kdo rozdělil ČSFR.
Vyčkávací pozice KSČM nicméně přináší své ovoce, jejich pole
působnosti se jim pomalu otevírá a nezmění to ani uměle vytvářený
obraz ODS.
KDU-ČSL strana doufající ve volební vítězství ODS, musela být
výsledkem voleb šokována nejvíce, jejich postup nijak nepřekvapuje,
je stranou která se snaží být jazýčkem na pomyslné misce vah,
má už v tom letitou praxi a navyklé voliče. Kalousek rozhodně není
hloupým politikem a již dávno seznal, že Topolánek či Paroubek
jsou z jeho pohledu prašti jako uhoď. SZ strana, která se s svým
původně levicovým programem propadla, se pokusila orientovat na střed a
vyplnit místo po US-DEU, což se jí i podařilo, bohužel za cenu,
kdy přestřelila a z původního konceptu, zůstal jen název,
naštěstí pro ni, se v jejich řadách nepodaří navěky tutlat snahu
orientovat se tak, jako je tomu u ostatních evropských zemí, tedy spíše
vlevo. I oni se teď musí cítit být postojem ODS podraženi, navíc
jim v případných dalších volbách neskýtá naděje na
znovuzvolení už pro změnu programu a politické orientace. Jestli do budoucích
let máme mít z něčeho obavu pak to není naše politické spektrum
a to v celé své šíři ale sílící nacionalismus a neobjektivita a
nízká kultura médií, v tom vidím pravou hrozbu demokracie.

Emil V.

Děkuji jednomu ze čtenářů za tento příspěvek a nezměněný ho zde publikuji.

Štítky: , , ,



pošli na vybrali.sme.sk

Zasadovost

Ještě v úterý večer to vypadalo, že rozhovory o podpoře menšinové vlády, možná definitivně, zamrzly. Mirek Topolánek podle svého tiskového tajemníka Martina Schmarze neměl pro jednání mezi čtyřma očima mandát a podle sebe se nechtěl sejít s Jiřím Paroubkem beze svědků. Ve středu dopoledne bylo již všechno jinak, předseda ODS asi objevil mandát k těmto jednáním někde schovaný či zapomenutý v šuplíku, nedostatek svědků přestal být problémem a po setkání s Jiřím Paroubkem v Kramářově vile se jednání znovu rozjela.
Odpoledne se občané dozvěděli další zajímavůstku. V úterním rozhorovu pro Mladou Frontu Mirek Topolánek vysvětlil, že ODS odmítá rozhovory o volebním systému, ale dnes se spolu s ČSSD domluvili na úpravě počtu poslanců a další jednání o případné změně volebního zákona a ústavy mají následovat.
Pečlivého pozorovatele událostí posledních dvou měsíců takováto názorová akrobacie Mirka Topolánka a ODS nijak nepřekvapuje. Stačí si připomenout tajná i otevřená jednání ODS s KSČM v době sněmovního patu a náznaky hejtmana za ODS Petra Zimmermana, že pokud se KSČM přejmenuje, tak může být zajímavým partnerem. Můžeme dále vzpomenout na vysvětlení Martina Římana, že nejdůležitější bod volebního programu ODS, čili rovná daň není žádná svatá kráva a nedávnou Topolánkovu slovní ekvilibristiku, že několik daňových sazeb je stále rovnou daní. Takovýchto příkladů je za poslední dva měsíce mnohem více a všechny ukazují jen jedno. Vedení ODS už vůbec volební sliby nezajímají, program se také stal prázdným cárem papíru, nejdůležitější je dostat se po osmi letech konečně do Strakovky.

Ve čtvrtek ČSSD odmítla dále jednat s ODS. Jsem ochoten vsadit ořechy proti zlaťákům, že část komentátorů bude chválit modrou stranu za zásadovost a neústupnost a najednou všechny názorové veletoče posledních tří měsíců budou zapomenuty. Nejpravděpodobněji bude také zapomenuto, že kdyby ne ukončení jednání ze strany ČSSD, tak zásadová ODS chtěla dále pokračovat v rozhovorech s "mafiány".

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

pondělí, srpna 21, 2006

Nas pan profesor

Jiřímu Paroubkovi se neustále předhazuje mocichtivost či diktátorství. Nějak se přitom zapomíná, že na Hradě máme člověka, který od roku 1989 se nedokázal odtrhnout od moci (v té či jiné podobě) a teď napíná všechny síly, aby se u té moci udržel i v příštím prezidentském období. Jako zajímavůstka hezky ilustrující kvality našeho obdivovatele Pinocheta je tady část článku "Profesor Václav Klaus a Bída" od Ladislava Andreye.

V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli. Že by z obavy z ješitnosti a neskonalé touhy po vůdcovství u páně Klause? Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný ze třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek. To mu vlastně zůstalo podnes, jen rudý šátek nahradily vázanky.
Po ukončení VŠE v Praze, kde se seznamuje s budoucí manželkou Livií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. Jeho CSc. práce opěvující údajně socialismus a RVHP se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989, podobně jako práce dalšího vládního ekonoma V. Dlouhého, přítele V. Klause z prognostického ústavu.

Loni (1995) na dušičky jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dovím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje. V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje. Mám asi smůlu.... Na VŠE to ale nevzdávám. Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách. Přece profesorská práce předsedy vlády musí někde být. Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Když všechno objasním, že jsem z Akademie, že jsem se podrobně zabýval šokovou terapií Jeffreyho Sachse a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem. Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou "habilitační práci" pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to nikdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi nebylo umožněno.
Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek. Práce nemá úplně jiný název, jaký měla profesorská přednáška V. Klause. Ten doslovně zní: Soubor publikovaných statí na téma: Makroekonomie, měna, inflace. A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků resp. pamfletů publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989 (proč Václav Klaus nesáhl také při kopírování po svém jistě výtečném a určitě velmi liberálním dílku z roku 1969 nazvaném Marxova politická ekonomie a ekonomická teorie ví jen sám Génius z Hradu - poznámka mš).
Pokusme se zde o krátkou recenzi jednotlivých článků. první je z roku 1987 a nese název: Ekonomický růst, nerovnováha a nerovnovážné impulzy - teoretická část a byl publikován v časopisu Federálního ministerstva financí ČSSR, Finance a úvěr č. 7 (1987) str. 479 - 91 v sekci "diskuse". V práci se věnuje pozornost vyrovnanému socialistickému státnímu rozpočtu (doslovný přepis, pozn. autora), kde se citují práce Kočárníka z roku 1982, 1986, ale i práce Dlouhého, Dyby, Rudlovčáka, Novotného, D. Třísky apod. Není nezajímavé, že šéfredaktorem časopisu Finance a úvěr byl v té době soudruh současný ministr financí vlády ČR Kočárník !? Zůstala V. Klausovi touha po vyrovnaném rozpočtu už z doby socialismu?
Další práce je vlastně pokračováním práce první, vyšla ve stejném časopisu, ale v roce 1988 (ibid ad 1, č. 6 (1988), str. 391 - 405). Třetí práce v pořadí nese název: "Podstata a projevy inflace" a vyšla v ekonomickém časopise č. 37 (1989), str. 596 - 611. To už V. Klaus působil v Prognostickém ústavu ČSAV. Článek se prý zakládá na studii vypracované v roce 1988 pro VÚ SRP v Bratislavě. Vydavatelem Ekonomického časopisu je totiž Veda, vyd. SAV Bratislava. V pořadí čtvrtý článek publikován v Politické ekonomii 36 (1988), str. 475 - 86 nese název "Měnová kritéria a chování banky" a byl vypracovaný v prognostickém ústavu. Tak například § 5 článku hovoří o modifikovaném modelu socialistické ekonomiky, citujeme doslovně: "Tradiční model centrálního plánování socialistické ekonomiky je ve své vnitřní struktuře konsistentní. Jeho jednotlivé prvky do sebe zapadají, není v něm místo pro žádné cizorodé prvky...." a tak dále a tak podobně. Jinými slovy, jasná příprava na hladký přechod od komunismu k postkomunismu v ekonomice.
V pořadí pátý článek nese název "Jednoduchý makroekonomický model s explicitním zavedením peněz: teoretická analýza", vyšel opět v časopisu Finance a úvěr 38 (1988), str. 821. Další článek vyšel ve stejném časopisu v roce 1989, kde už je zavedena nová sekce "Přestavba hospodářského mechanismu" - zřejmě po vzoru sovětské perestrojky = přestavby (ibid ad 1, 39 (1989), str. 155 - 60). Tedy žádná transformace, ale tvrdá přestavba. Pro úplnost uveďme ještě název článku: K některým otázkám funkcí a vztahu centrální banky a bank komerčních. Zde se pro změnu citují práce T. Ježka, D. Třísky a dalších. Je zajímavé, že V. Klaus zde necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause a realizátorem modelu kupónové privatizace), která má zajímavý název: "Ekonomické centrum, přestavba a rovnováha" a byl publikován v Politické ekonomii č. 8 (1988)! Důvod je ale zřejmý na první pohled. Dále jsou k práci připojeny pamflety č. 7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány. Zde jsou jejich názvy: "Makroekonomické souvislosti nového ekonomického programu - schematické zobrazení" ze dne 30. 10. 1989 a poslední: "Hledání přestavbové strategie - makroekonomický aspekt", zřejmě z konce roku 1989.
Do práce je vložen (nebyl čas ho svázat?) jediný text psaný v cizím jazyku. Odcitujme zde přesně titulaci i místo zveřejnění této podivuhodné ideologické práce, vlastně jakéhosi separátu: V. Klaus, El desmantelamiento del socialismo, documento, Estudios Publicos, No.55, In vierno, 1994 Separata, Centro de Estudios publicos Nonseňo v Sótero, 175 - Santiago 9, Chile. Jakýkoliv komentář a dokonce i překlad ze španělštiny je myslím zbytečný. Snad jen tajemný obdiv Pinocheta i takovým způsobem je bezprecedentní.
Shrnuto a podtrženo,"profesorská práce" pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný i v podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že "profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma". Nic z toho novopečený profesor Klaus na hony vzdáleně nenaplňuje.

A na konec ještě tato drobnůstka:

Trefně se k této záležitosti vyjádřil J. Hanák v denníku Práce ze dne 9. listopadu 1995, když srovnává udělení profesury V. Klausovi s povyšováním Stalina. Píše: "Generál bylo pro něj málo, učinili z něj tedy maršála. Pak pro něj vymysleli generalissima a ani to nestačilo. Největší génius všech dob také ještě nebylo úplně ono." A dál pokračuje: "My nesrovnáváme bankovního lupiče Džugašviliho s českým premiérem. Navrhne snad příště palič voňavých tyčinek (resp. malý český človíček a poskok) pro Václava Klause titul profesorismus? A nebude to málo? Co takhle profesorissmus inženýressimus? A dál? Dál soudíme, že by i lezení do zadku mělo mít v Čechách své hranice."

Celý článek

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

čtvrtek, srpna 10, 2006

Kazou vodu, piji vino

Skvělá zpráva, hejtman ústeckého kraje Jiří Šulc (ODS) a generální ředitel Hitachi Europa Mikio Jocu podepsali smlouvu o prodeji 40 hektarů pozemků v zóně Triangl pro výstavbu továrny na montáž televizorů. Tato továrna by měla přinést 2000 pracovních míst. Za metr čtvereční Japonci zaplatí 5 eur. Je to jejich druhá investice ve stejné zóně, první, na výrobu LCD displejů, zaměstná také 2000 lidí.
Jen více takovýchto optimistických informací, naše země potřebuje kvalitní investory a nová pracovní místa. Je tu jen jeden drobný problém (i když rozhodně ne v samotné investici), ten nadšený z japonské investice hejtman je přece představitelem strany, která na slovo investiční pobídka dostává husí kůži. ODS svým voličům slibovala a slibuje, jak pobídky velmi omezí a přitom její hejtman prodává Hitachi půdu dvakrát levněji než je její tržní cena. Navíc kraj (kdo uhodne kým ovládaný) společně se státem investuje do zóny 1,6 miliardy korun.
Volič ODS by měl asi hluboce popřemýšlet. Jak je možný tak hluboký rozpor mezi rétorikou jeho strany a reálnými kroky jejich představitelů - tady je to stejně kvalitní protiklad volebních slibů, jako výkřiky na prvního máje jak KSČM zaženou do děr a pozdější tanečky Němcové, Topolánka a Tlustého s Filipem či bezpodmínečně nutné odsunutí ČSSD od moci a pak nabídka na vstup do čtyřkoaličního projektu.
ODS totiž velmi dobře chápe a i se podle toho stále chová, že stejně jako jiné země po transformaci bezpodmínečně potřebujeme kvalitní zahraniční investory. Je pro ni jasné, že pokud všichni nabízejí investiční pobídky, tak Česká Republika musí také, jinak by po ní neštěkl ani investorův pes. Toto vše modrá strana ví, ale zároveň ve svých programových lžích sází na ekonomickou nevzdělanost velké části lidí a zároveň na jeden z nejnižších pudů svých voličů a tím je obyčejná závist.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

úterý, srpna 08, 2006

Mandat

Po úpadku trojkoaliční fikce zůstala Topolánkovým obhájcům (a jemu samotnému) ještě stále verze o mandátu vítěze na vládu. Jsem ochoten vsadit ořechy proti diamantům, že ti samí lidé, kteří dnes podporují tento argument, nikdy nic nenamítali (a ani dnes nenamítají) proti tomu, že na Slovensku dvakrát sestavoval vládu "poražený" Dzurinda a ne vítěz Mečiar. Ze slovenského příkladu jasně vyniká, že mandát na vládu nemá automaticky vítěz, jak je nám do kolečka otloukáno o hlavu, ale spíše ho má koaliční potenciál. Ten se v Topolánkově případě ukázal zatím nepostačující, osciloval ve dvousetosobové Sněmovně mezi osmadevadesáti a sty hlasy, co pokud ignorujeme nová matematická pravidla z Hradu, pořád není většina. A nikdo rozumný snad nemohl brát vážně přepočítávání, kdo kolik dostal přesně volebních lístků od strany, která by chtěla za 35% hlasů nadpoloviční většinu nebo nějaký bonus ve Sněmovně.
Momentální mandát ODS je jedenaosmdesát hlasů. Z tohoto by měla ve svých jednáních vycházet a snažit se najít těch minimálně dvacet reálných a ne devatenáct virtuálních hlasů. K tomu jí rozhodně nepomáhá vyjednavač, který každou chvíli pravděpodobně jediný možný zdroj stabilní podpory urazí. Tlačení na oponenta argumentem, pokud nás nepodpoříte, tak jste kriminálníci, kteří se bojí vyšetřování, je extrémně dětinské a hloupé a obdivovat takovou argumentaci v složitých politických jednáních může jen dosti omezený člověk.
Volání po předčasných volbách, které se začíná posledně čím dál silněji ozývat, a to hlavně z modrých řad, ukazuje výrazně slabost našich politických a novinářských elit. Tuto slabost ještě zvýrazňuje volání po změně počtu poslanců. Ústava jasně říká, že by měly být tři pokusy o sestavení vlády. Do posledních voleb každý si musel poradit se dvěma sty poslanci a poradil si s tím, dnes prý téměř neřešitelným, problémem. A najednou nám tady běhá člověk, který po prvních neúspěších křičí, nejdůležitější pravidla v této zemi se musí ihned změnit, podle změněných pravidel mne máte vybrat a říkám to s celou autoritou politika, který zatím je ve stádiu nultého pokusu o vytvoření vlády. Opravdu si nejsem jist, jestli politiky platíme za to, že nás budou pořád honit k volbám, dokud výsledek nebude podle jejich chuti.

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

sobota, srpna 05, 2006

Podnikani

Před volbami tvrdá mediální a reklamní masáž ODS vzbudila dojem u části veřejnosti, že rovná daň je jedinou starostí českých podnikatelů a pokud modrý pták nevyhraje, tak buď hned po volbách zkrachují nebo dobrovolně pozavírají své podniky, protože sociální demokracie vytváří a bude vytvářet nejhorší možné podmínky pro naše firmy.
Ve výrazném kontrastu s touto propagandou je rozhovor v 31. čísle časopisu Profit s Karlem Havlíčkem, místopředsedou Asociace malých a středních podniků, viceprezidentem Evropské asociace malých a středních podniků a obchodně-marketingovým ředitelem průmyslového holdingu Sindat Group. Slova takové autority a navíc podnikatele jistě mají větší váhu než různé výplody všeználků z ODS či modrých komentátorů.
"Pro vlastní podnikání je - troufám si tvrdit - skoro lhostejné, zda-li nakonec bude vládnout koalice pravostředová, či levostředová." Snad jasněji než pan Havlíček to ani říci nelze, ale stojí za to se podívat i na upřesnění. "Efektivita podniku se odvíjí od toho, jestli dokážete vyvinout, vyrobit či nakoupit konkurenceschopný produkt a ten pak dobře umístit na trhy. To je 90 procent podnikatelského úspěchu. Jen ten malý desetiprocentní zbytek představují vnější podmínky." Zajímavé je, proč něco takového člověk neslyší od kavárenských teoretiků píšících do modrých novin nebo od specialistů z ODS rozvíjejících své firmy tak, že upadnou do dluhů a ze 430 pracovních míst nabízejí už jen 30, ale slyší to od úspěšných podnikatelů s autoritou v celé Evropě.
Na téma rovné daně pan Havlíček také říká zajímavou věc, kterou ví každý, kdo podniká, ale novinářům a politikům ODS nějak uniká nebo nám schválně lžou. "Daně jsou důležité a určitě bude příjemné, budou-li nižší, ale zase nemají takový význam, jaký jim přisuzují média. Navíc daň z příjmů, o které se mluví nejvíce, podnikatel či firma může relativně dobře ovlivnit." Jistě je zvláštní takto mluvit o daních, tak co teda je pro podnikatele nejdůležitější ? Určitě to bude jen v programu ODS, protože ČSSD podnikatele chce udusit. "Já například za velký neduh považuji přebujelou legislativu a s ní spojenou tíživou administrativu. V druhé řadě pak špatnou vymahatelnost práva. Potřebujeme tedy mimo jiné zjednodušení .... Mám za to, že takové cíle najdete v programech všech parlamentních stran."
Stojí za to i páně Havlíčkův názor na téma investičních pobídek pro zahraniční firmy. Pro ODS a Václava Klause je to jeden z největších morů u nás. "Pokud si někdo myslí, že se bez investičních pobídek obejdeme, je na hlubokém omylu." Je potěšitelné slyšet, že pobídky nejsou morem, ale nutností. Konec konců, ví to každý, kdo se podíval na tolik vychvalované reformované Slovensko. Kde Dzurindova reformní vláda nabízela stejné podmínky (a nebo horší) jako její sousedi, tam v lákání investorů neuspěla. Investory téměř nezajímaly reformy, de facto v duchu Modré šance, či rovná daň, ale hlavně investiční pobídky. A tady Čechy si radí v konkurenci opravdu velmi dobře. ODS to ale nevadí, investiční pobídky chce drasticky omezit a soustředit se na něco, co v případě Slovenska naprosto nestačilo a museli se k nim rychle vrátit. Nakonec, jako podtržení, bych tady zacitoval názor pana Havlíčka na téma co s těmi pobídkami a či stojí za to je rušit nebo omezovat. "Optimální by samozřejmě bylo, kdyby pobídky platily pro všechny bez rozdílu. Ale ten problém nelze řešit zrušením podpory jedné skupiny, v tomto případě zahraničních investorů. To by bylo přesně v duchu hesla: já kozu nemám, ať tedy chcípne i sousedovi."

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk

středa, srpna 02, 2006

Vitez

Topolánkova bezradnost posledně vyvolává frustraci i u jinak mu příznivě nakloněných modrých komentátorů. Ze zoufalství začali, stejně jako jejich valašský idol, používat tři staré, otřepané, ale zároveň opravdu, ale opravdu velmi falešné argumenty.
Prvním je pláč, že nebohá ODS, aby mohla vyřešit aktuální povolební pat, se musí zříci velké části (ne li celého) programu, se kterým startovala ve volbách. Těm, kteří využívají tuto hloupou a dosti otřepanou frázi, nedochází, že pokud nějaká strana nemá většinu v parlamentu, tak vždy musí jednat o kompromisech. Zároveň nějak zapomínají, že mince má dvě strany, ODS není středobodem vesmíru, tudíž pro ČSSD tento argument platí naprosto stejně. Jakákoliv forma tolerance či podpory trojkoaličního projektu v obecné formě, by logicky znamenala, že sociální demokracie se zříká větší části svého programu. Aktuálně je to pro obě strany nepřijatelné a proto je nutno hledat nějaký jiný kompromis.
Druhým argumentem je, že přece ODS vyhrála volby, tak musí tady bezpodmínečně vládnout. Včera i Jiří Paroubek připomněl sklerotickým novinářům něco, o čem by asi nejraději zapomněli a to, že na Slovensku v 2002 roce (i v 1998) volby vyhrálo HZDS. Slyšel tady někdo někdy novinářský krokodýlí pláč na téma, jak ten ošklivý Dzurinda, který tehdy skončil druhý, byl destruktivní a ukradl Mečiarovi vládu ?
Třetí pohádkou jsou zábavná vyprávění o vítězech. Novináři i politici (a posledně třeba i Ludvík Vaculík) si rádi hrají se sportovním porovnáním. Prý ten, kdo má zlato, bere všechno. Bohužel, jako vždy promodrá argumentace je dosti neúplná. Ve sportu přece neexistuje jen první místo. Medailemi se hodnotí i druhá a třetí pozice a rozhodně nikdo normální nenazývá stříbrné a bronzové poraženými. Blíže k tomuto názvu mají místa čtvrté a páté, která se ale nějakou záhadnou transformací u nás pro novináře staly také vítězem. Navíc volby je nutno brát s větším rozhledem (co dokazuje i třeba čtyři roky starý příklad ze Slovenska) a volební výsledek můžeme brát jen jako fotbalový první poločas. Teď ale již běží druhý, kde se ČSSD, mimo jiné díky naprosté Topolánkově neschopnosti, povedlo vyrovnat a o výsledku pravděpodobně rozhodnou až poslední vteřiny nebo bohužel, jako i v našem fotbale, podplacený modrý rozhodčí.

Štítky:



pošli na vybrali.sme.sk