Arogance modré moci
Včera Občanská Demokratická Strana znovu a tentokrát snad nejvýrazněji předvedla, jak si představuje demokratické vládnutí v naší zemi, navíc podpořené pouze mandátem dvou konstruktivních přeběhlíků. Poté, co vláda milostivě vychválila před Senátem svoji baťohovitou prý reformu prý nereformu, ODS využívajíce většiny jakou má její klub v Senátu navrhla se reformou nezabývat. Tím samozřejmě znemožnila hlubší debatu nad reformou a případnou její úpravu - přitom náprava či posouzení parlamentních paskvilů je přece základní náplní práce horní komory. Opozice byla umlčena a nezabývání se jako nejvyšší forma podpory bezvolných zákonodárců vešlo do dějin naší demokracie.
Navíc otrocký přístup senátorů ODS je o to zajímavější, že ještě na konci srpna šéf Senátu pan Sobotka (občas prezentovaný jako možný Klausův následník na Hradě) odmítl pokusy o zrychlenou formu projednávání této normy a slíbil, že se touto normou bude Senát vážně zabývat a že ji zodpovědně posoudí. Tentýž Sobotka, když mu to bylo okamžitě po nezabývacím návrhu senátora Oberfalzera připomenuto, se okamžitě ohradil, že to sice slíbil, ale on chudáček má pouze jeden hlas. Dalo by se tedy očekávat, že přinejmenším předseda Senátu, ačkoliv je členem ODS, tak projeví trochu samostatnosti a bude si stát za svým slovem. Ale bohužel politická realita je jiná, politik ODS si může zaplakat, že má jen jeden hlas, ale pak ho ani nevyužije a samozřejmě hlasuje naprosto stejně jako jeho kamarádi z modré čtvrti. Trochu to připomíná krokodýlí slzy pana Tlustého den po hlasování v Poslanecké Sněmovně.
Arogantní utlumení opozice a naprostá podřízenost senátorů ODS vyslala také dva zajímavé signály. Za prvé, občan měl možnost zjistit, jaký efekt na chování zastupitelů má většinový systém. Dalo by se předpokládat, že výraznější osobnosti s jasným mandátem od občanů a to mandátem věnovaným přinejmenším rovnoměrně konkrétnímu člověkovi jako i straně (to dokazuje existence úspěšných nezávislých senátorů a senátorů ze slabých mimoparlamentních stran), dokážou přistupovat ke své práci mnohem zodpovědněji než tzv. komunistické parlamenty, které se věnovaly pouze tleskání vládě a politbyru. Bohužel opak je pravdou a chování ODS znovu dokazuje, že její dlouhodobé snahy o většinový systém nemají za cíl čitelnost vlád a jasný mandát pro vítěze, ale hlavně umlčení jakékoliv opozice.
Druhým signálem pro občany je de facto další potvrzení zbytečnosti Senátu. Konečně po dlouhé době měli senátoři možnost lidem ukázat, že peníze do nich vkládané přináší i nějaké ovoce a nebo přinejmenším, že senátoři opravdu pracují a mají názor na nejdůležitější změny v této zemi. ODS ale rozhodla, že se tak nestane. Modré hlavy v Senátu totiž předpokládají, že pro naši republiku je mnohem důležitější než nějaké nudné veřejné finance to, jestli zrušíme MDŽ a budeme mít Svátek Jara nebo Svátek Práce nebo dokonce Svátek Jara, Lásky a Práce.
----------------
obrázky poslal Fudzijan
Štítky: ods
vystavil ods @ 9/20/2007 02:49:00 dop.
Komentáře: 24
Komentáře: 24:
Na svůj názor máš samozřejmě právo - ale Tvé komentáře patří spíše na smetiště.Pro mne jsi pouze ubohý grafoman, vezoucí se na stále populárnější vlně odmítání a obvinňování všeho, co nepochází z rudých dílen konzervativních levicových stran.Nesouhlasím se vším, co se v tomto státě od nástupu současné vlady děje, nikdy bych ale nedokázal mít takto jednostraně zaměřený a hlavně nenávistný pohled. Jak se Ti s tím vůbec žije ?
Petříku, kašli na autora, mluv k věci! Ale ono asi není co dodat, že?
A co je na tom článku jednostranného a nenávistného? Co z něj není pravda,hm? Ono spílat někomu do grafomanů jde velice snadno,ale podpořit to argumenty už je těžší, že?
Nemá cenu pana Petříka komentovat, příspěvek neobsahuje žádná fakta je jen emotivně subjektivním projevem a s diskuzí bychom skončili na úrovni novinek.
Kolega Petrik si zrejme spletl tuto diskuzi s diskuzi na webu Novinky.cz, kde staci vykrikovat pouze nenavistna hesla a doufat, ze ten den se prihlasi dost lidi s minimalnim IQ, aby je pochopili a dali mu hlas. Pripadne si hlasy sam naklikat :)
PS: mejte me za rasistu ( ja trochu jsem ), ale s polovinou tretiho obrazku souhlasim...
Zručně a řemeslně napsáno, ale jinak prostě nuda. Všechno, co je zde popsáno, místní obecně ví, jedni na tom stavu participují a další by chtěli. Těch, kteří by opravdu stáli o skutečnou změnu současného marasmu je jako šafránu a těch, kteří by pro to byli schopni i jistých obětí, je asi méně než medvědu v Čechách...:-)
Ne že bych tento „manifestační postoj“ Senátu přehlédl, pouze jsem mu nevěnoval pozornost, protože to byla stejně objevná a překvapivá informace jako sdělení, že po dešti jsou mokré chodníky. Modří se nezmění a proč by se také měnili, když mají jistou, že jejich věrní je opět zvolí, protože pochybnosti prostá loajalita je jim nade vše.
(Jedna strana, jeden lid, jeden vůdce, jeden svět, kde já už to všechno čet‘?)
Co se předsedy Senátu Sobotky týče, kdysi jsem ho považoval za dobrého politika, důstojného a povzneseného nad každodenní politikaření. Svůj názor na něj jsem změnil poté, když mi nejprve ústy svého vedoucího kanceláře sdělil, že referendum k americké základně nepochybně bude, aby jenom několik týdnů nato veřejně vyhlásil, že referendum v žádném případě nepodporuje. Přičemž v mezidobí se nestalo nic tak zásadního, aby jej to mohlo přimět změnit názor, snad jedině s výjimkou toho, že se ODS zakoupila ve vládě.
Ovšem pokud je způsob, kterým reforma prošla Senátem, poněkud silná káva, potom návrh státního rozpočtu je čistý kofein. Co jsme to z úst ODS slýchali před volbami i po volbách o zadlužování státu? Nebylo to něco o „prožrané zemi“, životu na dluh, zadlužování budoucích generací, o nezbytnosti reforem ve výdajích, o plýtvání, o potměšilých socanech, kteří nás chtějí všechny zadlužit a zničit? A proto ODS (ministr financí Kalousek je sice z KDU-ČSL, ale politická odpovědnost padá na hlavu Modrých) přišla s novým, revolučním, reformním státním rozpočtem, který jasně dokazuje neschopnost ČSSD – protože má plánovaný schodek pouhých 71 mld. Kč, zatímco schodky v rozpočtech socialistů dosahovaly katastrofických a okamžitý kolaps zaručujících 84 mld. Kč! To bylo v roce 2005, kdy byla u moci ještě ČSSD. V minulém roce (2006), kdy se státní rozpočet připravoval podle stejných zákonů jako ty předešlé, byl schodek 74 mld. (srovnejte s radikálním poklesem na 71 mld., připravovaných Kalouskem). A jen pro ilustraci ještě schodky z let minulých: 2004 – 94 mld., 2003 – 115 mld. Trochu se vymyká rozpočet pro letošní rok, ve kterém je plánovaný schodek odhadován na cca 90 mld. Kč, ten ovšem schvalovala již současná sněmovna se 100 ¬¬+ 2 většinou pravice a jako argument proti levici je tak dosti chatrný.
Takže dnes plánovaný schodek je s největší pravděpodobností stejný, jaký by připravila socialistická vláda a bez „reforem“. To samo o sobě lze jen těžko mít dnešní vládě za zlé, neboť jak kdosi situaci lapidárně okomentoval v diskusi na Aktuálně.cz: „Z hovna bič neupleteš.“ Co však nelze tolerovat je skutečnost, že údajné nekontrolované zadlužování země bylo jedním z hlavních argumentů, kterým ODS dokázala strhnout voliče na svoji stranu. Přesto nyní sama činí to, co ČSSD nejhlasitěji vyčítala. Jestliže zadlužování státu bylo jedno z hlavních témat volební kampaně a ODS dostala od voličů mandát (či spíše přímo pokyn) především k jeho řešení, potom je připravovaný rozpočet na rok 2008 s deficitem 71 mld. Kč jasným signálem, že předvolební rétorika ODS byla falešná, že ČSSD se nechovala nehospodárně, ale racionálně a že ODS vyhrála volby – alespoň co se veřejných financí týče – podvodem a manipulací.
To ovšem Modří ani jejich mediální a internetové bojůvky nikdy neuznají. Namísto toho nás čeká další záplava obvinění na adresu ČSSD, jak že to strašně zruinovala zemi, že ani ta skvělá ODS nemůže sestavit lepší rozpočet. Dozvíme se, že ekonomika má svoji setrvačnost a že ODS nemůže za jeden rok odstranit škody, které ČSSD osm let páchala. O tom, že ekonomika měla svoji setrvačnost i před osmi lety a že ČSSD musela napravovat škody, způsobené „zpackanou“ (v uvozovkách, protože to byl spíše záměr) privatizací a bankovním socialismem, se bude cudně mlčet. A jak dlouho se bude ODS na ČSSD vymlouvat? Nejméně do konce volebního období. Ale možná že navždy – vždyť komunisté, již skoro osmnáct let odstavení od moci, jsou také stále univerzální příčinou toho, proč něco nejde. A nebo se nechce?
Nejspíš je na čase přiznat si, že jsme tenkrát v listopadu vyměnili totalitu za totalitu, manipulaci za manipulaci a rudou knížku za šekovou. Už nám tu chybí jen usídlení amerických jednotek a bude to opravdu "z louže pod okap". A ta voda co z něj teče je stále víc a víc špinavá což se projevuje i na národu jako takovém. Svého času kolovaly mezi lidmi moje rádobybásně. Už je to skoro třicet let, co jsem napsal tuhle:
Až jednou,
nám namísto mozku
dají pásku
magnetofonovou,
na který bude nahráno:
ano ANO A N O
jistěže,
samozřejmě,
máte pravdu,
jak jinak
a tak dále ....
Budeme ideálně dokonalí,
slouživše účelu,
jak umělé květiny
v plastikové váze.
Ani v tom nejhorším snu mne tenkrát nenapadlo, že by ta slova mohla někdy platit, i po zániku režimu který mne tehdy inspiroval.
Ano, lze souhlasit. Senát je velice špatná a vlastně nefunkční "pojístka". Český národ se musí probrat z agonie v modrém a u voleb rozhodnout. Jak ovšem vyvolat předčasné volby nevím.
Vzpomeňte si na zákony protlačované KSČSSD :o)
Od té doby co visí tenhle transparent na Loretánském náměsti, stydím se přes něj chodit. Jde o jedno z turisticky nejexponovanějších míst. Kdo si fotí Loretu, ten si vyfotí i tohle. Běžnému turistovi pravděpodobně ani nedojde že součástí nápisu je webová adresa a tak ten nápis vlastně hovoří za nás jako za národ. Je mi z toho na blití ještě víc než z těch co byly kdysi zdobeny rudou hvězdou. Ty alespoň povětšinou hlásaly něco pozitivního (snad s výjimkou těch o věčných časech se SSSR nebo KSČ) namísto toho aby propagovaly zbraně. Zpátky do totality? Spíše odchod do stupidity!
Vypadá to fakt blbě, ale proč mám takový pocit, že kdyby tam bylo NE RADARŮM tak by vám to moc nevadilo.
On je to, Čendo asi takový rozdíl, jako mezi tím, zda tam visí německá vlajka, nebo vlajka s hákovým křížem.
A pak je zde ještě ten nepatrný rozdíl, že zatímco menšina zastánců radaru má k dispozici média a milióny ze státního rozpočtu, odpůrci radaru, ač je jejich argumentace konzistentní a propracovaná, se do médií dostanou jen zřídka a když už, tak jenom proto, aby byli dehonestováni, diskreditováni a jejich argumentace byla bagatelizována, aniž by byla vůbec prezentována a podrobena kritice. Nepřipomíná vám to trochu situaci kolem Anticharty, která se také podepisovala, aniž se kdo směl seznámit s Chartou, proti které brojila?
Za sebe však musím dodat, že v případě Loretánského náměstí by mi zřejmě vadil i transparent PROTI základně. To se ovšem mohu pouze dohadovat, protože pochybuji o tom, že by se na Hradčanech, které jsou v podstatě vládní čtvrtí, takový transparent kdy objevil.
Jak daleko může moc zajít, co vše si může dovolit? Proč lidé ignorují všechny náznaky toho, že je moc manipuluje a zneužívá, rozděluje, aby nad nimi mohla snáze panovat, plní jim žaludky chlebem a jejich smysly ohlupuje hrami? Protože lidé „spí“.
Lidé sní svůj sen o svobodě a demokracii a ten sen je tak líbezný, že se z něj nechtějí probudit. Třeste s nimi, že je čas vstávat, jenom se převalí na druhý bok a řeknou: „Ještě chvilku.“ Podvědomě cítí, že se dříve nebo později budou muset probudit a stanout tváří v tvář realitě, a právě proto tak zoufale lpí na svém snu a oddalují probuzení, co to jenom jde. Jak je probudit? Šokem, drastickou akcí, násilím? To je jenom utvrdí v tom, že skutečný svět je zlý a nepřátelský a oni se stáhnou ještě hlouběji do ulity svého snu a nechají si líbit vše, co jim ponechá iluzi, že sen stále trvá. Tak tedy čekat? Jak dlouho a na co? Na druhý příchod Krista? Aby ho zase ukřižovali a pak v jeho jméně nastolili další z řady tyranií? Nebo čekat prostě na to, až se sami probudí? Jenže nikdy se neprobudí všichni najednou, a ti kteří se probudí o něco dříve, velmi rychle zjistí, že se jim vyplatí ostatní zase ukolébat. Lidé musí zkrátka sami chtít se probudit, ale aby to vůbec mohli chtít, musí si nejprve přiznat, že spí. Co dělat? Lze samozřejmě někoho vzbudit násilím, nelze jej násilím přinutit, aby se mu to líbilo. Není možno učinit člověka šťastným proti jeho vůli, nelze osvobodit toho, kdo touží žít jako otrok.
Je tedy vše marnost nad marnost? Je svoboda jen bláhová iluze a heslo „rovnost, volnost, bratrství“ jed, který do našich myslí zaseli potměšilí bohové? To by byla do nebes volající krutost, která by člověku dala právo na vzpouru a svržení tyranie Osudu. Je-li pravda, že „co je myslitelné, je i možné,“ pak je též vzpoura možná a možná je i změna. Kruh se uzavírá. Člověk je svobodný a může si volit svůj osud, může změnit svůj svět. Může si vybrat, zda bude snít, či bdít. Musí chtít a musí vědět, že může chtít. Co tedy s těmi spáči? Nebudit násilím, to je jenom zažene hlouběji do Morfeovy náruče. Lépe je přivést je k poznání, že se mohou probudit, když budou chtít. Není třeba křičet, jenom se nesmí mlčet. Je třeba mluvit o tom, že sen je jen iluze a že skutečný svět je jiný, pestřejší a tajuplnější. Je třeba mluvit o tom, že jenom ten, který bdí, může konat, a že pouze ten, který koná, může měnit. Je třeba připomínat, že změna je možná, že „lidé se rodí svobodni a v právech si rovni“ a záleží pouze na nich, zda tak i zemřou.
Proto není zbytečné mluvit nebo psát, i když má člověk někdy pocit, že jeho hlas je pouze hlas volajícího na poušti, a že jeho texty nečte nikdo jiný, než pár přátel a ztracenců, kteří na ně omylem zabloudili. Možná někoho probudí a i kdyby ne, alespoň jemu samému nedovolí usnout. Totalitu nelze člověku vnutit – tu zle jedině přijmout. Až budeme věřit všemu, co nám řeknou, až ztratíme schopnost pochybovat, pak teprve přijde totalita. Do té doby se musíme bát „pouze“ tyranie. Tyranie však dává naději, protože představuje selhání moci – pokud by totiž moc byla totální, nemusela by se uchylovat k násilí, neboť násilí je přiznání slabosti.
Bohužel to platí i naopak – absence násilí je důkazem síly a jistoty. To, že můžeme beztrestně publikovat své „protistátní“ texty a úvahy není ani tak důkaz svobody slova, jako přesvědčení moci o naší bezmoci a bezvýznamnosti. Moc si totiž může být jista jedním – na jednoho probuzeného připadá tisíc spáčů, kteří jej okřiknou, protože se nechtějí nechat vytrhnout ze svého snu.
(Inspirováno Kamilovým skepticismem. Vaše skepse se možná ukáže jako výtečná obrana proti bezhlavému nadšení pro budování lepšího zítří. Nezapomeňte Kamile, že co je nahoře, je jako to, co je dole. To co se jeví jako konec v sobě možná obsahuje nový začátek. My ho nevidíme, ale to neznamená, že tam není. Snad jsou to jen plané naděje, ale dokud existuje naděje, existuje i vůle, a dokud existuje vůle, existuje možnost.)
Víte, Čendo, já na historických domech, nevidím rád vůbec žádné transparenty a nebo bilboardy ať už hlásají cokoli. Už jenom to že společnost dovolí takové prznění estetického cítění svědčí o jejím kulturním úpadku. Stavitelé těchto domů je neprojektovali jako reklamní plochy či agitační nástěnky. A my bychom měli mít možnost vidět jejich dílo v takové podobě jakou mu oni vtiskli.
Další věc je že nemám rád, když někdo mluví za mne aniž bych mu k tomu dal svůj souhlas a to ani v takovém případě kdy se jeho slova shodují s mým postojem.
A už vůbec nesnáším když si kdokoli dělá nárok na to aby prezentoval své postoje, odlišné od mých, takovým způsobem že to vypadá jako by se ty moje s těmi jeho shodovaly. A přesně k tomuto na Loretánském náměstí v tuto chvíli dochází. Jak na průčelí toho domu, tak i v interiérech Černínského paláce.
Kde je moje proklamovaná občanská svoboda, když může docházet k něčemu takovému? V tom že si mohu postěžovat na internetu a nikdo mne za to nezavře? To jsem mohl za totáče s kamarády v hospodě nebo u táborového ohníčku taky. K vůli tomu nemuselo dojít k nějaké změně režimu. Dokud tomu bylo tak že se ti kteří, vládli pokoušeli umlčet "kverulanty" tak jim tou svojí snahou, dávali najevo že jejich hlas něco znamená. Okaté přehlížení postoje většiny národa se mi jeví větší totalitou, než byla ta předchozí. Chcete referendum? Trhněte si! Nelíbí se vám že poslanci hlasují v rozporu s předvolebními sliby? Nebuďte naivní! Věnujte se svým blogům, letáčkům, peticím a podobné lidové zábavě a my si budeme dělat co budeme chtít. Jasně že za vaše peníze. Přece byste nečekali že si necháme kecat do toho co děláme jenom proto že jsme vaši zaměstnanci.
Mno, velice zajímavá forma demokracie. Proč vlastně někoho volit? Tak necháme jednou za čtyři roky otevřené dveře do parlamentu, prvních 200 příchozích prohlásíme za poslance a ostatní pak necháme na nich. Nebo je můžeme vylosovat. Aspoň se se pak nebudeme muset rozčilovat na nějakými dvěma maníky, kteří ignorujíce svou kandidátku založí v parlamentu svou vlastní dvoučlennou stranu aniž by cítili ke svým voličům sebemenší odpovědnost.
To co píšete, Tribune, o absenci násilí, je hluboká pravda. Taková až to člověka bolí. Jde o ten nejlepší způsob jak uvést celý národ do letargie pramenící z pocitu bezmoci. Jak ubohá existence lidské bytostosti která už někomu nestojí ani za trapné výmluvy natož pak nějaký kopanec do zadku. Ó pardon! Pro někoho důležití jsme. Pro ty co nás permanentně oblažují svými reklamami ve všech médiích a na každém rohu. Alespoň dokud jsme schopni utratit nějakou tu korunu. Až tomu tak nebude, pak nebudem zajímaví ani pro ně.
Moje skepse, Tribune, pramení z poznání, že neexistuje ani jediný režim, který by si mocní nedokázali přizpůsobit svým potřebám. K dosažení tohoto cíle existuje tak velké množství variant, že není možné sestavit jakýsi soubor pravidel který (i v případě že budou dodržována) dokáže zajistit aby k něčemu takovému nedošlo. A neexistuje režim který by mocné negeneroval. Dokonce nelze ani (čistě hypoteticky) vytvořit na této planetě jakési regiony fungující v různých režimech aby měl člověk možnost svobodně si vybrat, v jakém chce žít. Ty agresivní totiž vždy donutí ty jinak založené aby si začaly budovat obranu a tak hrály jejich hru. To co platí pro jednotlivce, platí i pro státy a nebo systémy. A tak budou na Zemi vždy pouze takové státy kde menšina lidí žije a většina pouze přežívá v rámci možností.
Budovat můžete co chcete, ale dopadne to vždycky stejně. Obyčejný slušný a skromný člověk si projde budovatelskou euforií aby zakrátko zjistil že je opět v područí buďto nějakého diktátora, nebo kněze či obchodníka, případně byrokratického aparátu. A všichni mu budou zpočátku tvrdit že jednají v jeho zájmu či z jeho vůle. A až ho budou mít tam kde chtěli, tak už jim nebude stát za to aby ho o něčem přesvědčovali.
Kamile, následující link je hlavně pro vás: http://konfrontace.bloguje.cz/589874-prebehlici-jako-problem-pro-demokracii.php. Diskutuje se v něm něco z toho, na co jste sám ve svém komentáři narazil.
Lidé sní svůj sen o svobodě a demokracii a ten sen je tak líbezný, že se z něj nechtějí probudit. Třeste s nimi, že je čas vstávat, jenom se převalí na druhý bok a řeknou: „Ještě chvilku.“
Trefné. A netýká se jen snu o svobodě a demokracii, týká se i např. snu o vědecky podloženém lékařství, a řekl bych vůbec o vědecky podloženém obrazu světa vůbec.
Jednu dobu jsem Platónovo podobenství o jeskyni už už začal pomalu považovat za velmi abstraktní a poněkud alibistické (ne-li dokonce misantropické), ale jak postupně člověku dochází, že zájem naprosté většiny lidí je právě ten sladký nevědomý spánek, že totiž cokoliv vědět je opravdu příliš těžký náklad, zase se k němu vracím.
Ambivalentní mi však ještě zůstává zhodnocení této tendence, neboť ji považuju za víceméně instinktivní, neboť vědomí převážné většiny toho, jak to ve skutečnosti je (anebo vědomí toho, že ve skutečnosti vůbec nevíme, jak to ve skutečnosti je), může mít pro lidskou psychiku destruktivní následky. To si představit dokážu docela dobře, protože kdo z nás někdy raději úplně vědomě "nechtěl něco vědět"? Vzpomeňme si na pořekadlo, že "kdo se moc ptá, moc se doví".
Dilema proto vždycky je, zda raději žít svůj vlastní život v prostředí té jeskyně plné stínů a přeludů, i když znáte cestu tam nahoru za sluncem a občas se tam i soukromě vydáte, anebo se pokoušet tam víceméně násilím tahat i ty druhé.
Jestli ono totiž lpění na nějakých absolutních pravdách a idejích není schůdné jen pro toho, kdo je taky "oddělený" od pozemského vzniku a zániku, od času. Lidský život je vznikem a zánikem omezený, stejně tak jako všechno naše pozemské konání, a tak se může docela dobře stát, že ho strávíte celý putováním za nějakým světlem tam nahoře, nějakým ideálem, z něhož nehodláte slevit, který nechcete "pošpinit".
Konkrétním příkladem bývá třeba nadávání "na politiku" anebo konkrétní jednání politiků v konkrétní situaci, o kterém se pak z bezpečného povzdálí pohodlně soudí, jak je "špinavé" a "špatné". Jako by každý zapomínal na svoje vlastní kompromisy ať už při vlastním podnikání či zaměstnání anebo v osobním životě, jako by byl každý takový kritik ztělesněnou ctností.
Ne, účelem téhle poznámky není zpochybnit kritiku jako takovou (chraňbůh!), ale jen připomenout, že ačkoliv jistě máme právo poměřovat skutečnost nějakým ideálem, jeví se jako hloupé odmítat skutečnost jen proto, že ideálu nedosahuje, protože to ona z principu nikdy nebude.
Lidi budou zkrátka raději zavírat oči, dokud to pro ně bude pohodlnější, a jestliže chcete, aby je otevřeli, tak pro ně nejdřív musí být onen spánek více hrozivý než nechráněný pohled "do slunce".
A když to aplikujete jakoby na celou společnost, vyjde vám heslo "čím hůř, tím líp" a následná "revoluce" (a vůbec to nemusí být jen "socialistická", klidně i "sametová" a další).
Druhá cesta je aplikovat získané poznatky hlavně na sobě a na vašem bezprostředním okolí, aniž se ale kvůli "oslepení" ze společnosti vydělíte, tj. že byste byl za blázna - to je cesta evoluční. Může být k uzoufání pomalá a taky hodně frustrující, protože kdo se má pořád dívat na to, jak ti kolem "spí" a blbnou a blbnou (ne, nebývá to moc veselé, protože taky často, jak se nám zdá, zbytečně trpí). Musíte se taky do toho "blbnutí" a stínohry zapojit, a tak často zapomenete na svůj původní ideál a možná časem zpohodlníte tak, že už se vám nebude chtít, ani když si vzpomenete. To je daň za to, že bude ale platit "čím líp, tím líp".
Z toho mi vychází poněkud paradoxní pravidlo, být velkorysý v principech, ale důsledný v detailech. Pro politiku, abych se vrátil k tématice této webové stránky, to znamená nehledět na velkohubá prohlášení a zásadové postoje (protože tak se dělá politika relativně lehce - to je ta revoluční cesta), ale na detailní a skutečně efektivní kroky, tzn. sledovat, jestli se politik (politická strana) dostala z A do B, ať už je její mediální obraz jakýkoliv.
Facinovalo me vladni vyhlaseni kampane ohledne americkeho protiraketoveho radaru. Nazev ma vic nez vystizny: Proti raketam. ;o)
Martine, myslím že "nadávání na politiku" není vhodným (a už vůbec ne konkrétním) příkladem porovnávání skutečnosti s ideálem. Řekl bych že právě u politiků už si lidé zvykli na myšlenku, že nemohou počítat s nějakým "ideálním provozem". Je to prostě práce kterou by měli dělat ti nejlepší lidé ale není na ní nic co by motivovalo opravdu kvalitní lidi aby ji šli dělat. Když si najmu na úklid skladu kolemjdoucího bezdomovce, nebudu od něj očekávat precizně odvedenou práci. Ale také zas nebudu předpokládat že mi podpálí složený materiál, nebo rozbije okna či dokonce zahájí jeho soustavné vykrádání. Kdybych ho vnímal takto ani bych ho nezaměstnal. Lidé začnou nadávat na politiky zpravidla ve chvíli kdy už jsou tito od nějakého ideálu hodně vzdáleni.
Ono vůbec "lpění na nějakých absolutních pravdách a idejích" není nějak masivně rozšířeným jevem. Jsou sice jedinci kteří touží spasit svět setrvávající ve víře že vědí jak na to ale jsou také jiní jejichž životním krédem je: aspoň jednou vyhrát na kámošem v kartách. Všechno je záležitostí priorit.
Stejně relativní je i platnost výroků "Čím hůř tím líp" nebo "Čím líp tím líp". V prvním případě vás to postupující "hůř" může zavést tak daleko, že už nebudete schopen nějaké reakce směřující k nápravě. A druhý výrok si zkuste aplikovat třeba na probíhající vývoj atomové bomby či vysoce zhoubného viru.
Vámi nastíněná cesta evoluční je podle mého mínění spíše teoretickou než praktickou záležitostí. Ve skutečnosti mi veškerý civilizační "pokrok" připomíná spíše řadu mutací které vznikají a zanikají nezávisle na své kvalitě aniž by bylo patrné nějaké směřování.
A když jsme u toho směřování (abych se také vrátil k tématice této webové stránky) z bodu A do bodu B, uvedu dva příklady: Představte si že v prvním sledujete zedníka který vám staví garáž a ve druhém zloděje který vám vykrádá byt. Oba se budou posunovat od A do B a přece je budete vnímat rozdílně. V prvním případě vás bude opravdu zajímat průběh činnosti, zatímco ve druhém se budete soustředit na to jak ji zastavit. Ale máte pravdu v tom že mediální obraz obou aktérů pro vás, jakožto zainteresovaného pozorovatele, nebude ani v jednom případě prvořadou informací pro jejich hodnocení.
Tribune, děkuji za upozornění na zajímavý blog.
Petruciani ten název mi silně zavání pokusem o matení veřejnosti. Ale vzhledem k dosavadnímu vývoji v této záležitosti mne ani nepřekvapuje.
njn zase jeden pokurvenej socanskej web...
Mohl by, prosim, majitel tohoto blogu obcas profiltrovat vykriky hlupaku jako je napr. ten prede mnou ? Pokud jich bude pribyvat, brzy si tady budu pripadat jako na aktualne.cz.
Rad bych aspon jedno misto nazaplivane zfanatizovanou Dalikovou sebrankou.
Dekuji.
Klokane, dá se to přesunout na smetiště, ale pár takovýchto výkřiků do tmy spíše ukazuje, že příznivci ODS k tématu nemají co říci, ale tyto stránky čtou. Kdyby diskuse byla zahlcena podobnými výroky tak bych to samozřejmě přesouval rovnou.
Napadlo Vás o co by mohlo jít v dalších volbách? Upevnit pozice ODS - dostat Topolánka na Hrad a Klause přesunout zpět do ODS jako předsedu. Díky tomu bude moci ODS splnit ideu přetvoření České republiky v jedno velké podnikatelské prostředí... až bude PSP a Senát dostatečně modrý nebude se muset čekat na konec funkčního období prezidenta... abdikuje ze zdravotních důvodů a jakoby náhodou bude zvolen předseda nejsilnější strany... nadstranický Topolánek... Klaus se pak převezme pravomoce předsedy.... ostatně je stále čestný předseda. Zajímalo by mne jak bude vypadat architektura státu pokud k tomu opravdu dojde...
Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]
<< Domovská stránka