Klišé – nejlepší přítel novináře

„(Paroubek) nejprve s velkou pompou nezodpovědně shodil kabinet Mirka Topolánka v době ekonomické krize a v poločase předsednictví EU.“ Tuto větu si bylo možno přečíst v jednom z komentářů v dnešních Lidových novinách. Nezáleží na tom ve kterém, protože v různých obměnách se vyskytuje snad v každém, který nějak reaguje na současnou vnitropolitickou situaci. Ač se jsou autoři různí, sdělení je vždy stejné:

Naznačuje se nám tu, že vláda je v době předsednictví tabu a že si může dělat co chce (a nebo naopak nedělat vůbec nic), ale dokud neskončí předsednictví, je nekritizovatelná a nedotknutelná. Ale co když vláda svoji roli nezvládá, neztotožňuje se s entitou, jíž předsedá, a koná spíše proti jejímu zájmu, než v něm? V takovém případě je přece lepší vládu odvolat a zabránit tak dalším škodám.

Zároveň se nám zde podsouvá, že vláda Mirka Topolánka je plně kompetentní řešit nastupující krizi, a že jedině ona je schopna ji vyřešit. Ale co když vláda nic neřeší, nebo dokonce řešit nechce a neumí? Třeba proto, že opatření, diktovaná ideologií, v níž je zakořeněna, krizi spíše prohlubují, než aby ji mírnila, či dokonce řešila. V takovém případě je přece lepší vládu odvolat a zabránit tak dalším škodám.

Skutečnost, že jsme v půli předsednicí EU a nastupuje krize tedy ještě sama o sobě neznamená, že odvolat vládu je nezodpovědné. Podle okolností to může být naopak velmi odpovědné a konstruktivní řešení.

Přesto se na nás ze všech masmédií valí uniformní sdělení, že odvolat vládu v době krize a předsednictví EU nezodpovědné je.

Čím to je? Romantická hypotéza, že autory váže spirituální pouto a panuje mezi nimi jakési souznění duší, příliš neobstojí. Nabízí se však vysvětlení mnohem střízlivější: novináři píší na objednávku, podle šablony a na základě jasných instrukcí. Že to zní příliš konspirativně? Vůbec ne. Žádná tisícihlavá konspirace není potřeba. Stačí jich hrstka, která ze začátku postupuje ve shodě – čím významnější a respektovanější jsou, tím lépe – a ostatní se již na ně nabalí. Stačí vytvořit to správné klišé.

Proč by měl novinář riskovat, že napíše něco, co bude muset vysvětlovat, nebo čím se zprotiví svým nadřízeným? Raději se uchýlí ke klišé. Klišé je hotové, takže nevyžaduje žádnou práci, klišé nic nového nesděluje, takže není třeba nic vysvětlovat, klišé je konformní, takže nebudí pozornost, zkrátka a dobře, klišé je bezpečné.

Stačí malý kamínek, který spustí lavinu, pak už to jde samo.

A čtenáři? Ti si řeknou: „Když to píší všichni, tak to bude asi pravda.“ Stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Účelu bylo dosaženo.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz

Marťan Topolánek

Informace o pádu Topolánkovy vlády byla u nás zdrojem pro spekulace, jak to kazí nepříliš dobrý pohled na "novou Unii". Není to tak úplně od věci - kazí, ale problém leží jinde. Topolánek jako pověstný slon v porcelánu pobouřil Evropu něčím jiným a to kritikou Obamy několik dní před jeho velmi důležitou první oficiální cestou do Evropy.

Ve svém projevu (česky, ale překladatelé jsou prý mimo podezření) před europarlamentem Topolánek varoval, že politika zásahů do hospodářství může být "cestou do pekel" pro Ameriku i pro svět. Jestli měl nebo neměl pravdu o to teď nejde. Jde o naprostý nedostatek citu u evropského "prezidenta", který bude za pár dní vítat v Evropě prezidenta Spojených států.

Spekulace jaké předvedl, zvláště s touto ostrou pointou, se v takové době nesluší. Nelze otevírat novou kapitolu vztahů mezi EU a USA útokem na americké metody boje s krizí i kdyby část kritiky byla oprávněná. Protekcionismus a kampaň "Buy American" mohou vzbuzovat - a u mne budí - silné pochybnosti a úvahy, kam taková politika vede. Ale že by rovnou do pekel?

Návštěva Obamy na summitu NATO, G-20 a USA-EU je důležitá. Topolánkovo faux pas, zvláště jako odsunutého premiéra, dělá z EU v takovéto situaci mírně neseriózního partnera. Místo abychom si sedli ke stolu a domlouvali se co dál řešit globálně, energie českého předsednictví je věnována krizi, jenže jen té kterou si samo v médiích vyvolalo.

Není to ale důvod ke smíchu, Topolánkova nástupce má vybrat prezident Klaus, který je znám svou antipatií k EU a svými sympatiemi k Rusku. Kdo ví, možná to právě Václav Klaus bude tím, kdo bude vítat ve jménu Unie Obamu v Praze. To, co vypadá jako kabaret, je ve skutečnosti varovným signálem, stejně jako v NATO, tak i v Unii by se měly semknout řady před Ganleyema na různých úrovních. V mezičase ale i náš prezident nepodepisuje Lisabonskou smlouvu a to navzdory průzkumům z Irska, kde zastánci smlouvy získávají stále větší převahu nad "ganleyovci".

Topolánek je pravděpodobně českou variantou chování a myšlení á la Právo a Spravedlnost. V Bruselu si pamatují i jiná jeho faux pas. Například na setkání s médii po summitu EU, na otázku proč na tiskové konferenci reprezentovali summit samí muži odpověděl: To by tu měli sedět Marťani? Jen aby se pomalu neukázalo - a takové hlasy v západním tisku zaznívají, dokonce se objevilo i počítadlo omylů Topolánka a českého vedení Unie - že Marťanem zůstane sám Topolánek, jemuž již někteří věští, že přejde do historie jako nejhorší "prezident" EU.

Publikováno na blogu Adama Szostkiewicze - novináře jednoho z nejvýznamnějších polských týdeníků Politika

-------------------------

Není náhoudou i tento hlas ze zahraničí (a ne ojedinělý) mírně v rozporu s častým vnucováním nám představ o veleúspěšném českém vedení Unie, které člověk z domácích médií poslouchá téměř denně? A je zaímavé pozorovat, jak věc, které věnovaly a věnují mezinárodní média tolik prostoru, například naše stáj tiskovin Mafry ve svých komentářích skoro pomíjí. Přece národu nebudeme kazit představu dokonalého šéfování Evropě.

"Byl jsem tam a poslouchal jsem ten projev česky a Topolánek slovo 'peklo' vůbec neřekl." Alexandr Vondra

Silou to Kaťuško nejde

Pravděpodobným strůjcem pádu dnešní vlády je mimo jiné Martin Bursík. Nedá se to říci s jistotou, ale je celkem možné, že kdyby poslankyně Zubová a Jakubková byly stále ve Straně zelených, tak by v dnešním hlasování asi nedaly hlas pro vládu, ale také by nevystoupily proti ní. Poslankyně Zubová, jako členka nové parlamentní strany, neměla již jediný důvod vládu držet a paní Jakubková jasně ve svém projevu řekla, že důvěru vláda s nedemokratickým Bursíkem nedostane. Navíc bylo dosti neobezřetné podsouvat poslankyním z idealistické strany, jejichž vystoupení a rebelie byly vždy vedeny ve jménu obrany ideálů, přízemní hypotečně úvěrovou snahu o udržení křesla. To co je pravděpodobnou pozitivní motivací u politiků zbylých stran, které jsou vedeny vždy velmi pragmaticky a přitahují realisticky smýšlející lidi, je zároveň velmi nepravděpodobné a hlavně urážející pro politiky, jejichž život řídí strach o osud chřástala či nějaké jiné žáby.

Skutečnou motivaci samozřejmě nezjistíme nikdy. U poslance Tlustého možná opravdu šlo o uraženou ješitnost člověka, který z velké části vyhrál ODS volby a poté byl odstaven a docela pravidelně premiérem ponižován a Jan Schwippel asi zůstane záhadou. Je jen pravděpodobné, že odvahu vejít do historie, jako jeden z těch co poprvé v poválečné historii sesadil vládu, mu dodaly projevy dvou zelených poslankyň. Nyní existuje několik samostatných euroskeptických subjektů s hradními sympatiemi, které ho možná nadšeně přitulí a dají mu čelní místo na svých kandidátkách - to v ODS bylo již dříve velmi málo pravděpodobné. Veselým dodatkem je najednou blesková reakce modré strany, která si dříve tak cenila vědomí a svědomí poslanců a dnes jednoho ihned odstranila z klubu a u obou řekla, že bude tlačit na jejich plné vyloučení.

Co bude dál ? To je ve hvězdách. Předsednictví to pravděpodobně nijak významně neovlivní. Nebude to totiž vůbec poprvé, kdy se v jeho průběhu měnila vláda - co i usvědčuje ze lži ty všechny, co dříve podsouvali, jak vždy během předsednictví opozice a vláda v každém státě se milovaly až za hrob. Další jmenování premiéra je plně v rukou Hradu a Václav Klaus, který již nemá šanci na další zvolení, si může dělat cokoliv (a zde je asi jediné riziko pro naše šéfování v Unii). Asi nejracionálnější by bylo nechat vládnout až do konce předsednictví Mirka Topolánka v demisi a poté rychle splnit ústavní podmínky pro předčasné volby, které by bylo lepší mít již brzo na podzim - léto z důvodu dovolených je opravdu nesmysl a jaro by bylo rozumné jen v případě málo pravděpodobné schopné úřednické vlády s podporou napříč celým politickým spektrem.

Jeden krok vpřed, dva kroky vzad

Vláda trhla za záchranou brzdu a vzala ze Sněmovny zpět radarové smlouvy, aby se o nich nemohlo hlasovat, a nemohly tak být případně zamítnuty, což zcela reálně hrozilo. Je mi sice divné, že vláda může takto zasahovat to jednání Poslanecké sněmovny, ale budiž, nejsem expert na jednací řád Sněmovny. Co však nechápu je, proč to vlastně udělala. Vždyť kdyby byla pravda jen polovina z toho, co vláda o radaru prohlašovala, tak by pro muselo být 213 poslanců z 200.

Teď tedy tohle. Není to nakonec mlčenlivé přiznání, že vláda nemá argumenty, kterými by poslance přesvědčila, a je závislá na disciplíně a hlasování koalice v monobloku? Ten byl teď narušen nemocemi a rebeliemi, a tak vláda takticky ustoupila, protože o žádné projednávání radarových smluv ve Sněmovně ve skutečnosti vůbec nestojí, chce jen jejich formální schválení.

Tento vývoj však zároveň naznačuje, že vláda nejenom že ztratila schopnost korumpovat opoziční poslance, alespoň ne v dostatečné míře, ale že dokonce nekontroluje ani všechny poslance koaliční, což je v případě vládou tak oblíbených silových řešení vážný handicap.

Nelze ovšem vyloučit, že vládě nakonec přišla tato situace vhod, protože jí poskytla sice chatrnou, ale přesto záminku ke stažení smluv ze Sněmovny. Výrazně totiž ochladlo nadšení protistrany, tedy USA, a pro vládu je rozhodně lepší, když že se o smlouvách bude jednat až po dubnové návštěvě amerického prezidenta a summitu NATO, kdy by měly být postoje ostatních zúčastněných artikulovány o něco zřetelněji. Kdyby však stáhla vláda smlouvy sama od sebe, dalo by se to vykládat jako slabost, jako vůle k ústupkům, zatímco takto je to možno prezentovat jako lišáctví, jež se v některých kruzích velmi cení.

Smlouvy tak nyní mohou být nějakou dobu „u ledu", aniž by příliš bilo do očí, že zájem o ně opadl. A pokud u toho ledu vydrží až do příštích voleb, je velká naděje, že u něj zůstanou už navždy.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/

Kdopak nám tu kecá ?

Marek Dalík, 17. března Lidové Noviny

"Chtěl bych zcela jasně říci, že Dalibor Bártek si o žádné peníze neřekl."

Mirek Topolánek, 18. března Poslanecká sněmovna

"Marek Dalík totiž nikomu nevyhrožoval, nikoho nevydíral, nikoho neuplácel. Dokonce odmítl nabídku dát úplatek."

Tito dva šašci, kteří svoji obhajobu založili na principu zloděj křičí chyťte zloděje, by si aspoň měli udělat v takových detailech jasno, jinak budou ještě za větší hlupáky než jsou. A Mirek Topolánek, místo vychvalování svého blízkého přítele za čestné jednání a tradiční plivání bez důkazů na opozici, by měl vysvětlit, jestli práce veřejnoprávní televize na objednávku vedení ODS (nevysílejte to co chcete, my vám zde neseme materiály, nad kterými máte pracovat) je něčím chvályhodným a demokratickým.

Smolné dny

Naši veledokonalou koalici v posledních dnech stíhá jedna pohroma za druhou. Nastartoval to pan Bursík, který se rozhodl prodat pastvinu se skotem a souběžně silou zlikvidovat vnitřní opozici. Jeho krok v případě poslankyň je ještě pochopitelný, on vládne po sjezdu železnou rukou a pokud poslankyně nereprezentují program strany (tady je samozřejmě situace výrazně složitější než v jiných podobných případech), tak strana má právo se jich zbavit. Ale naprosto nepochopitelné, zvláště z hlediska toho co zelená strana reprezentuje, neboli svobodomyslnost a alternativu čistě partajní politice, je vyloučení konkurentky z poslední předsednické volby, která je i hlavní představitelkou významného názorového hnutí uvnitř Strany zelených. Něco takového se snad v polistopadové historii u významných politických stran ještě nestalo. K vylučování ovšem docházelo, ale vždy šlo o osoby, které ve vnitrostranickém životě neodehrávaly žádnou významnější roli a které se najednou začaly chovat v rozporu s dříve zastávanými názory a programem vlastní strany. Zajímavá byla i reakce médií, která Bursíkův diktátorsky krok přijala celkem vlažně, dalo by se říci, že i s jistým pochopením a hlavně ho nijak nerozmazávala.

Po Bursíkově totalitních hrátkách pohroma dorazila i k jeho šéfovi. Týdeník Respekt se rozhodl provětrat trochu špinavé prádlo a zveřejnit další zákulisní hrátky u již téměř mrtvé kauzy Čunek. Premiérovi emisaři měli tlačit na ministra Pospíšila, aby kauzou manipuloval a k jeho cti je nutno přiznat, že tlaku odolal. Také novinářům onu schůzku potvrdil a poté pro jistotu začal mlčet jako hrob. To premiér byl větší pašák. Na otázky žurnalistů odpověděl paranoidní sms zprávou: "Na žádné otázky odpovídat nemíním. To, v čem já žiji, je válka se zlem. Jste nepřítel." I tentokrát hlídací pes demokracie se rozhodl na páníčka ze Strakovky pouze mírně zavrčet a hlouběji celou záležitost nezkoumat a nijak hodného Mirka nepropírat i když vlastně svým výrokem novináře označil za zlo a nepřítele.

Další milý dáreček pro premiéra přišel před pár dny. Jeho blízký přítel a snad stále neoficiální poradce Marek Dalík se rozhodl na premiérův pokyn "mediálně radit" vědomí a svědomí hrdinného poslance Wolfa. Tato pomoc spočívala v tom, že se rozhodl tlačit na Českou televizi, aby stáhla pořad o peripetiích možného defraudanta. Vláda má mít přece klid na práci a takovéto ošklivé pořady ji ohrožují. Premiérovi po zveřejnění této informace gule asi začaly tlačit na mozek a hystericky obvinil novináře ze šmíráctví jen proto, že přeci to Mirek Topolánek rozhoduje, co je ve veřejném zájmu a co není. To, že kauza smrdí dokázal i Marek Dalík, kterého možná opustilo nadání politického intrikána, a to ve chvíli kdy se obhajoval, jak prý to pan Bártek chtěl za stažení pořadu peníze. Později byl nucen vzít svá lživá tvrzení zpět.

Posledním vládním průšvihem byl čerstvý pokus o prosazení radaru ve Sněmovně. Ve chvíli, kdy vláda zjistila, že nemá dostatek hlasů a hrozí zamítnutí celého projektu, vzala obě smlouvy zpět. Krokodýlí slzy prolévané u tématu nepárování zní od ODS velmi pokrytecky, zvláště když si člověk připomene, jak se ve věci párování - a to i nemocných osob - stejná strana chovala v minulém volebním období. Co více, opozice dnes nepárováním plní přání Mirka Topolánka - 1. 1. 2006 "jsem proti párování v Poslanecké sněmovně." Radar zatím prosazen nebude a je to i rozumné, protože stále není jasné, jaké stanovisko ke svému projektu zaujme nový americký prezident. Ten nikdy nepatřil k nadšeným zastáncům protiraketové obrany a nebylo by nic trapnějšího než schválit radar, který možná tu nakonec nikdo stavět nebude.

--------------------





Obrázky poslal Fudzijan

Kvůli poplatkům už zkrachovala první lékárna - opravdu ?

Viz například zde

Ale co tedy znamená toto ?
LÉKÁRNA V MEZIMĚSTÍ

Paní Mgr. Marie Pindešová začátkem února předběžně oznámila úmysl zrušit lékárnu. Ve středu 11.2. pak na město bylo doručeno oznámení o ukončení činnosti lékárny k 28.2.2009. Paní magistře Pindešové děkujeme za léta strávená v Meziměstí, kdy poskytovala občanům kvalitní služby a dobré rady při výběru léků. Nyní ovšem nastává otázka, co dál?

Již při plánované rekonstrukci objektu bývalé zvláštní školy na zdravotnické zařízení se počítalo s přestěhováním lékárny. Prostory určené pro lékárnu byly v projektové dokumentaci zpracovány v souladu s legislativou a právními předpisy. Na tomto zpracování se svými připomínkami a cennými radami podílela i paní magistra Pindešová a její manžel. Původně se do nového objektu měla přestěhovat i paní Pindešová se svou lékárnou. Zhruba před půl rokem však oznámila, že se již do nového objektu stěhovat nebude a že se máme pokusit najít někoho jiného. V té době začala jednání o zajištění lékárenské služby v Meziměstí mimo jiné i s lékárnou v Hronově, kam si v současné době spousta občanů Meziměstí pro léky jezdí. Vypsali jsme záměr pronájmu prostor budoucí lékárny v novém zdravotnickém zařízení, aby naše jednání mohla mít konkrétnější podobu a abychom věděli, kdo má o provozování lékárny zájem.

Zájemce byl pouze jeden. Lékárna Hronov - paní Mgr. Stanislava Suková. S ní bylo a je jednáno dále, do nových prostor nastoupí. Ukončení činnosti lékárny paní Pindešové v únoru letošního roku situaci trochu zkomplikovalo, ale ne zase tak moc. Při jednání o tomto problému (11.2.) vyšla paní Suková městu zcela vstříc. Nejen že se přestěhuje do stávajících prostor lékárny, ale její snahou je i otevřít pro občany lékárnu co nejdříve. Paní Suková si již zařizuje různé registrace, změny apod. Rozhodující pro termín otevření lékárny je však datum, kdy budou prostory lékárny předány městu stávající lékárnicí paní Pindešovou, která dala výpověď ke dni 31.3.2009. Oficiálně má paní Suková smlouvu od 1. dubna 2009, ale o tom, kdy bude otevřeno skutečně, Vás budeme informovat na úřední desce, v obchodě či letáčkem u lékařů.

Tímto žádám občany Meziměstí o trpělivost při shánění léků a pochopení vzniklé situace. Snahou města je, aby lékárenské služby byly poskytovány v Meziměstí co nejdříve. Věřím, že ten měsíc či 5 týdnů bez lékárny zvládneme a že budete s volbou budoucího provozovatele lékárny spokojeni.

Starostka města

---------
Doporučuji slova začátkem února a porovnat si to s datem kdy se začalo vybírat poplatky darem. K tomu přidat její předchozí nezájem o stěhování a starost města o zajištění lékárenské služby půl roku před jakýmikoliv změnami v poplatcích u krajských nemocnic. Taktéž stojí za to informace, že lidé si tam jezdí pro léky do Hronova (Broumov s krajskou nemocnicí je blíž a ejhle tu taková zrada) a zájem jiného provozovatele o "díky poplatkům krachující" lékárnu.

Novináři, díky za pečlivou práci. Paní Filipiová zvedla rozpočet na média? Možná nějaké lékárny opravdu zkrachují, ale toto téměř jistě není takový případ.

-------------------------
UKONČENÍ ČINNOSTI LÉKÁRNY V MEZIMĚSTÍ

Jak jsem již oznámila, k poslednímu únoru jsem nucena ukončit činnost lékárny v Meziměstí.V průběhu března již budu jen likvidovat zásoby formou převodu na jinou lékárnu a koncem března předám vyprázdněné prostory městu.

Důvodem mého rozhodnutí je skutečnost, že v posledních letech došlo v významnému snížení příjmů od zdravotních pojišťoven (způsobeno jednak šetrnějším a menším předepisováním léků pro pacienty ze strany lékařů a jednak tím, že vzhledem k rozdílným cenám v malých a řetězcových lékárnách mnozí z Vás využili samozřejmě služeb jiných zařízení). Příjmy z volného prodeje jsou pro udržení provozu lékárny zanedbatelné. Je potřeba říct, že ceny léků si neurčuje lékárna, zvláště ne malá jako byla ta moje, ale dodavatel. Bohužel i v demokratické a svobodné společnosti, zvláště v té naší nemá každý podnikatelský subjekt stejnou šanci a stejné podmínky (viz. významně rozdílné ceny léků v lékárnách). V minulosti jsem akutní nedostatek financí na nákup léků řešila opakovaně překlenovacím úvěrem u ČS, ale pro mne jako důchodce takové řešení nemá perspektivní smyl.

Uzavření lékárny k poslednímu únoru urychlila také skutečnost, že díky novým a přísnějším předpisům v provozu lékáren bych musela od dubna investovat do zařízení i programů tisícové částky a to v mé situaci nepřichází v úvahu. Je mi líto, že po 30 letech poctivé služby nemocným za tárou musím ,,vyklidit“ pole, ale takový je život. Končí jedna etapa lékárnické služby ve Vašem městě a doufám, že nebudete dlouho bez této služby, neboť město připravuje otevření nové lékárny v objektu bývalé zvl. školy.

Přeji Vám všem všechno nejlepší, hlavně dobré zdraví.

Mgr. Marie Pindešová

-----------------------

Lžou Lidovky (Deník či ČT24 též) a lékárnická komora nebo paní zkrachovalá lékárnice ?

Dedikováno Paulusovi Šafreicherovi

Byť toto téma bylo již probíráno, stejně jako i originál byl již dříve prezentován, tak možná stojí i za to dát slovo největšímu zločinci naší země, neboli Davidu Rathovi.

Doslovný přepis toho, co jsem paní redaktorce Kalenské doopravdy řekl:

LN: No tak mi zkuste tedy říci, protože pan Jiří Havel, který vypracoval těch svých 52 bodů, tak řekl, že nestihl spočítat, na kolik by to přišlo, což teda mi při představování takového plánu přijde….

DR: Určitě na řadu miliard, ale…(redaktorka skáče do řeči)…já vám hned vysvětlím tu logiku…

LN: Co je řada miliard? Ještě to furt nevíte?

DR: Já jsem to nepsal, takže…(redaktorka skáče do řeči)… David Rath to nepočítal. Ale řeknu vám to takto. Do značné míry, do určitého množství - čím víc, tím lépe. Z jednoho důvodu. Co vy potřebujete nastartovat? Spotřebu. Já jsem to tady nastínil na rozpočtu kraje. Co my potřebujeme? Investovat, aby lidé měli práci. Co dělal Karel IV., když byla krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci, peníze a oni se mohli najíst. Co dělali američtí prezidenti? Co byl New deal. Investice, které rozhýbaly ekonomiku. Ale pozor, tehdy se dávalo třeba do důchodů. Prudce se zvedly důchody a výplaty nezaměstnanosti, aby ti lidi mohli začít nakupovat, aby roztočili tu ekonomiku. Tohle je v podstatě ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

LN: A jak vy chcete roztočit ekonomiku, když si ani nespočítáte, na kolik to příjde tu ekonomiku?

DR: Chcete ode mě, abych tady řekl nějaké číslo. …(redaktorka skáče do řeči)… To není můj materiál, abych tady teď žongloval čísly. Ale jednoznačně se k tomu vracím…

LN: Ale hájíte ho…

DR: Protože má jednoznačnou logiku a je to jediný recept – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. To znamená…to je to, co potřebujete. Aby lidé, jak jsem říkal, aby …(redaktorka skáče do řeči)… chtěli vyměnit starou 120 za novou škodovku. Chtěli, já nevím, jak jsem říkal, přestěhovat se z garsonky do většího bytu, chtěli větší byt vyměnit za dům. To je v podstatě to…

LN: Prostě tahle společnost v tuhle chvíli nemá na to, aby se lidé z větších bytů stěhovali do domů…

DR: To je relativní. Proč myslíte, že na to ta společnost nemá? …(redaktorka skáče do řeči)… Víte, jak vyřešila? Dobře, vraťme se zpátky. Největší krize. Jak ji řešil Adolf Hitler v Německu? …(redaktorka skáče do řeči „Neděste mě.“)…To byly dva různé přístupy. Vy se smějete, ale vytáhněte si to, nemá cenu se těmto věcem smát, těmto věcem je třeba se věnovat. On ji řešil způsobem, že začal zbrojit, tím dal lidem práci, a tím takzvaně nastartoval ekonomiku. Proč tak vyhrál volby? Tímhle mechanismem. Pak to vyústilo samozřejmě ve válku, protože to zbrojení nějakým způsobem někde musí ústit. Jak šly v tu dobu Spojené státy bojovat s krizí? Tím, že začaly zvyšovat ten New deal. Prudce přidali důchodcům a zavedli důchody, aby ti lidi dostali peníze. Dali lidem podpory v nezaměstnanosti, které do té doby neměly, nebo minimální. …(redaktorka skáče do řeči)… Ano, daly jim peníze, aby šli utrácet, tím nastartovaly ekonomiku. Vy se usmíváte, ale zkuste si o tom něco přečíst. Mně to totiž připadá, že i ti neoliberální ekonomové někdy zapomněly tuhle část historie, relativně nedávnou, a přicházejí s nějakými svými fantasmagoriemi…


A nyní výsledná podoba rozhovoru, který byl otištěn v Lidových novinách:

LN: Zato Jiří Havel přišel se zmíněným receptem ČSSD, a ani nespočítal, na kolik by to přišlo.

DR: Přijde to na řadu miliard, ale…

LN: Co je řada miliard?

DR: Já to nepočítal. Ale my musíme nastartovat spotřebu! Co dělal Karel IV. za krize? Stavěl hladovou zeď, aby lidem dal práci a ti se mohli najíst! Co dělali američtí prezidenti? Prudce zvedli důchody a dávky v nezaměstnanosti, aby lidi ekonomiku roztočili! A tohle je ze stejné kuchyně. Jak chcete roztočit ekonomiku, když lidem nedáte peníze?

LN: A jak vy chcete roztočit ekonomiku, kdy se ani nenamáháte spočítat, na kolik vás to přijde?

DR: Já jsem ten materiál nepsal, abych tady teď žongloval čísly.

LN: Ale ten materiál obhajujete.

DR: Protože to má logiku – zvýšit lidem příjmy, dotlačit je, aby začali utrácet. Jak řešil krizi Adolf Hitler?

LN: Pane hejtmane, neděste mě.

DR: No ne. Vy se smějete, ale to jsou vážné věci. Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku! On s tím vyhrál volby! Pak to tedy vyústilo ve válku… Liberální ekonomové na tohle zapomněli. A místo toho přicházejí se svými fantasmagoriemi.

Bude mít někdy šéfredaktor Reflexu dostatek charakteru, aby přiznal, že se zúčastnil mediálního lynče organizovaného svými brunátnými novinářskými soukmenovci ?

-------------
a sympatický dovětek z diskuse


Vico

Rath si naběhl, inu to se někdy stává. Rozhovor s Kalenskou je svým způsobem obdobou oné tolik probírané Mackovy facky.

Proklínaný kontroverzní Rath, kolem něho samí, právem naštvaní slušňáci. Jeden z nich, spíkr, s vyplázlým napuchlým jazykem mezi zuby se připlíží zezadu a práskne pozvaného ministra zdravotnictví po hlavě. Slušňáci spontánně tleskají.

Kalenská nesympatickému hejtmanovi dala těžko novinářsky obhajitelným způsobem co proto. Slušňáci tleskají. Jenže tehdy i teď se posléze ozývá pískot. I těm, kteří si myslí, že je hajzlík, vadí hajzlovské metody spíkra a Kalenské.

Všechno se pak zdá tak nějak relativní. Ukazatel směru dobro, zlo se roztočil jako ruleta. A kde se zastaví a kam bude ukazovat se zdá být dílem náhody

Kokoska pro liberála

dva měsíce otevřené salko, prošlý strouhaný kokos

Prošlé salko smíchej v míse s prošlým kokosem a navlhčenými prsty tvoř menší homolky - špičky, ale né moc vysoké, rády se připalují. Do vyhřáté trouby vlož nejlépe na pečícím papíru a peč při velmi nízké teplotě (cca 80 Celsia)) dokud nezačnou růžovět, pak jsou hotové. Spíše se suší, než pečou.

Správným liberálům přeji dobrou chuť. Utopistický liberál by mohl namítnout, že v jeho světě je slazené mléko vždy čerstvé a kokos si nastrouhal ihned po pádu ze stromu, ale realista se může jen pousmát. A jakékoliv pokusy o úpravu tohoto receptu by měly být ihned zamítnuty, jako nepovolené zásahy s nedozírnými efekty.

Šťastné dětství

Vyrůstal jsi v 50-tých, 60-tých, 70-tých nebo 80-tých letech? Jak jsi to vůbec přežil ?
Auta neměla bezpečnostní pásy, opěrky hlavy a žádný airbag, na zadním sedadle bylo veselo a ne nebezpečno.
Dětské postýlky a hračky byly barevné a natřené jedovatými nebo přinejmenším pochybnými laky.
Neexistovaly žádné dětské pojistky na zásuvkách, dveřích aut, dózách s léky a chemických čistících prostředcích.
Na kole se jezdilo bez helmy.
Pili jsme vodu ze zahradních hadic a jiných pochybných zdrojů a ne minerálku ze sterilních lahví.
Stavěli jsme motokáry. A ti z nás, kteří měli to štěstí, že měli u domu asfaltovou silnici, zkoušeli lámat rychlostní rekordy... aby potom eventuálně v polovině zjistili, že zapomněli na brzdu. Po několika nehodách byl i tento problém většinou vyřešen.
Směli jsme ven jen s jednou podmínkou - že budeme do tmy zase doma. Neexistovaly mobilní telefony, nikdo nevěděl kde jsme a co děláme. Neuvěřitelné.
Školní vyučování bylo pouze dopoledne a na oběd jsme byli doma.
Měli jsme modřiny a odřená kolena, zlámané kosti a někdy i také vyražené zuby, ale nikdy, nikdy nebyl kvůli tomu někdo obviněn - i když došlo k neshodám a rvačkám. Nikdo nebyl vinen, jen my sami.
Jedli jsme sladkosti, chleby s máslem, pili jsme nápoje se skutečným cukrem a nikdy jsme neměli problémy s nadváhou, protože jsme byli pořád venku, v pohybu a aktivní.
Dělilo se nás pět nebo šest o jednu limonádu, pili jsme ze stejné sklenice a nikdo z nás neonemocněl nebo nezemřel.
Neměli jsme Playstations, Nintendo, videohry, 99 televizních kanálů, videa, dolby surround, počítače, mobilní telefony nebo internet ... měli jsme kamarády.
Směli jsme ven, pěšky nebo na kole, navštívit kamarády, i když bydleli několik kilometrů daleko, zaklepat na dveře a nebo i jednoduše bez zaklepání vejít do domu a hrát si s nimi.
Ano. Venku, v tom nebezpečném světě. A docela sami. Jak jen to bylo možné? Hráli jsme fotbal na jednu bránu a když někdo nevyhrál, neměl z toho psychické trauma a nezbořil se proto svět.
Někteří žáci nebyli možná tak dobří jako jiní, a když zůstali sedět, tak prostě opakovali jeden rok. Nikdo nebyl proto poslán k psychiatrům nebo psychologům. Nikdo neměl dislexii, problémy s koncentrací, nikdo nebyl hyperaktivní. Prostě si jenom zopakoval jeden rok. Každý dostal svoji šanci.
Měli jsme volnost a čas na hraní, úspěchy, neúspěchy, úkoly ... a učili jsme se s tím žít.
Zůstává nezodpovězena otázka, jak jsme tohle všechno mohli přežít ?
A především, jak jsme při tom mohli rozvíjet naši osobnost ?

-------------

Autor - anonymní mailová tvorba.