Komu zvoni hrana

Modrý šibal Topolánek pokračuje ve svých komických výstupech. Dnes v Otázkách Václava Moravce měl představit další řešení současného patu. Bohužel, jako vždy, jeho konstruktivní nabídky vyzněly jen jako prázdná komická gesta. Mávání prázdným papírem od člověka, který zároveň stále tvrdí, že má stovkovou koalici s podporou většiny lidí příliš rozumně a konstruktivně nevypadá, spíše velmi lacině a teatrálně. Ještě hůře dopadá výzva, ať Jiří Paroubek podá co nejrychleji demisi. Člověk pak nabírá dojem, že se nedívá jen na klauna, ale i na hloupého a sklerotického klauna.
Přece před měsícem, na Paroubkovu nabídku, že podá demisi, čestný předseda ODS ostře zareagoval, že ji v žádném případě nepřijme. Václav Klaus demisi vlády, ve chvíli kdy Sněmovna není funkční (30. června), považoval "za nezodpovědný krok a za útěk od zodpovědnosti vlády". Mirek Topolánků by měl popřemýšlet, co se za ten měsíc změnilo a či profesorissimova poučka, že "zájmy státu a stabilita ústavních institucí nemohou být obětovány krátkodobému politickému taktizování," už přestala platit.
Zároveň pokud se stále opírá o tu svoji většinovou (nebo ať jasně přizná, že má jen menšinovou, pokud si opravdu a ne pro chvíli potlesku idiotů myslí, že Jiři Paroubek mu může přinést 101 podpisů) koalici, tak by měl respektovat názor svých koaličních partnerů, kteří před měsícem prezidentovy argumenty podporovali.
Sněmovnu nemáme, situace je naprosto stejná, tak jediné co můžeme očekávat, je již tradiční obrat o 180 stupňů a Klausovo, Kalouskovo a Bursíkovo vysvětlení, že oni to tak doopravdy nemysleli a vždy podporovali demisi aktuálního premiéra a stabilita ústavních institucí či zájmy státu mohou být už obětovány Topolánkovu krátkodobému taktizování a jeho nepředstavitelné chuti si aspoň na chviličku sednout do Strakovky.

Rozverny Topolanek

Rozverný rádobypremiér Topolánek zase rozveselil naši šedou politickou scénu, jako to má posledně ve zvyku. Nejdříve se vrhne jako stachanovec na stavbu většinové stovkové koalice opíraje se na nové matematické teorii profesorissima Klause, ze sto je vice než sto. Potom po debaklu ve Sněmovně, kdy zjišťuje, že čestný předseda ODS možná i měl pravdu, ale rozhodně jinak než si mysleli, se rozhodne, že nejlepší způsob, jak nikdy nejednat s komunisty a zahnat je do děr, je série různých tajných i veřejných politických jednání na linii ods-ksčm a nabídky funkcí ve vedení Sněmovny a ve výborech. Souběžně s tím poučuje ČSSD jak se má správně tajně volit. Po týdnu, kdy romantické námluvy u Filipa příliš neuspěly, usoudí, že poslanci ODS nejlépe tajně volí ve dvojicích, kdy si ukazují volební lístky. K této originální verzi tajných voleb přesvědčí v druhém kole volby lidoveckého kandidáta Kasala i koaliční spojence a může odpískat první veliký úspěch. Dosáhl tajně veřejně svých většinových vítězných sto hlasů. Tento velký úspěch, ačkoliv nevedl ke zvolení Předsedy Sněmovny, mu natolik stoupl do hlavy, že se rozhodl být velkým státníkem a nabídnout ČSSD novou verzi Národní Fronty a společnou vládu v čtyřkoalici. Tady začalo vřít už i v ODS, kde spolupráci s komunisty mu ještě prominuli, ale začali připomínat, že voličům pořád modře opakovali, že ČSSD už nesmí vládnout a že sociální demokrati jsou mafiáni a zločinní šibalové. Když mocichtivý premiér Paroubek odmítl tuto možnost získat moc v mnohabarevné vládě a řekl že dá mocichtivě přednost opozici nebo úřednické vládě bez politiků, tak předsedovi ODS trošku vychladla vtipná kaše. Sice trošičku vyskočil, když jeden den byl potěšen konstruktivním nápadem ČSSD na řešení sněmovního patu, aby ho ještě konstruktivněji druhý den smetl ze stolu. Začátek tohoto týdne nám ale dává naději, že Míra Topolánků již je zase ve své veselé formě.
Koaliční šprýmaři dnes přišli s návrhem, že programové prohlášení vlády bude podle nich de facto programem ČSSD. K tomu si vybrali jednu stranu z osmdesátistránkového programu sociální demokracie (stal se zázrak, ODS a spříznění s ní novináři po mnoha měsících lhaní občanům zjistili, že ČSSD má program a to dokonce obsáhlejší než Modrá Šance). Bohužel nepochopili, že Deset závazků občanům České republiky jsou cíle které vláda ČSSD chce dosáhnout prosazováním celého svého programu. A právě tu je zakopaný pes, co koaliční politici a někteří komentátoři s výrazem idiota ve tváři nechtějí pochopit. Vláda může mít v programu stabilní vysoký hospodářský vzrůst, ale k prosazení tohoto existuje mnoho metod. Dá se toho na příklad dosáhnout naprostou likvidaci práv zaměstnance s možným doplněním o dětskou práci a máme hospodářský růst jako ve velké části asijských zemí o totalitní Číně s 11% nemluvě a přidušování zaměstnanců je takový malý sport pro ODS. Nebo nezaměstnanost můžeme snižovat tím, že jak za Klause si každý kamarád vládnoucích může říci o úvěr ve státních bankách a udržovat uměle velmi nízkou nezaměstnanost v desítkách polomrtvých firmách držených nad vodou jen takovými irracionálními úvěry. Podobné příklady je možno do nekonečna množit, ale každému je snad jasné (a to i z normálního života), že není důležitý jen cíl, ale i metoda jak toho cíle chceme dosáhnout, čili převedeno na politiku jasný a konkrétní program.
Takovéto prohlášení vlády je hlavně pro ODS a její voliče zase velmi problematické a dalo by se říci i nesmyslné. Bod číslo pět říká, že cílem je bránit sociální stát. Pohled na to, jak se Topolánkovi voliči, kteří od něj neustale slyšeli jak sociální stát je fikce, stanou nadšenými obránci sociálního státu a zároveň přitom budou stéle pravicovými a liberálními, by určitě byl světovou raritou a nádhernou podívanou.
Jistě zajímavé je i hodnocení Deseti Závazků poslancem za ODS Josefem Ježkem, který o tomto dokumentu psal 26.02.2006 takto: "Zaujal mě jiný text, který je nazván Deset závazků občanům České republiky. Toto socialistické desatero, schválené jejich programovou konferencí, nám slibuje, co všechno bude, když ....." Dobře, dobře takže naše pravicová vláda chce podle člena ODS za své prohlášení socialistické desatero. Co se dozvíme dále ? "Na první přečtení zjistíte, že pod vedením strany pěticípé růže čeká nás zemský socialistický ráj." Aha, takže je dobré vědět, že pod Topolánkovým trojkoaličním projektem, podle poslance ODS, míříme do socialistického ráje. A na konec, co spolustranník našeho valacha z guĺami (velmi zajímavý přírodní úkaz, ale nejsem si jist jestli patří do Strakovky nebo přece jen někam jinam) doporučuje ? "Možná by pro naší zemi a její perspektivu bylo nejužitečnější, kdyby si své socdemácké desatero rozbili pánové z Lidového domu o své vlastní hlavy." No velmi vysoko si pravicoví a liberální poslanci cení možné programové prohlášení vlastní vlády.
Sečteno a podtrženo, celá zábava s "programem ČSSD", jako vládním prohlášením je jeden velký humbuk, který vážně mohou brát jen opravdu dosti hloupí a omezení lidé. Ale jsem ochoten se vsadit, že mnoho novinářů to bude brát jako další důkaz geniality Mirka Topolánka a jeho konstruktivního myšlení a zároveň naprosté destruktivity a mocichtivosti Jiřího Paroubka. I když pardon, zbytečně se opakuji, vlastně už jsem napsal jen opravdu dosti hloupí a omezení lidé.

Topolanek demokrat

Paroubka naše drahá a objektivní média často představují buď jako člověka s mírně autoritářskými sklony nebo dokonce jako naše lokální vtělení Lukašenka. Pro ty nejvíce retardované novináře či komentátory je on dokonce něco jako Stalin nebo Hitler (ten kdo tak myslí dokazuje jen svoji totální nevzdělanost a vrozenou demenci). Ale nechci vysvětlovat, že premiér (stále z vůle Klausovy) není velbloudem. Jen mě zaujalo, že naše senzacechtiví novináři podobným stylem nerozebírají Topolánka. Indicie by pro to byly stejné nebo dokonce podle posledních jednání silnější.
"Překvapilo mě, že nabídli ČSSD vstup do vlády bez projednání ve straně. To je tak vážná věc, že by to měla posvětit výkonná rada," takto překvapeně reagoval na Topolánkovu nabídku Národní Fronty místopředseda ODS Petr Bendl. Ovšem, pokud Topolánek celou dobu démonizuje ČSSD, vysvětluje, že je nutno tuto stranu odstranit ze Strakovky a pak ji sám nabídne místo ve vládě, tak údiv jeho spolustranníků je na místě.
Zároveň, pokud ODS celé poslední vládní období vysvětluje, že s KSČM se spolupracovat nesmí a je nutno Filipa a jeho spolustranníky zahnat do děr, tak pak se člověk nemůže divit, že někteří poslanci ODS reagují takto:"Po antikomunistické volební kampani je to divný vzkaz pro naše voliče - komunisty bereme do party, zatímco s ČSSD schopni dohody nejsme." Tajná jednání Tlustého s Filipem či otevřená Topolánka a Němcové s celým klubem KSČM jsou určitě (ve světle předvolebí kampaně a slibů) pro tu čestnější část voličů ODS důvodem k zamyšlení.
Překvapenost a určitou bezradnost členů ODS mohou vysvětlit i tato slova jednoho ze zákonodárců ODS:"Topolánek na klubu vždy shrne, co proběhlo a co se plánuje. O strategii moc nemluví, takže nezbývá než doufat, že vůbec nějaká existuje." Nic neprojednává, nikdo nic neví, nikoho neinformuje, vychází s iniciativami proti vůli voličů a členů a našim novinářům to připadá jako konstruktivní jednání velkého sedláckého demokrata. Jestli Paroubkovo chování (proti kterému se z ČSSD ozývá minimálně námitek) je autoritářské, tak jak máme rozumět tyto všechny výtky poslanců ODS ?


* výpovědi poslanců ODS jsou z časopisu Týden číslo 29

Finance pro kazdeho

Ta zlomyslná sociální demokracie, která nechce podpořit vládu s umírněnou rovnou daní je posledně vystavena nové verzi nátlaku. Údajně bez vlády platíme každou hodinu strašně moc peněz a naše měna a akciový trh neustále klesá.
Bohužel, jako vždy, tyto nátlaky vychází z promodrého prostředí. Ti, kdo dnes na halíř propočtou kolik nás stojí práce Sněmovny, do dnešního dne nikdy neprotestovali proti parlamentním prázdninám, které nás logicky pořád stály stejně jako dnešní situace. Autoři dnešních výtek vychází z nějaké absurdní vize, že občan vidí výrazný rozdíl mezi sluněním poslance na Mallorce a vybíraním v několika kolech předsedy Sněmovny (a že ten rozdíl cítí i fungování státu).
Měna či akciové trhy je možno vysvětlit velmi jednoduše reáliemi. V pondělí trh klesal, aby ve finále skončil v plusu. Začátek je jasný, lidožrout Paroubek škodí naší republice, ale co s tím večerem ? To Topolánek sestavil vládu ? To rovná daň nalákala investory ? To zvolili předsedu poslanecké sněmovny ? Ne, to v americe byl open v plusu a odrazilo se to, jako vždy, také na reakcích regionálních investorů. A tak je to s celými výkyvy v posledním měsíci, naše burza se nechová podle toho, jak jsme či nejsme schopni sestavit vládu (politické situace a rozhodnutí mají velmi krátkodobé efekty, pokud se přímo netýkají možností rozvoje nějaké firmy - pro příklad, Philip Morris a omezení kouření), ale téměř přesně kopíruje buď vývoj na středoevrospkých trzích nebo celosvětové trendy. Každý, kdo se byť letmo podívá na vývoj středoevropských indexů a je zároveň oblblý mediální masáží, tak si musí myslet, že Paroubek je všemocný vládce v regionu a nebo si připustit, že mu média lžou. Ovšem, obecně situace na trzích nevypadá příliš dobře, ale ten kdo to svádí na naši povolební situaci je buď ekonomický analfabet nebo obyčejný pravnuk Goebbelse. Nejzábavnější je to, že jednoměsíční vliv "bezvládí" na hospodářství prosazují ti samí lidé, kteří tvrdí, že osm let vlády ČSSD nemá nejmenší vliv na růst HDP.

Perem pro zdravi

Poslední dobou se naši novináři, s nadšením hodným lepší věci, rozplývají nad tím, jak je na tom naše zdravotnictví špatně. Často tyto článečky se objeví vedle nějaké informace o tom, jaký to Rath je zločinec a jak ČSSD prostě zdravotnictví škodí a jak potřebujeme reformy. Většina poslední mediální propagandy se opírá o žebříček Health Consumer Powerhouse.
V tomto žebříčku jsme z 26 zemí 4 od konce (ne 3 od konce z 25 jak uvádí například Mladá Fronta z 17.7. 2006). Jistě to není nic chvályhodného takováto pozice, ale určitě se stojí podívat na to trochu přesněji.
Ze zemí kde to má smysl porovnávat (čili Polsko, Maďarsko a Slovensko), tak lépe je na tom Polsko a Maďarsko, Polsko má výsledek lepší o necelé 1% (409 bodů) a Maďarsko o 6,5% (453 bodů), Česká Republika má bodů 403. Jak je vidět, rozdíl mezi námi a lepšími sousedy je podle studie Health Consumer Powerhouse velmi malý. Přitom určitě stojí za zmínku, že průměrná délka života (taktéž i průměrná délka zdravého života - HALE) je u těchto zemí nižší, stejně jako i kojeneckou úmrtnost mají velmi výrazně horší a to jsou celosvětově uznávané nejdůležitější ukazatele reálných výsledků zdravotní péče, zvláště ten druhý máme jeden z nejlepších na světě. Bohužel na základě těchto statistik, na kterých třeba stojí WHO (myslím, že přeci jen aspoň trošičku renomovanější než HCP), by bylo těžké nám vnucovat různé nové a samozřejmě extrémně drahé léky.
Je zajímavé, že při analýze dokumentu HCP je pro novináře téma léků tím nejdůležitějším a stanoví 80-90% jejich tvorby. Dokonce velmi často vypisují jaké konkrétní léky nám tu chybí, či kterých je málo. Nebylo by na tom nic divného, kdyby ne to, že v údajích HCP téma léků je jen nějakých 15-20%. Takovýto nepoměr mezi pravým obsahem zprávy a její mediální prezentací u nás v případě tak lukrativního tématu je jistě jen náhodou.
Za trochu delší zmínku by jistě stálo Slovensko a to z několika důvodů. Je to země, kde byl na začátku transformací de facto stejný zdravotnický systém jako u nás. Jsou po reformách, na které všichni posledně tak tlačí a navíc jejich reformy velmi výrazně oslovily ODS a jejich specialisty od medicíny. Takže pokud se ODS nakonec podaří sestavit vládu, tak nejpravděpodobněji reformy půjdou Slovenským směrem. Bohužel novináři, kteří se tak rádi rozplývají nad slovenskými reformami a kteří velmi dobře vědí o fascinaci možného ministra zdravotnictví Julínka právě Slovenskem, úplně zapomínají nám říci, jak Slovensko v žebříčku HCP dopadlo. Jistě je to velmi zvláštní, ale se svými 369 body a nejdokonalejšími reformami, které jsou pro ODS a Modrou Šanci vzorem, je Slovensko za Českou Republikou. A co by čert nechtěl, tak i ukazatele kojenecké úmrtnosti či průměrné délky života mají také horší (u toho prvního je to téměř dvakrát).
A jako perličku na konec, předposlední v žebříčku HCP je Irsko, nejbohatší liberální země a prý náš nedostižitelný vzor. Ono vůbec z celého toho raportu vyniká, že čím méně liberalismu v medicíně, tím lepší výsledky a kvalitnější péče, není to sice žádná novinka pro toho, kdo se aspoň trochu o svět kolem sebe zajímá, ale u nás to nějak do médií neproniká.

Sach, Mat nebo Pat

Mirek Topolánek v rozhovoru pro časopis Ekonom (číslo 28) jasně řekl:"Naše rozhodnutí nedat Jiřímu Paroubkovi příležitost ani při třetím pokusu je správné a morálně opodstatněné."
Má v tom plnou podporu od čestného předsedy ODS z Hradu, který již dříve naznačil, že druhý pokus nedá sociálním demokratům. To, že kdysi ODS prosazovala při snaze o změnu ústavy pravidlo, že druhý pokus o sestavení vlády náleží druhé nejsilnější straně, je dnes zapomenuto. Topolánek výraznou změnu názorů své strany ve výše zmíněném rozhovoru vysvětluje takto:"Situace v každém volebním období je jiná a nemyslím, že při sestavování vlády je možné uplatnit tak jednoduchý princip." Volič ODS by si měl být vědom, jak jeho drahá strana přistupuje k zákonům. Jistým náznakem bylo odmrštění senátory z ODS omezení imunity hned po volbách, před volbami poslanci z téže strany s omezením imunity neměli nejmenší problém. Topolánek teď nás ujistil, že zákony této země jsou důležité jen podle předvolební, volební a povolební situace ODS. Dokonce i nejvyšší zákon, čili Ústavu, berou instrumentálně a nejde jim o jasně ustanovená pravidla, ale pravidla, která nějakým způsobem zajistí moc modré straně.
Toto je jistě velmi konstruktivní přístup. Zvláště v situaci, kdy ČSSD jasně říká, že při volbě předsedy Poslanecké Sněmovny jí jde právě o ten třetí pokus (v situaci, kdy ODS a její zakladatel tak radikálně změnili názory, dříve se zdálo, že čestný předseda této strany má určité zásady). Nápady KSČM podporované ODS, které by modrostraně daly, ve světle Topolánkových výpovědí, automatické veto sociálnědemokratického kandidáta jistě jsou zajímavé, zvláště jako specifický příklad zahánění někoho do děr, ale hodnotu mají zatím pro řešení povolebního patu dosti nízkou.
ODS a sympatizující s ní média, by jasně meli říci voličům: "Jsme si vědomi, že Paroubek by tu vládu dokázal sestavit, proto Vám budeme tvrdit, že je destruktivní a stále čekat, jestli se ODS někoho nepodaří přetáhnout nebo podplatit (třeba celous stranu pozicí v parlamentu nebo na politické scéně)." Pokud se přiznají, že Paroubek je schopen vládu sestavit, tak vyjdou najevo jejich lži o tom, jak většina lidí tu chtěla změnu (přitom pro výraznou změnu byl jen elektorát ODS, určitě to nebyli voliči koaličních lidovců nebo levicových zelených - obě strany ve volební kampani o změně nemluvily) a že jen ODS má po těchto volbách mandát vládnout.

Jaka Vlada

Topolánkova nabídka na vytvoření Národní Fronty se nesetkala s příliš velkým úspěchem. Předseda ODS si zase musel postěžovat, jak Paroubek chce jen blokovat a nechce podporit různé modré vize. Toto naříkání podporují i různí novináři a člověk má občas dojem, že celé pravicové spektrum trpí hromadnou sklerózou.
Jiří Paroubek si poslední dobou musí připadat jako zaseknutý gramofon. Všichni mu stále předhazují, že nepřichází s žádnou nabídkou a premiér již delší dobu opakuje různé verze řešení. Nabídka podpory úřednické vlády či tolerance menšinového kabinetu ODS rozhodně není záležitostí posledních dnů ani nějakým překvapením pro ty, kteří poslouchají, co kdo opravdu říká a né co různí komentátoři tvrdí, že říká.. Bohužel pravice i její novináři to ignorují a neustále opakují lež, že Paroubek se musí konečně nějak vyjádřit. Dochází tu k určité absurdní situaci, kdy na jedné straně omílání ODS, musíte nás podpořit my vyhráli a povinností všech je podporovat vítěze, stejně jako jedna nepříliš konkrétní nabídka na vytvoření Národní Fronty je považováno za konstruktivní jednání a na druhé straně různé možnosti řešení a volání po kompromisu je nazýváno destrukcí nebo se ho úplně ignoruje.
Zajímavé by bylo vědět, proč konstruktivní ODS se zatím tak bojí jakéhokoliv jiného řešení, než je buď trojkoalice nebo Národní Fronta. U menšinové vlády předpokládám, že Topolánek nemá dost odvahy hledat pro své projekty podporu napříč parlamentem. Přitom menšinový kabinet by byl, zvláště pro stranu vysvětlující, že to vítěz voleb musí realizovat svůj program, vůči voličům nejčestnější. Byla by kompaktní vláda a jasný program vynikající z předvolebních slibů. Bohužel k životaschopnosti menšinové vlády jsou potřebné vynikající vyjednávací schopnosti. A po realitě posledních týdnů je téměř jisté, že takové ubrečený Topolánek postrádá.
Úřednická vláda je pravděpodobně odmítaná hlavně vyhladovělými kádry ODS. Přece pánové Langer či Tlustý či nějaký jiný Říman nestrašili tak dlouho v opozici, aby se teď nedostali pořádně k lizu a nemohli chvíli mít v rukou trochu reálné moci. Navíc čestný předseda ODS trpí komplexem Tošovského vlády a jeho strana stále potřebuje jistou a silnou podpoporu z Hradu. Přitom programově úřednická vláda by musela být logicky téměř totožná s Topolánkovým projektem čtyřkoalice, rozdíl by byl jen v tom kdo by seděl na křesílkách.
Obě nabídky ČSSD jsou zajímavé i z hlediska ulhanosti našich novinářů a politiků ODS. U obou je totiž jasně vidět, že Paroubkovi nejde jen o moc, jak nám novodobí Goebbelsové tisíckrát zalžou. Přece i malému dítěti je jasné, že v menšinové vládě ODS jistě Paroubek nebude a v nestranickém úřednickém kabinetu také pro politiky místo není.

Spojenci Pratel

Milí a objektivní novináři poslední dobou vyčítají Paroubkovi, že se zastává Fica. Ficův hřích je to, že si do koalice bere Slotovy nacionalisty a populisty Mečiara. Ke kritice se samozřejmě musela přidat i ODS a to ústy, přesněji perem, svého poslance Davida Šeicha v Neviditelném Psu z 12. července 2006. Zhnusení novinářů a ODS bohužel, jako vždy, vyznívá dosti falešně. Novinářům totiž vůbec nevadilo, že Občanští demokraté se přátelí s polskou vládnoucí stranou Právo a Spravedlnost, která je v koalici s ...... ultranacionalisty z Ligy Polských Rodin a ultrapopulisty ze Sebeobrany. ODS samozřejmě nikdy své přátele od Kaczynskeho nekritizovala za jejich spojenectví, ani sama o sobě nenapsala nějakou sebekritiku v duchu článků, jaké se dnes objevují proti Paroubkovi.
V lednu letošního roku, kdy trvaly první koaliční jednání mezi PiS, LPR a Sebeobranou Topolánek podepsal dohodu o spolupráci s Právem a Spravedlností a vypůjčil si od ní jako volební experty Adam Bielana a Michala Kaminského. Samozřejmě, že s jakoukoliv kritikou v našich médiích se to nesetkalo.
V červnu, těsně po volbách v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu, sice došlo na linii PiS ODS k menšímu konfliktu, když Topolánek údajně vytkl Kaczynským, že do koalice vzali populisty ze Sebeobrany, ale to, že tam jsou i antisemité a nacionalisté z LPR mu vůbec nevadilo. Okamžitě poté, co vyšel rozhovor, Poláci se na Topolánka trochu urazili. A ten ihned napsal dopis, ve kterém vysvětlil, že ho noviny pochopily špatně (tam také poslal dopis, že prý otiskli něco co neřekl) a ústy pana Zahradila Poláky se obhajoval: "Doufáme, že PiS a pan Kaczynski vysvětlení přijmou, nedorozumění bude zahlazeno a vrátíme se k dobrým vztahům." Takže je možné předpokládat, že vztahy našeho možná premiéra s polskou koalicí pravice, ultranacionalistů a ultrapopulistů jsou výborné, proti nacionalistům nic nenamítal a pravděpodobně ani ta Sebeobrana mu vůbec nevadí (kdyby mu vadila, tak by se takový chlap s gulema jistě neomlouval za zmanipulovaný rozhovor).
Pro vysvětlení co je to za stranu ta nacionalistická Liga Polských Rodin, která Topolánkovi nevadí, stačí pár příkladů.
Členové mládežnické organizace této strany (Mlodziez Wszechpolska) se často zdraví zdviženou pravicí a mají holé lebky - tato organizace vychovala jednoho z polských ministrů a dodává mnoho úředníků a poradců pro LPR.
Jeden z poslanců této strany (Wierzejski) vysvětlil, že meziválečná getta ve školách pro židovskou mládež byly normální a šlo o to zachovat rovnost.
Velvyslanec Izraele bojkotuje polského ministra školstvi, samozřejmě že z LPR.
Člověk nominovaný do televize Ligou Polských Rodin psal do skinheadského časopisu různé, jistě velmi zajímavé, články např. o názvu "Netolerujeme zbabělce, udavače a Židy" či "Pravá Tvář Žida".
Takhle by se dalo do nekonečna a přidat i podporu cenzury, mlácení, nacionalismus nebo ultrakatolickost, ale myslím, že příklady výše by mohly stačit.
Je dobré vědět, že Topolánkovi vadí v koalicích populisté, ale že proti partaji, jako je LPR, nic nenamítá. Je dobré vědět, že pro Topolánka a Klause jsou spojenci a přátelé strana, která nejraději spolupracuje s antisemitským a ultrakatolickým rádiem (Právo a Spravedlnost často uděluje exkluzivitu Rádiu Maryja a jeho televizi Trwam). A je dobré vědět, že naše novináře to vůbec nezajímá, ale strašně je zajímá Paroubek, Fico, Mečiar a Slota. A je jistě zábavné si pamatovat, jak poslanci ODS kritizují někoho za to, co sami již dlouhou dobu dělají.

Velka koalice

Topolánek dnes asi překvapil většinu politické scény. Navrhl Sociální Demokracii účast na koaličním projektu. Po neustálém fňukání a lehce šílených nápadech volit si extra poslance, aby vyřešil vlastní neschopnost najít podporu pro vládu či předsedu sněmovny, toto má konečně trošičku racionálnější základ.
Jistě počítá s tím, že teď získá tvář člověka vstřícného a schopného dalekojdoucích kompromisů. Navíc tvoření velké koalice bez komunistů (jistě s cílem je tvrdě izolovat) je nemotorným pokusem zamaskovat před svými voliči spolupráci s KSČM, kterou ODS slibovala zahnat do děr. Pokud ČSSD koalici odmítne, tak se stejně k různým jednáním s komunisty bude muset vrátit.
Bohužel image člověka kompromisů pravděpodobně nestačí na vyrovnání ztrát, jaké mezi jeho voličstvem už způsobila nabídka koalice se "zkorumpovanými mafiány a vrahy" z ČSSD. Za prvé je nutno pamatovat, že mezi voliči ODS je mnohem více nepřátel různých verzí opoziční smlouvy či velkých koalic a za druhé celá volební kampaň ODS byla de facto vedena jedním heslem, ČSSD a Jiří Paroubek musí přestat vládnout této zemi. Navíc prosazení čehokoliv z Modré Šance by v takovéto vládě bylo téměř nemožné.
Zatím je naprosto jasné, že ODS nevyčerpala všechny možnosti, jak se pokusit sestavit vládu. Tento krok přichází prostě příliš brzy, aby mohli vlastním voličům čestně říci, už nic jiného jsme dělat nemohli, ČSSD se nedala zastavit a my nové volby riskovat nebudeme. Topolánek, nezávisle od výsledků jeho nabídky, definitivně získal tvář málo schopného člověka zajímavého jen tím, že skáče od extrému do extrému, něco co může mít úspěch v opozici, ale do vlády se pravděpodobně příliš nehodí.


-----------------

A pro doplnění Vox Populi z netu. Na diskuzi Neviditelného Psa se objevil tento názor Fakíra:

Když někdo dělá ze sebe záchranu národa před komunismem. Staví barikády. Dělá hrdinu s nepodáváním rukou. Volá po prošetření Kubiceho zprávy. A potom si přizve do vlády přesně to před čím varoval je nejenom lhář a zrádce voličů ale i idiot. Skalní jádro ODS jistě brzy přijde na to jak vysvětlit, že tohle přesně to co mi chybělo k životu a o tomhle vlastně ta demokracie je a hlavně je to velká politika. Možná ano, ale sviňárnu rád nazývám sviňárnou a jak se tak s oblibou píše padni komu padni (oblíbené úsloví poliků). Vidět jak se hoši potí spolu se státotvorným Dolejšem a kroutí se jen aby nemohli říct, že předčasné volby by byly tím nejčestnějším řešením, které by je připravilo o již jisté prebendy tak to se svou trapností opravdu zařadilo do historie. Kdo nešel k volbám jen pokrčí s úsměvem rameny, mládež co otráveně mávla rukou - dyť voni se stejně domluví - podle mne jen vítězoslavně pozvedla obočí. Topolánek to řekl za ně. A pokud zde někdo řekne co měl tedy Topolánek dělat tak odpovídám je to jednoduché: to co vykřikoval během celé volební taškařice, nestahovat kalhoty daleko před brodem (další oblíbené úsloví), měl se za svůj projekt postavit a prohlásit, že mu věří natolik,že je ochoten i riskovat další volby a ty přesvědčivě vyhrát. Koneckonců co jiného by měl chlap s gulami dělat. Směšný je i další návrh na nesystematickou změnu ústavy. Ať už je poslanců 200 nebo 199 může se lehce stát že se do parlamentu dostanou dvě stejně velké strany každá o počtu 99 poslanců a o republice bude rozhodovat jeden extrémista. Nic to prostě neřeší. Jen další zbabělá kamufláž. Je noc , psí vojáci spí. A to je dobře, již brzy budeme vstávat bez politických diskusí, budou zbytečné, politický rybník zahnije mrtvolnou nehybností a Kubiceho zpráva a další aféry zapadnou do bahna politických frází . Ale zítra budou potřebovat dost sil na obhajobu neobhajitelného ať už se to jmenuje Topolánek nebo Paroubek.

ODS Nikoho Nekontroluje

Minulý týden, po neúspěšné volbě Němcové do čela Poslanecké Sněmovny, soudruh Tlustý s hrdostí prohlásil, že ODS a koalice nekontroluje své poslance a vysvětlil tradičně, jak to je ta ČSSD s hlasovací disciplínou ošklivá. Koaliční lídři se ke kritice také připojili a samozřejmě, že i různí novináři a komentátoři, zvláště kolem Lidových Novin a Mladé Fronty, nekryli svoji nechuť k stranické disciplíně sociálních demokratů. Objevovaly se hlasy o Paroubkově diktatuře, nové totalitě, paranoi u sociálních demokratů a jiné podobné nesmysly.
Přišel nový týden, ve Sněmovně byl nový společný koaliční kandidát na předsedu, koalice si radostně pokolaborovala (ve světle předvolební kampaně a rétoriky vůdců) s KSČM a v prvním kole stejně jeden poslanec zlobil a ze stovky udělal devětadevadesát. ODS si ale tentokrát byla jistá, že z jejích řad zrádce nepochází. A tuto jistotu získala .......... tou opovrhovanou kontrolou tajné volby. Poslancí ODS již v prvním kole chodili volit v párech a lístky si navzájem ukázali. Když jim tato metoda potvrdila, že antikoaliční agent není v jejích řadách, v druhém kole donutili ke kontrole i své koaliční partnery. „Vše probíhalo tak, že každý koaliční poslanec zakroužkoval lístek, nepřehnul ho a pomalu ho vhazoval do urny, tak aby bylo vidět, že na lístku kroužek je,“ prohlásil jeden z koaličních poslanců*.
Druhé kolo bylo úspěšné a ODS, lidovci a zelení se mohli radovat ze znovunastolené jednoty, to že ji získali metodou, na které minulý týden nenechali ani nitku suchou, jistě není důležité. Navíc jsem ochoten vsadit ořechy proti diamantům, že v médiích tato kontrola vzbudí mnohem méně rozruchu (jestli vůbec nějaký) než chování ČSSD při minulé volbě, dokonce se možná i objeví nějaké skryté sympatie či vysvětlování, že tak to je vlastně správné.

*zdrojem jsou modré Lidové Noviny, veškeré stížnosti prosím směrovat tam

Trable Koalice

Další pokus o zvolení předsedy Poslanecké Sněmovny skončil neúspěchem. Tentokrát koalice vytáhla z rukávu lidovce Kasala, ale ani to jim nepomohlo. Znovu v prvním kole hlasování jeden z koaličních poslanců nehlasoval pro vlastního kandidáta, v druhém se tento nezbeda již zlepšil, ale ukazuje to, že archy se stovkou podpisů odevzdané do rukou čestného předsedy ODS, možná nemají takovou hodnotu, jak by si Klaus jistě a nestranně přál.
Průběh minulého týdne ukazoval jistou zoufalost ODS i celé radobyvládní koalice. Po debaklu Němcové se rozhodli zradit své voliče. Jak lidovci tak ODS velkou část své volební kampaně opřela na útocích na KSČM a kritizování jakékoliv spolupráce s touto stranou. Pro připomenutí Topolánek slíbil v máji politickým věznům, že komunisty zažene do děr a bude vůči KSČM po volbách razit tvrdý kurs. Kalousek, pro změnu, loni v září označil KSČM za zločineckou organizaci. Již týden ODS zahání do děr komunisty společnými rozhovory a handlem o vedení sněmovny - začala Němcová pro kterou je tato verze "tvrdého postupu" transparentní. Tento týden se přidali k smlouvání a obchodům se "zločineckou organizací" i nejčestnější lidovci. Celá jednání nakonec skončila krachem, ale voliči těchto dvou stran si již jistě pomalu uvědomují, že s KSČM se prostě jednalo, jedná a jednat bude, ať si libovolná strana ve volební kampani lže jak chce.

Kdo seje vitr

Již delší dobu rádoby pravicoví novináři a politici ODS naříkají na hrubost premiéra Paroubka. Prý to on zatáhl do naší politiky urážky a znehodnotil volební kampaň. Dokonce i čestný předseda ODS ve svém povolebním projevu vysvětlil Jiřímu Paroubkovi, že to on zasel vítr na naší dříve tak slušné a sympatické politické scéně.
Podívejme se chronologicky na to setí.
Paroubek se stal premiérem 25. dubna 2005.
22. listopadu roku 2003 se konal v Luhačovicích kongres ODS, kde mimo jiné na adresu ČSSD zazněly tyto kulturní výroky. Z úst pana Římana vyšla informace, že "této zemi vládnou dva polodospělí mocichtiví holobrádci prostřednictvím paranoidního autisty", soudruh Tlustý se těšil jak ze Strakovy vily vyžene "bandu loupežníků" a pan Nečas se hrozil, jaký to je Špidla "lhář a podvodník".
Samozřejmě mohu se mýlit, ale zdá se mi, že rok 2003 je přeci jen trošičku dříve nežli rok 2005. Ale jestli nějakým zázrakem Paroubek je vyprovokoval už tehdy k těmto přátelským a pozitivním výrokům, tak stojí za to připomenout ještě takového Petra Bendla křičícího v roce 2004 o Grosstapu a porovnávájícího vládu ČSSD k nacistům (tehdejší místopředseda ODS a šéf ........ volební kampaně). O panu Mackovi (poradci čestného předsedy ODS), který pravděpodobně nedokáže udělit rozhovor či cokoliv napsat bez několika urážek, snad ani není nutno mluvit.
Stížnosti profesorissima Klause a pláč politiků ODS často připomínají Kaliho z Pouští a Pralesem: "Kali ukrást kráva, dobrý skutek. Kalimu ukrást kráva, špatný skutek."


Jen pro doplnění, aby tu bylo i něco velmi čerstvého data, negativní kampaň Masky ODS zahájila v lednu. Kampaň ODS Minus ČSSD zahájila v dubnu. V lednu profesor Klaus nic nenamítal proti útočné kampani své milované strany, v dubnu všem vysvětlil, že negativní kampaň je opravdu, ale opravdu ošklivá a že by se ČSSD měla stydět.

Povinnosti CSSD

Posledně se vyrojilo mnoho dobrých rad, jak by se ČSSD měla chovat. Začalo to velmi užitečnými výzvami ať se zbaví politika, který jim během roku trojnásobně zvedl preference a končí to pravidelným informováním, co je pro sociální demokracii nejlepší a co teď má dělat. Člověk se dozvídá, že povinností opozice je buď vytvářet vládu nebo ji aspoň tolerovat. Je zvláštní jak se komentátoři během posledního měsíce přeškolili. Do posledních voleb přece zastávali názor, že opozice musí být důsledná a nemá podporovat vládu. Zvláště Lidové Noviny a Mladá Fronta za časů opoziční smlouvy stále informovaly ODS, že nemá nic podporovat ani tolerovat, ale má jít vládě po krku. Tyto deníky dnes zastávají úplně opačný názor a publikují největší množství nesmyslů, ve stylu "role opozice je podporovat vládu".
S povinnostmi sociální demokracie jsou i spojené výtky na její ošklivé destruktivní chování. Dokonce i chlap s gulami Topolánek, když po debaklu v hlasování o předsedovi Sněmovny na rychlo rušil účast v nedělní televizní debatě, zaplakal novinářům na rameni jak to ČSSD je destruktivní. Destruktivita ČSSD spočívá v tom, že se nenechá uplatit jedním křesílkem a nepodporuje vládu. Konstruktivní ODS jí nic jiného zatím nenabídla. Ale to ČSSD se chová nezodpovědně a nezačne za pozici předsedy Sněmovny tolerovat vládu, kterou by pak neměla možnost odvolat a která by za pomocí Senátu mohla prosadit téměř cokoliv.
Je samozřejmé, že v podobné situaci ve které by vládu sestavovala ČSSD, tak by ODS si vzala jeden stoleček a pak radostně odkráčela do tolerantní a podporující opozice. Jen je divné, že kdysi Klaus chtěl jednak výrazně více. Asi je to nezodpovědný a destruktivní člověk. O tom jak jak se chovala celé minulé období ODS, s její nulovou tolerancí, asi není nutno mluvit, jen by si na to její členové mohli při svém fňukání vzpomenout a novinářům by bylo třeba také trochu občerstvit paměť. Pak by možná při normálním politickém jednání a nabídkách kompromisu nikdo neblábolil o destruktivitě.

Ne s KSCM

Dnes si ve sloupci vyhrazeném pro komentáře redakce Mladé Fronty známý antichartista Karel Steigerwald zase trošičku zalhal. Abych zacitoval: "Sněmovna nezvolila vedení. Mezi koalicí a opozicí není společné názorové území. Paroubek chce přibrat k jednání komunisty. Koalice s komunisty jednat nebude."
Mladá Fronta úplně zapomněla, že ODS se rozhodla jednat s KSČM o podpoře své kandidátky na Předsedu Sněmovny (přesněji jde o koaliční kandidátku, takže ODS jedná tady ve jmánu celé koalice a koaliční strany se od takovýchto jednání nedistancují, co je v přímém rozporu s Steigerwaldovým článkem) a i Topolánek přiznává, že na úrovni poslaneckých klubů jsou pro něj přijatelná jednání mezi všemi politickými stranami. Skleróza novinářů je pochopitelná, kdyby se lidem častěji připomínalo, že i ODS a Klaus v menší či větší míře spolupracují s komunisty, tak by je nebylo možno tolik démonizovat ani tolik zatracovat ČSSD.
Jak realita výrazně ukazuje, tak komunisté, kterým podle politiků pravice a pravicových komentátorů prý nepřísluší vůbec nic, najednou mají i podle ODS nárok na místa ve sněmovních výborech a pravděpodobně i na místopředsedu.
Novináři a politici ODS by už konečně měli všem říci výrazně, že pokud hlas komunistů podporuje Sociální Demokracii tak je to zlo, pokud podporuje ODS či Klause, tak je to dobro. Ušetřili by si pak to divné kroucení a zamlčování.

Hlasy nesmrdi

Kolikrát to z úst ODS zaznělo, že podpora KSČM je špatnou věcí. Bohužel poté, co se zjistilo, že 100 se rovná 98 modří ptáci přehodnocují svůj postoj. ODS už teď začala ústy kandidátky na předsedkyni Poslanecké Sněmovny flirtovat s třešničkami. Pro podporu své kandidatury ve druhém kole zajde i za klubem KSČM a již teď říká, že tak je to správné a transparentní. Samozřejmě, že lidé si pamatují, kdy čestný předseda ODS si žmoulal modrou čepičku před komunistickými poslanci a prosil je o hlasy při volbě prezidenta. Historie se opakuje, ale pochybuji, že by se komunisté nechali oblbnout někým, kdo se neustále veřejně hnusí jejich podpory a pak v krizi mu jejich hlasy najednou nesmrdí. Navíc uvidíme, jak nejčestnější muž ve státě zareaguje při podpoře koaliční kandidátky na předsedkyni Sněmovny opírající se třeba jen o jeden jediný hlas komunistů. A elfové se ústy svého turistického předsedy také ještě před nedávnem KSČM štítili. Kdo ví, možná vznikne koalice ODS KSČM a nebo ODS vytvoří menšinovou vládu s podporou komunistů.