Ekonomické postuláty

Dnes je jistým druhem národního sportu diskutovat o ekonomických otázkách. Oproti jiným tématům bývají tyto diskuse velice mírné. Často se totiž stává, že si diskutující vlastně notují. Jak by taky ne, když se každý večer promenádují v televizi „nezávislí ekonomičtí experti“, kteří mluví o nevyhnutelnosti toho, či onoho. Pak samozřejmě není se o co se přít, protože jiná alternativa není možná. Lidé o ní prostě neví.

Jistá omezenost v ekonomických oblastech se dá jistě prominout u běžných smrtelníků, ale již dost zarazí u šéfa financí. Přehlíží rozhodíl mezi rovnou a maximální daní, vyhodí experta na státní rozpočet, poté co upozorní, že ministr nedokáže spočítat státní dluh a podepisuje se pod tu informaci jeho jménem. Svými znalostmi ale opravdu překvapil, když tvrdil, že byt není nemovitost. Je to prostě expert.

Možná by neškodilo, si aspoň pár oblíbených ekonomických „postulátů“ podrobně probrat.

Stát je nejhorší vlastník

Na začátku devadesátých let se kvůli tomuto problému začalo privatizovat. Jako vzor úspěšné privatizace je dávaná Škodovka, pak Škodovka a dále Škodovka… O rozpadajících se halách, ztracených zahraničních trzích, a lidech kteří skončili bez práce, se raději pomlčí. Kdyby ty firmy vlastnil stát, tak by asi dopadly ještě hůře, že?

Poté, co většinu firem tak úspěšně nový lepší vlastníci dovedli ke krachu, nahrnuly se sem firmy ze zahraničí. Jejich vliv se opravdu projevil. Produktivita práce začala růst. Recept byl na to jednoduchý – mizerná mzda, nezaplacená práce přes čas, nemožnost si ani odskočit na záchod, kašlání na bezpečnostní normy, zbavit se okamžitě každého, kdo marodí. Je pravda, že státní podniky takovouto flexibilitu od zaměstnanců nepožadují.

Jak je však možné, že stále se najdou černé ovce – firmy, které jsou státní, ale dosahují obřích zisků? Mám na mysli třeba ČEZ. Ročně generuje zisk 30 miliard. Přesto se čím dál tím víc mluví o jeho privatizaci. Čím to, že se stát chce zbavit třicetiny příjmu svého rozpočtu?

Právě o to jde. Ne o to, že soukromé firmy dokáží dosahovat vyšší zisky neetickými způsoby, ale o to, že přijmy ze státních podniků nekončí v soukromých kapsách. To je ten pravý důvod privatizační horečky.

Snížením sazby daní, se zvýší jejich výběr

Když chtěli Republikáni snížit daňovou zátěž ve Spojených státech, přizvali si na pomoc profesory z Harvardu, aby lidem tvrdili, že se polovina ze snížení vrátí. Nakonec se vrátilo pouze 17%.

Jistě jste si všimli, jaké přesvědčovací metody zvolili politici, aby přesvědčili, dle mínění mnohých, nejblbější národ na světě. Buďme rádi, že o nás svět ještě neví. Protože tvrdit, že snížením daní, se výběr daní automaticky zvýší, to zvládnou snad jen ekonomičtí experti formátu pana Tlustého. Jakže to tedy je?

Pro výnosy z daní platí Lafferova křivka. Se zvyšující se daňovou sazbou se zvyšuje výběr daní až do takzvaného bodu M. Pokud tento bod překročí, tak se výnos daní snižuje, protože se přestává vyplácet podnikání.

Kardinální otázkou je, kde se ten bod M nalézá. To se nedá přesně říci. Můžeme jenom odhadovat. Tak například v USA byla sazba daně z příjmu právnických osob začátkem 80.let 50%. V Německu ještě v roce 1993 skoro 60% (ne, opravdu jsem se nepřepsal). V obou zemích sazby klesly, ale výnosy z daně se nezvýšily. Tak si můžete spočítat, jak naše výnosy „vzrostou“ snížením sazby na 15%.

Důchodový systém je na pokraji kolapsu

Tento problém bychom měli řešit podobně urychleně, jako problém vyhasnutí slunce. Čísla jsou opravdu alarmující. Přebytek v důchodovém fondu vydrží při nezměněné konstelaci (počet narozených dětí, produktivita, atd.) do roku 2013-2020 (pesimistická – optimistická varianta) . Pokud budeme přebytky ukládat, máme na výplatu důchodů do roku 2035 – 2050.

Ale náš šéfekonom již vyhlásil – na důchody není, chybí peníze. Hrůza, katastrofa, řešení se musí najít rychle, nejlépe přes noc. Naštěstí jsou tu soukromé penzijní fondy, které na tento stav upozorňují již dlouho a rády vyřeší nelehkou situaci převzetím starostí o naše důchody na sebe.

Taky Vám tu něco nehraje? Jak by mohlo být na důchody, když se za ty peníze koupí třeba obrněné transportéry. Vybrané peníze na důchody jsou totiž součástí přijmu státního rozpočtu. A z něho jen část vybrané částky převedena k výplatě důchodů. To se ale strašně hodí všem propagátorům převedení soukromých penzijních fondech. Jak klidné stáří pod jejich taktovkou vypadá, se mohli přesvědčit klienti Enronu a dalších jim podobných, i nenavázaných na konkrétní firmy, penzijních fondů.. Oni totiž strašně rádi krachují, hlavně když se jim za takových 30let nakupí smlouvy a mají začít vyplácet pořádné penze. S nimi je pak penze plná opravdu nevšedních zážitků.

Ekonomie se dá přirovnat k fyzice (i když někteří se tomu brání, neboť v ekonomii se nedá nic tvrdit se stoprocentní jistotou). Fyzika vám popíše, jak funguje jaderná energie. To, jestli tyto znalosti použijeme pro stavbu jaderné elektrárny, nebo konstrukci atomové bomby už nijak nenařizuje.

poslal Elf