Bez gulí

Mirek Topolánek se rád prezentuje jako bodrý, důsledný a zásadový valašský ogar. Tváří se bezprostředně (dalo by se říci i vulgárně), ale souběžně na nás mrká, jako že pod hrubou slupkou se skrývá bezmála křišťálové jádro. Chtěný obraz však doznává čím dál víc trhlin. V posledních týdnech se stalo nepřehlédnutelné, že maska pro veřejnost skrývá pouze další podprůměrnou bezpáteřní politickou kreaturu.

Nejdříve vysvětluje, jak s návratem pana Čunka do vlády nemá problém: je to prý věc řešitelná do Velikonoc a je na lidovcích, aby si dostatečně jasně řekli. Odkaz k vůli lidovců ukázal plně Topolánkovu hloupost nebo bezpáteřnost, vždyť ti na návrat svého šéfa jasně tlačí již delší dobu. Možná si premiér přál před Strakovkou nějaké demonstrace nebo transparenty "Cunek o muerte". Bezcharakternost a totalitní sklony projevily ale hlavně později, kdy suverénní politické straně začal nabízet naprosto nepřijatelný pakt „Čunek za vaši podřízenost našemu diktátu“. Šéf vlády opírající se o údajně svobodně hlasující poslance požadoval, aby se lidovci vzdali nezávislosti a její političtí reprezentanti zapomněli na druhdy tak vychvalované vědomí a svědomí a začali hlasovat podle diktátu z Jánského vršku. Když byl normalizační teror velké strany vůči otrockým pseudosvobodným politickým subjektům odmítnut, pan Topolánek svou odpovědnost šéfa kabinetu přehodil na koaliční spojence a tváří se jako by ho problém naprosto nezajímal. A Velikonoce jsou již samozřejmě za námi.

Druhým příkladem Topolánkova bídného charakteru je jeho chování vůči USA. Nejdříve škytá nadšením, že orwellovské přejmenování víz bylo jeho velkým snem od doby, kdy si v Americe koupil klobouk a brázdil se zapnutým tempomatem její dálnice. Souběžně si pochvaluje posilování spolupráce, touží po radaru, jehož schválení je na dohled, a fotí se s prezidentem superdemokratické velmoci. Slova konkrétní kritiky na adresu hostitele nenajdeme ani pod mikroskopem. O to větším šokem byl pro naše spojence nejspíš Topolánkův výrok několik dnů po návštěvě, že "země, která umožňuje mučení zajatců, mě těžko může poučovat o porušování lidských práv". Přitom americký raport neřekl vlastně nic víc, než co naše společnost, média ale i politici tvrdí celkem pravidelně: vždyť i členové ODS dost často tepali do nejasných a pravděpodobně i ne zrovna čistých finančních vazeb expremiéra Grosse, do korupce a neefektivnosti policie, které byly kromě Čunkovy kauzy také součástí americké zprávy. Kritika ohledně dodržování mezinárodních lidských práv je nepochybně na místě, ale od politika, který se donedávna choval vůči USA tak servilně jako Mirek Topolánek, zní falešně a prázdně.