Pastýři pomýlených

Motto: „Tito lidé sami sebe považovali a považují i dnes za natolik neomylnou a historií posvěcenou a vyvolenou avantgardu, že jsou si jisti, že smí vést pomýlené (ne-li přímo bezradné) zástupy obyčejných lidí, kteří – bez nich – sami nevědí, co je pro ně dobré." (Václav Klaus)

Krátce poté kdy bylo jasné, že Irové řekli v referendu „ne" Lisabonské smlouvě, začali čeští politici (nikoliv náhodou všichni z ODS) vydávat razantní prohlášení v tom smyslu, že Lisabonská smlouva je mrtva, a že není možno pokračovat v její ratifikaci, protože by to bylo pohrdání vůlí irských občanů. Irové byli pochváleni za odvahu, s níž se postavili evropským byrokratům, kteří se cestou ratifikace v parlamentu pokusili zákeřně obejít občany a prosadit za jejich zády smlouvu, na níž nemá zájem nikdo jiný, než oni sami.

Ale stačí, aby došlo na americký radar v Brdech, a situace je rázem opačná. Najednou to nejsou občané, kdo by měl rozhodnout, ale parlament, který je jediný způsobilý k takovému náročnému rozhodnutí, a je výrazem odpovědnosti a moudrosti poslanců, ne-li přímo jejich osobní oběti, že za zády občanů prosadí smlouvu, na níž nemá zájem nikdo jiný, než oni sami.

Přitom se v obou případech jedná o smlouvu zásadního významu, dalece přesahující hranice té které země. V případě Lisabonské smlouvy se navíc rozhodovalo o textu, který je pro naprostou většinu lidí objektivně nečitelný a nepochopitelný. Přesto je irské „ne" prezentováno jako poučené a moudré rozhodnutí, zatímco referendum o radaru je odmítáno s tím, že lidé nejsou schopni pochopit, o čem by vlastně hlasovali.

Tak jak to tedy je? Jsou občané poslední pojistkou proti zvůli samozvaných politiků a jejich vůle je relevantní a závazná pro konání jimi volených zástupců, nebo jsou naopak občané ve své většině nesvéprávní a nezpůsobilí rozhodovat sami o sobě, a obětaví politici se o ně musí starat a pečovat o jejich dobro i proti jejich vůli?

A pak je zde ještě třetí možnost, totiž že referendum je závazné a vůle lidu nedotknutelná pouze tehdy, pokud lid směřuje k rozhodnutí, které politikům konvenuje, ale v případě, že se vůle lidu liší od zájmu politiků, stává se referendum nevhodným a vůle lidu podružnou.

Někdo si tu ze mě, z nás, dělá dobrý den a ještě se nám u toho směje do obličeje. Arogance jako princip, flexibilita dovedená ad absurdum jako metoda a naprostá absence sebereflexe. To je dnešní politická realita. Vítejte v demokracii.

napsal Tribun
původně publikováno na http://tribun.bloguje.cz/