neděle, ledna 25, 2009

Barack XLIV

Dlouho a napjatě očekávané střídání v Bílém domě je zde. George Walker Bush odchází, Barack Obama přichází. Dobrou zprávou je, že je Obama stále naživu. Přeci jenom, úspěšný atentát na amerického prezidenta během inaugurace by byl to poslední, co svět dnes potřebuje. Špatnou zprávou je, že Obama je jen člověk. Není to Spasitel, ba ani světec, a rozhodně nelze čekat, že bude konat zázraky. Bude velký úspěch, když odevzdá úřad alespoň v takovém stavu, v jakém jej převzal. Ne proto, že by jeho předchůdce G.W. Bush byl tak dobrý prezident, ale právě proto, že byl tak špatný.

Po prvotním nadšení z Obamy jsem poněkud vystřízlivěl a dnes si myslím, že naděje do něj vkládané jsou tak vysoké, že je nelze nezklamat, a že největší zklamání se rodí z největších očekávání. Frustrace, která bude provázet některé (nevyhnutelné) Obamovy neúspěchy, může být venkoncem horší, než ta, která by provázela další z chyb či přímo zločinů někoho, od nějž se nic nečeká.

B. Obama přebírá velmoc, která je stejně mocná navenek, jako nemocná uvnitř. Strukturální problémy, hospodářská krize a „odkouzlení kapitalismu", nedůvěra, odcizení, klesající prestiž... je toho mnoho, s čím se bude muset nový prezident vypořádat. A v neposlední řadě to budou různé lobby a zájmové skupiny, jejichž nátlaku – tu brutálně přímočarému, tu rafinovanému – bude nový prezident muset čelit.

Nezbývá, než mu popřát mnoho štěstí a doufat, že to nějak zvládne, že svět bude po čtyřech (či osmi) letech jeho „pontifikátu" alespoň tak dobrý, jako je teď. A to říkám při plném vědomí toho, jak špatný je svět dnešní. Konečně, nejde ani o Obamu, nejde ani o Američany (kteří jsou jím jak uhranutí a jdou za ním stejně, jako krysy za krysařem, či ovečky za potulným kazatelem), jde o nás. USA jsou příliš velké a příliš silné na to, aby se nám zemětřesení, které by vyvolal jejich pád, vyhnulo.

Není důvod se neposilnit nadějí, kterou nástup B. Obamy do úřadu 44. prezidenta USA přináší, na druhou stranu je však prozíravé připravit se na to, že zázraky se nedějí a že ani Obama nevyléčí všechny nemoci světa jediným škrtem pera. Vlastně by bylo úplně nejlepší připravit se na to, že se vůbec nic nezmění. V jistém smyslu i to může být epochální úspěch.

Napsal Tribun

Štítky: ,



pošli na vybrali.sme.sk

Komentáře: 3:

V 1/25/2009 5:39 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

Z té záplavy článků a zpráv o Obamovi je zřejmé, že nejen US-Američané, ale i Evropané vzhlížejí k Obamovi. Při tom masovém upření očí celého světa za oceán lze těžko přehlédnout, že nic podobného nezažijí Evropané se žádným svým politikem. Evropa sama má jen samá béčka (či céčka?), která se spokojeně plácají na svém "národním" "B" či "C" písečku a širší obzor je nezajímá (či spíš nemají na jeho přehlédnutí), jen snad jeden či dva se bláhově snaží (tvářit), aby jejich píseček vypadal rovnocenně velkému pískovišti za oceánem. Kdypak se asi dočkáme toho, že pro svět zmizí nejednotná a hašteřivá, svým významem téměř neviditelná, směska států a svět bude podobně jako dnes na Obamu upírat oči na nastupujícího evropského "prezidenta"?

 
V 1/25/2009 8:01 odp. , Anonymous Ahura řekl...

No, Anonyme, kdyby se Evropa stala jednotným státem alespoň tak soudržným jako USA, byla by ekonomicky i početně několikanásobně silnější. Potom by opravdu celý svět upíral své oči na "evropského prezidenta" a bylo by jedno, jestli by to byl trotl s IQ 90 nebo špičkový politik....

 
V 1/25/2009 9:18 odp. , Anonymous Anonymní řekl...

No kdyby to byl někdo jako Bush II, tak nevím, zda by to bylo tak jedno.

 

Přihlášení k odběru Komentáře k příspěvku [Atom]

Odkazy na tento příspěvek:

Vytvořte odkaz

<< Domovská stránka